Veselá myš
přečtené 125
Dcera sněhu
2012,
Eowyn Ivey
Další nádherná kniha, u které jsem ráda, že se mi dostala do ruky. A do srdce. S hrnkem horkého čaje v ruce, v hamakové houpačce s kožešinou a výhledem na zimní krajinu z podkroví překrásného srubu, se kniha četla jedním dechem. Na zimní dovolenou si jen těžko umím představit lepší knihu. Myslím, že odteď se na pomalu padající vločky a malé roztomilé sněhuláky v zasněžené krajině nebudu dívat stejně :-) Krásný a jemný příběh, protkaný nití pohádkového kouzla, které zdobilo knihu stejně oslnivě, jako sříbrný třpyt kabátku pohádkové Sněguročky. Mistrné popisy scenérií aljašské přírody a především zimy mě pohltily. Divočina, drsnost, autentičnost, mísící se s tajemností, fantazií, sny, touhami a nadějemi. Nepolapitelnost, pomíjivost a zároveň stálost, hluboký cit a oddanost. Vše jsem prožívala s postavami a velice si je oblíbila. Nepídila jsem se proč a jak, nehledala nějaký hlubší smysl, význam nebo záměr autorky vyprávět tento příběh. Přijala jsem tuto knihu takovou, jakou je. Jako pohlazení po duši, jako příběh, ve kterém se mísí realita s fantazií a pohádkovostí. A tak jsem se příliš neptala na to, jestli je to nebo ono možné, či ne. V tom přeci tkví kouzlo pohádek, nebo ne? :-) ***spoiler: Konec knihy mne vlastně nepřekvapil, protože to k němu chtě nechtě směřovalo. Nevnímám ho jako zklamání nebo důvod pro nižší hodnocení. Mně osobně tím autorka připomněla to, že člověk rád ulpívá na svých touhách a představách, upíná se na ,,teď a tady", ale jen těžko přijímá pomíjivé. Proto bych lhala, když bych tvrdila, že mi nebylo na konci smutno. I já se totiž upnula na to divoké, pohádkové stvoření...... celý text
Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů
2009,
Mary Ann Shaffer
S radostí 5 hvězd. Pro mě velice zajímavá a opravdu tak trochu jiná kniha, u které jsem se dozvěděla mnoho nového o 2. sv. válce a okupace díky tomu, že byl příběh zasazen na Normanské ostrovy a částečně do Londýna. Doteď jsem totiž četla především příběhy, odehrávající se v Německu nebo rovnou v koncentračních táborech. Netušila jsem, jak vypadal život na okupovaných ostrovech, patřících pod britskou korunu. Mám velkou radost, že se mi do ruky dostala právě tato kniha, která - ač příběhem zpracovávající těžkou tematiku 2.sv.v. - má v sobě tolik hezkého, milého, lidského a pozitivního, že i ty smutné a těžké stránky věci, které život v té době přinášel, čtenáře neschodí na dno smutku (tak jak se mi někdy stávalo u čtení jiných knih s tematikou 2.sv.války). Postavy mi přirostly k srdci, velice ráda jsem s nimi prožívala jejich životy a obdivovala je za to, že se nenechaly zlomit, ukázaly to dobré v sobě a držely při sobě. I přes všechno zlé si dokázaly udržet humor. Ráda si to celé přečtu v budoucnu znovu a Guernsey si zapisuji na seznam míst, kam bych se chtěla podívat.... celý text
Ani mámy nejsou stejné: Jak si mateřství užít, ne ho jenom přežít
2019,
Šárka Miková
Perfektní kniha, která doplnila mou dříve zakoupenou knihu o Teorii typů, která se počítám stane na mnoho budoucích let takovou mojí ,,Biblí", ke které se budu vracet kdykoli to bude potřeba. Ačkoli sama ještě potomky nemám a tak se nemohu považovat za mámu, nebrání to tomu, abych si i tak z této knihy odnesla dost podnětů nejen k zamyšlení, ale především pro práci na sobě samé. Zprvu jsem se trochu ztrácela v určení svého typu. Sedělo mi z kratších popisků jednotlivých typů snad vždy od každého něco málo, i když už tou dobou jsem vlastně tušila, ke kterému to směřuje nejvíce. V kapitolách s podrobnějším rozborem jednotlivých typů jsem se nakonec našla v typu ENFJ a to zcela. Dokonale to na mě sedí, jako bych četla sama o sobě. Přiučila jsem se zase něco o sobě - proč to či ono mám já zrovna tímto způsobem, že to vlastně není špatně a díky popisu toho, jak reaguje můj typ na stres či nějaké ,,vyvedení z přirozené rovnováhy", už také vím, na co si dávat pozor obecně i jednou v mateřské roli, abych dokázala udržovat život v rovnováze se svými potřebami. Moc dobrá kniha! Doporučuji všem, kdo se o sobě chtějí něco dozvědět a chtějí také sami sobě pomoci, aby se cítili spokojeni.... celý text
Volba
2012,
Jakub Trpiš
Bohužel se nemůžu ubránit zklamání. Ačkoli mě kniha zpočátku oslovila, nedokázala jsem ji dočíst. Zprvu to vypadalo velice nadějně, popis katastrofických snů mi chvílemi naháněl husí kůži. Nápad s postapokalyptickou Prahou je skvělý a vlastně pro mě zůstal tím jediným, v čem jsem spatřovala potenciál knihy. Hlavní hrdina na můj vkus celkem rychle změnil svůj způsob uvažování, chování a života. Ale budiž, s tím jsem se dokázala vyrovnat, i když to tak málokdy chodí. Problém jsem však měla s přemoudřelými rozhovory postav vzniklé „vyšetřovací" skupiny. Jejich dialogy na mě působily příliš strojeně, jednoduše a vlastně dost prvoplánovitě. Rádoby filozofie, ve skutečnosti bohužel jen opíjení čtenáře rohlíkem, nemohu si pomoci. Pro mě to je trochu málo... S ubíhajícími stránkami se vývoj příběhu stával stále více nevěrohodný a málo „uvěřitelný". Chtě nechtě jsem z toho všeho začala cítit určitou křeč. Postavy a jejich konání u mě ztratily na věrohodnosti a byly mi stále víc protivné. Už jsem s nimi jejich příběh nežila. Nemůžu se zbavit pocitu, že se autor tak moc snažil o „něco víc“, až se ten jeho plán stal příliš očividným a to já nemám ráda. Jednoduše mě ztratil po cestě a pár hezkých hlubších myšlenek to už nedokázalo zachránit. Třeba mě konec knihy přesvědčí o opaku, ale to se budu muset odhodlat zase knihu otevřít a dát tomu ještě šanci... Možná, že kdyby nebyla kniha na každém kroku prezentována jako něco výjimečného, nebyla bych k ní tak kritická.... celý text
Heřmánkové údolí
2012,
Hana Marie Körnerová (p)
Ačkoli kniha vypráví o zdánlivě obyčejném životě jedné „obyčejné" ženy, je velice neobyčejná! Tedy alespoň pro mě... Moc za tuto knihu autorce děkuji. Už dlouho jsem nečetla tolik jímavou, čtivou a milou knihu, která přispěla k mému vnitřnímu obohacení - tím, že u mě navždy zůstane tento příběh někde v hloubi paměti uchován a bude mi připomínat, jaké mám štěstí, že mám tak krásný a opravdu bezstarostný život. Obdivuji tu mladou a neuvěřitelně silnou ženu, jejíž příběh autorka sepsala. I kdyby toho zažila doopravdy třeba polovinu, nepřestane mě udivovat, kolik toho sotva dospělá a na první pohled křehká žena zvládla, co všechno ustála a nedá se ani říci, že přežila, protože tak by to ona sama se svým přístupem, obrovskou vnitřní sílou, odhodláním a nehynoucí nadějí asi nikdy nenazvala. Já bych si na sebe nevsadila ani teď ve 30, natož v 17 letech. Je mi jasné, že příběhů s podobně těžkými osudy psal sám život jak na běžícím páse a osud této ženy tak vlastně optikou dob minulých není ničím výjimečný. A přesto pro mě výjimečný je. Lidsky :)... celý text
Pí a jeho život
2004,
Yann Martel
Musím souhlasit s tím, že je to silná kniha, která po přečtení stále nutí k přemýšlení. Teorie č. 2, v závěru knihy tak rychle a prostě vyprávěná, i mě dostala na kolena a v prvních chvílích jejího vyprávění jsem se jí v mysli bránila. Smíšené pocity přetrvávají i pár dnů po dočtení. Knihu si asi ještě někdy v budoucnu znovu přečtu, budu tomu ale muset nechat odstup času...... celý text
Strategie řízení třídy
1994,
James S. Cangelosi
Perfektní kniha pro všechny (nejen začínající) pedagogy. Dostala se mi do rukou během studia a ne nadarmo byla vyučujícími z pedagogiky a psychologie prezentována jako Bible pro učitele. Je plná dobrých rad, spoustou příkladů a situací z běžné pedagogické praxe a především nabízí různé způsoby řešení konkrétních problémů nebo situací. Pro všechny, kdo kantořinu berou vážně, chtějí na sobě neustále pracovat a přemýšlí nad tím co, jak a proč dělají a jestli by to či ono nemohli dělat ještě lépe.... celý text
