Rodaw přečtené 385

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

DVŮR MLHY A HNĚVU Hodnocení Knihánkova: 3,75 ⭐️ První díl této série se mi moc líbil (sice ode mě nedostal plný počet 5 hvězd, ale zasloužených 4,5:-)), na druhý díl jsem se tedy velmi těšila. Napřed se mi líbil hodně, svět mě zcela pohltil a já si užívala každou jednu stránku. Pak mi to však přišlo čím dál tím víc... natahované? Možná lepší označení pomalé... Musím však zmínit jeden důležitý fakt: tuto sérii jsem nečetla v nejlepší životní etapě a upřímně mě to dost mrzí. Kdybych ji četla v období, kdy bych byla spokojená a šťastná, myslím si, že by se mi líbila více (i když takové nadšení, jako u mé maminky, by se asi nedostavilo). V čase, kdy jsem četla Dvory, nám zemřel milovaný pejsek Careček, řešila jsem záchranu dalšího pejska Mouly (to samo o sobě bylo také velmi dramatické) a ještě řešila dost velké starosti a životní zklamání (které právě pramenilo z mé naivity - a protože Dvory z jednoho úhlu pohledu trošku naivní jsou, nepřidalo to tomu), byla jsem neustále v časovém skluzu a módu nestíhání. Každopádně druhý díl je hezký. Poklidnější, hodně zamilovaný a asi bych jej popsala jako poznávání (krásného) světa a budování lásky. Paní autorka je neskutečně sympatická, poděkování mě opět dostalo - nádherné :). Takže abych to shrnula: krásná dobrodružná pohádka, ale doporučuji číst spíš v době, kdy jste absolutně v pohodě - ponořte se do tohoto světa a naplno si jej užijte... Více brzy na mém YouTube :-).... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

DVŮR TRNŮ A RŮŽÍ Hodnocení Knihánkova: 4,5 ⭐ Tak jsem se KONEČNĚ (!!!) pustila do série Dvorů. Moje maminka této sérii naprosto a úplně propadla tuším 2 roky zpátky a mně je svým způsobem líto, že jsem se do čtení nepustila už tenkrát, mohly jsme to prožívat spolu:). Ale lepší pozdě, než nikdy!!! Tento první díl považuji za skvělý rozjezd série, kterou si myslím, že budu milovat. Škoda všech spoilerů na internetu, kterým se moc nedá vyhnout. Kdybych je nevěděla, první díl bych si užila asi o krapet více. Takhle jsem už v hlavě měla "škatulky" a mé vědomí vědělo, že tenhle takto a tamten naopak tohleto... :D ... Každopádně jsem moc spokojená. Styl psaní Sarah J. Maas mi neskutečně sedl, je to taková temná a dobrodružná pohádka, která mě poměrně dosti překvapila svou brutalitou (mučení a spol) - není to tu popsáno, ale je to tu zmíněno. Celý ten příběh je hodně temný, třeba les plný krvežíznivých a zlých stvůr byl naprosto super!!! :-) Kráska a Zvíře - pohádka, kterou mám moc ráda:) - je z příběhu 100 % cítit. 19letá Feyre jde lovit a zabije vlka, který však nebyl "obyčejným" vlkem. Za trest odchází žít do světa víl. Seznamujeme se s vládcem Jarního dvora - Tamlinem - a jeho věrným společníkem Lucienem. Feyre poznává nový svět, zamiluje se a přichází i na temnou minulost a nebezpečí, které se blíží víc a víc... Překvapilo mě, že se k Feyre vílí kluci (:P :D) chovali tak hezky, pak jsem však vše pochopila a za vysvětlení jsem byla moc ráda, jinak by mi to totiž přišlo lehce nelogické. Svět Prythianu je úžasný (a to si myslím, že ho daleko lépe ještě poznáme v příštích dílech): krásné víly, nádherná sídla, luxus a bohatství. Celý svět mě moc bavil a na 99,9 % jsem si jistá, že i nadále bavit bude (a ještě víc!). Vnímám to fakt jako příjemný rozjezd něčeho hodně velkého, uvidíme, moc se těším! Hádanka ze strany 325 je moc krásná, ale já osobně jsem ji odhalila celkem rychle:). Každopádně mám ji opsanou i ve svém čtenářském deníku, fakt moc pěkná je:). Moc se mi líbila i věta, kterou řekl jeden hrdina naší Feyre: "Buď vděčná za své lidské srdce, Feyre. Lituj ty, kdo necítí vůbec nic." ... V této knížce je překrásné i poděkování na konci - Sarah laskavě píše o své fenečce Annie a o svém manželovi:). Já moc doporučuji všem, kteří se chtějí ponořit do pohádkového (ale temného) světa. Já jsem velmi spokojená a hned teď se jdu pustit do druhého dílu! :-) Více brzy na mém YouTube :-)... celý text

Pařížský architekt 2019, Charles Belfoure

PAŘÍŽSKÝ ARCHITEKT Hodnocení Knihánkova: 4,75 ⭐ Před 2 lety četla tuto knihu moje maminka a moc se jí líbila, tudíž jsem už tak nějak dopředu počítala s tím, že budu nadšená a ano! :-) Dlouho jsem se na tuto knížku chystala a těšila a byla prostě SUPER. Doporučuji všem - i těm, kteří cítí už jisté přesycení tématem druhé světové války, tohle je totiž úplně jiný - a opravdu originální - příběh. A mohlo by takových rozhodně být ještě víc!!! Hodně současných knížek se soustředí na koncentrační tábory, já takovéto knihy ráda mám a aspoň má člověk záruku výběru, ale na jednu stranu je pravda, že jich je hodně. Ocenila bych, kdyby bylo více románů přímo z bojišť a front druhé světové války - tedy v popředí vojáci - a nebo právě prostředí gestapa a spol, jako je tomu u Pařížského architekta. Tento příběh byl vlastně i napínavý thriller. Navíc mi přinesl spoustu nových informací (např. 1.) barva uniformy: gestapo černá, wehrmacht hnědozelená, Wafen SS šedá, 2.) perfektní přiblížení a popsání atmosféry v okupované Paříži: těžká situace, nedostatek jídla, strach. Lidé se často udávali navzájem - někdo se na Vás smál, ale vzápětí Váš šel nahlásit a odsoudil na smrt, proti francouzským židům - tedy Francouzům - šli často vlastní lidi, stejná krev, francouzská policie páchala zvěrstva... byli však i Francouzi, kteří s židy soucítili a dávali to najevo třeba tím, že nosili žlutou květiny, žlutý kapesník, jedna paní dokonce přišla žlutou hvězdu svému pejskovi:))). Náš hlavní hrdina - Lucien - je postava velmi zajímavá, během knížky si prošla úžasným vývojem... 35, hezký a vysoký, šedomodré oči, vlnité hnědé vlasy... dochvilný, precizní, vše má rád naplánované... ze začátku mi rozhodně moc sympatický nebyl, přišel mi chladný - jel sám na svou kariéru, na peníze, se židy nesoucítil a navíc ještě podváděl manželku (mimochodem jeho milenka Adele - jak já jsem nesnášela tuto postavu, prostě chladná a jen na sebe zaměřená potvora!)!!!! Lucien je nadaný architekt (což je sám o sobě zajímavé, pan autor knížky - Charles Belfoure - je též architekt a ještě navíc historik, na knize je to znát - propojení historie /války/ a architektury bylo velmi zajímavé) a dostane lákavou nabídku: navrhnout skrýš pro žida. Nebezpečné, v případě prozrazení v podstatě sebevražda, ale vysoká finanční odměna, která Luciena velmi láká... Na přebálce je scéna s krbem, která mě teda dostala! A celkem mi rozdrásala srdce... Tahle knížka byla úžasná. Svým způsobem to byl napínavý a strhující thriller. Ani chvíli jsem se nenudila, knížka mě dokázala mnohokrát překvapit. V průběhu života bych se k ní rozhodně ještě chtěla vrátit. Myslela jsem si, že bude ještě drsnější (i když teda některé scény z gestapa byly velice brutální) a to je jedním z důvodů, proč nedávám 100 % pět hvězd - souvisí to především s koncem, což tu nemůžu a ani nechci nějak více rozebírat, ale čekala jsem ho trošku jiný + na mě byl uspěchaný. Klidně by knížka mohla být delší, podle mě by ji to velmi slušelo! :) Ještě více skrýší a životních příběhů... já bych byla spokojená. Také bych ocenila, kdyby na konci pan autor napsal pár větiček, které by vysvětlily, jak to bylo dál s některými postavami. Ale to jsou spíše drobnosti. Pařížského architekta plně doporučuji a kéž by bylo více takových knížek! Svůj komentář zakončím větou ze strany 199, která je nádherná, pravdivá, lidská a knížku skvěle doplňuje a vlastně i vystihuje: "Riskoval život, protože to bylo správné". ❤️ ️Více na mém Youtube :-)... celý text

Skříň plná Diora 2020, Natasha Lester

SKŘÍŇ PLNÁ DIORA Hodnocení Knihánkova: 5,5 ⭐ Až doteď jsem měla hodnocení 1 až 5 hvězdiček a potom 6 hvězd pro ty největší srdcovky, u kterých šlo o něco víc než "jen" o vynikající knihy (Na smrt, Psí poslání...). Skříň plná Diora vytvořila nový hodnotící stupínek (i když jsem se tomu bránila, prostě nešlo jinak!) a to sice 5,5... Nevím, zda to slovy dokážu přesně popsat a nebo alespoň přiblížit, ale zkusím to :). Víc než dokonalá kniha, něco, co se mi naprosto a úplně dostalo do srdíčka a zcela mě to pohltilo, ale je tam nějaké malinké "ale", maličká část, která mi "nedovolí" nasolit šestku, ale zároveň pětka je málo. V tomto případě je tím malým atomkem konec. Samozřejmě tu nemůžu příliš prozrazovat, ale jednoduše řečeno na konci jsem nedokázala jedné postavě odpustit to, jak se zachovala a trošičku to "srazilo" to, čemu jsem v knížce tolik věřila (věřím tomu pořád, ale spíš z té jedné strany, no je to zamotanější). Nicméně 5,5 - to je výjimečná kniha. 5 = dokonalá, 5,5 = výjimečná, 6= osudová a srdcová. I tak bych to mohla shrnout :-). Skříň plná Diora mě pohltila od první stránky a rozhodně jsem knížku nečetla naposledy. To je matematická jistota :-). Na další čtení se už teď maximálně moc těším - už budu vědět co a jak a možná si díky tomu knihu ještě více užiju! :-) Máme tu dvě linky - současnost a minulost. Minulost - jak už to u takových knížek bývá, mě bavila více - nejvíce :) . Současnost: oděvní restaurátorka Kat, která v domě své babičky objeví skříň plnou velmi drahých šatů. Pátrání odhalí příběh velké lásky a životního přátelství. Při svém pátrání se seznámí se spisovatelem Elliottem - u něj se mi moc líbil jeho přístup k historii, zajímal se především o každodenní život obyčejných lidí :-). Minulost: příběhy postav, které se mi navždy zapsaly do srdce - Skye, Catherine, Margaux, Nicholas, O´Farrell... ... váleční piloti a /nebo/ členi odboje... Kniha přinesla i velké množství nových informací: především z oblasti válečného letectva (skvěle popisuje např. fakt, jak těžké to ženy pilotky měly - pánové je většinou nebrali vážně). Skříň plná Diora v sobě ukrývá nádherně napsaný příběh. Neuvěřitelně čtivé - frčí to. Až moc rychle!! :) Víte, jak poznáte úžasnou knížku? Stránky ubíhají, Vy čtete jako o závod, ale zároveň se nechcete dostat na konec... nechcete se s knížkou ještě loučit. Jak jsem již psala - vždy jsem se těšila především na pasáže z minulosti, současnost mě bavila taky, ale míň (občas mi přišla pomalejší a taky mi to občas přišlo jako červená knihovna:D + ke Kat jsem si úplně cestu nenašla, vnímala jsem ji spíš tak nějak neutrálně). Asi bych byla ještě spokojenější, kdyby tu bylo ještě více minulosti (která by tím pádem byla ještě více rozvětvená). I když současnost hraje v příběhu svou důležitou roli - vysvětluje totiž minulost. Jako ano, tato knížka je svým způsobem vztahovka. Láska tu hraje velkou roli. A krom lásky i přátelství, vzájemná oddanost, hrdinství a loajalita. Bohužel tento příběh doprovází i ztráty, hrůzy a bolest. O některých se dozvídáme už v průběhu příběhu dříve, ale cca posledních 100 stran - to je slušná nálož :-(. Bude Vás to bolet spolu s hrdiny... Tato knížka je dle mého unikátní i tím, že obsahuje velké množství převratů, zvratů a twisterů :-). U napínáků jsem na to zvyklá a dá se říci, že to nejen vítám, ale i přímo očekávám... ale u takovéhle knihy - válečné pro ženy - jsem se s tím (v této míře) asi ještě nesetkala a bylo to super!!! Čtení bylo o to zábavnější a zajímavější. Paní autorka vše vymyslela naprosto perfektně :-). Škoda té jedné věci na konci... s tím se asi nikdy úplně nesmířím:D. Ach jo. O to víc mi bylo líto jedné postavy.... a když jsme u těch postav: v knížce jsou fakt úžasné lidské charaktery... a třeba Nicholas - snad každá holka by si přála takového kluka. Tuto knížku rozhodně všem doporučuji, je nádherná a pro mě nezapomenutelná. A dokázala ve mně vyvolat TOLIK emocí! PS1: Doufám, že v ČR vyjde ještě hodně knížek od této paní autorky! Napsala jich hodně a všechny zní skvěle!!! PS2: trošku škoda té naší české obálky :P... jako... rozhodně mohla být lepší! A nejen lepší, ale i výstižnější... třeba Nicholas a O ´Farrell na obálce? V uniformách a za nimi letadlo? To by bylo! Knížce by jiná obálka slušela více, no co se dá dělat, snad si i takto najde své (nadšené) čtenáře :). Více na mém YouTube :-)... celý text

Zamkni poslední dveře 2020, Riley Sager (p)

ZAMKNI POSLEDNÍ DVEŘE Hodnocení Knihánkova: 4,5 ⭐ Před lety jsem četla Poslední dívku (a časem se chystám na rejding:)) a ta se mi líbila neskutečně moc! Super námět + taková hezky temná, až hororová :). Už v ten moment se Riley Sager zařadil mezi mé oblíbené autory (ano, je to muž, v Poslední dívce je chybně označen za ženu). Když jsme u té Poslední dívky: ještě jedno rychlé srovnání. Nevím, zda je to překladem a nebo přesně čím, ale Poslední dívka (ačkoli se mi velmi líbila) mi přišla o hodně "těžkopádnější". Zamkni poslední dveře - stylem daleko čtivější, frčelo to. Až jsem si říkala, že je škoda, že to není i u Poslední dívky. Pro mě záhada. Ale doporučuji obě, i když se Poslední dívka svým způsobem četla hůř (chtělo se to víc se prokousávat, nebo aspoň tak to vnímám teď, s odstupem několika let). Ale teď už k Zamkni poslední dveře.... tohle byla prostě maximálně čtivá záležitost. Akční, napínavá, zajímavá, skvělá. Hlavní hrdinka Jules (z její perspektivy příběh i čteme, 1. osoba) nastupuje do nové práce, která zní jako dream job: hlídání luxusního bytu a za to tučná finanční odměna. Zaměstnání sice s sebou přináší mnoho pravidel a "ale" (žádné návštěvy, příkaz nemluvit s (velmi bohatými) obyvateli domu - mimochodem já si nejvíce oblíbila paní s pejskem (pejsek♥♥♥) a lékaře Bena ;)) a další....), ale to je zanedbatelné - minimálně pro Jules, protože je v tíživé životní situaci: po rozchodu a bez peněz a vlastně i bez bydlení - ta práce zní jako sen. Kdo by nechtěl bydlet v nádherném bytě, v krásném domě (Bartolomějská) a k tomu získat neodolatelnou sumu peněz... v podstatě za nic, "jen" za hlídání... :-) ... Jules se sblíží se svou kolegyní Ingrid, která ji před něčím varuje a pak záhadně zmizí. Jules po ní začne pátrat a u toho na povrch začnou vyplouvat nebezpečná tajemství. Kde je pravda? A souvisí nějak s tajemnou minulostí domu? Kniha je neuvěřitelně čtivá a chytlavá - opravdu to utíkalo jako Kobra 11 na dálnici:), má krátké kapitoly. Knížka mě pohltila a nepustila. Máme tu současnost a minulost - potom se linky svým způsobem propojí a to byl pro mě mega šok, který jsem si užila asi nejvíc z celé knížky. Fakt vynikající twister. Je pravda, že v něčem jsem si přála, aby to bylo více zamotané a ne tak přímočaré (připomnělo mi to něco někde... :D ... v souvislosti s Rileym, no raději nebudu blíže specifikovat). Při čtení jsem se ani chvíli nenudila, dle mého Riley Sager odvedl poctivou práci. Konec byl skvělý a napínavý (jen možná trošku uspěchaný, za mě mohl být klidně delší - ale to v podstatě celá kniha, ještě se k tomu dostanu:)). No a úplný úplný konec: fajn, ale za mě mohlo být klidně více zla. Zamkni poslední dveře doporučuji všem. Skvělý thriller. Možná v něm mohlo být ještě více psycho a temných + napínavých scén, zkrátka mohl být klidně delší a "plnější", ale i tak jsem velmi spokojená a s klidným svědomím mohu doporučit :-). Riley Sager je úžasňák, těším se na jeho Poslední lež a moc doufám v to, že v ČR budou vycházet i další jeho knihy. Více na mém YouTube :-)... celý text

Zlatíčka 2020, Melanie Golding

ZLATÍČKA Hodnocení Knihánkova: 3,5 ⭐ Kdyby byl tento příběh trošku jinak pojat, napsán a dán do většího hororu - a zla:), dám klidně 5 hvězd. Jak vidíte, takhle je to trošku komplikovanější a navíc slovo kdyby neexistuje... já vím :P, ale bylo by to vážně skvělé! Začátek knihy nás vhodí přímo do vody (tohle slovní spojení se ke knize hodí hezky tématicky:-)), hlavní hrdinka Lauren stojí na mostě a chce do vody vhodit své - tedy cizí - děti. Pak další scéna: minulost, kdy své dvě děti - chlapečky, dvojčata: Morgana a Rileyho - rodí v nemocnici. Už přímo v té nemocnici dochází k tomu, že jí chce Morgana a Rileyho ukrást jakási neznámá žena. Přesněji řečeno je chce vyměnit za své... tvory... Nakonec vše dobře dopadne (i když Lauren nikdo nevěří), uběhnou měsíce, až jednou přijde den... kdy je Lauren s dětmi v parku, děti zmizí a když se najdou... Lauren ví, že jsou vyměnění, že tohle nejsou její kluci, ale cizí tvorové, vetřelci... Tahle scéna se stane asi až tak cca v polovině knihy, ale je v anotaci, takže o ní od začátku víte. Lauren samozřejmě nikdo nevěří, všichni ji vnímají za psychicky labilního jedince, ona má však jasný cíl: chce zpátky své vlastní děti. Lauren pro mě byla hrdinka spíše neutrální, stejně jako vyšetřovatelka Harperová. Manžel Patrick taky nic moc - no jednoduše řečeno jsem si tu nějaké extra sympatie nevytvořila k nikomu. Postava neznámé ženy: vykreslena perfektně. Strašidelně. Stejně tak některé scény tu byly vážně tísnivé, temné, hrůzu nahánějící... Hlavně skrz tento fakt hodnotím 3,5 - jinak bych šla níž. Velká škoda, že takových děsivých scén nebylo víc. Knížka se začala soustředit spíš na psychologickou složku a to (pro mě) bylo trošku na škodu - protože paní autorka dokázala, že umí vytvořit atmosféru tak hutnou, že by se dala krájet. Já bych chtěla méně psychologie a více děsu a strachu. Líbilo se mi, že se Melanie Golding inspirovala temnými pohádkami a pověstmi - je na každém čtenáři, co všechno si z těchto "povídaček" vezme a připustí k tělu - i v souvislosti s příběhem. Ta knížka mě hlavně ze začátku hodně chytla, příjemně se četla, napětí se stupňovalo. Potom to trošku od toho zla a temné aury odstoupilo. Co se týká konce - jako čtenář máte v podstatě na výběr dvě možnosti a záleží hlavně na Vás, kterou z nich si vyberete. Pár mých postřehů ke koncům: 1.- :// ... ani ne horor, spíše psychologické drama. Za mě prosím ne. Zajímavé to ano, smysl to dává, ale pokud bych tomuto konci uvěřila, v podstatě by mi to "zabilo" celou knížku. K tomutu konci se přiklání má maminka, která knížku četla přede mnou a právě z toho důvodu se ji moc nelíbila... 2.- "můj" konec, kterému jsem se rozhodla věřit :D. Teda strana temna a zla, hororu dá se říci. Ovšem pokud toto byla ta pravda, tak bych v celé knížce ocenila více napínavých scén, méně "pitvání se" v hlavě a psychice Lauren a též bych velmi uvítala větší vysvětlení. Suma sumárum: kapánek nevyužitý potenciál. Když nad tím teď tak přemýšlím, knihu asi můžu doporučit. Je zajímavá, to rozhodně. Přečtěte si ji zvlášť v tom případě, že máte hodně moc rádi psychologické knížky, baví Vás psychiatrie a nevadí Vám otevřené (a nebo minimálně ne úplně uzavřené a 100 % vysvětlené) konce. Škoda, že nebyla ještě více temná a strašidelná, mohla být... Více na mém YouTube :-)... celý text

Malý život 2017, Hanya Yanagihara

MALÝ ŽIVOT Hodnocení Knihánkova: 3,25 ⭐ Tak jsem konečně přečetla Malý život... jupí! :-) Jsem moc ráda. Téhle knížce se nedalo vyhnout už jen skrz fakt, že o ní tolik lidí básnilo a mluvilo v superlativech. Normálně by mě asi minula, jelikož úplně nevyhledávám LGBT tématiku + bych si řekla, že je na mě až moc kvalitní (což je pravda), ale díky pochvalným recenzím jsem neodolala a do knížky se pustila. Kdybych mohla vrátit čas, přečetla bych ji znovu? Ano, určitě... Každopádně mě určitě nezasáhla tolik, jako okolí a i když si připadám jako nelida, pokusím se vysvětlit proč a snad se mi podaří své pocity a dojmy zachytit do těchto řádků co nejvěrohodněji. Čtyři kamarádi: DžejBí (malíř a tak trošku floutek), Willem (laskavý a na první pohled sympatický, herec), Malcolm (schopný, ale utrápený architekt) a Jude (rezervovaný, geniální a minulostí rozervaný právník). Tyto 4 muže sledujeme v průběhu desítek let (to se mi hodně líbilo, mám opravdu hodně moc ráda knížky, které se odehrávají v průběhu více let) - ovšem nejvíce se soutředíme na Juda. Ti ostatní jsou v podstatě upozaděni, což byla trošku škoda. V anotaci se dočtete, že jde o příběh o sexuální orientaci, zneužívání, sebepoškozování, lásce, obětavosti, krutosti, neschopnosti bojovat s osudem (hlavně tohle poslední sedí). Pro mě byl celý tento příběh především příběhem (o) přátelství. Sledujeme současnou linku (která mapuje desítky let) a pak se vracíme do minulosti, kde poznáváme dětství a dospívání Juda - a díky tomu pochopíme jeho současný stav a traumata, která (stále) prožívá. Druhá polovina této knížky se mi četla o hodně moc líp, než polovina první. Ta prostě byla omáčková. Zároveň jsem si v průběhu čtení říkala, že toto je ta nejvíce politicky korektní kniha, kterou jsem kdy četla - a za tím si stojím pořád. Řeší aktuální témata - s otevřenou myslí. Druhá polovina mě bavila více a vyvolala ve mně emoce. Ale asi jiné emoce, než u jiných lidí. Já neplakala, nebyla jsem dojatá... já byla naštvaná! :D Tak, nelida. Ale fakt... samozřejmě jsem Juda litovala. A absolutně nechci zlehčovat to, co prožil. To je prostě... peklo... ale jak měl předtím naprosto šílenou smůlu na lidi (až moc - k tomu se ještě dostanu), tak v té současné lince - minimálně v jedné části - měl zase pro změnu obrovské štěstí. Málokdo by měl tolik trpělivosti. Málokdo by ho neustále omlouval, stál při jeho boku - vždy a všude. Prostě zlatí lidi... Hlavně Harold a Willem. Juda jsem tedy litovala, ale litovala jsem i fajn lidi kolem něj... často mi přišel jako sobec. Kdyby se snažil- když už ne kvůli sobě, tak kvůli nim - mluvím/píšu jinak, ale prostě takto... já nevím. Mě prostě štval. Minimálně občas (konkrétní příklad: strana 458, cca první třetina stránky). K té jeho minulosti: pro mě bohužel nebyla úplně věrohodná. Což mě překvapilo, protože u tak kvalitní knížky (protože třeba psychologie postav tu jde fakt až na dřeň a tohle prostě kvalitní čtivo je, o tom žádná) bych očekávala, že bude vše do detailu vyladěné - což svým způsobem bylo, ale já to myslím spíš tak, že ta minulost... jako... já nevím, možná je to zase jen můj pocit, ale... vážně? Míra utrpení - o tom nemluvím, to možné je, samozřejmě, ale mně přišlo trošku zvláštní, že v podstatě (téměř) všichni, které potkal, byli ujetí? Stále a stále...a pak zas..? Třeba ti kamioňáci? Pro mě to prostě nebylo úplně věrohodné. Přišlo mi to dost na sílu a v podstatě přehnané. Na začátku knihy jsem odhadla konec - což na jednu stranu nevadí, ono to tam tak nějak celou dobu směřuje. Paní autorce se podařilo perfektně popsat lidské trápení, depresi, traumata, psychické poruchy, neschopnost žít... Je tu celkem dost násilí na dětech, ty pasáže se nečetly snadno... Kdyby knížka byla kratší, za mě by jí to prospělo. Každopádně rozhodně se mi Malý život líbil o dost víc, než Skrytá zuřivost srdce. Doporučila bych ji ostatním? Hmm, záleží asi jak komu. Doporučila bych ji náročnějším čtenářům, kteří hledají skvělou sondu do lidské společnosti, kteří chtějí probádat ta nejhlubší a nejtemnější místa lidské psychiky. Kteří chtějí poznat příběh a život jednoho ztraceného, zlomeného a osudem navždy poznamenaného kluka... Shrnutí: jsem ráda, že jsem ji si přečetla, 100 %. Třeba se k ní ještě jednou i vrátím, až budu starší. Kniha vede k zamyšlení, ale na mě (hlavně první polovina) až zbytečně moc omáčková + jsem měla problém s hlavním hrdinou, kterého jsem sice litovala (to ani nejde jinak), ale nedokázala jsem ho nebrat jako sobce. Upřímně nevím, zda by tuto knížku měli číst psychicky nemocní lidé, jelikož by to možná mohlo nadělat ještě více škody, než užitku. Tato knížka vede k debatě, ale mě osobně nezasáhla tak, jak většinu internetu. Mrzí mě to. Více na mém YouTube. :-)... celý text

Skrytá zuřivost srdce 2019, John Boyne

SKRYTÁ ZUŘIVOST SRDCE Hodnocení Knihánkova: 1,75 ⭐ Při psaní tohoto komentáře si budu připadat jako krutá a přísná ježibaba, už teď si tak připadám :D. Ale každá kniha má svého čtenáře a nemusí vše sednout všem. Každopádně když se dívám na Databázi, u Skryté zuřivosti srdce budu hodnotit opravdu ze všech uživatelů (březen 2021, ale nečekám, že se to v budoucnu změní:D) nejhůře. Může se stát. Takže toto berte jako názor takového ufounka a bílé vrány, u jiných najdete superlativa a chválu. Přemýšlím, proč se mi kniha vlastně moc nelíbila. Ale začnu možná tím, proč ji dávám slabší 2 hvězdy a nejdu s hodnocením ještě níž: 1.) Odehrává se v průběhu mnoha let (to mám moc ráda), s hlavním hrdinům tedy prožijeme opravdu celý jeho život... celých 70 let... 2.) Kapitola Pacient 741. Vyvolala ve mně emoce a její závěr mě celkem rozdrtil. 3.) Tématika AIDS. Část knihy, která se ji věnovala, mě bavila. 4.) Různé podoby lásky. Ta "pravá" a hluboká, zamilovaná a okouzlená, mateřská, neopětovaná, rodičovská, vynucená, tělesná... 5.) Něco mezi "nebem a zemí", když se blížil konec knihy. Nemůžu zabíhat do detailů, protože nechci nic prozradit - nemůžu říct, že by se mi to líbilo jako celek, to ne, zase to prostě bylo... vycpávkové dialogy :P, k tomu se ještě dostanu... ale NĚCO mě na tom zaujalo a vedlo k zamyšlení. Nad životem, nad smrtí. Byla to vlastně jen malilinkatá součástka knížky, ale chtěla jsem to tu zmínit. 6.) Název knihy: Skrytá zuřivost srdce. V podstatě perfektně vystihuje celou knihu. Tak a teď se pokusím ze sebe "vymáčknout" všechny ty pocity a dojmy... Tahle knížka pro mě byla trápilka. Četla jsem ji v podstatě 8 měsíců. Přitom to začalo tak dobře! Ze začátku mě to chytlo a přišlo mi to výborně napsané, bavilo mě to... 16letá Kitty otěhotní, je přede všemi ponížena v kostele, vlastní rodina ji zavrhne, odchází z rodného městečka a svého dítěte se vzdává... A ano, přesně její dítě - chlapeček, později chlapec a následně muž - Cyril je hlavní postavou knihy. Prožíváme s ním celý jeho život. Všechny lásky (včetně všech podob), radosti a starosti (starostí bylo bohužel víc), prostě všechno... K Cyrilovi jsem cestu bohužel nenašla. Snažila jsem se, ale moc to nešlo. Většinu knihy jsem ho vnímala jako spíš takovou neutrální postavu. Chtěla jsem ho mít ráda, ale zvlášť po jedné věci, kterou udělal jedné dívce:D, to prostě nešlo... protože... člověk chybuje. Chybovat je lidské. Ale činit tak sobecká rozhodnutí (nebo minimálně to jedno), která zraňují... v takový moment... já mu to prostě moc nedokázala odpustit :(. Cyril je homosexuál a tato kniha se problematice poznávání (vlastní) sexuality věnuje hodně. V anotaci se dočtete, že Cyril cítí silnou, ale bohužel pouze platonickou a neopětovanou lásku k mladíkovi Julianovi. K tomu řeknu jen to, že jsem čekala, že mi Julian bude více sympatický. Kdybych však měla najít a vypíchnout postavu, která mi sympatická opravdu byla, jedna mě napadá a to sice Bastian. Jedno slovo, které vystihuje tuto knihu? Dialogy. Dialogy, dialogy, dialogy... všude dialogy. Strašně dlouhé, často prázdné, o ničem, nudné... Mezi řádky jsou skryté myšlenky, ale pro mě byla tato kniha napsána rozvláčně, zvláštně a nudně. Toto je analýza do duše Cyrila, která je "jiná" - v tehdejší době nechtěná, nepochopená. Ta kniha je hodně o popírání sebe samotného, o lhaní vlastní duši. Přijetí sebe samotného je dlouhá cesta, Cyril bojuje se svou vlastní identitou a s tím, aby si dovolil být jednoduše sám sebou. Jeho tělesné "lásky", rychlovky v parku a tak dále:D mě úplně moc nebraly, daleko více mě bavil už jeho "hotový" život, kolem té 40tky... a v té době vlastně přišla už i zmíněná kapitola a téma AIDS. Knížka řeší důležitá témata. Je naprosto šílené, jaké poměry ve 20. století panovaly v Irsku, přístup církve - no prostě katastrofa. Mrazilo mě z toho, jak společnost přistupovala k nemoci AIDS - nebo spíš, jak přistupovala k nemocným... jako k odpadu... Knížka mi dala zabrat, znova bych do ní už nešla. Svůj výtisk věnuji na bazárek pro pejsky. Ale jak bylo napsáno hned na začátku - jsem výjimka. Většinou se tato kniha zapíše všem do srdce, je mi líto, že u mě tomu tak nebylo:(. Miluje ji i moje kamarádka a spřízněná dušička - Nikolka - Ďumbierka... Shrnutí: Myslím si, že kdyby byla kniha kratší, líbila by se mi víc. Pro mě dlouhá a nudná. Řeší však důležitá témata a část, která se věnovala AIDS + kapitola Pacient 741 mě bavila, dokázala ve mně vyvolat emoce. Doporučila bych ji náročným čtenářům, kteří chtějí hodně kvalitní a sofistikované čtivo, kteří rádi hledají myšlenky skryté mezi řádky... které baví tematika LGBT a otázka lidské sexuality... kteří si chtějí přečíst příběh kluka, který byl tak trochu ztracený ve svém vlastním životě, který rozhodně nebyl snadný... doporučuji všem těm, kteří se chtějí zhrozit nad tím, jak šílená byla minulost a Irsko, církev... PS: brzy se chystám na Malý život a upřímně doufám, že se mi bude líbit o HODNĚ víc, než Skrytá zuřivost srdce. Uvidím... Více na mém YouTube :-).... celý text

Terapie 2019, Sebastian Fitzek

TERAPIE Hodnocení Knihánkova: 4,5 ⭐ Vážně bych si nemyslela, že ještě někdy budu v tomto... stavu :D. Že ve mně něco ještě někdy vyvolá takový pocit, prostě to něco konkrétního (to je věta, že;)). Ale pojďme na to tak nějak od začátku... Hlavní hrdina: Viktor Larenz. Pohledný 43letý lékař - psychiatr. Má nepopiratelné charisma a dar okouzlit lidi, umění mluvit (nejen) s pacienty - lidský a empatický přístup, okouzlující... Žije se svou manželkou a 12letou dcerou Josy pohodový a spokojený život - až do momentu, kdy jeho dcerka onemocní. Rodinu čeká náročné období a hlavně pak přijde úplně noční můra: Josy jde na rutinní vyšetření k lékaři a prostě zmizí. O 4 roky později zničený Viktor - neb zmizení jeho milované dcery nebylo nikdy vysvětleno - odchází trávit čas do víkendového domu. Tam ho vypátrá krásná žena, kterou pronásledují přeludy a Viktor má pocit, že by ta osoba mohla mít něco společného se zmizením jeho Josy... Tahle knížka má vlastně tři linky: 1) minulost (zmizení), 2) současnost, 3) minulost (ostrov Parkum). Přičemž 3) je až několik let po 1). Hlavní hrdina mi byl sympatický, strašně moc se mi líbil fakt, že na ostrově pobýval spolu se svým pejskem - nalezencem a zlatým retrívrem Sindbadem. No a když jsme u těch pejsků, musím upozornit pejskaře... bohužel... dvakrát. Mohlo to být i horší, ale i tak - trošku nechápu, zvlášť u pana Fitzeka. Ale v tomto případě - u této knihy - pro tu její nádhernou a skvostnou hororovou atmosféru a další důvody, které tu však nebudu rozvádět - dalo by se říci, že odpouštím. Typický Fitzek: extrémně čtivé, dynamické, originální, strašidelné, výborně vymyšlené, inteligentní, jede to... jako čtenáři jste doslova vhozeni do vody a plavej... u toho vymýšlej své teorie, buď čím dál tím víc zmaten, klasika :). Člověk si občas u čtení připadá jako šílenec, protože se to místy zdá až neuvěřitelné a všechno se neustále (neskutečně chytře) zamotává. Jak však bývá u pana Fitzeka zvykem: konec vše vysvětlí. Prostě VŠECHNO a to na jeho knihách MILUJI (a nejen to). Ale předtím... předtím se to ještě mnohokrát zamotá, převrátí, zkomplikuje:)... pan Fitzek umí tak bravurně motat čtenářovu hlavičku. Dokáže vstoupit do Vaší mysli a hrát si s ní. Studený ostrov s minimem obyvatel, horšící se počasí, neskutečně temná atmosféra. Občas mi i běhal mráz po zádech, což velmi cením. Místy jako horor, fakt hodně temné a vlastně i tak (pro mě trošku:D, ale ano) strašidelné. Špatně se od knížky odchází... musíte číst dál a dál :). Na druhou stranu se Terapie čte vážně neskutečně rychle, takže bych ji s klidným svědomím doporučila i nečtenářům. Podle mě to chytí každého. Kdybych tuhle knihu četla dřív, pravděpodobně ji dám plný počet a jásám. V tomto případě mě konec trošku "zklamal". S něčím takovým jsem se totiž už setkala a upřímně jsem vážně nečekala, že se s tím ještě někdy setkám... už z tohoto samotného faktu jsem celkem v šoku. Asi bych osobně byla radši za jiné rozuzlení a pointu, ta "druhá" kniha byla lepší. Dokonalejší, působivější, detailnější. ALE ta "druhá" je zase mladší... Terapie vyšla dřív, i proto je mi líto, že jsem ji nečetla jako první. Kdybych tu "druhou" nečetla, určitě by mě Terapie dostala o mnoho víc. Na druhou stranu - když se od této skutečnosti oprostím, tak Terapie... i skrz to, že je starší... Možná, když příběh přečtete, řeknete si - co to sakra bylo... ale vše dává smysl a vede to i k zamyšlení. Shrnutí: extrémně čtivá, s temnou - až hororovou atmosférou. S podobným koncem jsem se již (bohužel) setkala, možná bych byla radši za jiný, ale Terapie je rozhodně špičkový strhující thriller, který by byl hřích nedoporučit. Děkuji, pane Fitzeku... ♥ Více na mém YouTube :-).... celý text

Vážka 2021, Leila Meacham

VÁŽKA Hodnocení Knihánkova: 4,5 ⭐ V hlavě mám tolik myšlenek a míchají se ve mně různé emoce, tak doufám, že svým komentářem zvládnu co nejlépe a nejvěrněji zachytit své pocity a dojmy. Dlouhou dobu jsem si myslela, že ode mě knížka dostane hvězdičky 4, nakonec dávám 4,5 - mám nějaká "ale", ale zároveň tak nějak vím, že se k ní ještě v průběhu života vrátím (a to se samozřejmě děje jen u pár příběhů...). Začnu paní autorkou: miluju ji. Jako spisovatelku, i jako člověka. V obou dvou případech je to noblesní a elegantní dáma, se smyslem pro cit, vznešená... Moc na ni myslím a posílám ji sílu, už dlouho bojuje s rakovinou a moc se o ni bojím. I Vážku psala (minimálně z části) v těžké době, kdy procházela náročnou léčbou. Moc doufám a věřím v to, že tu bude Leila ještě dlouho a nám - věrným a nadšeným čtenářům - umožní přečíst si ještě spoustu nových příběhů. Přála bych si to celým svým srdcem. Vážka je pro mě příběhem o přátelství (tedy něco, jako Pearl Harbor:D ten film je pro mě též příběhem o přátelství, daleko více, než o lásce - ale to je zase jiné téma). Pětice Američanů dobrovolně odjíždí do Paříže, kde každý z nich bude působit jako špion. Plán samozřejmě velmi nebezpečný a riskantní. Teď bych zde mohla uvést ta svá "ale", přičemž některá jsou menší a některá větší, pojďme na to :): 1) Každý z našich hrdinů má v podstatě 3 jména: své pravé, pracovní a ještě kódové. Motá se to. Každopádně na začátku knížky máte seznam postav, takže se tam můžete kdykoli podívat, já se tam dívala opravdu hodně často:D. + se mi motala jména i dalších postav. 2) Optimistické. Tady to nebudu moc rozvádět, ale... člověk to musí brát tak, že štěstí občas funguje. Já jsem zvyklá na velmi drsné příběhy z války (při čtení jsem často přemýšlela nad svým oblíbeným filmem Síla odvahy) a tohle bylo... občas trošku jako pohádka, čtenář k tomu musí tak přistupovat. Prostě štěstí v tomto příběhu hraje velkou roli. 3) Něco málo vysvětlené. Hlavně některé scény... člověk ví, že se stanou, ale když začnete přemýšlet nad tím "jak"? tak... no možná radši občas nepřemýšlet :P. Prostě štěstí. 4) Hned na začátku víme, že minimálně 4 přežijí. To mně asi hele trošku vadilo... protože nevědět to, byla bych napnutá jako kšandy. Radši bych toto prostě nevěděla... 5) U něčeho bych chtěla "víc". Viz třeba konec... trošku více přiblížit a ukázat, jak ten život vypadal a jakým směrem se ubíral. Ano, je to tady, ale já bych klidně brala ještě víc :). 6) Nelogické scény. Občas. Např. špioni na ulici mezi sebou mluví anglicky. Možná to přijde divné jen mně, ale... cože?? Když mluví plynule francouzsky, proč proboha angličtina? Mému čtení rozhodně uškodil fakt, že jsem věděla velký spoiler. Můžu si za to sama, doslova jsem ho vydolovala z mé maminky (která knihu četla přede mnou a naprosto se do ní zamilovala), takže velké poučení pro mě: Irčo, fakt NIKDY nechtěj NIC vědět. Člověka to láká, ale kdybych to nevěděla, byla bych více napnutá, překvapená a určitě by mě to prostě více dostalo. ... To, že byli všichni inteligentní a krásní (z naší pětky:)) nevnímám negativně, spíš naopak, moc se mi to líbilo :P :). Knížka se čte nádherně. Leila je mistrná vypravěčka. Ocenila bych, kdyby byly jednotlivé postavy ještě trošičku více a hlouběji vykresleny, prostě ještě o chlup víc... nicméně tuto knihu nakonec hodnotím vysoce především z těchto důvodů: 1) napsáno překrásně, s láskou... 2) jedna postava, kterou jsem si zamilovala... 3) příběh pravého přátelství.... Kdybych chtěla být hodně přísná/a ošklivá:D/ tak napíšu, že je to trošku limonáda. A k té mé oblíbené postavě: nebyla z pětky a já si ji vážně hodně silně oblíbila. A bylo mi ji líto. Samozřejmě z více důvodů, ale především proto, že láska tu nebyla vyrovnaná - to ani omylem - a to jsem těžko skousávala... Shrnutí: Vážka je nádherně napsaná, elegantní a noblesní (tak trošku) pohádka, která se mi nejvíce líbila pro silné pouto přátelství a jednu postavu, která byla úžasná a nedoceněná. Tak :D. Jako odpočinkové čtení mohu doporučit. Více na mém YouTube :-).... celý text

Démonologové 2020, Gerald Brittle

DÉMONOLOGOVÉ Hodnocení Knihánkova: 4 ⭐ Číst tuto knihu třeba 7 let dozadu, asi bych nebyla spokojená, protože bych tomu nevěřila:). I mé první sledování filmu V zajetí démonů bylo podobné - nakonec se mi film tolik nelíbil, protože mi to přišlo už "až moc". Poté ale přišla rozprava s jedním panem knězem a já tak trošku změnila názor. A mimo jiné začala k tomuto tématu chovat i více pokory a respektu. Věřím na to? Nevím. Těžko říct. Občas tomu věřím, občas zase skoro vůbec. Každopádně jedna věc je jistá: pokud je toto vážně realita, NIKDE není bezpečně. A je to celkem děsivé. Dost děsivé. Když čtete tuto knihu, je určitě vhodné přistoupit na "pravidla hry". Neříkám věřit tomu, ale na druhou stranu nepřemýšlet nad tím "to je blbost, to není možné" ... zkrátka to téma tak nějak respektovat a při čtení mít otevřenou mysl. Jedno důležité upozornění: TOTO NEJSOU PŘÍBĚHY Z PRAXE WARRENOVÝCH. Já je čekala, těšila jsem se, ale nejsou tu. Nebo spíš takhle: některé se tu nachází, ale jsou spíše "naťuknuty". Tahle kniha pro mě byla teorií a OBECNÝM vysvětlením tématu démonologie. Kdo hledá jen příběhy a vyprávění, bude dle mého zklamaný. Za mě je nejlepší kombinace přečíst tuto knihu a podívat se na filmy V zajetí démonů. Ta knižní "teorie" a filmová "praxe" se krásně propojí :-). Mimochodem díky knize budete schopni odhalit i "chyby" - nebo spíš nepřesnosti - které se ve filmech nachází :-) (např. věk jejich dcery, to mě ve filmu vytáčelo!:D a nebo i nesrovnalosti přímo v případech...). Toto je knížka pro ty, kteří se o téma zajímají. Je to fakt "jen" obecná teorie. Mně toho knížka dala hodně. Bavila mě a přinesla mi spoustu nových informací + jsem si vytvořila souvislosti, v hlavě se mi vše propojilo a vážně jsem něco začala více chápat a konečně tomu rozumět. V knížce se některé věci opakují, toho si nejde nevšimnout, nicméně já si na to zvykla. Ta knížka je takovým dokumentem - rozhovory, popisy... napsáno čtivě a i když se některé věci často opakují, je to napsáno srozumitelně - tudíž čtenář chápe a není ztracen. Já se u čtení moc nebála, spíš než děsivé, mi to přišlo zajímavé. Ty příběhy tu chybí, o tom žádná, proto ubírám 1 hvězdičku :P :D. Kdyby to šlo, moc ráda bych šla na přednášku Warrenových, to by musel být skvělý zážitek :). Též bych si ráda popovídala naživo s oběťmi a "personálem" (policisté, hasiči...) - zkrátka s lidmi, kteří třeba vůbec nevěřili, ale zažili to na vlastní kůži. Nebudu lhát, je poměrně obtížné uvěřit tomu, že je možné, aby na prokletý dům padaly z nebe hřebíky... a takových scén je tu velké množství - např. příhoda s bezdomovcem. Nevím, jestli se to vážně stalo a děje, je to strašné. Ale uvěří asi jen ten, kdo to prožije... Takže pro ty, které toto téma láká a chtějí se do něj ponořit, doporučuji. A nejlépe kouknout rovnou i na filmy a mít otevřený Google a hledat si jednotlivé příběhy, více info... Knížka přináší krásné poselství a doporučení: pozitivní život. Myslet pozitivně, žít pozitivně, obrana (krom jiného i) před démony a zlem. Více na mém YouTube :-).... celý text

Najdi Rebeccu 2020, Eoin Dempsey

NAJDI REBECCU Hodnocení Knihánkova: 3,5 ⭐ Růže bílá, černý les byla úžasná!!! Kniha, ke které se rozhodně ještě v průběhu života vrátím :-) ... očekávání od Rebeccy tudíž byla obrovská. Ten námět - velkolepá lovestory, ve které se mladík Christopher dobrovolně přihlásí k SS a začne pracovat v Osvětimi, aby v táboře našel svou životní lásku - židovku Rebeccu - je naprosto úžasný, prostě wow... Bohužel za mě naprosto peckovní potenciál knihy nebyl naplněn. Kniha mě bavila, to zase nemůžu říci, že ne, to bych ji křivdila. Ale čekala jsem něco lepšího. Ale i přesto knihu doporučuji, ale především těm, kteří toho z války nemají tolik načteno. Věřím, že si kniha našla a najde spoustu nadšených čtenářů a přeju jí to. Pan autor má specifický styl psaní: jednoduchý, strohý, stručný, žádná omáčka:). V Růži to fungovalo perfektně, v Rebecce už tolik bohužel ne. Kniha mi přišla až moc jednoduchá - ve smyslu přímočará, hodně věcí nevysvětleno, našla jsem spoustu "ale" a "proč". Šlo se rovnou k věci, jako čtenáři jsme byli vhozeni přímo do různých situací a mně chybělo trošku obsáhlejší vysvětlení JAK. Zhruba první dvě kapitolky se odehrávají v Osvětimi - ty byly strhující, napínavé... potom se vrátíme do dětství Christophera a Rebeccy a poznáváme jejich příběh lásky. A pak se vrátíme do Osvětimi a sledujeme zoufalého (ale moc odvážného a statečného) Christophera, který se snaží Rebeccu najít a zachránit. V Osvětimi přichází i napínavé scény, kdy jsem byla napnutá. Ale jako celek - já mám prostě pocit, že se z toho dalo "vytřískat" daleko více. A i když srovnání není nutné, tak třeba knížka Na smrt - Rebecca je proti tomu pohádkou... Další věc, která mi trošku vadila, je samotná Rebecca. Nedokážu se ubránit pocitu, že ta láska nebyla vyvážená. On ji prostě miloval víc... Chrise jsem si oblíbila, k Rebecce se mi nepodařilo najít nějaké extra sympatie. Zůstala pro mě spíše neutrální postavou, ale našly se i momenty, kdy mě vyložena naštvala a přišla mi sobecká. Rozhodně jsem ráda, že jsem si Najdi Rebeccu přečetla. Kdybych měla vrátit čas, jdu do ní znovu. Ale zase jednou stačilo, vracet se k ní pravděpodobně nebudu. Doporučit můžu, ale jako silně oddechovou záležitost. Trošku "nemastné neslané", (bohužel) jsem si z této knížky na zadek nesedla... Ale na jedno přečtení - proč ne. Více na mém YouTube :-).... celý text

Když jsi odešel 2020, Brooke Harris

KDYŽ JSI ODEŠEL Hodnocení Knihánkova: 6 ⭐ Páni... ♥♥♥.. Jak začít psát, respektive co napsat, když už teď jsem si jistá tím, že můj komentář nedokáže obsáhnout všechny mé pocity a emoce... zlomené srdce, zároveň však srdce plné naděje, víry a SÍLY. Tato knížka mi pomohla! Tato knížka mi dodala kuráž, sílu, změnila mě. Já vím, silné tvrzení - knížky a čtení jsou úžasné, kouzelné a magické... ale tvrdit, že knížka přímo něco ZMĚNILA, ale ano. A přišla v pravý čas. I když teda mohla přijít i o rok dřív :), kdy jsme vedli už předem prohraný boj s pejskem Arínkem a nebo jsme pak ztráceli dědu... ale asi to tak mělo být, že jsem ji přečetla "až" teď, v něčem mě UZDRAVILA a za to ji NIKDY nepřestanu být vděčná. Zkusím teď co nejlépe popsat jak knihu, tak mé pocity z ní, ale předem říkám, že je to tak moc silné, že se mi to nepodaří - a nebo aspoň ne tak, jak by si tato kniha zasloužila... ♥ ... V knize máme dvě linky. První - současnost, druhá - minulost (začátek 1958). V obou dvou těchto linkách můžeme sledovat stařenku/dívku Annie (naprosto úžasná postava♥). V minulosti s ní prožíváme její velkou lásku s chlapcem jménem Arthur Talbot... Skicák (♥♥♥ ... pro mě druhý Jack Dawson!! a mám hned několik důkazů!!) ... ale také poznáváme jejího despotického a násilnického otce... Annie byla chudá, Skicák bohatý... ale on si ji prostě vybral :)), naučil ji smát se, vážit si sama sebe samotné, naučil ji žít... zachránil ji.... V současné lince Annie umírá. Je stará paní, vetchá stařenka, moc a moc nemocná... má kolem sebe milující rodinu a mezi nimi i milující vnučku, Holly.... Holly ztrácí nejen babičku, ale i své miminko, které je uvnitř v bříšku, ale je nemocné a prognóza do budoucna je zničující.... Celá rodina začne poznávat příběh mladé dívky Annie... a Skicáka... Paní autorka tuto knížku začala psát po smrti svého tatínka. A jde to poznat. Když jsem četla začátek, běhal mi mráz po zádech... jako kdybych se vrátila o rok zpět a viděla svého dědu... To, co se dělo, ty pocity... člověk asi musí prožít, aby pochopil... Viděla jsem našeho pejska Arínka, který chtěl moc žít a o život se rval, i když náš boj byl předem prohraný. Tato knížka je o loučení, o smíření... o pokoře, lásce, síle... o tom, že by se mělo žít TADY a TEĎ. A přítomný okamžik žít vedomě a naplno. Lásku prociťovat na maximum a nehledět na zítřek. Budoucnost je nejistá, každý z nás má v životních kartách něco jiného... Milovala jsem Annie už jen proto, že byla knihomolka a milovala čaj :)), ale milovala jsem její filozofii a pohled na svět, tedy jsem zákonitě milovala Skicáka, protože to on ji všechno naučil. Od první stránky jsem cítila - nebo spíš věděla - že to budu milovat. Napřed jsem si ale myslela, že budu milovat ten příběh. Ale já si zamilovala hlavně ty myšlenky... a postavy... Docela dlouhou dobu jsem si u čtení říkala, že knize dám "jen" 4,5*, protože mi děj přišel trošku jednoduchý, respektive bych ocenila, kdyby bylo vše více rozvětvené, delší, kdyby tam toho prostě bylo víc (včetně Skicáka:D), ale ne, nakonec knize nedávám 4,5... ani 5... musím dát 6. Pro to všechno, co ve mně vyvolala a co mi dala. Budu se k ní vracet, to je jasné :). Když zavřu oči, vidím Skicáka - tmavé vlasy, tyrkysové oči, frajerská bunda, široký úsměv, velké a laskavé srdce. Tahle knížka je určitě pro všechny, kteří ztratili/ztrácí... ztratí... My doma adoptujeme psí seniory, veterány:)... a tato knížka mi moc pomohla v tomto směru. Bereme ztracené a zapomenuté duše, ale samozřejmě čas... čas je cenný... a máme ho méně.. nevíme kolik, ale míň.. a často se kolem té Duhy motáme, až se k ní jednou přiblížíme a dojdeme k ní. A pak vezmeme další zapomenutou a ztracenou psí duši.. koloběh... tato knížka mi psychicky moc pomohla. Annie se Skicákem mi dodali sílu, potvrdili mi, že láska není otázkou času. Že věk je jen číslo :-) a že tyhle psí stařečky budu zachraňovat, dokud budu dýchat. Je to mé poslání ♥ ... NAVŽDY A NAPOŘÁD... Po této knížce budu dál žít s názorem - a nebo se o to aspoň budu snažit - že nic není definitivní, cítím nekonečno :-))... Já každý večer chodím zdravit hvězdy, otevřu okno, dívám se a "zdravím" a myslím na všechny, které miluju a už tu nejsou fyzicky s námi. Je to náhoda? Ve spojitosti s touto knihou? Nemyslím si... ČAS SI NEMŮŽEŠ NASTŘÁDAT DO ZÁSOBY.... Z HVĚZD K NÁM VZHLÍŽÍ ANDĚLÉ... NEMARNI ČAS. ČAS JE VZÁCNÝ. NIKDY HO NENÍ DOST...... BUĎ VDĚČNÁ ZA ČAS, KTERÝ MÁŠ, MÍSTO ABY SES UŽÍRALA ČASEM, KTERÝ TI BYL ODEPŘEN.... .. NEZÁLEŽÍ NA TOM, JAK DLOUHO NĚKOHO MILUJETE, ALE JAK MOC.... KDYŽ PRŠÍ, HLEDEJ DUHU. KDYŽ JE TMA, HLEDEJ HVĚZDY. Děkuju a bylo mi ctí. Zase brzy na viděnou, Annie a Skicáku, nezapomenu. Více na mém YouTube :-).... celý text

Zatímco spíš 2012, Alberto Marini

ZATÍMCO SPÍŠ Hodnocení Knihánkova: 5 ⭐ Tak nádherně zvrácené a psychopatické... :-) K této knížce jsem se dostala přes film. Před mnoha lety jsme s maminkou viděly filmové Zatímco spíš a byly jsme nadšené. Poté jsme v květnu 2013 (takže už je to skoro 8 let!!) koupily na Světě knihy knihu a já se k ní po všech těch letech, teď, v lednu 2021 dostala:). A před malinkou chvílí jsem dokoukala znovu film!!! Tento příběh jsem si užila neskutečně. Hned na začátku v rychlosti film versus kniha. Obojí mám ráda :), film se řadí k mým TOP hororům a je skvělý (Španělé umí), ale kniha za mě lepší. Víc poznáte hlavního "hrdinu" - slizkého záporáka, sociopata, psychopata... já ho vnímala jako parazita, který žije z cizího neštěstí. Manipulátor, který se neštítí ničeho a tahá za nitky tak, aby on z toho měl co největší prožitek - to znamená ostatní smutek. Ve filmu toho mnoho chybělo - např. postava Alessandra, i konec byl jiný (částečně, prostě v něčem:)) a celkově knížka byla taková ucelenější, detailnější, dokonalejší:). Původně jsem si myslela, že to bude naopak. Že film bude daleko lepší. Tato knížka totiž vznikla současně s filmem, vychází ze scénáře. A já nikdy takovéhle knihy neměla ráda. Napřed kniha a pak film? To samozřejmě ano, ale v tomhle případě... Přiznám se, že jsem si chvilku myslela, že je ta knížka tak trošku zbytečná, máme přece film... Ale pan autor hned na začátku vysvětlil co a jak - že kniha a film jsou taková jeho miminka, obě dvě tvořena s láskou, ale v něčem rozdílná. Takže jsem si říkala - hmm, tohle vysvětlení se mi moc líbí a na čtení jsem se skutečně těšila. A předčila má očekávání, knížka byla vážně skvělá a jak jsem psala - pro mě ještě lepší, než film. A to je co říct! :) Kniha mi toho prostě dala víc... Ústřední dvě postavy: Cillian /ve filmu César/ (nesnáší život, nenávidí vidět u druhých štěstí, líbí se mu lidmi manipulovat, v podstatě slaboch a lidská bestie) a Clara (optimistická, sluníčko, pozitivní, ve všem se snažila najít si to dobré, měla jsem ji moc ráda:)). Tady nejde o posedlost ve smyslu lásky. Cillian není do Clary zamilovaný, on ji nenávidí. Chce zničit její optimistický pohled na život, radost nahradit zoufalstvím... chtěl ji prostě zničit... Kniha skvěle napsaná, jde do hloubky, výborně zvládnutá psychologie postav. Čtivá a poutavá od první stránky, hodně psychologická, zvrácená:)). Nejde tu o fyzické násilí, ale o psychický teror. Konec v knížce byl prostě PECKOVNÍ. Fakt se mi líbil! Film také fajn, ale... chybí Alessandro a hlavně chybí ta jedna scéna... víc napsat nemůžu! :D Každopádně pan autor to v knize napsal přesně: "Román se tedy, možná i neúmyslně, stane tím, čím film být nikdy nedokáže." ... moje slova... každopádně i film je skvělý, pro mě elita a moc doporučuji! Musím ještě zmínit, že jsem měla moc ráda postavu paní Normanové - a samozřejmě spolu s ní i všechny její pejsky :)) (v knížce jich bylo víc, než ve filmu:)). Přesně dvakrát jsem u knihy měla skoro-infarkt, protože to vypadalo, že se s pejsky něco stane (hlavně ta pračka!!!), ale naštěstí nakonec vše v pohodě. Kdyby pan autor, resp Cillian :D, fakt něco udělal, hodnotím hůř. Ale takhle... za mě prostě naprostá spokojenost. Pokud chcete nahlédnout do hlavy šílence, přečíst si něco, co Vás překvapí a možná i tak trošku vyděsí (a nebo - u některých scén - vyvolá nepříjemné pocity), Zatímco spíš doporučuji na 100 %. A pokud se Vám nechce do knížky, tak "aspoň" ten film, tenhle příběh vážně stojí za to :). Více na mém YouTube :-).... celý text

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

ZUZANIN DECH Hodnocení Knihánkova: 4 ⭐ Tahle knížka je prostě zvláštně napsaná. Ale tím zvláštně myslím vlastně SKVĚLE. Ten styl psaní je asi to, co se mi na celé knížce líbilo nejvíc (což je na jednu stranu trošku škoda, protože jsem se těšila hlavně na ten příběh - který byl teda taky fajn, ale prostě to nebylo úplně "ono", něco (málo) tomu chybělo, asi je to tím, že po knize Na smrt už mám prostě tu laťku moc vysoko...). Opravdu specifický jazyk: strohý, úsporný, věcný... ale přitom vyprávějící, často do srdce zasahující, efektivní, působivý. Trošku mi vadila absence uvozovek u přímé řeči - lehce jsem se (občas) ztrácela:D. V knize jsou nádherně popsány pocity a emoce... a taky v knížce najdete naprosto parádní záložku! :) Děj jako takový... ano, byl fajn. Líbil se mi, bavil mě... Za mě možná až moc prostoru věnováno lince "dětství" - z anotace jsem věděla, co se bude dít dál a když to napíšu blbě: těšila jsem se na milostný trojúhelník a holokaust. Klidně bych zkrátila část z dětství a rozšířila Osvětim... Po scéně s koťátky (která pro mě byla emočně opravdu hodně náročná:/ a za mě tam fakt nemusela být, i když chápu její význam) jsem věděla, že si cestu a sympatie k Hanušovi už opravdu nikdy nenajdu... Naopak Jana jsem měla moc ráda. Dá se říci, že celá tato kniha vypráví nešťastný příběh jedné nešťastné - i když na začátku velmi šťastné, opečovávané a milované - dívky/ženy. Samotný závěr byl... překvapivě drsný, to se mi líbilo, ale zároveň... pro mě takový (lehce) neukončený. Ocenila bych pár odstavečků co a jak, jak to prostě bylo dál. Trošku více vysvětlení. Kniha byla komorním příběhem. Rodina, přátelství, láska... K přečtení doporučuji a bylo to hezké. Ale prostě po knize Na smrt v něčem "slabší". Vím, porovnávání není dobré a nedělám to cíleně, ale nemůžu si pomoci :)). Fajn kniha, doporučuji, ale za mě 4 (i když fakt poctivé) hvězdičky. Kdyby konec byl krapet uzavřenější, asi jdu s hodnocením ještě výš. Doma už máme koupenou knihu Němci, tak jsem hodně zvědavá a těším se na to, až se do knížky pustím!!! Více na mém YouTube :-).... celý text

Řetěz 2020, Adrian McKinty

ŘETĚZ Hodnocení Knihánkova: 3,5 ⭐ Má maminka byla z knížky naprosto nadšená, takže já se na Řetěz velmi těšila a ... byla jsem nadšená méně, poměrně o dost méně :D, ale bylo to fajn čtení. Pro mě spíše odpočinkový thriller, který se však četl neuvěřitelně dobře, velmi čtivá záležitost!!! Řetěz prostě od začátku jede (mimochodem začátek se mi na celé knize líbil asi nejvíc), dynamický, akční a hlavně - ORIGINÁLNÍ. První polovina mě ničím moc nepřekvapila, dá se říci, že přesně to jsem čekala. Od druhé poloviny jsem už nevěděla, co čekat... Knížka je zábavná a moc hezky se čte, ale... za mě to mohlo prostě být více temné a psycho. V tomto směru se z toho dalo rozhodně "vyždímat" daleko více. Místy mi knížka přišla i trošičku šablonovitá a jednoduchá, nepravděpodobná (např. akční - až téměř superhrdinský:D konec)... Ale jako takovou akční jízdu, nenáročný a odpočinkový thriller doporučit můžu. Čte se to fakt dobře a rychle, čtenář chce vědět, jak to dopadne... Za mě víc zla a propracovanosti (něco třeba i detailněji vysvětlit) a takřka bych jásala... víc prostě napětí... takhle jsem si u knížky spíš opravdu odpočinula, ale tak to taky není k zahození :). Pan autor vystudoval (krom jiného) i filozofii a jde to znát. Kniha ve čtenáři otevírá mnoho otázek - i třeba ohledně morálky a skrývá zajímavé myšlenky. Já osobně filozofii moc nemusím, ale tady se mi ten skrytý "bonus navíc" moc líbil:). Více na mém YouTube :-).... celý text

Vánoční hostina lady Osbaldestoneové 2020, Stephanie Laurens (p)

VÁNOČNÍ HOSTINA LADY OSBALDESTONEOVÉ Hodnocení Knihánkova: 3 ⭐ Pohodové vánoční čtení... :-) Upřímně se moc těším na to, až si letos, v roce 2021, přečtu druhý díl (a třeba vyjde/vyjdou ještě i další!). Na začátku knihy je uveden poměrně dlouhý seznam obyvatelů z vesničky, kde se příběh odehrává. To mi přišlo poměrně zbytečné, ale fajn... Samotná zápletka je trošku zvláštní (a nebo minimálně morbidní :D): ztratí se hejno hus a tudíž je ohrožena večeře... v tomto byl i konec takový morbidní :/ :D. Kniha je příjemná. Hezky a plynule se čte, je napsána tak noblesně. Příběh se odehrává na začátku 19. století a to bylo rozhodně jednou z největších předností knihy, moc se mi to líbilo... vznešená doba, kdy muži byli gentlemani a ženy dámy, prostě stará doba:). Děj byl jednoduchý, předvídatelný, ale byl. Spíš než vánoční atmosférou na mě kniha dýchla atmosférou "sousedskou" (komunita malého městečka, bohatí i chudí - ale tak nějak všichni táhnou - spolu - za jeden provaz). Vánoční tématicky bych tedy klidně ještě přidala více, třeba se dočkám v dalších dílech:). Takže tedy příjemné, odpočinkové a nenáročné čtení. Bylo to fajn. Nepřekvapí, nenadchne, neurazí :). Více na mém YouTube :-).... celý text

Sleduješ mě? 2020, Vincent Ralph

SLEDUJEŠ MĚ? Hodnocení Knihánkova: 2,75 ⭐ "Kdysi to bývalo tak, že příšery zůstaly venku, když člověk zamkl dveře a zavřel okna. Sociální média to změnila." - toto řekl pan autor Vincent Ralph (mimochodem sympaťák a líbilo se mi, jak v poděkování zmínil i své dvě babičky, které už jsou v nebi...) v rozhovoru a má pravdu :), celkem mě z toho mrazí! A myslela jsem si, že podobné pocity budu mít i z knihy Sleduješ mě, ale bohužel, nestalo se :/. Tohle je super čtení pro teenagery, odpočinkový thriller, ale já čekala trošku něco víc. Asi bych byla spokojenější, kdyby to byl "klasický thriller" pro dospěláky. Největšími taháky v knize pro mě tyto dvě položky: námět + čtivost. Bohužel to ostatní... nic moc a nejvíc mě mrzí, že ten naprosto dokonalý námět zůstal (za mě) nevyužit a nebo se z něj na 100 % alespoň dalo "vytřískat" víc. Ale teď něco málo k ději: Jess, 17 let, před 10 lety ji Stračí muž zavraždil maminku, nyní žije sama s tatínkem a dobrovolně se přihlásí do reality show, aby vraha našla, tedy bere spravedlnost do vlastních rukou... Nevím proč, ale před čtením jsem si myslela, že je Jess YouTuberka a skrz natáčení videí zkusí vraha najít. Ale bylo to jinak:) - ona se dobrovolně přihlásila do reality show, která je vysílána na YouTube. Mimochodem k té show: jmenuje se Oko, motto má "opravdový život lidí s výjimečným osudem" a krom Jess se do ní dostali i další 4 lidé, každý z nich má jeden den (který se na YouTube celý streamuje + další den přijde 60 minutový sestřih toho *nej* z jejich dne). Bohužel kniha se od reality show odklonila, což mě velmi mrzelo a přišlo mi to jako nedotažená linie, která přitom mohla být tolik zajímavá :-( ... Líbí se mi fyzická podoba knihy: hardback, velká písmenka, krátké kapitoly, čtení letí... Prvních 80, 100 stran bylo dokonalých, klidně i za 5* - sice jednodušší, ale fakt mě to chytilo a moc mě to bavilo. Knížka měla výborně našlápnuto. Prostě pecka... čtivé od 1.stránky, psáno v ich osobě (Jess), chytilo mě to... Špatně se mi od knížky odcházelo, protože jsem si vždycky řekla "Ještě jednu kapitolu", ta uběhla extrémně rychle a já chtěla hned další:D. Začal mě zajímat nejen příběh Jess, ale i příběhy ostatních soutěžících, ale to jsem měla bohužel smolíka :(. Od strany 130 to začalo *upadat* - za mě do knihy pan autor přidal zbytečné a nudné scény - pro tento výborný námět a skvěle nadupaný děj, nechápala jsem to.. pomalu, ale jistě, nastával odklon od reality show (přitom těch prvních cca 100 stran PARÁDA - byly tam i strašidelné scény!). Čím více jsem se blížila konci, tím více mi knížka přišla plochá a navíc (bohužel) odbíhající od toho zajímavého, takže za mě nevyužitý potenciál... Už jsem to psala, ale opravdu by se mi to líbilo ve verzi pro dospělé, se zaměřením na reality show. Tohle mohlo být fakt extrémně chytlavé, strašidelné a děsivé čtení. Každopádně do knížky jsem se nemusela nutit, ta čtivost ji zůstala:), jen prostě jako celek... je to thriller pro mladší publikum, čtení relaxační + nenáročné + odpočinkové a trošku "nemastné neslané". Odhalení zloducha mě překvapilo, ale jinak finále knihy... takové... dočítala jsem spíš s neutrálním pocitem. Kdybych mohla vrátit čas, přečetla bych si ji znovu? Ano, to čtení mě bavilo... ale doporučuji *jen* jako hodně odpočinkovou záležitost, škoda toho nevyužitého skvělého námětu... :-( Ale pro teenagery, cílovku této knihy, asi můžu doporučit. Ale já prostě čekala víc :D. PS: Jess jsem si jako hrdinku úplně neoblíbila, občas mi přišla až moc... na-sebe-jdoucí? Prostě sobecká? Asi tak nějak.. ale jednu postavu - mužskou - jsem si oblíbila hodně, to byl zlatý kluk :) Více na mém YouTube :-).... celý text

Napsáno krví 2020, Chris Carter

NAPSÁNO KRVÍ Hodnocení Knihánkova: 4,75 ⭐ Chris Carter je Chris Carter. Král, láska, unikát. ♥ Vynikající spisovatel, inteligentní (za mě přímo geniální) člověk a obrovský sympaťák, který si váží svých čtenářů. O to víc mě mrzí, čím si ve svém soukromém životě prošel a stále prochází, protože už to nikdy nebude jako dřív... :-( ... Myslím, že jako čtenáři jsme díky věnování (které prostě chytí za srdce, jinak to nejde) a poděkování vzadu pochopili, že se Chris změnil. Vnitřně. Nevzdal se, píše dál (chvíli jsem se bála - a to dost - že prostě se psaním skončí), ale jeho život už prostě je a bude jiný... Nikdy už to nebude jako dřív. Občas se v životě stanou události, které znemožní návrat do původního stavu. Chrise Cartera je mi moc líto, proč se takové věci dějí dobrým lidem? :-( ... Ale pojďme ke knize. Celou sérii, tedy předešlých 10 dílů :-), jsem četla v podstatě na jeden zátah v roce 2020. Bylo to dokonalé, číst a číst a číst. Jedna kniha dojde, beru novou a nastupuji na další šílenou jízdu ;). Teď poprvé zažívám, jaké to je, když na Cartera rok čekáte, pak ho (rychle, protože to bohužel strašně uteče, přímo rychlostí blesku) přečtete a... konec. Musíte čekat dál!! Upřímně je to naprosto šílené, tak moc bych si přála začíst se do dalšího příběhu. Mám smolíka :-(, ale už teď můžu napsat, že se na další díl neskutečně moc těším... kdyby Chris vydával novou knihu třeba každý měsíc, vůbec by mi to nevadilo - spíš naopak, maximálně by mi to vyhovovalo! (klidně i jednu týdně:P). Ale teď už opravdu zpátky k Napsáno krví, je šílené, jak v tomto komentáři neustále odbíhám :-). Carterovku jsem tedy četla po roce. A mám pocit, že tato byla trošku jiná. Tohle tedy můžeme říci i o Zlobě a Nenávisti, které také něčím vybočovaly, ale tahle byla ještě "jinak jiná" :). Míň brutální a více jako akční film. Tak nějak bych to shrnula, ale ještě se k tomu dostanu. Ale pořád platí: starý dobrý Chris Carter, (můj) král ♥, tedy: čtivé od první strany, krátké kapitoly, svižný děj, frčí to, neskutečně dobře se čte, výborně vymyšlené, naprosto skvělá dynamika a tempo... Je to jako *návrat domů*, ale fakt:) ; návrat k milovaným hrdinům: Robert ♥ Carlos ♥ - prostě tihle dva chlapci/spíš muži :D přirostou k srdci snad každému, vždyť jsme toho společně prožili už tolik... Příběh začíná 5.12. (takže ideální číst teď, + - stejná doba:)), Los Angeles (oproti nám o dost víc teplo:)), předvánoční doba - takže vrcholná sezóna pro Angelu Woodovou, kapsářku... Hodně lidí v ulicích, kteří u sebe nosí hotovost - hodně hotovosti, pro zloděje ráj... Angela je vážně *šikulka*, moc dobře ví, jak toto *řemeslo* vykonávat, je fakt dobrá. V baru spatří, jak se muž (prvotně hluboce se soustředící na svůj mobil) chová hrubě ke starému pánovi (v knize označen slůvkem stařec, přitom 65 let.. cože? :D no to je drobnost:)) a Angela se muži rozhodně *pomstít* a tak mu jako trest ukradne jeho koženou tašku, která vypadá velmi draze... Uvnitř najde deník vázaný v kůži, začne ho zkoumat a ... začíná noční můra... Pokud jste četli předchozí Carterovy knihy, tak ano, další deník - to stejné si pomyslel i Carlos ;-). Ale více k ději netřeba říkat, není nutné, aspoň budete více překvapeni. Každopádně znáte pana Cartera: všechno se to (dokonale) propojí a stane se z toho neskutečně napínavá jízda... a napínavá tato kniha opravdu je, jako kšandy. Však jsem kvůli ní nešla spát a musím říct, že ta probdělá nonstop noc byla naprosto skvělá :-). Napsáno krví jsem se snažila číst co nejpomaleji, abych s tou knížkou byla co nejdéle, ale bohužel to moc nešlo :D. Ten děj prostě jede, napětí a nervozita rostou, jedete, jedete, jedete... kniha se hltá a od čtení se velmi špatně odchází. Proč za mě tedy ne plný počet? Jen podotknu, že 4,75 hvězd je úžasné číslo... ale dala jsem se na frontu přísnějšího hodnocení, musím tedy aplikovat i na lásku, jako Carter :D. Asi takto: ta knížka je úžasná. Napínavá, mrazivá, výborně promyšlená... zpracovává mé velmi oblíbené téma - nebo ho aspoň tak naťukává... šílený psychopat... fakt boží děj... ale, hmm, jak definovat to ale. Méně násilí a brutality. Více jako akční film. Už jsem to zmiňovala a ono to v knize fungovalo. Napsáno krví je skvělý počin a já rozhodně doporučuji, k té knížce jsem byla doslova přikovaná a hltala ji - to se mnou dělají jen ty nejlepší knížky... ale ten psychopat... deník... mé oblíbené téma (nemůžu prozradit víc, možná bych trošku mohla, ale nechci) - to všechno mohlo být ještě trošku více "zlé". Ano, brutální scény tu byly, bylo tu popsáno mučení a krvavé vraždění, ale.. já bych klidně chtěla ještě víc a vlastně jsem i čekala, že to bude víc. Asi to zní psycho:-), to je jasný, ale dává to smysl? Takže tohle "něco" (ačkoli to tam bylo), co pan Carter právě tak umí... ještě víc... Ale i tak to bylo super :)). Opět se mi líbilo, že tu byla "psychologie zla" do hloubky, pečlivě a velmi dobře zpracována, jak to Chris umí. Na konci vše vysvětleno. Myslela jsem si, že si díky knize najdu novou oblíbenou postavu, to se potom teda úplně nepovedlo, ale to je vedlejší... Místy mi přišlo, že je Robert nerozbitný superhrdina:D - viz ten akční film + finále jako takové: nechci říct, že něco podobného už tu bylo, možná trošku... Každopádně knihu rozhodně DOPORUČUJI, všema deseti. Chris Carter je král thrillerů a i když jsem tu zmínila nějaká (malililinkatá:)) *ale*, stále platí, že Chris je pro mě mistr a jeho knihy budu doporučovat, dokud budu žít :). Napsáno krví je skvělá jízda. Napínavá, hodně napínavá. Nečetla jsem naposledy, to je matematická jistota. Už teď se těším, až si úplně celou sérii zase někdy přečtu. Hezky od začátku :). Chris je frajer, ve všech směrech a ohledech. Bojovník. Hluboký respekt a poklona z mé strany. Už aby tu byla další kniha ♥. Pokud milujete thrillery a Chrise jste nečetli (Vy jedny ostudy! :P Závidím Vám, že to máte všechno teprve před sebou),není co řešit - běžte do něj. A hezky od začátku do konce. Tato série - a Chris sám o sobě - LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT.... celý text

Útočiště 2020, Jérôme Loubry

ÚTOČIŠTĚ Hodnocení Knihánkova: 6 ⭐ Pokud se nepletu, toto je poprvé v životě, kdy dávám *šestku* thrilleru. A to samo o sobě je (pro mě) fascinující... ale snad ještě více mě dostává způsob, jakým na mě kniha působí. Ano, přítomný čas. Působí a nejspíše působit bude. V hlavě. Jako čtenář mám takové své trio: srdce, duše, mozek. To jsou části, kterých se dotýkají (některé) knihy. Moje *šestky* se mi obvykle zapíší do srdce a duše, ale ještě jsem se nesetkala s knihou, která by to stejné udělala s mozkem. Až Útočiště... hlavu mi infikovalo/provedlo invazi (asi to zní šíleně, ale fakt to tak je:)) a mně zůstává červík (asi?), který mou mysl už neopustí. Na knihu hodně myslím, ale i když na ni nemyslím, zůstává mi v podvědomí. Což se mi ještě v životě nestalo. A důkazem je sen, který se mi po dočtení zdál. Sen, který byl vlastně osobní. Masakr. Možná teď kroutíte hlavou a říkáte si: "co to je sakra za komentář?", rozumím :D, ale po dočtení vždy vypisuji své pocity, dojmy, postřehy, emoce... a tady se stalo fakt nevídané. Ten příběh, pointu, myšlenku, mám v hlavě. Hluboko. Zarytou. Děsí mě to? Možná trošku, nikdy jsem si nemyslela, že toto nějaká kniha dokáže. Zvlášť taková psycho kniha :-)). Ale teď už opustím své mozkové závity a pojďme se mrknout přímo na knihu... kdybych se měla vyjádřit 5 slovy: GENIÁLNÍ, PROSÍM, PŘEČTĚTE SI JI... a pak mi napište své pocity a dojmy :P. Tak, to by vlastně stačilo, ale ok, pokusím se vyjádřit své dojmy. Napřed krátce k ději ( :-) ): Sandrine je mladá novinářka, která přijíždí na malý ostrov, aby převzala majetek po své zesnulé babičce. Měly komplikovaný vztah, potažmo neměly žádný vztah, neznaly se. Maminka Sandrine jí řekla jen to, že babička byla šílená. Ostrov byl v roce 1971 prohlášený za přírodní rezervaci mořského ptactva, tudíž platí zákaz vstupu - Sandrine dostane výjimku skrz vyřízení dědictví po babičce. Ostrov je zvláštní, vypadá to, jako kdyby jeho obyvatelé střežili nějaké hrůzostrašné tajemství. Po několika dnech je Sandrine nalezena zmatená a bloumající po pláži, v zakrváceném oblečení. Kniha se vrací i do roku 1949, kdy poznáváme ostrov ještě z jiné stránky... Tak a tady bych asi s dějem skončila, stačí :-). Knihu jsem dočetla ve dvě hodiny ráno. Další dvě hodiny, tedy do čtvrté ranní jsem strávila tím, že buď jsem přemýšlela a dívala se do zdi (:D) a nebo se v knize vracela k různým scénám a znovu pročítala určité pasáže. Dneska, den po dočtení, nejsem schopna dělat nic. Nebyla jsem schopna rozečíst další knihu a v offline životě "funguju" prostě "na pilota". Ta knížka mě rozhodila, dostala se do hlavy - viz začátek komentáře. Dokonalá, perfektní, GENIÁLNÍ. Jak to ten pan autor mohl vymyslet??? Toto je ta nejlepší hra se čtenářem, kterou jsem kdy zažila. Temná a tíživá atmosféra, velmi dobrý a poutavý styl psaní. Výborně popsaný ostrov: věčně ve stínu, žije si svým vlastním životem, divoký a nespoutaný. Tajemství a záhady se postupně odkrývají, nejrůznější teorie Vás napadají hned od začátku (já jich ve výsledku měla snad více, než 20 a stejně jsem se nestrefila). Ta knížka je zábavná, ani chvíli jsem se nenudila. Zamotává se, neustále. Čte se (bohužel) velmi rychle, stránky mizí před očima... Při čtení se budete soustředit a budete se snažit všímat si těch nejmenších detailů. Ale ne proto, že musíte, ale proto, že chcete. Ta knížka je komplexní, vlastně strašně složitá (přitom jednoduchá:)), přitom se čte tak neskutečně dobře. Pan autor je génius. Výborně to vymyslel a výborně to napsal. Dostupně - všem, bez rozdílu. Doporučuji opravdu všem - ženám, mužům, věrným čtenářům, nečtenářům, VŠEM. Tohle stojí za to prožít a zažít. A třeba Vám to nakonec nesedne, i to se může stát, ale podle mě stojí za to tou knížkou projít. Pocítit všechny ty zvraty... které jsou fakt prostě.. DOKONALÉ. Myslím si, vím:P, že něco takového jste ještě nečetli. Tohle je jedinečné a výjimečné. Čtení bylo mega velkým zážitkem, který se moc nedá popsat slovy. Byla to vlna, která mě strhla a nepustila. Tvořila jsem z malých náznaků obrazce, které se následně různě přesouvaly (a pak zase přesouvaly:)) a tvořily dokonalou mozaiku. A až to zaklapne... komplexní, dokonalé, dechberoucí... Já miluju zvraty v knihách a ty zvraty tady nemají prostě konkurenci. Samotný konec: hej, úplně upřímně: napřed nevím, jestli jsem z něho byla nadšená. Byla jsem v šoku, to rozhodně, ale... podobně jsem to měla i u jednoho super hororu (který je teda oproti Útočišti slabota, to je jasný :P) - napřed možná lehoulinké rozčarování, ale časem to ve mně dozrálo. U hororu (mimochodem Follow me, z roku 2020), tak u Útočiště. Těch posledních pár stránek tu knížku posunulo úplně na jiný level a právě ty poslední stránky mi daly červíka do hlavy, který prostě nezmizí. Dostaly mou hlavu, mozek a vlastně tak trochu i psychiku. Má největší poklona před panem autorem, hluboký respekt a úcta a nezbývá než doufat, že u nás vyjdou i jeho další knihy. Moc bych si to přála. K Útočišti se budu vracet, to je matematická jistota. První čtení bylo jedinečné a už vždycky ta "další" čtení (přesně tak, plánuji více, než jedno :D) budou jiná, budu vědět, ale... těším se na to. Fakt. První kniha, která plně ovládla mou mysl. Sice mě to na jednu stranu trošku děsí, ale respekt. Po knize Na smrt (♥) od pana Kariky (mimochodem ta zase plně ovládla mé srdce - pořád se tam drží a držet bude♥), druhý nejlepší "kus", co jsem letos přečetla. A nejen letos, za celý život... nezapomenu, nikdy, i kdybych chtěla - nejde to. Více na mém YouTube :)... celý text