Terva přečtené 1730

Hulk v pekle 2023, Al Ewing

Hulk ničit! Hulk ničit! Hulk zabít! Zabít všechno! Hulk . . . hulk . . . hulk – ničit! Hned od počátku mě odrazovaly dvě věci. Agresivní červená barva, která se mi k Hulkovi vůbec nehodila a Bůh. Ano, je to o Pekle. Ale Bůh? Přítomnost Pekla hned neznamená, že od nás Bůh odvrátil svou tvář. A to, že existuje Peklo neznamená, že existuje Bůh. Peklo si děláme mi lidi sami, k tomu Boha nepotřebujem. Akorát, když stojíme na špatné straně Pekla, Boha se dožadujeme. Jsme pokrytci a Hulk to netuší. Toliko k příběhu, který, dle mého, nezačal zrovna moc přívětivě. Citát: Nejsi první, kdo mnou začal být posedlý po tom, co jsem mu zničil barák. Hulk tu je docela nesmyslně nakreslený. Skoro až anorekticky vypadající červeno-zelená postava mě v tomto příběhu vůbec nepřesvědčila, že je jako stvořená pro ničení. Mám spíš pocit, že tvůrci tu totálně zničili ikonu HULK, na kterou byl čtenář a sledovač filmů zvyklej. Přičtěte si spoustu náboženských keců kolem a už víte, kam směřuji. Do Pekla. Říkejte si o mě co chcete, ale ať mě gama záření klidně pohltí, ať kvílí mnoha ústy, ať láme spoustou rukou, ale tohle mi nesedlo. Za 40% procent, ať se Bůh moc nevztekne. Citát: Sílu pouze pro silné.... celý text

Šarlatová květina 1998, Jean-Pierre Garen (p)

„Potřebuji dobrovolníka, a to na obtížnou misi.“ „A tím dobrovolníkem budete vy!“ „Řekněme, že nemám rád vůni šarlatových květin.“ Mnozí, kteří čtou sérii tak, jak vyšla u nás, si jistě vzpomínají, že bylo několikrát v příbězích řečeno, jak Mark Stone táhl svého „rozbitého“ robota několik kilometrů neznámým územím, aby jej zachránil. V tomto příběhu tato dramatická situace je. A vysvětlení je opět velmi jednoduché. Šarlatová květina je ve skutečnosti teprve čtvrtou knihou s kapitánem pro dohled nad primitivními planetami Markem Stonem, kterou Jean-Pierre Garen napsal. Malá ochutnávka: Káď zčervenala a potom přešla do žluti. Mark jeho reakci nechápal, ale neustával. Představoval si teď, jaká by asi byla noc s oběma ženami najednou. Pečlivě se soustředil na co nejerotičtější výjevy a opatrně vyňal z krabičky jednu kuličku a hodil jí do kouta, kde podle Raye byl přívod energie. A musím uznat, že jsem byl opět překvapen brutalitou některých střetnutí. Jakoby tu pan spisovatel ještě neměl zábrany a krvavé scény předhazuje svým fanouškům absolutně bez výčitek. Je z toho cítit surovost. Teprve u pozdějších příběhů se snaží krev a násilné scény minimalizovat. Vlastně se tu střetávají dva faktory: kvalita a logičnost příběhu a jeho tvrdší stránka. U novějších příběhů je to obráceně. Dává se tam přednost nenásilným scénám a logičtějšímu ději. A já vám vlastně ani nevím, která ta forma se mi líbí víc. Osm půlek Šarlatových Hetešáků: ( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ) Citát: Uvědomil si, jak se on a všichni agenti považují za kdovíjaké dobrodruhy, ale bez ochranného opasku a funkčního androida je to něco docela jiného.... celý text

Noční směna (20 povídek) 1996, Stephen King

Povídky jsem nikdy moc nemusel, člověk se začte, najde si hrdinu, ať už člověka, věc nebo zvíře a - konec povídky. Jak já byl vždycky nas-štvanej. Ale u pana Kinga jsem věděl do čeho jdu a již jsem měl nějaké ty jeho povídky naštudované. Převážně je v nich spousty odkazů na jeho jiné knihy a hrdiny. Tak tedy hrdě do toho. PS - Spousta povídek z této edice byla zfilmována. Například jmenovkině v kině Noční směna, Trávníkář nebo Děti kukuřice.... celý text

Biblí svatá 1923, neznámý - neuveden

"Nyní jsem poznal, že větší jest Hospodin NADE VŠECHNY BOHY; nebo touž věcí, kterou se vyvyšovali, on je převýšil." (Exodus kap.18 verš. 11) Mám "Biblí svatou aneb všecka svatá písma Starého i Nového zákona", podle posledního vydání Kralického z roku 1613 vydaného v Praze nákladem biblické společnosti Britické a zahraniční, vydané roku 1929. Bibli jsem četl hlavně pro její nekonečný obsah mimozemšťanů, bohů (ne jen jednoho) jejich počínání, klonování, ničení a v neposlední řadě i pomáhání. V Bibli je velká spousta zbraní, jejichž původ dnes již nezjistíme, je plná létajících strojů, jaderných válek a samozřejmě i lásky. Malá ochutnávka: Ale budete mi svatí, nebo svatý jsem já Hospodin, a oddělil jsem vás od jiných národů, abyste byli moji.(Leviticus kapitola 20 verš 26) Bohužel jsem spíše zastánce první Adamovo ženy Lilith, ale o tý se prý moc nesmí mluvit, protože je spjata se Satanem, ale každý soudný člověk ví, že to byla ona, kdož se v hávu hada do Ráje přikradla a Evu jablko sníce donutila - ale i tak jí fandím. Kniha je velkou pokladnicí všech technických vymožeností, pradávných proroctví, podivných výletů do Vesmíru, záhadných dlouhých lidských věků a spoustou smrti. Citát: Kdo by obětoval BOHŮM, kromě samému Hospodinu, jako proklatý vyhlazen bude. (2 Mojžíšova kapitola 22 verš 20) Je snad jasné, že na Bibli pohlížím pohledem stejným jako takový velikáni jako je Ludvík Souček nebo Erich von Däniken - ano, používám nový zrak, ale nebojte solný sloup z vás nebude. Citát. A tak bylo dnů Izákových sto osmdesáte let (Genesis 35 verš 28... celý text

Lovcův odkaz 2017, Alex Drescher

No, určitá podoba by tu byla. Třeba oči. Ty by mohl mít po (tátovi) Barva i počet sedí, . . . a taky bradu má podobnou. Stejně nic lepšího nemáme. Ačkoliv je tento příběh ze světa Prolnutí, vypadá to, že do něj asi nepatří. Někdo mu dal krabičku s názvem „Světla v temnotách“ i když je tento příběh ze stejného těsta jako Tovaryš a Jeden z devíti. A vlastně se to také ve stejném stylu odvíjí. Zadní část knihy mi sice tvrdí, že je to pro fajnšmekry, nadupané akcí a nenechá mě to oddychnout – inu, co je psáno nemusí být dáno. Pravdou je však fakt, že se to dobře čte, rychle do odsýpá a trousej se tu hlášky jak na běžícím pásu. Ale to je asi tak vše. Protože dva dny po dočtení už jsem docela tápal v Prolnutí, o čem, že to vlastně bylo. „Job tvoju mať!“ Citát: Když někdo zabíjí Lovce, tak já chci vědět kdo a proč.... celý text

Ženská, pro kterou bych vraždil 2008, Frank Miller

„Uvažuju, kolika různejma způsobama jsem si zvoral život. Jak rád bych začal znova s čistým štítem a dostal se z toho otupělýho, nudnýho pekla, který teď zažívám“. Netuším, zda Robert Rodriguez a Frank Miller měli v plánu natočit další filmy z této komiksové série. Pravdou je, že „Ženská, pro kterou bych vraždil“ neměla tak obrovský úspěch, jako její předchůdce „Město hříchu“. Mě se líbí oba filmy. Komiksové „Drsný sbohem“ je také perfektní, a skoro přesně jej také kopíruje i filmové zpracování „Město hříchu“. Jak je na tom druhá kniha v této sérii „Ženská, pro kterou bych vraždil“ jsem zjišťoval právě teď. Citát: V Sin City neurazíte ani dva bloky, abyste nenarazili na nějakou hospodu. Jedna věc, která vás asi napadne hned na začátku, je změna osazenstva. Místo Marva tu máme Dwighta a místo Golgi je tu Ava. Ale když kouknete hlouběji, zjistíte, že vlastně Marv může za tu hlášku, která dala celému příběhu název. (Hele, kámo, nechci strkat nos do věcí, do kterejch mi nic není, ale tohle je ženská, pro kterou bych vraždil) Jinak vše kolem zůstává stejný, odporný město, zkorumpovaní policajti, krásné ženy, sexuální choutky a další drsný hrdina. Ten tak trochu zneužije Marva. Co to kecám, prý trochu, on ho zneužije hodně. Citát: K čemu by bylo bejt v Sin City poldou, kdy sis při tom trochu neužil. O násilné scény v tomto komiksu není rozhodně nouze. Ale záhy zjistíte, že ne všechno je takové, jak to vypadá. Násilné otočení děje je milé, překvapivé a málo očekávané. A to je dobře, protože jinak by to bylo moc monotonní. A to čtenář nechce. Změna je život, i když zde to spíš znamená smrt. A tak Dwight musí prokázat jistou laskavost, aby se hra mohla dohrát. Ocitl se v situaci, která rozhodne o celém příběhu. A musím říci, že to bylo opět mrazivé. Ale on to snad zvládne. Musí toho ještě hodně vykonat. Citát: Prokaž nám oběma laskavost a nehýbej se, pokud se mi nepodaří vystřelit ti mozek z hlavy. Jsem rád za Marva. Myslím, že Dwight by si bez něj skoro ani neškrt. Je tu i nádherná deja-vu scénka z první knihy, akorát z jiného úhlu pohledu. To se fakt povedlo. Zazní tu i jméno Goldie, ach, proč zrovna ty, Goldie? Ale zpět k Avě. Dwight a Ava jsou zvláštní dvojice a jejich extempore nás provází celým příběhem. Sluduju jejich osudy, užívám si krásnou černou kresbu a leju do sebe jedno pivo za druhým. A nakonec jsem rád za konec. Propukla panika, lidi křičeli, samopaly rachotili, rozpoutalo se Peklo. Inu běžný den v Sin City. Byla to fakt super jízda. Citát: . . . blbče, šest výstřelů, a ani jeden do hlavy . . .... celý text

Brutální béčkový masakr 2023, Shigor Birdman (p)

Béčková vyšetřující služba. Až uslyšíte divný zvuk, zanechte vzkaz. Bééééééé. Brutálně mě to nebavilo. Je to již druhá kniha, vlastně navazující kniha na příběh Stará béčková legenda, od stejného spisovatele. Forma psaní Shigora Birdmana mě vůbec nejde k tělu. Příběh je zdlouhavý, prošpikovaný spoustou flasbacků a absolutně se nehodících hlášek. V těch vracečkách do minulosti jsem docela tápal. Jejich množství a nepřehlednost mě nudila. Dokonce jsem se ke konci knihy přistihl, že při čtení usínám a vůbec si nepamatuji zpětně, co se v příběhu děje. Akorát vím, že tam bylo na mě moc politiky. Citát: Přísahal jsem, opakovaně, že budu chránit obyvatele města. Nemůžu je jen tak sežrat, pokud neporuší pravidla. Příběh jsem přečetl jen díky tomu, že jsem si koupil obě knihy najednou. Byla to chyba a zbytečná investice. Hlavní hrdina Bý opět blábolí jako pominutý a sem tam dost krutě oslím můstkem přejde do dalšího děje. Když jsem si uvědomil, že v tom všem zmatku usínám, knihu jsem na dva týdny odložil. Až teprve potom jsem příběh dočetl. Bylo to spíš z donucení než ze zvědavosti. A vlastně ani konec mi nedal uspokojivou odpověď. Díky zajímavému extempore s Chobotem, mazlíčkem, kterého Bý získal v minulém příběhu, dávám tři hvězdy. Citát: Padání je v pohodě, ale lítání fakt nesnáším.... celý text

Sledgehammer 44 2019, Mike Mignola

„To nás do boje s těma řezníkama povede nějakej chlápek, co si sem přilítne jako Flash Gorgon?! První příběh „Sledgehammer“ byl perfektní. Akční nástup, pak nakládačka, umírání a útěk za záchranou. V poslední chvilce přijde překvapení a vše je dokonáno. Příběh nakreslil Jason Latour. A nakreslil ho ve svém stylu, jen sem tam přidal něco málo podobného stylu Mikeho. Tento příběh se mi moc líbil. Citát: Je po nás! Druhý příběh „Blitzkrieg“, navazuje lehce na první dobrodružství. Je však nakreslen Laurencem Campbellem, a jeho kresba mi moc nesedí. Navíc ve scénáři jsou velké díry a oslí můstky. Příběh působí hodně zmateně a neuceleně. Trochu jsem se v něm ztrácel. Tak že celkové hodnocení je 70% A protože to tady nejde vyjádřit přesnými procenty, tak jen tři hvězdy. Citát: Hele, kámo, jestli jseš tak božsky osvícenej, tak jak je možný, že furt tak remcáš? PS – V druhém příběhu nazvaném „Blitzkrieg“ lítá v roce 1944, kdy se příběh odehrává, nadzvuková stíhačka XFV-12. Tento stroj byl ale vyroben až v roce 1977.... celý text

Drsný sbohem 2014, Frank Miller

„Noc je horká jako peklo. Je to jedna z těch nocí, kdy se na vás všechno lepí.“ Mám všech sedm knih od Comics Centra s těmi černobílými přebaly. Zdají se mi výstižnější, než ty původní barevné. Ale jde jen o můj vlastní pohled na estetiku. Je to jen tak pro mé potěšení. Věnujme se Goldie. Ano, čtete správně – Golgie, alespoň si tak říká, ta známá z filmového zpracování. A zase skončila v posteli a zase jí někdo . . . rachotící křáp, co tady vydávaj za klimatizaci, nedokáže udržet pivo studený, ani když ho na něj přímo postavíte. Příběh začíná v jednom odporným bejváku v odporný čtvrti jednoho odpornýho města . . . Citát: Uklidni se Marve, a vem si další prášek. Ve své podstatě již třicet tři let starý příběh Franka Millera vás neustále nutí se zamýšlet na tím, co je to vlastně Sin City. Místo, kde je padouch hrdinou, hrdina padouchem a drsná detektivní noir je v tom jen a jen podporuje? Povídáte si, jde jen o sex, o tu trochu rozkoše, nebo jde o čest . . . kterou byste mimochodem skoro těžko v tomto městě hledali. Nebo je to stvořeno jen pro zábavu? Co je realita a co je jen výplodem temné mysli? Kde je hranice, kdy už nevěříme a nebo se naopak začneme bát? Bát se, že skončíme jako Goldie. Proč zrovna ty, Goldie! Citát: Peklo je probouzet se každej podělanej den a nevědět, proč jseš vůbec tady a proč ještě vůbec dejcháš. Nestačíte se ani pořádně vzpamatovat a zjistíte, že v tom lítáte. A že si to náramně užíváte. Všechno je tak jasný a jednoduchý. Později pak prokouknete i tu nádhernou černou kresbu a uvidíte v ní detaily, které byste při normálním pohledu nezahlédly. Začnete vidět hlouběji a hlouběji až na samotné dno Pekla. Pak jste ochotni i nezakrvácet cizí kabát a necháte dotyčného nejdřív ten kabát sundat, než ho . . . inu, Sin City. Dostal jsem to, na co jsem se těšil – úplatní poldové, korupce, krev, krásné sexy kočky a v neposlední řadě i drsného hrdinu, u kterého si vlastně nejste jisti, zda mu fandit nebo ne. Je to kladný záporák, ale zároveň vraždící maniak jako snad nikdo jiný . . . ale Goldie je Goldie. A Marv zjistil, proč ještě žije . . . ámen! . . . a zapomněl si vzít prášky. 100% Citát: Na nájemnejch vrazích miluju, že ať jim provedete cokoliv, nemáte žádný výčitky. Naopak! Čím hůř se k nim chováte, tím se cítíte líp.... celý text

Čas psanců (12 povídek) 2008, * antologie

„Jako kdyby to nebyl skutečný běs, ale člověk, kterého v obludu někdo proměnil.“ (Ďuro Červeňák - Černé srdce) . . . Čas byl . . . Opět musím udělat jedno ze smutných prohlášení. Knihu jsem si koupil jen díky tomu, že v ní jsou povídky mých dvou oblíbenců. Jsou to Miroslav Žamboch a Petr Heteša. Zatím co mě pan Žamboch jednou povídkou moc nepřesvědčil, druhou měl perfektní. A mistr Heteša mne jako jediný dokázal totálně rozesmát. Jeho povídku Quak jsem doslova hltal slovo od slova, užíval si jí a ke konci jsem i tleskal. Ostatní povídky spíš začínají počasím a jsou převážně fantasy styl. Nevím, zda je pravidlem, začínat fantasy dlouhým rozpisem meteorologické stanice o předpovědi počasí, ale zde je skoro normou. Malá ochutnávka: . . . Čas je . . . Ve fyzice jsem si četl pod lavicí časopis od Henriho. Byl to kreslený časopis, kterým se říkalo comics a které byly nejlepší. Zeměkouli napadli Marťani, ale byl tam jeden děsně silnej chlápek, jmenoval se DESTROYER, a všechny Marťany zabil. Nakonec ho ale 20 těch zelených příšer přece jenom chytlo, svázalo a odtáhlo někam do hangáru. Tím to skončilo a bylo tam napsáno, že pokračování bude příště. (Petr Heteša – Quag) . . . Čas bude . . . Tak že jen čtyři povídky za to stojí, jsem rád, že jsem je přečetl a že je mám ve své sbírce. Ostatní jsou jen průměrem a někdy i dost podprůměrem. Co považuji za další nešťastnou věc je fakt, že jednotlivé povídky nejsou v knize rozeznatelné. Nahoře chybí jméno spisovatele a název povídky. Tak že když zde hledáte nějaký konkrétní příběh po nalistování jakékoliv stránky, nepoznáte, kde jste. Musíte jít podle čísla stránek, které najdete na konci knihy v obsahu. Přibližnější vyjádření k samostatným povídkám najdete v sekci „Části díla“ u této knihy. A když si pozorně přečtete všechny komentáře ke všem povídkám, uvidíte, k jakému hroznému číslu o počasí dojdeme. Citát: Žádný démon není horší než ten, kterého má člověk v sobě. (Sestra Lukačovičovy - Černá a bílá kočka)... celý text

Cyklus vlkodlaka 2023, Stephen King

V Tarker´s Mills je zrovna divné období; v okolí se objevují zlá znamení. (Leden) Tato knížečka ve mně vyvolala dosti rozporuplné emoce a to jsem jí ještě ani neměl v ruce. První věc, která mě trkla, je fakt, že tato kniha vyšla už někdy v roce 1983 a druhá věc je, že má pouze cca 130 stran. Ale protože je to od Kinga, neodolal jsem a knihu si koupil. No a pak začaly další emoční výlevy. Kniha má tvrdé desky a nevypadá vůbec špatně. Avšak počet prázdných stránek na začátku i na konci knihy snižuje celkový počet psaných a kreslených stran na asi cca 120 stran. Ale obsahově je to prostě nádhera. Jedná se vlastně o dvanáct příběhů, situovaných každý do jednoho měsíce v roce. Citát: Jaro se opět vrátilo – a tentokrát s ním přišla bestie. (Květen) Od ledna až po prosinec tak můžeme sledovat cyklus vlkodlaka řádícího ve městečku Tarker´s Mills v Maine. Hned jsem si vzpomněl na větu z filmu Jezero (Lake Placid 1999), kdy Kelly Scottová (Bridget Fonda) prohlásila: Maine? Kdo by chtěl žít v Maine?! Tak věřte, že tam například žije Stephen King. Situoval tak Cyklus vlkodlaka do svého prostředí. V každém cyklu najdeme nějakou smrt, buď člověka nebo zvířete. Vlastně je to King, tak, jak jsme ho už dlouho nečetli. Krutý, surový a s ničím se nebere servítky. Malá ochutnávka: V novinách mu říkali Úplňkový vrah, ale Marty ve škole, než začaly prázdniny, zaslechl různé zvěsti. Spousta dětí tvrdila, že Úplňkový vrah není člověk, ale jakási nadpřirozená nestvůra. Nejspíš vlkodlak. Marty tomu nevěřil – vlkodlaci patřili do hororových filmů -, ale předpokládal, že by se tu mohl vyskytovat nějaký šílenec, který cítí touhu vraždit jen za úplňku. (Červenec) A jako bonus je u každého měsíce jedna černobílá a jedna barevná kresba. Ty nakreslil Bernie Wrightson. A zvláště ty barevné obrazy jsou prostě nádherné. Ale vlastně nejsou nikterak horší i ty černobílé kresby. Každá z nich představuje ten určitý měsíc ve kterém se příběh odehrává. Ty barevné jsou pak výjevem přímo z příběhu. Tak že i když jsem knihu přečetl a obrazy prohlédl asi za cca tři hodiny, jsem nadmíru spokojen. Vřele všem doporučuji. Citát: Něco se mění, něco se nemění a rok v Tarker´s Mills končí tak,, jak začal – venku burácí sněhová bouře a toulá se tam bestie. Někde venku. (Prosinec)... celý text

Witchblade Kompendium. Kniha 5 2023, Ian Edginton

„Nevím, kdo je otec, protože jsem už dýl než rok s nikým nespala.“ „Smrt je vždycky horší pro ty živý.“ Jen se na knihy v sérii Witchblade podívám už mám orgasmus. Když vidím ty nádherné obálky v kolosálním formátu, mé tělo šílí. A pak to rozbalím, začuchám a jsem hotovej. Avšak nebylo by fér tuto nádheru nějak omezovat erekcí a čuchem, je potřeba do toho dát i oči a mozek. Tak že ochrannou blánu lehce rozříznout a hurá do světa artefaktů. Stop! Stop! Nejdřív do kuchyně udělat půl litru Mexické kávy s kakaovým drceným bobem a lžící skořice. A pak teprve hurá do světa Witchblade, která má udržovat rovnováhu mezi Darkness a Angelus. Citát: Ohrožení života mi brání myslet na jiný starosti. Příběh začíná pohřbem detektiva Jakea McCarthyho. Docela jsem si na něj v předešlých kompendiích zvykl. A Sáře rozhodně nebyl lhostejný. Tak trochu se podivuji, proč zde nezasáhla Witchblade. V předchozím příběhu nebyla zas tak moc daleko. V tomto svazku dochází k obrovské změně. Sára Pezziniová je těhotná, to víme z předešlých příběhů, ale už jí Witchblade spíš ohrožuje. Tak se rozhodne, že je čas na změnu. Avšak těžko říci, zda se rozhodla Sára nebo Witchblade. To vše ukáže až čas. Rozhodně tu dochází k dramatickým událostem i změnám. Citát: Máš tak neuvěřitelně mocnou zbraň a dokážeš se mnou jen postrkovat? Vůbec jsi nepochopila, co jsi získala. Co se týče kresby je to složité. Na konci najdete jména kreslířů u všech sešitů. A každý kreslí svým nádherným stylem. Až se z toho točí hlava. Převážně tu figuruje jméno klasika na Witchblade a tím je Stjepan Šejič. Ale najdete tu i jména jako je například Mike Choi, Hairsine & Firchow, Joseph Linsner, Adriana Melová nebo například Chris Bachalo. Opravdu není vůbec jednoduché najít toho nejkvalitnějšího tvůrce. Všichni jsou totiž kvalitní a k tomu ještě mistři barvíři jako je třeba Troy Peteri a máte tu pestrou škálu nádherných kreseb. Jen se kochat. Citát: Já umím lítat?!?! Dobrý vědět. Co dodat? Sára se zbaví Witchblade a ta se upne na novou nositelku. To vám musí asi tak stačit. Najdete tu i vysvětlení, kdo je otcem Sářina dítěte, najdete zde příběh Patience alias Magdalény a podíváme se i do Japonska roku 1635. . . A mnoho dalšího najdete přímo v knize. Je tu spoustu boje, krve i překvapení a několik veselých situací. Asi nejlepší je papoušek, kterého má v kanceláři Sára Pezziniová – má dobrý kecy. (Nevím, proč jsem ho ještě nezastřelila – to říká Sára, ne ten papoušek) (Mám výhled na hezkou prdelku – to říká papoušek, ne Sára). Dále je tu pár hororových scén, docela dost krve, akce, a nějaké to překvapení. Citát: Chceš říct, že když vidíš sexy bloncku s křídlama, jediný, co tě napadne, je, že tady někde pořádají maškarní!? No a jsem u těch překvapení. Když Sára porodila (samozřejmě za dramatické situace) šlo to z příběhem trochu z kopce. Několik sešitů bylo jen ťuťuňuňu a samé líbání, a krmení a líbání, a postelové scény a líbání . . . uf. Jak červená knihovna. Bohužel vrcholem byl příběh, který mě docela naštval. To, co provedou Sára a Dani v posledním čísle (#124) tohoto svazku mi do celkového příběhu vůbec nesedí. Asi to tak má být, podle scénáristů, ale rozhodně to tak nemělo být podle čtenářů – tedy, alespoň podle jednoho čtenáře, jako jsem já. Tak že snižuji o jednu hvězdu. Citát: Co šéf zbouchnul tu kozatou nánu všechno šlo do kopru.... celý text

Do pekla a zpět 2021, Jakub Hoza

„Ale já . . . já jsem nemohla! Když vy jste byl na-nahoře, a najednou . . . vžum!“ Proti tomuto příběhu bych měl dvě poznámky: 1; Vybavení hlavního hrdiny. Je shozen padákem coby vězeň na vězeňské území. V prořádku. Ale, když jsem udělal součet věcí, které měl schovaný pod muklovským oblečením, tak jsem trochu zalapal po dechu. Skládací kladkový luk, třicet (30) šroubovacích šípů, několik nožů, lékárničku (co je všechno v ní, už snad nebudu ani rozepisovat) vak na vodu a pončo alias spacák. Už jsem jen očekával, kdy vytáhne, ze zapomenuté kapsy, lehký kulomet. Si toho jako nikdo ze stráží ani z vězňů nevšiml? Vždyť musel vypadal jako Michelin. Víte, ta postavička (maskot) prodejce automobilových gum. Tohle mě trochu zarazilo. Malá ochutnávka: Šel jsem ranním lesem. Teď už regulérně svítalo. Všude kolem začal povrzávat i hmyz. Ptáci se rozeřvali. Někdo tomu říká zpěv, ale když si uvědomíte, že ty opeřené potvory na sebe vlastně jen ječí: „Můj strom! Můj strom! Můj strom!“ případně: „Podívej, jaké mám krásné peří! Nechceš si zašoustat?“ tak to ztratí kouzlo. 2; Krvavé gore scény. Tohle nepůjde holkám k duhu. Hoza není Kotleta, jde do toho až moc tvrdě. I mě bylo nepříjemně u některých krvavých scén. Ale, když tyto dva fakty přeskočím a skočím rovnou do příběhu, musím napsat, že tohle se fakt povedlo. Je to přímočaré, akční, dobrodružný a sem tam i vtipný. Ale bohužel, nelogický úvod a krvavé scény mě příběh dost pokazily. „Kdybych to viděl ve filmu, napsal bych do hodnocení něco sprostého o bezradném scénáristovi“ . . . Díky asi deseti citátům a některým hláškám dávám 70%. Což, bohužel, i po rozsáhlé rekonstrukci na DK jde zase jen vyjádřit nedělitelnými hvězdami. Ale hlavně, že máme reklamu na „Bez reklamy“ a super Bazar. Citát: Ani nestihl zvednout Lucille . . . Myslel jsem, že jsi větší frajer, Negane!... celý text

BRSRKR: Kniha třetí 2023, Matt Kindt

Kde to jsem? Kdo jste? ...jste... ...zde je tvé místo... ...tvé poslání, je čas.... Kniha má opravdu nádherný přebal. Vizuálně to na mě docela působí. A samozřejmě, že to dokáže nažhavit na obsah posledního třetího dobrodružství s Keanu Reevesem. Vyvrcholení trilogie, kterou jsem pravda, zas tak moc neocenil. Předcházejícím knihám jsem dával okolo 50%. Ne jinak je tomu i u této knihy. Nadmíra červené krvavé barvy mi tak nějak vadila. Vím, je to hlavně o krvi, ale já osobně bych ocenil i nějakou jinou vložku. Trochu humoru, třeba, nebo víc propracovanější kresby. No, našlo by se toho víc. Citát: Takže . . . vy mi také umíte číst myšlenky? Nejkrásnější kresby jsou ty momenty, kdy se Diana prochází ve skleníku mezi květinami. Jinak je kresba taková mdlá, moc se tam mluví a zpočátku se ani nic závratného neděje. Vlastně je to to, co tvůrci slibovali. Prostě řežba, krev a ke konci i trocha zvratů. Galerie obálek mi také moc nesedla. Nejkrásnější obálky jsou tu pro mě vlastně jen dvě. Obálka sešitu #12 kterou nakreslil Ron Garney a obarvil Bill Crabtree a druhou obálkou je ta na přebalu. Nakreslil jí Jerome Opeňa a barvy měl na starost Dave Stewart. Jinak celkově opět průměr. Citát: Nikdy jsem ho neviděl být víc berserkrem.... celý text

Ready Player Two: Nová hra sa začíná 2023, Ernest Cline

„Je lepší mít sebedestrukční tlačítko a nepotřebovat ho, než ho nemít a potřebovat.“ Ready Player Two je lepší než Ready Player One. A to z několika důvodů. Ten hlavní je, že tady jde opravdu o život. Hra už se čtenáři nezdá jako hra, ale snaha o přežití. Uměle stvořená inteligence chce zničit celý, přinejmenším herní. svět a všechny nalogované uživatele. Jinak klasika. Máte úkol něco najít a přes hádanky z her, filmů, knih nebo hudby se pomalu dostáváte k cíli mise. Konec by se mnohým mohl zdát až geniální, což o to. Jenže, když jsem si uvědomil, kde mají hlavní postavy schovanou kosmickou loď – tak mi konec zas tak geniální nepřipadal. Malá ochutnávka: Jinak řečeno, ONI ti umožňuje prožít okamžiky jiných lidí. Vidět svět jejich očima, slyšet jejich ušima, čichat jejich nosem, chutnat jejich jazykem a osahat si ho skrz jejich kůži. . . . ONI je nejmocnější komunikační nástroj, jaký kdy lidstvo vynalezlo. A nejspíš je i poslední, který kdy budeme potřebovat vynalézt. . . . Avšak má to jeden obrovský háček. Než opravdu začne hrozit nějaké nebezpečí a půjde o život, musíte přečíst asi sto šedesát stran tlachů a zbytečných informací. Pravda, je v tom zase dost popkulturních odkazů. Ale na některé odkazy jsem koukal se smíchem. Jak může být populkurní jedna americká kapela, která vydala jen jedno album a pak se nenávratně propadla do zapomnění. Dokonce jsem zapomněl i její jméno, natož abych někdy vůbec slyšel to jejich album. Další věcí, která by mě vlastně v dnešní době už neměla překvapovat, je trochu hanobení Tolkiena – což mě u popkulturní knihy hodně překvapilo a naštvalo. O co že jde? O to, že se v této knize na něj spílá a nadává, že neměl černýho elfa, černýho člověka ani černýho trpaslíka. Černý Legolas, to už by bylo asi hodně gender. Ale současný svět si to žádá, alespoň je to vtloukáno do hlav sledovačům televize a reklam, každý den. Citát: Když se stanete slavným, další rok nebo dva se chováte jako totální debil. Další věc, která mě hodně rozesmála byla situace, kdy se Perzival nalogoval do ONI, skočí tam z okna, začne lítat jako Batman a po odlogování řve radostí, že to tam opravdu funguje jako v reálu . . . Dobrý den jsem syn uživatele Terva a musím vám s lítostí oznámit, že můj táta včera vyskočil z okna, prý je to normální a lidi dokážou lítat – leží v nemocnici a má naraženou slezinu, tři zlomená žebra, dvě ruce a jednu nohu . . .GAME OWER! Citát: Buď zemřete jako hrdina, nebo se dožijete toho, že se z vás stane padouch.... celý text

UCC Dolores 3 a 4 2023, Didier Tarquin

„Pořád kupředu, neustále kupředu, čelit nejhorším bouřím, a ať se stane cokoli, nikdy nepomyslet na návrat.“ 3 - Rudý krystal Mám tak trošku pocit, že některé pasáže jsou docela zmatené. Jakoby tvůrci prostě sem tam něco hodně přeskočili. Navíc jsem myslel, že opravdu bude jeptiška Mony zkoumat vesmír a tak . . . ale místo toho jsou uzavření v UCC Dolores a letí neznámo kam. Loď je tak prostě naprogramovaná a nedá se ovládat. Tak že tak trochu protiřečení si anotace vs. obsah. Avšak opět perfektně nakreslený a co se týče scénáře, tak ke konci smutný a veselý. Citát: Netuším, jestli se ze mě stává někdo jiný, anebo jestli konečně nacházím sama sebe. 4 – Poslední kulka Další docela dlouhý přeskok v čase. Tady se to dá dokonce vypočítat. Sedm měsíců od strhujících událostí v Konečné poslední štaci. A dramaticky začíná i tento příběh. Rovnou na dvou rovinách. Tak že scénář trochu zmatečný, ale i tak povedený. O kresbě už se snad ani nemá smysl zmiňovat. Je prostě úžasná. Avšak oba příběhy jen zlehka vystihují dobrou kvalitu prvních dvou dílů. Čekal jsem od celé sérii rozhodně víc, než mi bylo předáno a slíbeno v anotacích. Citát: Kvalitní vizour třikrát denně, to je lék na všechno.... celý text

Znamení smrti 2022, Mike Mignola

Hlupáku, ostří je zlomeno, jejich duše jsou volné. A tys je nasytil krví! (Obřad Nefeřin) Já vám nevím. Proč mám pocit, že šablona se neustále opakuje. Na něco si zvyknete, dostanete dvě tři knihy, které jsou nadupané samostatným příběhem, baví vás to a těšíte se na další. Pak se najednou vše otočí a pozvou se tisíce dalších tvůrců a začnou vznikat svazky povídek. Každou povídku napíše jiný člověk, každý příběh nakreslí jiný tvůrce. A pak v tom začne guláš. Nevím jak vy, ale já jsem pak takový naštvaný a připadám si obraný o dobrý „celovečerní“ snímek. Vždycky si myslím, že hlavního tvůrce přešly nápady a tak se rozhodl to poskytnout jiným. Citát: Je zvrácené oslavovat smrt, násilí i Ďábla. (Čistič čuje čertovinu) Humr Johnson je vlastně úplně to samé, akorát se teď střídají jenom kreslíři.. V tomto svazku povídek máte dokonce pět příběhů. Scénáristé zůstali, jen kreslířů je tu pět. Tonči Zojnič, který nakreslil Humra číslo dvě – Klepeto spravedlnosti – má na svědomí kresbu první povídky, podle které je pojmenován tento svazek. Následují kreslíři o kterých jsem snad v životě neslyšel. Naštěstí jsou kresby celkem povedené a tak mé rozhořčení hodně pokleslo. Avšak jsou to jen krátké příběhy a když vás ten který baví, pro svou krátkou délku si ho vlastně ani neužiju. Nakonec jsem dal tři hvězdy. Tento svazek se pro mě stal průměrem. Citát: Okus klepeto spravedlnosti!... celý text

Na konci vesmíru 2023, Kristýna Sněgoňová

„Někdy je potřeba chladnokrevné rozhodnutí, a někdy trocha toho prdění na podpaží, i kdyby jen pro zlepšení morálky“. Perfektní příběh ze série Legie. Má to tajemství, krev a dokonce i brutalitu. Skoro žádné hloupé hlášky, jen akce, napětí, smrt a beznaděj. Pravda, nějaká ta nesrovnalost se tam najde, ale když to budete ignorovat o to víc si příběh z hlubokého vesmíru užijete. Paní spisovatelka Kristýna Sněgoňová vzala účast na Legii dost tvrdě. Mám totiž neblahý pocit, že její příběhy v této sérii jsou lepší než ty Kotletovo. Ale to je jen osobní náhled a proto to neberte moc vážně. Ovšem tento příběh se velice povedl. Malá ochutnávka: Možná to celé bylo tak strašné proto, jak nové to bylo. Kvůli tomu, jak vypadali, jak se chovali, ale hlavně – protože jsme jim nerozuměli. I na enlily s jejich krutostí a skarem jsem mohl řvát, a přestože jsme nejeli na stejné vlně, hned pochopili, jak moc je nenávidím. Tihle vypadali, že pokud tomu rozumí, je jim to jedno. Nejen proto, co si myslíme, ale i to, že vůbec myslíme. Možná se budu opakovat, rád se budu opakovat, že tohle je zatím nejlepší dobrodružství z tohoto světa. Posádka Kraksny (Vzdorující – pardóóón) zde zažije setkání s vlastní smrtí. Rasa protivníků, nových mimozemských bytostí se zdá být dost brutální a smrtící. Pokud by se přidali ke Švestkám, byl by to obrovský a nebezpečný protivník. Jak říká Moravson: Ve vesmíru nás mučili, ponižovali a nespočítám způsoby, kterými se nás pokusili zabít, ale nikdy ne takhle. Děsivě. Bolestně. Ponurý a perfektně tvrdý příběh. Citát: Už jsem se naučil, že mluvit o štěstí nosí smůlu.... celý text

Bál šílených žen 2020, Victoria Mas

Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. Už to, že věří, je pomoc. Eugénie vídává mrtvé. Což samo o sobě je dnes přehlédnutelný fakt. Jenže ono se s tím někomu svěřit v roce 1885 – to je zaděláno na průser. Smutný byl fakt díky komu se vlastně hlavní hrdinka dostala do léčebny pro chorobomyslné v Paříži. Sanatorium má romantický název Salpetriere (přízvuky si domyslete). Nejsou tu žádné hodiny, a tak se každý den jeví jako zastavený, nekonečný čas. A vlastně si skoro ihned oblíbíte všechny místní svěřenkyně. A posléze začnete sympatizovat i s jednou místní sestrou. Sestra Genevieve má v příběhu hodně prostoru a v podstatě je i hybnou silou událostí, jenž se později stanou. Malá ochutnávka: Ale ten člověk byl kacíř. Jeho knihy by se měli spálit! To by znamenalo přiznat, že má velký vliv. Je to záležitost módy, zapomene se na něj. Ostatně kdo dneska doopravdy zná jeho jméno? Mluvíte o tom člověku, který obhajuje existenci přízraků? Duchů. Blázen! Prohlašovat, že duch přežívá hmotu, je proti vší logice. Ačkoliv je obsah příběhu docela dost proti mužům, kteří v tomto období měli nad ženami rozhodně hodně navrch, jsem rád, že paní spisovatelka z nás zase neudělal tak velké idioty. Taky jsem rád, že nepřidala lesby, geye a dalších asi 56 pohlaví. Například Knihu duchů, která se stala jakýmsi symbolem příběhu, napsal muž. Příběh je napsán jednoduchým ženským jazykem. Je to jakási funkční explicitní prezentace romantizovaných postav-obětí, přímočaré sdělení s nekomplikovatelnou předvídavostí. Jak už svěřenkyň nebo doktorů. Citát: Spánek jí umožňuje přestat se zabývat tím, co bylo, a neznepokojovat se tím, co bude. Spánek je její jedinou chvilkou oddechu od událostí, které ji sem před třemi roky přivedly. Příběh se spíše zaměřuje na život v ústavu a chování místního osazenstva. Zavítáme hlavně na období, kdy se blíží důležitá událost. Setkání pacientů s Pařížskou smetánkou, která se uskuteční uspořádáním maškarního bálu. Jediné, co se dá hodně příběhu vyčíst je jeho až moc lehký konec. Od tohoto roku 1885 jsem čekal rozhodně tvrdší a gotičtější zakončení. Do příběhu jsem se okamžitě začetl. Má jednoduchou osnovu, příjemné postavy a lehce se stupňující děj. Citát: Mystické myšlenky se léčit nedají.... celý text

Vítr ve vrbách aneb Žabákova dobrodružství 2019, Kenneth Grahame

Pravý požitek z odpočinku nepochází z odpočívání samotného, ale spíše z příjemného pozorování jiných při tvrdé práci. K čertu s jarním úklidem! Tohle jsem koupil s jasným cílem, jako dárek pro jedno z mých dětí. Ale neodolal jsem a knihu jsem, (před zabalením a vložením pod Vánoční stromeček) si přečetl. Kdysi jsem to již četl, a vím, že se mi to strašně líbilo. Není tomu jinak ani u této nádherné knihy. Jako bych opět znovu a nově prožíval dobrodružství u řeky s panem Krtkem, panem Krysou, panem Žabákem a mistrem Jezevcem. Malá ochutnávka: Várka svařeného piva byla připravena za malou chvilku na ohřívači konzerv přímo na krbu. Brzy svíralů každý z malých myšáků v ruce svůj hrneček a usrkával a posmrkával a pokašlával (protože i malý hrneček svařeného piva má pořádnou sílu) a utíral si uslzená očka a smál se z plných plic a dočista zapomněl, že mu kdy v životě byla zima. S novým překladem paní Alexandry Niklíčkové máte pocit, že dobrodružství dostalo nový háv a současnější podobu. Ale možná je to jen zdání, možná je to jen sto a deset let starý nový příběh, který se v mnoha podobách stále vrací do našich srdcí. Tak že jsem se pohodlně posadil do loďky a nechal se nést celým příběhem. Navíc je kniha prošpikována bohatými ilustracemi. Je tedy co číst a co obdivovat. S ilustracemi Davida Petersena dostalo toto dobrodružství zase jiný rozměr. Citát: Pan Krysa se ponořil do psaní a docela zapomněl na svět kolem sebe.... celý text