Vavča
přečtené 88
Pojídači mrtvých
1994,
Michael Crichton
Zcela překvapivě je útlá knížečka našlapána dějem a sestavena podle záhadných starých kronik. Vikingové vydávající se na cestu s vyslancem bagdádského kalífy jsou v knižní podobě perfektní dílo překonávající svůj filmový otisk (který jako béčko miluji, ale je šíleně ahistorické na zbraně, kostýmy a jiné věci). Svět Vikingů před vámi zcela plasticky vyvstane a i ten přejemnělý Arab podlehne kouzlu jejich kultury a hodnotovému světu. Velmi napínavé a poutavé čtení, které by si zasloužilo pořádný filmový nebo seriálový remake.... celý text
Polsko v boji se Sověty
1933,
Juliusz Rómmel
Celkově unikátní kniha popisující boje v polsko-sovětské válce (1919-1921) z pohledu Júliuse Rommela, který měl k dispozici 1 pěší divizi, založil 1 jízdní divizi a čelil značné sovětské přesile, vyznamenal se bitvě u Komarowa, prakticky největší jezdecké bitvě celé války. Líčení Rommela je velmi zajímavé dává nahlédnout do polské psýché (včetně latentního dobového antisemitismu). Ukazuje jak morálka byla tehdy křehká a velmi rozohodovala o výsledku bojů. Věčné improvizace, boje se zásobováním a různými armádními nešvary. Fascinující kniha, která potěší zájemce o vojenství, historii a milovníky koní. Mám kopii z knihovny, obálka je luxusní práce od Z. Buriana, uvnitř jsou i dobové fotografie a mapky.... celý text
František Ventura: Příběh olympijského vítěze
2019,
František Ventura
Jedinečná kniha přibližující život olympijského vítěze Františka Ventury. Perfektní kniha, která popisuje nejen jeho život, ale tehdejší jezdecký sport, životní styl. Bohužel nechybí ani stinné stránky typu kavalerie bez kavalírů a protekční synci, kteří do jezdectva nepatří... Unikátní svědectví doby, které nesmí být zapomenuto, co vše dlužíme první republice a budovatelům jezdeckého sportu. Kniha obsahuje i unikátní dobové fotografie a dokumenty. Vynikající a stylová grafická úprava knihy je samozřejmostí a tařka již charakteristickým rysem nakladatelství.... celý text
Labutí píseň faraonů
2018,
Luděk Václav Wellner
Jsem velmi rád, že se autor pustil do málo známého období egyptské historie 11.-4.stol. přn.l. Přináší zasvěcený pohled do komplikované změti dynastických vztahů, důvodů změn stylu vládnutí, roli knězí, vojenských emigrantů z Libye, nebo dnes prakticky neznámé epizody jako vláda núbijských faraónů. Autor dovedl nalézt a zkompletovat mnoho materiálu, včetně podrobných map, rodokmenů, atraktivních obrazových příloh. Grafická úprava knihy je rovněž velmi zdařilá. Vyloženě potěší nové informace k problémům jako zmizení Kambýsovi armády v poušti, vládce Chabaš jako pravděpodobný poslední neznámý faraón co mizí z historie roku 335 př.n.l. Výklad a styl jazyka plynulý, navíc často přítomen kontext objevů. Dějiny Egypta jsou ovlivěny okolím, proto autor po 2/3 knihy má vcelku slušné historické sumáře, co se dělo v Izraeli, Asýrii, Urartu atd. Problém mám s tou úrovní znalostí těchto shrnutí pro epochu perské nadvlády, rovněž velký prostor věnovaný řecké historii mi přijde jako násilné propojování. Perská historie je značně zkreslená tím tradičním pohledem, hele oni prohráli válku s Řeky a jsou slabí, říše měla povstání a problémy. Ne Peršani nebyli slabí, nehroutili se, a povstání satrapů problém nebyl, ale nemám tady prostor to vysvětlit. Nemůžeme dnes psát historii stylem, že Persie byla špatná a slabá, proto že víme, jak ji porazila Makedonie. Rovněž některé věci k řecké historii bych vynechal, nebo upravil (raději zcela vynechal). A naprosto zcestné mi přijdou názory autora, že ekonomicky perskou říši táhly pobřežní města. Netáhly (to Babylónie, Elam aj.), Dáreios I. nedobyl Babylón lstí, ale porazil jeho vojsko, město hned obsadil, žádné 2 roky obléhání. Prostě i když autor ví, že některé primární zdroje jsou zkreslené a vyvrácené novým výzkumem, má tam občas tradiční balast. Jenže tohoto si běžný čtenář nevšimne, mě ten telelologický výklad dějin dráždí, ukončil bych dějiny Egypta buď rokem 343, a Chabaše, pozdější směřování země hodil do epilogu. Nicméně přes všechny mé výhrady je to pořád velmi kvalitní publikace, která znalosti laiků posune vpřed v mnoha případech. Proto ostatní mohou v hodnocení počítat 4 hvězdy, protože ty věci, co vadí odborníkovi se laika netknou.... celý text
Kolos
2015,
Colin Falconer (p)
Akční béčko, Kolos je sice román o tom, jak je Alexandr agresivní, dobyvačný, manipulativní, chladný šílenec, co má charisma a schopnosti. Ale dobro je na straně hlavního hrdiny, mahauta Gadžéndry, zfilmované by to určitě mohlo být zajímavé a zábavné. Romantická, dramatická linka, nic moc, ale neurazí, reálie nejen ok, ve vojenské historii není autor špatný, koně jsou velcí, třmeny, podkovy normál, je vidět že slonům ve válce se věnoval. Lepší, než Cameron a série Tyran nejen v tomto ohledu.... celý text
Římské rody - Mýty a legendy na mincích
2014,
Jiří Veselský
Vynikající a precizní publikace, která není jen numismatickou sbírkou, ale odhaluje historii římských rodů republiky a dávnou historii různých činů, válečných tažení, zvyklostí v Římě atd. I odborník bude překvapen, jaké množství informací lze vytěžit z mincí, o užitečném přínosu pro vojenskou historii, ani nemluvím, mnoho materiálu mohou využít zájemci o starověkou historii, ať laici, nebo odborníci.... celý text
Šest historií prchavého života
1956,
Šen Fu
Mistrná freska, jak vypadala Čína konce 18. stol., jaký životní styl a ideály tehdy měla tzv. lepší společnost, mám protektorátní vydání. Fascinující kniha, která Vám ukazuje Čínu, jak ji neznáte, včetně pijáckých, bordelových příhod, nemluvě o tom, že si tehdy Číňani úplně jazykově nerozuměli z různých oblastí. Svědectví, které nesmí zapadnout.... celý text
Bouře šípů
2013,
Christian Cameron
Bohužel oproti prvnímu dílu, to má menší spád a zábavnost. Kineiás si musí střihnout trek z Černomoří až k řece Iaxartés ve Střední Asii. Teoreticky zajímavý příběh a boje kazí až příliš malá věrohodnost a znalost antiky. Prostě autor to neumí jako Graves, Waltari, Ford nebo Pressfield, jeho charaktery jsou moc ploché. Paradoxně nejzábavnější je autorova neznalost a násilně vložená oikofobní ideologie dneška do antických kulis. O co jde? Pro mě jsou naprosto mimo myšlenky vykreslovat Alexandra III. jako maniaka posedlého mocí a někoho trapného. Zlý Makedonec, Evropan chtěl impérium fuj, kdežto když to udělá Turek nebo Peršan je to super a jeho historické právo, úloha... Proč stejně ostatní euroameričtí autoři nešijí do Tamerlána, Saladina, Mongolů, Turků, nebo Číňanů co povraždili a vyhnali nomády ve starověku a středověku? Ve stejné linii nápady typu osvobozený černošský charakter (tipuji, že Číňan bude příště pro rasovou vyváženost). Hlavní hrdinka je super žena bojující i nějaký den po porodu. Sodoma gomora (přitom thrácké a skythské ženy skutečně bojovaly, máme to archeologicky doloženo, šlo z toho dostat více). Co mě neskutečně vytáčí je autorova neznalost kmenů obývajících Černomoří a Střední Asii, žádní Sakaiové nejsou vzkazuji překladateli, jsou podle dobových záznamů Peršanů dva druhy Skythů (v Černomoří, Asii), Massagetové ve Střední Asii, Chorézjmijci ve Střední Asii, tečka. Bez těch menších kmenů se myslím můžeme prozatím obejít. Co je sakra namastejské království v mapě knihy? Ještě jedna věc, fajn, Alexandr byl maniak, šílený (holt nechtěl EU a nechoval celý život doma ovce), ale rozhodně nebyl blbý. Jasně byl porazitelný (jako každý vojevůdce a armáda), ale pokud by u řeky Iaxartés prohrál, jak Cameron tvrdí, tak proč ti zlí Makedonci, Řekové v počtu 20 000+ armády o pár let později Střední Asii opouštěli, a pochodovali zpět domů? Argument číslo 2, Řecko-baktrijské království trvalo ve Střední Asii až do roku 25 n.l. (žilo tam spousta Řeků a Makedonců) takže ta teze o Alexandrově porážce je děravější, než cedník. Bože i fikční kontrafaktuální historie, nebo beletristická fikce může mít úroveň a nějaké reálné jádro. Inu známý výrok praví, když upadá umění, upadáte i Vy. Holt asi jen tak šanci nedostanu napsat beletrii. Zatímco jednička měla přínos v podobě možného románu z mé strany, dvojka se dá použít jen jako materiál ke kritickému rozboru, jak moderní ideologie deformuje historii a literaturu. Jediná dobrá zpráva, série Tyran se v ČR dále překládat a vydávat nebude, neměla úspěch, český čtenář a jeho vkus mě příjemně překvapil. Jinak deklinace antických jmen opět v pytli. Co tam dělá latinské jméno Gracchus se Camerona raději ptát nebudu, na můj první mail výhrad starý pár let dosud neodpověděl.... celý text
Kavalerie – historie a taktika
2015,
Louis Edward Nolan
L.E. Nolan bude asi většině českých čtenářů neznámý, ale tento armádní důstojník sepsal dvě knihy, tato je bezpochyby zajímavější pro laického čtenáře nejezdce, než jeho prvmí kniha - systém tréninku pro mladé koně. Nolan popisuje historii jezdectví, použití jezdectva v bitvě, zásadní příklady, kdy a jak zasáhlo v bitvě nebo válce. Neomezuje se pouze na tehdejší a nedávnou historii Evropy a novověk, ale začíná rovnou ve starověku. Fascinující kniha přibližující svět nešvarů britského systému divných vojenských předpisů (které si nezadají s absurditou Hlavy XXII). Zajímavé jsou hlavně dobové příklady boje. Úžasné jsou Nolanovy postřehy, jak jsou právě indičtí jezdci lépe vyzbrojeni a schopnější, než Britové, kteří strádají díky zastaralému systému jezdectví a špatných předpisů. Případně chválí nedávnou slávu tureckého jezdectva. Dává příklady, jak správně používat jezdectvo v boji, jak šikovat formace atd. Nolan prosazuje jiný vojenský sed, styl ježdění blízký Xenofóntovi. Vynalezl rovněž lepší postroje a sedlo pro koně, které používaly ještě dlouho po jeho smrti, navrhl také ochranu jezdcových rukou podle vzoru indického pancíře, navrhuje i ochranu nohou speciální obuví. Svět vojenství první poloviny 19. stol. byl mnohem zajímavější, než se zdá. Fascinující kniha, od vynikajícího autora. Na překladu pouze zamrzí špatné řecké, latinské deklinace v psaní jmen, mohl být rovněž pořízen seznam knih, ze kterých Nolan při psaní vycházel, ale to vše jsou pouze skvrnky na skvělém vydání. Kniha má úžasný estetický vzhled, obálku, pěkné perokresby. Doufám, že nakladatelství Arcaro nám přinese mnoho zajímavých knih o vojenské historii, jezdectví.... celý text
Hannibal před branami: Kartágo proti Římu 218-202 př. n. l.
2012,
Karel Richter
Český čtenář bohužel nemá možnosti přístupu k nejnovějším archeologickým, epigrafickým, numismatickým a jiným zdrojům, studiím, aby mohl posoudit úroveň této knihy, která je velmi slabá. Popírá smysl starověké historie = hledání neznámého neznáma, upozornění na předsudky, zažité stereotypy ve starověkých zdrojích, které vyvrací na základě faktů z různých oborů (archeologie, ekonomika, epigrafie, vojenská historie atd.). Historie starověku má ještě 200 let co dělat (zpracování starých nálezů, nové nálezy), historik není zbytečná profese, není to tak jak si představují novináři MF Dnes, že s národním obrozením měly humanitní vědy skončit. Jenže tato kniha jejich názor podporuje, nijak nepřispívá ke zlepšení obrazu historie, jako empirické vědy, pracující s fakty, přinášející něco nového oproti zažitému obrazu. To, co zde máme je model moralistní historie 19. stol., ctnostní Římané hrdině porazili proradné, zákeřné, bezpáteřní Puny, protože byli silnější? Opravdu, ale přesila přece vítězství ve válce nezaručuje, není to někde jinde? No mohlo by to být vojenským uměním, ekonomikou, diplomacií atd. Ale to se zde čtenář v 90% případů nedozví (má pouze soupis událostí, bez korekce primárních zdrojů těmi sekundárními). Chybí větší myšlenkový vklad, výklad autora opřený o vlastní bádání, interpretaci. Místo toho jsou zde často beletristické vložky autora (pro mě většinou nevkusné),např. ta jak Hannibal prochází morálním soudem po smrti je vskutku komická. To že má být reálný důvod prohry ve válce, byl jsi krutý? Ve válce se na etiku nehraje, co takhle reálná analýza ekonomické síly Kartága a Říma, nebo demografie, celkové početní ztráty. Ke slovu mohla přijít i kontrafaktuální historie klíčových událostí, možnosti z jakého množství populace, spojenců, žoldnéřů mohly rekrutovat vojsko? Činnost flotil a spojenců obou stran. Tyto věci zde většinou zcela chybí! Máme za poslední roky nové či nově interpretované informace a analýzy na druhou punskou válku, proč je nevyužít? Kartágo a Řím měly více společného, než rozdílného, ale do českého prostředí znalosti často nedorazily, převažuje filosofie a tradice. Nač doknekonečna zkoumat kudy šel Hannibal přes Alpy a jiné oblíbené špeky "historiků", kteří nechápou, co je důležité. Beletristické vložky (byť jsou mnohdy opisem primárních zdrojů, nebo z nich nějak vycházejí) působí divně a lacině, jsou prostě rušivé. Královna bojovnic v Hannibalově vojsku s jízdním oddílem žen, někde se v kartaginské armádě vzaly i oddíly z afrického království Kuš. Nic proti tomu, odněkud autor čerpal, ale jelikož necituje, ani nemá zdroje za každou kapitolou, tak se těžko člověk může dohadovat odkud. Dnešní starověká historie je na Západě, ale už i v Polsku, Maďarsku, Bulharsku atd. někde jinde. Nakladatelství Epocha má i řadu kvalitních titulů (co se týče 20. stol.), proč se jí nepovedly ty ze starověku? Ediční rada je otitulovaná, jak vánoční stromeček, jsou zde docenti, profesoři, doktoři. Nemají k tématu znalosti, nebo autorovi ze staré známosti vše odpustí? Nejde o drobné chyby, ale prostě celkový styl a přístup, téma není podáno problémově, žádné představení zdrojů, obtíží při jejich interpretaci. Autorovy nápady typu, že Archimédes ryje před smrtí do písečné destičky. Skutečně, já znal jen břidlicovou a voskovou. Takovýchto věcí je kniha plná! Já důvod existence této knihy nechápu, jiný, než finanční je mi záhadou tolik papíru i stromů padlo a český čtenář je stále mnoho let ve znalostech za Západem. Mohl si přečíst na téma cokoliv ze 40. let nebo 19. století, závěry a názor na problematiku by měl stejný. Tato kniha je selháním nejen autora, ale i nakladatelství, opět mohu pochválit jen mapy, část obrazových příloh, což je za cenu knihy hodně málo.... celý text
Dobyvatel světa: Válečná anabáze Alexandra Velikého
2010,
Karel Richter
Karla Richtera považuji za profesionálního autora, který umí psát knihy, libí se mi například jeho dílo Hranice placená krví. Nezpochybňuji jeho přínos a úroveň pro 20.století, zde však těžce přestřelil. Kromě finanční nouze, nebo pýchy, že úroveň a znalosti z jedné oblasti jsou bez problému volně přenositelné i do druhé, si však neumím vysvětlit, co autora k napsání této knihy vedlo. Dovedu odpustit a pochopit, že nepoužívá citace (byť je to literatura faktu, aspoň mohly být zdroje na konci každé kapitoly, nikoliv jen na konci knihy), i největší současný odborník na punské války profesor Dexter Hoyos napsal nedávno knihu Mastering The West bez nich a nikdo mu to nevyčítá, úroveň díla, to nesnižuje. Jenže je to právě o znalostech a úrovni zdrojů. Kniha prakticky nemá žádné novější zdroje, nepřináší nic nového, faktografického. Nějakou reálnou analýzu možností válčících stran, logistika, atd. Chybí zde i snaha zapojit do toho znalosti dobové ekonomie, společnosti atd. Jaký vliv na makedonskou expanzi měla ekologie, enviromentální prostředí aj. Zdrojů v angličtině, francouštině, němčině, ruštině je přitom na výše uvedená témata dostatek. Je to nepovedený umělý pokus o narativní historii (kterou mám jinak rád, jenže T. Holland má jinou úroveň a představuje velké množství faktů i problémové otázky). Vyloženě laciné mi přijde popisovat Filipa II. jako opilce, scény sexu a násilí mi přišly značně divné, tohle že patří do literatury faktu? Popis jak se Filip opil a souložil s manželkou? Dnes už je mezinárodní obec učenců někde jinde, než zlý Filip a hodné Athény, situace let 356-338 př.n.l. byla mnohem komplexnější, Athény nebyly jediné centrum moci řeckých městských států, Démosthenés dělal trestuhodné chyby i demagogické akce, nebo politické podvody, není to takový svatoušek, jak nám ho tradice klasické filologie vykresluje. Přitom stačilo číst nové anglické překlady attických řečníků a srovnávat fakta. Samotné tažení proti Persii bylo značně nebezpečný a náročný podnik, kde se odehrálo mnoho bitev, Alexandr byl možná geniální, ale bez schopného velitelského sboru by nedokázal nic, opět analýza, použití důkazu, proč s něco stalo, zde většinou chybí. Zcela absentují novější interpretace zahraničních odborníků, zda bitva u Gaugamély byla vyhrána za pomocí zrady jednoho z perských šlechticů, Persepolis byla ničena pouze selektivně, ne jako šílený opilecký večírek, Alexandr záměrně zmenšoval ve zprávách svoje ztráty atd. Je toho prostě mnoho, co knize chybí, aby to byla literatura faktu, skutečné dílo, které je pro čtenáře přínosné (a nikoliv jen příjemné na čtení, tedy přepsání Arriána, ostatní primární prameny jsou zde minimálně). A kniha z ranku literatury faktu má být přínosná, i ta poularizační má obsahovat nová fakta a hypotézy. Mohu pochválit většinu obrazových příloh, map, to je asi tak vše. Možná, že to není ani tak chyba autora jako drakonické podmínky nakladatelů, vytvoř knihu za rok. Ano jde to, pokud člověk téma důkladně zná, má výpisky, načteno, nic mu z literatury nechybí, pokud má k ruce schopného grafika a editora. Jinak takto pracovat nelze. Kniha literatury faktu se má prostě tvořit z nových faktů, vlastních hypotéz autora, práce na ní mají trvat běžně 2 roky, v zahraničí jsou běžné i 3 nebo až 5 let. Až čeští nakladatelé budou trochu soudní a méně skrbličtí, tedy začnou autorům platit a živit je realným platem v průběhu práce, tak věci budou jiné. Zůstává mi navíc záhadou, jak ediční rada nakladatelství Epocha, kde sedí samí doktoři, docenti apod. mohla tohle s klidným svědomím pustit do oběhu. Čeští čtenáři mají na téma zatím dostupné pouze knihy http://www.kosmas.cz/knihy/137569/alexandr-veliky/ http://www.kosmas.cz/knihy/142890/alexander-veliky-a-jeho-elitni-pechota/ nebo pokud milují beletrii jsou zde díla mistra Pressfielda http://www.kosmas.cz/knihy/127396/ctnosti-valky/ http://www.kosmas.cz/knihy/140364/afghanske-tazeni/ Z těchto knih se dozví mnohonásobně více, dílu Karla Richtera se proto zdaleka vyhněte.... celý text
Starověká Persie
2007,
Henri Stierlin
Solidní dílo, sice poměrně textově krátká, ale má nádherné fotografie, celkový design, typografii, navíc historické hodnocení různých kultur celkem pokročile moderní, nic obstarožního. Pro zájemce o starověk správná volba, byť je to hlavně kniha estetických, než vědomostních kvalit.... celý text
Ve stínu meče
2015,
Tom Holland
Holland je mistr spisovatel, ostatní těžkopádně přežvykují fakta z mnoha oblastí, vypomáhají si x podkapitolami, apendixy atd. Kdežto mistr zvládne narýsovat velký jednotící příběh z několika perspektiv, organicky propojovat fakta ze všech možných oblastí, oborů, navíc to dovede podat tak živě, že i naprostý neodborník na pozdní starověk je rázem v obraze. Jak se zrodil islám? Jaké jsou jeho zdroje? Proč vznikla říše Arabů a byla tak úspěšná? Na jakých základech stála? Pravda díky povaze zdrojů, neznalostí (nebo záměrné sabotáže Jemenu, který nedává nejstarší zachovalou verzi Koránu dekády nikomu přečíst) je těžké na vše odpovědět, jasně a určitě. Avšak autor svůj cíl zvládl, představil pozdní antiku jako zásadní dobu přerodu, kterou ovládl monoteismus v různých formách, islám byl jeden z nich, produkt starověku, čerpal z ostatních učení, sekt, vznikl ve stínu říší, aby se posléze jednou stal. Vlastně to nebylo tak náhle, nečekané a nevysvětlitelné, jak se zdá. Úpadek Sasánovců, Byzantské říše vytvořil prostor, který arabské kmeny využily dokonale a beze zbytku. Velmi kvituji úroveň překladu, hladký, bez chyb, s poznámkovým aparátem, precizní práce, měl jsem obavy, protože první překladatel (Pilucha) byl povolán k Cháronovi, druhý (Rek) měl práci dokončit. Nicméně, ačkoliv oba nejsou specialisté na starověk, zvládli práci na výbornou. Dej jim Apollón a múzy hodně tvůrčích sil a inspirace do další práce. Zásadní práce pro všechny studenty a zájemce o historii, Holland je literární umělec a zároveň historik, vzácná kombinace. Na českém, slovenském akademickém prostředí nemůžeme čekat žádnou novou nebo převratnou práci na téma, proč skončil starověk? To je snad má jediná výhrada podtitul bych přeložil jako konec starověku a nikoliv starého světa.... celý text
Vozataj
2006,
Arthur Cotterell
Vynikající kniha shrnující význam válečných vozů ve starověku od Evropy po Indii, Čínu. Autor je žákem emeritního profesora, odborníka na vojenskou historii starověku, starověké dějiny, pozdní dobu bronzovou, ranou dobu železnou Roberta Drewse, takže v mnohém si bere ze svého učitele. Zejména k pozdní době bronzové. Kromě vojenských pasáží se věnuje i civilnímu užití, vynechána není ani technologie výroby, různé proměny tohoto dopravního prostředku, význam chovu koní, jak fungovaly jednotlivé říše, pro které měly válečné vozy velký význam. Škoda jen, že se do knihy nedostaly praktické poznatky z experimentálních rekonstrukcí, kdy různé týmy odborníků testovaly vozy, tehdejší zbraně atd. Nicméně pořád kvalitní a propracovaná odborná publikace, která čtenáře zaujme i pokud je nováčkem na poli starověku a vojenské historie. Nesouhlasím sice se všemi závěry a názory autory, ale má nespornou erudici a talent jít věcem na kloub, uchopit je v širším dějinném i geografickém kontextu.... celý text
Řecko mezi Makedonií a Římem
1995,
Pavel Oliva
Na rozdíl od publikace Svět helénismu podrobná a přínosná studie, která dává nahlédnout do komplikovaných vztahů městských států Řeků, kteří se pokouší získat nezávislost na Makedonii a Římu, ačkoliv jejich překážkou není nedostatek zdrojů, ale absence vize, vůle jednat jako jednotný celek v rámci geopolitiky, který si je vědom, nebezpečí Říma i Makedonie. Kniha má hodně podrobností, odkazů na sekundární zdroje. Jen zamrzí, že autor se nepokouší více o nějaké vlastní vize, názory. V duchu německé školy klasických studií, filologické tradice 19. stol., se pokouší zprostředkovat perspektivu, názory pamětníků, dobových osobností, ale jen v minimální míře poukazuje na určitou zkreslenost zdrojů, nebo názorů dobových protagonistů. Realita primárních zdrojů a realita skutečné historie (stojící na archeologii, numismatice aj.) představuje někdy zcela odlišný svět.... celý text