Sidonka3
přečtené 736
Pohnutá doba
2022,
Marie Lacrosse
Nakonec mi přecejen knížka mile překvapila! Zpočátku se mi četla velice těžce, přišlo mi to o ničem, nepříjemně ubíjející. Tři stránky popisu toho, co si Richard kupoval za cukrovinky v kavárně, jak vypadaly, jakou barvu měla poleva, kolik bylo použito vajec a co všechno si k tomu přidal a čím to zapil? Ufff. Statečně jsem četla dál jen díky tomu, že jsem zdolala Vinařství a to se v rámci žánru autorce celkem povedlo. Zhruba kolem 200 str. se "příběh" konečně rozjel. To když se děj od fiktivní Žofie stočil k reálnému předobrazu. Konkrétně k Maryině posedlé, nešťastné lásce ke korunnímu princi a plánování společné sebevraždy dvou šlechticů. Nakonec ještě jedna drobnost. Že neměl Rudolf špetku cti a Mary bezohledně využil, jsem pochopila. Motiv jednání Mary mi zůstal záhadou. Zdravé zamilované dívky se takhle nesoudně nechovají, takže se domnívám, že spíš než rozmazlenost, láska a tvrdohlavost za fanatismem stála osobností odchylka (úchylka?) nevyrovnané osoby. Ani díky svému postavení a penězům by patrně tato nešťastná osobnost neměla dobrý život, což alespoň trošičku zmírňuje celou hroznou tragédii. Příběh mě nakonec zasáhl, i když iracionální chování Mary zde není přesvědčivě vysvětleno. Knížka by se mohla zkrátit klidně na třetinu. Dramatičtější, silnější a povedenější pasáže jí přitom neubírám, od poloviny už má spád. Nakonec hodnotím celek a ten mi vychází průměr s několika silnými pasážemi, které většinou čerpají z historie a reality a s mnoha až otravnými, úmornými, nicneříkajícími nebo nadbytečnými sloupci.... celý text
Silo
2014,
Hugh Howey
Od první stránky mi Silo strhlo a nemohla jsem přestat číst. Četla jsem ve dne. Četla jsem v noci. Opravdu mi to chytlo a čekala jsem, co si na nás autor na další stránce zase vymyslí za zvrat. Byla jsem napnutá jak kšandy celou dobu. Právem kultovní záležitost. A to jsem viděla skoro celou TV sérii (byť pouze na motivy knihy, tedy volně inspirovanou a upravenou). A nějaký ten citát? Tak třeba tento: Člověk nemůže tak dlouho pobývat v podzemí, ve tmě. Jsme jako dlouho uložená semena v půdě. Postupně hnijeme. Kazíme se. Hnijeme tak důkladně, že semena už nevyklíčí. Nikdy už nevyrostou.... celý text
Sekta
2020,
Mariette Lindstein
Nevím do jaké míry je informace "podle skutečných událostí" pravdivá. Autorka přiznává, že byla také v nějaké sektě, nezmiňuje se jak přísné to tam bylo a jaké měla podmínky. Sekta ViaTerra, její chod a postavy jsou podle ní zcela smýšlené. Každopádně je to pořád stejné. Ze začátku je to fajn ( počáteční podpora, pobyt v hezkém prostředí, dobré jídlo, vše ok, jsou tam kvůli odpočinku, společenství nebo kvůli "novému zaměstnání" apod.). Pak uzavřená společnost, ale stále je tam něco drží (charismatický vůdce, vztah, myšlenka, závislost atd.), metoda cukr a bič, myslí to všechno pro moje dobro... A pak už nastupuje stále více špatností, jako je otroctví, zneužívání, zhoršené podmínky, kdy ovečky do toho všeho tak zabřednou, že už je odchod značně složitý až nemožný. Scházela mi hlubší, propracovanější psychologie, nějak jsem nerozuměla zvratům v chování postav, proč udělali to a ono, proč tam tak dlouho zůstával Benjamin (na konci knížky tvrdí, že prostě neví), proč zůstávala ona, když jí přeřadili na jinou pracovní pozici, o kterou nestála, nedostávala snad ani slíbenou mzdu, bydlení i jídlo od začátku neuspokojivé, proč nekomunikovala s rodiči, vztah s nesnesitelným vůdcem sekty je zvláštní, sexuální napětí mezi nimi nesmyslně, nepropracovaně kolísá, má to logické díry... Svět tam mohl být propracovanější, něco i uvěřitelnější. Jinak se to čte docela dobře. Má to spád a působivé scény. Na ukrácení volného času, budiž. Kdo ví něco o sektách, ať už buď z dokumentů nebo jiných knih, se ovšem asi nic moc nového z této knížky nedozví.... celý text
Turnus
2015,
Hugh Howey
Stejné pocity jako mnozí ostatní, co už četli. Stojí za to si přečíst. Klaustrofobie, pochmurná atmosféra, chytré postapo, i když není dokonalé a něco by asi neprošlo (třeba při té vyspělé technologii ta výměna... nechci víc spoilerovat). Některé pasáže jsou míň výrazné, jiné uchvátí. Nejvýraznější postava jednoznačně Sólo, ač není hlavní hrdinou, přímo jsem cítila vodu, kterou šel, viděla problikávající světla a prskot elektřiny a cítila strach, z kterého rohu na něj někdo vrhne. Nepřijít úplně v téhle samotě a oprávněné paranoie o rozum, to je skoro zázrak. Silná a smutná postava, která v otřesných podmínkách bojuje o přežití. Podobný svět možná někdy lidstvo zažije. Prožít život v rozpadajícím se silu by asi nechtěl nikdo, ale kdo se bude občanů ptát na názor? Uměli by se lidi spojit? Ti nahoře si dělají za našimi zády, co chtějí i v reálu. I když se jim to chování samotným jednou vymstí, o tom jsem přesvědčená. Dělají vše pro to, aby se tak stalo a tahle planeta se obrátila i proti nim. Budou poslední v řadě, ale dostane se jednou i na ně. Osobně jsem přesvědčená o tom, že by nepřežila ani ta hrstka lidí a vyvolených, prostě by se všichni pomlátili mezi sebou nebo by se technologie obrátila proti nim. Jsem pesimista. Čím dál víc mám pocit, že jsme se bohu nějak nepovedli. A že mnohá katastrofická sci-fi už pomaličku, pozvolna přestávají být pouhou fantazií.... celý text
Zahrada
2022,
Petra Dvořáková
Dvořáková umí otevřít tabuizované téma a to tak, že o tématu musí čtenář přemýšlet, emočně se angažovat ( ať už je mu téma odporné či se snaží o empatii) a kniha v něm rezonuje. Alespoň u mě tak platí a řekla bych, že jí jde i psychologie. Přitom píše čtivě. Havlát není žádný velký sympaťák (ostatně jako většina chybujícíh hrdinů v téhle knížce), ale jenom opovrhovat s ním nelze. Pokud si člověk představí, že by nedejbůh byl v jeho situaci on, jak by se s určitými špatnými sklony vyrovnával on? Navíc to není jen o "tom", ale i o samotě člověka, kterému nebylo dáno do vínku zapadnout do společnosti a to poznamenává jeho už tak nalomenou psychiku. Jen tak mimochodem, jako chovatelka dvou koček jsem těžce nesla, jak přistupoval nejenom k lidem, ale i k domácím zvířatům, kteří mu jsou poblíž. Rovněž oceňuji pohled do církve, mnozí "věřící" jsou pokrytci, tak to prostě je, potvrdí asi kde kdo, kdo se s nimi osobně setkal (samozřejmě ne všichni). Nejlepší je mít hlavně dobrý vztah s Bohem, na tom záleží stejně nejvíc... Symbolika a význam zahrady se mi taky líbila. ... Návrat k sobě a ke svým kořenům... Dvořákové dávám palec nahoru. P.S. A ta výstižná obálka!... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Některé úseky jsou tak magické a poutavé! Člověk se dostane do úplně jiného světa. Zaklínač je fajn postava, to se musí nechat. :)
Pokojská
2022,
Nita Prose
V hotelu se stala vražda a tu objevila podivínská pokojská. Molly to má těžké, nerozumí mnohým situacím nebo si je špatně interpretuje, svérázně myslí a mluví, nerozumí ani mimoverbální komunikaci, tápe ve vztazích, které je těžké dešifrovat a když se někdo směje, zeptá se, zda se směje jí nebo s ní, protože babička jí vysvětlila, že v tom je velký rozdíl. Postava je spíš zábavná než vypiplaná, Molly občas sklouzává do přílišné karikatury a někdy je její naivita už moc přehnaná, i když je ve společenských vztazích nezkušená, není nejbystřejší a k tomu má psychický handicap. Napětí knize ovšem (nejsilněji vprostřed) neschází a čtenáře obsah nezatíží, přitom všem však nenásilně a originálně zavede do jiného světa těch, co stojí out. I Molly, která nade všechno miluje svojí práci, může být pro společnost přínosem (pokud za ní někdo stojí a mírně jí občas pomáhá), může se (někomu) zdát i sympatická a tak je to i s touhle vcelku zábavnou, svým způsobem milou, pohádkově zakončenou kriminálkou. Děj se rozjede až po pár stránkách, nenechte se odradit počáteční popisností, která se hodně věnuje pracovní náplni jedné neobyčejné pokojské. Kniha je protkaná babiččinými výroky, na něž si Molly v různých situacích vzpomíná: "Když všechno ostatní selže, ukliď." "Připomeň si všechny dobré věci, za které jsi vděčná." "Ubohá společnost je horší než žádná." "Potřebuju pořádný hrnek čaje, ten vyléčí téměř vše."... Krom všeho jiného, kniha je také o lásce k uklízení, tomu doslovnému i tomu neladu, co je v nás uvnitř: "To, co není v pořádku, je nepořádek, který je třeba uklidit." No nic, nějak se mi v bytě po malířích udělal bordel, takže si beru hadr, voňavé přípravky a jdu taky trochu makat.... celý text
Ostrov ztracených vzpomínek
2021,
Jóko Ogawa
Moudré podobenství o totalitě a postupném zániku světa, v němž postupně zanikají potřebné i milované věci. Nejdřív lze předměty oželet, ale později už se obětují a ničí věci i zvířata, dokonce i bez kterých nejde žít. Na zániku věcí se podílí ustrašení, obavami či netečností otupělejší lidé, kteří musí sami zničit to, k čemu měli vztah a stávají se tak aktivními otroky čísi nesmyslné zvůle (nikdo se neptá, proč zanikly třeba kalendáře, prostě došlo k dalšímu zániku, je třeba vše spálit a pokud tak neučiníte, půjde po vás tajná policie). Paměť je zbraň proti režimní nelidskosti, proto je třeba v totalitě na mnohé zapomenout či opomenout, a činíte tak, dokud neztratíte i své nejbližší a neztratíte sami sebe. Dochází k rozpadu a rozkladu celé společnosti. Nejdříve jen dochází k POSTUPNÉMU ubírání svobod a kvality života, lidé musí den po dni žít čím dál tím skromněji, přesto se všemu dokáží přizpůsobit a dokážou si nalhávat, že obavy jsou zbytečné, i když už stav překročil únosnou míru a toho, co je zakázané vlastnit, už je prostě příliš. "Některé obavy zůstanou vždy jen obavami. Zvládneme to. Tohle jde přece taky oželet... Však si zvykneme." "S každým zánikem odchází i slova, která se rovněž stávají nežádoucími." Když vše kolem nás mizí, nezmizíme nakonec i my sami (včetně všemocné tajné policie)? Kdy je třeba přestat se přizpůsobovat a postavit se aktivně proti něčí zvůli a moci nebo se alespoň na ničení a zániku nepodílet? P.S. Krásně vylíčený vztah ženy a starého rodinného přítele!... celý text
Gallant
2022,
V. E. Schwab (p)
YA fantasy, odehrávající se ve dvou třetinách v přízračném zámkoidním domu, v němž se lidem nežije dobře. Nejdříve to tak nevypadá a když náctiletá němá Olivia dostane dopis s pozváním od svého strýce, s chutí opouští nevlídný, neosobní sirotčinec, v němž si nedokázala ani najít přátele a kde nemá žádné vyhlídky. Ocitá se v přepychovém, i když pozvolna chátrajícím panství se záhadnou zdí a dveřmi, za nimiž se cosi nepěkného ukrývá. Často porovnává žití v dětském útulku, který jí nikdy nebyl skutečným domovem s nynějším obydlím a touží po skutečném vlastním žití, kde bude mít své blízké, vlastní postel a krásnou zahradu plnou květin. Dům Gallant (gallant tj.v překladu udatný, odvážný v náročných časech) se zpočátku jeví jako splněný sen, který je čím dál více zaplavený temnými stíny, svými zápory a tajemstvím, po kterém dívka pátrá. Co tu ještě nezaznělo... Dodávám, že fantasy je krom jiného o kořenech, z kterých pocházíme a jak někdy není snadné se z toho, do čeho se narodíme vymanit a o hledání domova v tom pravém smyslu slova. Z deníku Oliviny mrtvé matky: "DOMOV JE VOLBA... Domov by měl být volba. A já si tenhle dům nezvolila. Už mě unavuje být k němu připoutaná. Jsem jako vězeň, připoutaná k tomuto domu, k této rodině..." Dceru proto tato matka dala raději do sirotčince, protože by prý Olivia nebyla v tomto domě, v této prokleté, čímsi zatížené rodině v bezpečí. Román není příliš dějovej ani originální, plyne spíš poklidně a hororem je jen trošičku, moc jsem se nebála. Čte se lehce, udrží pozornost, má hezký sloh, ač oddechovkou, není vyloženě naivní, je tak trochu temně romantický, ale ani ničím zvláštním či výrazným nepřekvapuje. Jsem ráda, že jsem četla, ale myslím, že zítra si na něj už ani nevzpomenu. Snad jen na tu nevšední grafiku, ořízka má rudou barvu s ilustrací domu a popínavými růžemi, které hrajou v příběhu roli. I uvnitř má kniha ilustrace a výňatky z deníku jsou psané na šedém papíře.... celý text
Morálka paní Dulské
2022,
Gabriela Zapolska
Nejslavnější divadelní hra polské spisovatelky a nepříliš úspěšné herečky G.Zapolské, které bylo také zfilmováno v ČR jako černobílý film v roce 1958. Tady jsou psychologie, charaktery, okolnosti a tragédie plynoucí z lakotnosti, pokrytectví, sebeklamu a sobectví nemorální Dulské, která druhým neodpouští slabost, jakékoli selhání ani nemajetnost, a její povedené rodinky zpracovány tak, že se dostanou víc do hloubky a čtenáři pod kůži. Každá postava je zajímavá a text velmi přístupný, přečetla jsem jedním dechem a viděla vše před očima. Soucitná, ještě naivní dcera Mela je protipólem zkažených charakterů své asociální rodiny (zhýralec a nemakačenko Zbyško, zlomyslnej rozmazlenej spratek Heša, maminčina kopie, manžel slaboch a pod pantoflem, který před vším zavírá oči a raději nic neřeší, tetička koketa...). "Naše rodina nemá co skrývat... No dobře, a i kdyby něco... Je mi jedno, co se děje v rodině ukryté za čtyřmi zdmi. Hlavní je, že se o tom (nekalém přešlapu) nedozvědí ostatní lidi (jenom to by byla skutečná tragédie, jen na tom záleží)."... celý text
Probuzení
2022,
Laurent Gounelle
Spíše než k románu to má blíž k literatuře faktu. Pravdivé (a to řadě věcí, které se nazývají konspiračními teoriemi nevěřím). Doba, v níž právě žijeme, je každopádně, jak bych to řekla, dost zvláštní... Zda je či není pozdě něco změnit a zda reálně může jednotlivec ovlivnit chod světa a politiku mocných, na to ať už si každý odpoví sám.... celý text
V příboji pochyb
2022,
Lindsay Marcott
odpad!
Jana Eyrová, scénáristka temných telenovel odjíždí na luxusní sídlo krom jiného motorkáře Rochestera oděného do černé kožené bundy a motorkářských bot, s kterým má první setkání při nehodě na silnici. Pubertální Adélka (Sophia) ráda chlastá a hulí jointy, šílená manželka je bývalá topmodelka, která napadala konkurentky z přehlídkového mola a skočila do hlubin oceánu. Říkám si, jestli tuhle zmodernizovanou vykrádačku myslela autorka vážně, já ne. I když jsou dialogy někdy skoro stejné, duch a inteligentní příběh tu dostává na frak. Příště asi poletí Jana ve skafandru na Mars a srazí se s Rochesterem, když spadne z nějakého kosmického vozítka do kráteru. Ve sci-fi románu, tam ještě nebohá Jana nebyla. Citace: "Umíte jezdit?" "Na kole?" "Na motorce." Podívala se na Harley Davidsona v černé barvě a chromu. "Mohla bych to zkusit. Jednou jsem na Vespě projela celou Umbrii." "Vespa. Boha všemohoucí." Napřáhl ruku. "Pomozte mi vstát, jo?"... celý text
