Dobyvatel světa: Válečná anabáze Alexandra Velikého

Dobyvatel světa: Válečná anabáze Alexandra Velikého https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/43068/bmid_dobyvatel-sveta-valecna-anabaze-ale-bPS-43068.jpg 4 16 5

Novinka o Alexandrovi Velikém se od většiny jiných publikací, zasvěcených tomuto tématu, liší tím, že její autor se nespokojuje pouze s odbornou dějepisnou výpovědí o velikých a někdy téměř nadlidských činech mladého makedonského krále, který porážel své řecké, perské i indické odpůrce v bitvách, jejichž vítězné zakončení se zdálo nemožné. S hlubokým prožitkem historických fakt barvitě líčí Alexandra v přesvědčivě životné podobě jako člověka neobyčejně schopného, vynikajícího silou, moudrostí i velkorysostí svých plánů na dobytí světa a vytvoření veliké říše blahobytu a rovnosti národů, ale dokáže jej stejně tak postihnout ve slabých chvilkách lidské nedokonalosti, nemoudrých rozhodnutí, pochybností, přehmatů i zavrženíhodných skutků. Nabízí také čtenáři možnost proniknout do Alexandrových nejintimnějších prožitků a citových vzplanutí, umožňuje vidět ho ve věrohodném prolínání nadprůměrných schopností, vyvěrajících z jeho mimořádné fyzické i duševní vyspělosti a vzdělanosti, a zhoubných sklonů, vzkypění vášní, a nakonec i v citovém vzplanutí veliké lásky, která mu umožňuje povznést se nad pouhé tělesné rozkošnictví. Hrdina je velký starověký vojevůdce a vladař, ale zůstává člověkem ve vší úplnosti lidské podstaty, i když sám začínal s rostoucími úspěchy podléhat samolibému přesvědčení, že je bohem. Z tohoto omylu jej vyvedla až předčasná smrt. Kniha je beletrizovaným vylíčením dramatických událostí zrodu makedonského království, jehož mocenský vzestup dovršil král Filip II. Makedonský svými výboji do sousedních knížectví a nakonec i ovládnutím Řecka, jež sjednotil v rámci Korintského spolku k plánovanému tažení proti Persii. Těsně před odchodem do války byl však při svatbě své dcery Kleopatry zavražděn příslušníkem své tělesné stráže. Kdo stál za tímto atentátem není dodnes spolehlivě objasněno. Podezírána byla i zavržená královna Olympia, matka Alexandra, následníka trůnu, kterého Filip počal zatlačovat do pozadí, a sám Alexandr, jemuž Filipova smrt otevřela cestu k moci. Kniha zobrazuje cestu Alexandra I. Makedonského k ovládnutí celé perské říše a sleduje jeho vzrušující osudy až k okamžikům náhlé smrti.... celý text

Sudeda
Sudeda
30.09.2020 4 z 5

Standardní pojetí Alexandrova tažení, ikdyž v některých ohledech krapet přestřelené (popisování sexuálních scén). Neuškodily by mapky, plány a další pomocné nákresy bitev, které by umožnily lépe představit psanou myšlenku.

Akana
Akana
21.01.2019 3 z 5

Obecně mi nejde moc po srsti sklon některých autorů literatury faktu domýšlet si v zájmu větší dramatičnosti různé neověřitelné detaily jako jsou duševní pochody osob, fiktivní dialogy nebo poetická vykreslení počasí v konkrétní významný den. Richterova biografie Alexandra Velikého je informačně bohatá, čtivá, podložená historickými prameny (ačkoliv možná právě z nich pocházejí některé dobové legendy vydávané zde za fakta), postavu velkého vojevůdce se snaží vykreslit se všemi jeho klady i zápory, ale nejednou se uchyluje právě k takovým lacině beletrizujícím efektům. Budiž, ve většině případů se dá na tu hru přistoupit. Jsou tu ale minimálně dvě místa (popisy svatebních nocí Filippa a Olympie a především pak Alexandra a Roxany), kdy emotivnost a barvitost líčení působí vyloženě směšně. Samozřejmě nic proti erotice a nepochybuju, že si to oba páry tenkrát skutečně pořádně užily. Jenže zasazením těchto lechtivých vsuvek do jinak seriózního textu se tu autor nevědomky staví do pozice vilného staříka, který chtěl při náročné práci občas nějak ukonejšit svoje libido. Škoda těchto úletů, jinak se kniha četla moc dobře.


Vavča
Vavča
12.09.2016 1 z 5

Karla Richtera považuji za profesionálního autora, který umí psát knihy, libí se mi například jeho dílo Hranice placená krví. Nezpochybňuji jeho přínos a úroveň pro 20.století, zde však těžce přestřelil. Kromě finanční nouze, nebo pýchy, že úroveň a znalosti z jedné oblasti jsou bez problému volně přenositelné i do druhé, si však neumím vysvětlit, co autora k napsání této knihy vedlo. Dovedu odpustit a pochopit, že nepoužívá citace (byť je to literatura faktu, aspoň mohly být zdroje na konci každé kapitoly, nikoliv jen na konci knihy), i největší současný odborník na punské války profesor Dexter Hoyos napsal nedávno knihu Mastering The West bez nich a nikdo mu to nevyčítá, úroveň díla, to nesnižuje. Jenže je to právě o znalostech a úrovni zdrojů. Kniha prakticky nemá žádné novější zdroje, nepřináší nic nového, faktografického. Nějakou reálnou analýzu možností válčících stran, logistika, atd. Chybí zde i snaha zapojit do toho znalosti dobové ekonomie, společnosti atd. Jaký vliv na makedonskou expanzi měla ekologie, enviromentální prostředí aj. Zdrojů v angličtině, francouštině, němčině, ruštině je přitom na výše uvedená témata dostatek. Je to nepovedený umělý pokus o narativní historii (kterou mám jinak rád, jenže T. Holland má jinou úroveň a představuje velké množství faktů i problémové otázky). Vyloženě laciné mi přijde popisovat Filipa II. jako opilce, scény sexu a násilí mi přišly značně divné, tohle že patří do literatury faktu? Popis jak se Filip opil a souložil s manželkou? Dnes už je mezinárodní obec učenců někde jinde, než zlý Filip a hodné Athény, situace let 356-338 př.n.l. byla mnohem komplexnější, Athény nebyly jediné centrum moci řeckých městských států, Démosthenés dělal trestuhodné chyby i demagogické akce, nebo politické podvody, není to takový svatoušek, jak nám ho tradice klasické filologie vykresluje. Přitom stačilo číst nové anglické překlady attických řečníků a srovnávat fakta. Samotné tažení proti Persii bylo značně nebezpečný a náročný podnik, kde se odehrálo mnoho bitev, Alexandr byl možná geniální, ale bez schopného velitelského sboru by nedokázal nic, opět analýza, použití důkazu, proč s něco stalo, zde většinou chybí. Zcela absentují novější interpretace zahraničních odborníků, zda bitva u Gaugamély byla vyhrána za pomocí zrady jednoho z perských šlechticů, Persepolis byla ničena pouze selektivně, ne jako šílený opilecký večírek, Alexandr záměrně zmenšoval ve zprávách svoje ztráty atd. Je toho prostě mnoho, co knize chybí, aby to byla literatura faktu, skutečné dílo, které je pro čtenáře přínosné (a nikoliv jen příjemné na čtení, tedy přepsání Arriána, ostatní primární prameny jsou zde minimálně). A kniha z ranku literatury faktu má být přínosná, i ta poularizační má obsahovat nová fakta a hypotézy. Mohu pochválit většinu obrazových příloh, map, to je asi tak vše. Možná, že to není ani tak chyba autora jako drakonické podmínky nakladatelů, vytvoř knihu za rok. Ano jde to, pokud člověk téma důkladně zná, má výpisky, načteno, nic mu z literatury nechybí, pokud má k ruce schopného grafika a editora. Jinak takto pracovat nelze. Kniha literatury faktu se má prostě tvořit z nových faktů, vlastních hypotéz autora, práce na ní mají trvat běžně 2 roky, v zahraničí jsou běžné i 3 nebo až 5 let. Až čeští nakladatelé budou trochu soudní a méně skrbličtí, tedy začnou autorům platit a živit je realným platem v průběhu práce, tak věci budou jiné. Zůstává mi navíc záhadou, jak ediční rada nakladatelství Epocha, kde sedí samí doktoři, docenti apod. mohla tohle s klidným svědomím pustit do oběhu. Čeští čtenáři mají na téma zatím dostupné pouze knihy http://www.kosmas.cz/knihy/137569/alexandr-veliky/ http://www.kosmas.cz/knihy/142890/alexander-veliky-a-jeho-elitni-pechota/ nebo pokud milují beletrii jsou zde díla mistra Pressfielda http://www.kosmas.cz/knihy/127396/ctnosti-valky/ http://www.kosmas.cz/knihy/140364/afghanske-tazeni/ Z těchto knih se dozví mnohonásobně více, dílu Karla Richtera se proto zdaleka vyhněte.

braunerova
braunerova
22.11.2015 5 z 5

Po vynikajícím Hannibalovi před branami další kniha pana Richtra, která se čte jako beletrie. Alexandra popisuje se všemi klady i zápory a uvádí i plno méně známých faktů.

Roku 324 př.n.l. byl Alexander oficiálně prohlášen za boha. Lykúrgos, athénský státník, při té příležitosti pronesl:
"Jakýpak bůh, když musí chodit na záchod jako každý člověk."

"10.června roku 323 před naším letopočtem makedonský král, hegemon korintského spolku, podmanitel perské říše a dobyvatel světa Alexander III, jemuž bude navěky přiřčeno přízvisko Veliký, zemřel. ... Smrt byla důkazem, že koneckonců nebyl ničím víc než člověkem, který jako všichni lidé nezbytně zemře ve svůj čas."

Jack93
Jack93
01.08.2015 5 z 5

Edice Polozapomenuté války a Magnetka od nakladatelství Epocha patří na poli literatury faktu k tomu vůbec nejlepšímu díky dvěma věcem - nesmírně zkušeným autorům (pánové Richter, Syruček, Brož, Jenšík a další) a také proto, že se neomezují pouze na krvavé 20. století, nýbrž v komplexním záběru se věnují vývoji světových dějin od starověku po současnost.

Dobyvatel světa detailně popisuje tehdejší situaci v Řecku, Makedonii a částečně i v Persii, a pro pochopení kontextu se nejdříve zabývá životem Alexandrova otce Filipa II. Makedonského (i když není vůbec jisté, že to byl jeho biologický otec).

Alexandr je v knize vylíčen v reálném světle. Je obdivuhodné, jaké velikosti jeho říše dosáhla, a že nikdy neokusil hořkost porážky. Na druhou stranu jeho metody, jak se zbavit (domnělých i opravdových) odpůrců, spiklenců a vzpurných obyvatel, kteří se mu postavili do cesty, byly dost kruté. V určitém smyslu Alexandr působil jako předchůdce moderních diktátorů 20. století, kteří také kolem sebe viděli spiknutí, nikomu nedůvěřovali a prolévali krev.

Karel Richter odvedl výbornou práci a znovu dokázal, že jeho šíře znalostí je obdivuhodná.
Během čtení se mi v hlavě neustále honil výrok řeckého filozofa a historika Plutarcha, který ještě více proslavil Alan Rickman alias Hans Gruber ve Smrtonosné pasti: "Když Alexandr spatřil velikost své říše zaplakal, neboť již neměl co dobývati. Výhody klasického vzdělání."