Sněžková
přečtené 439
Nůž
1992,
Robert Lawrence Stine
Jako mnoho čtenářů i já jsem se ke Stopám hrůzy vrátila po mnoha letech. Nůž je slabší, souhlasím, že Posedlá byla lepší. Ale co - jako oddechovka na pár dní ta knížka není vůbec špatná.... celý text
Čtyři klíče: Velká vlaková loupež
1992,
Michael Crichton
Pojídače mrtvých miluju stejně jako filmové zpracování tohoto motivu. Těšila jsem se i na tuto knihu - další úlovek z knihobudky a mého druhého Crichtona. Kniiha nezklamala. Nejsem detektivkový člověk, nicméně románové zpracování nejslavnější železniční loupeže v historii mě nenechalo chladnou. Jak píší i někteří další čtenáři, jazyk je místy dost krkolomný, ale na spád děje a na genialitu hlavního aktéra to rozhodně nemá vliv. Kniha se mi líbila, ještě tedy kouknout na film...?... celý text
Předběžné varování: Krátké fikce a disturbance
2015,
Neil Gaiman
Opět ano, trefa do černého. Nemůžu dát všem povídkám 10/10, ale nezklamala jsem se. Pan Gaiman prostě umí a já mu takových 95 % děl žeru i s navijákem. A vždycky se těším, že mě dvacet stránek bude tahat za nos a pak mi v posledním odstavci dopřeje úder rovnou na solar. Nezklamal ani tentokrát. Vyzdvihnu Kalendář příběhů, Lunární labyrint a samozřejmě Spáče.... celý text
Fantastika 81
1981,
* antologie
První antologie tohoto druhu, kterou jsem četla. Opět kniha nalezená v knihobudce - a nebyla vůbec špatná. Líbily se mi povídky Poplach v čísle 87 a Experiment. Lovci byli poněkud slabší, ale to je věc názoru.... celý text
Dívka se stříbrnýma očima
1978,
Samuel Dashiell Hammett
První detektivní kniha, kterou jsem za svůj život četla (vynechám-li „zeměplošské detektivky“ se Samem Elániem). Příběhy byly docela jednoduché, kniha se četla skoro sama. Líbil se mi překlad, jen jsem si všimla oblíbeného výrazu, který se u některých postav opakoval - měly těstovitou tvář. V knize bylo těchto těstovitých oličejů asi pět :) Kniha se mi líbila, hlavní postava byla tuctovým detektive, který ale dokáže překvapit důvtipem. Kdyby po ní někdo toužil, vrátila jsem ji do Knihobudky v Kunraticích u městského úřadu.... celý text
Běh o život
2011,
Richard Bachman (p)
Další kniha pana Štěpána Krále (pod pseudonymem Ríša Potůček) uložena do kartotéky mých mozkových závitů. Ben Richards, průměrně podprůměrný týpek, který v pre-apokalyptickém, orwellovsky a equilibriálně laděném světě nemá práci, zato má ženu a nemocnou dceru. Jediný způsob, jak přijít k penězům na její léky, je projít kolečkem psychologů, lékařů a všelijakých hujerů a nechat se naverbovat do sebevražedné hry o život. Nemůžu říct, že bych od začátku fandila Richardsovi z plných plic, ale závěr na mě udělal dojem. Vzpomněla jsem si totiž na hlášku z filmu Choking Hazard: „Usmažte se, svině!“... celý text
Černočerná tma
2011,
Stephen King
Jak děsivé je to, co je nám nejblíž a nejbližší. Známe to. Ale jak moc? Někdy moc málo... Pět hvězd je taky na hodnocení málo.
Mrtvá zóna
1999,
Stephen King
Opět další excelentní kniha pana Štěpána Krále. Když jsem ji začínala číst, nevěděla jsem, jestli se mi líbí nebo ne. Zvlášť, když v jedné z prvních kapitol pravděpodobný hlavní hrdina klinicky umírá... Říkala jsem si: "Sakra, jestli umře, o čem ta knížka bude dál? Komu dalšímu můžu fandit?" Nakonec to ale - jako u spousty dalších páně Kingových knih - dopadlo úplně jinak a způsob, jakým kniha končila, mě přesvědčil o tom, že Stephen King je opravdu králem spisovatelů. Dobře, politikaření mě nebavilo. Ale naprosto s přehledem si knížka zaslouží pět hvězd.... celý text
Pod parou
2015,
Terry Pratchett
Já tedy nevím, jak ostatním, ale mně se líbila i poslední. Ano, nepředpokládala jsem tolik mrtvých, "komingautů", kraků, skřetů...uááááá - všeho! Vlahoš opět nepřekvapil, dokázal se vypořádat se všemi problémy stylem sobě zcela vlastním. Vetinari s křížovkou už patří do klasiky. Skřeti, kteří obsluhují klikačky skoro lépe než Bodlina - to je něco nového a fanatičtí krakové, to je zase staré. Ze začátku jsem nevěděla, co si myslet, ale příběh se pomalu rozbíhal (i odbíhal - vložená historka o bratrech z Kašlajícího pralesa mi přišla jako suprová mezihra) Nakonec jsem sama byla překvapená celým příběhem a i když Zeměplocha jako taková už nebude mít pokračování, myslím si, že touto knihou rozhodně pan Pratchett nikoho nemohl urazit. P.S: 28. dubna by se měl slavit celosvětový svátek proti tvarismu... celý text
Wesmírný omyl aneb Někde to začít musí
2011,
Sebastián Wortys
Abych řekla pravdu, mám z knihy rozporuplné pocity. Je nabitá spoustou moudra i spoustou chytrostí (v čemž vidím zásadní rozdíl), občas příběh žene jako blázen a najednou se zastaví, hibernuje a jen těžko se vrací nebo zdlouhavě popisuje technologie, které mě osobně vůbec nezajímaly. Pochvala autorovi ale rozhodně patří za pasáž z nádražní restaurace. Jako bych se najednou ocitla v úplně jiném světě - připomínalo mi to spíš než průměrnou scifárnu nadprůměrný fejeton. Asi bych se ale vykašlala na "vogonštinu", protože po několikátém odstavci mi už silně lezla na nervy. Stejně jako jsem vyzdvihla tuto část, musím zcela shodit kvalitu pravopisnou. Sakra, Sebastiáne, v dnešní době automatických korekcí takový kiksy?! Nic na tom ani nezmění Tvá obhajoba v úvodu knihy... Závěr? Nepatříte-li mezi Grammar Nazis a hledáte něco, co by vám zpříjemnilo odpoledne, pořiďte si Wesmírný omyl. Občas se v příběhu zamotáte jako Víťa, občas popřemýšlíte, co je vlastně správně a nakonec se tomu všemu asi zasmějete a vylezete si na strom. P.S. Cením si toho, že jsou v dnešní době odvážlivci a snílkové, kteří vydají knihu vlastním nákladem, sami si ji ilustrují, poskytnou ji Knihoběžníku a ještě vytvoří animaci a "kešku". Zapomněla jsem na něco?... celý text
Fantom Opery
2008,
Gaston Leroux
Nějak nedokážu pochopit nadšení, které tato kniha vyvolává. Kostrbaté pasáže mě osobně nijak neuchvátily a představa toho, že ve zdech Opery se skrývá "něco", co ovládá svým fluidem celou budovu, je mi docela cizí. Tedy alespoň v tomto podání. Ještě jsem asi nepřišla na kloub romantickým příběhům kde on miluje ji, ona jeho nemiluje, pak ho najednou miluje, ale neví se proč a když už se milují navzájem, není jim to souzeno. Odsuďte mě, stejně jako to udělal Erik s celým světem, ale tuhle knihu už číst nebudu.... celý text
Spekulace
1997,
Alfred Jarry
To, že literární dílo nechápu, ještě neznamená, že se jedná o brak. Ale Alfréda Jarryho asi nepochopím nikdy. Miniatury, které předkládá v tomto "sborníku", mi přijdou jako snaha upoutat pozornost svou absurdností za každou cenu. Dílka mi nepřipadají přirozená. Tuto knihu prostě nechápu a nebaví mě.... celý text
Pan Mercedes
2014,
Stephen King
Proti panu Kingovi nemohu zaujmout kritický postoj. Mám ráda snad všechny jeho knihy (dobře, Pustiny mě zklamaly svou rozvláčností...) Pan Mercedes je knihou, která nabízí pohled na několik zcela rozdílných postav se specifickými vlastnostmi: policista ve výslužbě, který už neví, co se svým životem. Jeho mladý přítel Jerom, který naopak dobře ví, co může a co by dokázal. Randy Hartsfield - dokonalý psychopat, který si celý svůj život snaží ospravedlnit tím, ža za něj mohou jiní. A Holly Gibneyová - ve svých pětačtyřiceti (aspoň tak jsem to pochopila) stále psychicky labilní a samostatného života naporsto neschopná dáma. Snad ani nemůžu víc napsat, prozradila bych příběh. I drobnosti zde totiž hrají roli. Kniha je vlastně shoda náhod navzájem se proplétající a tvořící příběh, ve kterém možná najdete svého nenápadného souseda...... celý text
Povídky z jedné kapsy
2007,
Karel Čapek
Knížka povídek, kde vás do jedné všechny překvapí a na druhou stranu si říkáte, že je vlastně všechny dobře znáte. Asi nejmilejší mi přišla Modrá chryzantéma, nejvíc mě ale sebrala poslední - Zločin na poště.... celý text