Rodaw - Příspěvky

Prokletí Schwartzovy vilyProkletí Schwartzovy vilyS. Huřťáková

PROKLETÍ SCHWARTZOVY VILY
Od paní autorky jsem četla už Guttu z Bubnu a byla jsem NAPROSTO nadšená (mimochodem - v současné době si dávám re-reading, nemohu jinak:)) a tak jsem se na Vilu moc a moc těšila... Gutta byla drsný historický román, Vila je duchařinou. Takže něco naprosto odlišného, ale za mě jsou obě dvě knížky perfektně zpracovány a ty příběhy prostě "jedou" (a žijí a čtenář žije spolu s nimi!:)). Takže za sebe doporučuji obě dvě... Prokletí Schwartzovy vily je tedy duchařinou - jak jsem již zmiňovala. Místy to jde až do hororu. Já jsem hororový odchovanec a musím říct, že svou atmosférou to patří rozhodně mezi nejlepší (knižní) duchařiny. Zvlášť některé scény jsou tu opravdu děsivé a běhá při čtení mráz po zádech (hlavně v noci, odzkoušeno:)). Nemůžu říct, že bych se u čtení vyloženě bála, ale ta děsivá atmosféra tam prostě byla a to bylo super!!!! Už prolog mě dostal... či přímo šokoval. Skrz Guttu jsem věděla, že umí být Sabinka drsňák, ale teda tohle... wow! Jojo, prolog z léta 1851 je..hodně drsný. Hlavní hrdinové knihy - manželé Nora a Leo - jsou moc fajn, sympatičtí hrdinové, držíte jim pěsti. Moc se mi líbilo, že se knížka odehrává v průběhu více let... Pokud máte zálibu ve starých domech, přijdete si na své. Samotná vila - starodávná a tajemná (a hlavně plná duchů!) je tu vykreslena skvostně.. V tomto případě můžu říct, že jaká obálka, taková i kniha. Oboje nádherné.. Mimochodem - když se na obálku zaměříte a podíváte se do okýnek - něco - či spíš někoho - uvidíte :-)))) .... Jediná věc, kterou jsem úplně nepochopila //či spíš já bych se zachovala na jejich místě jinak// je to, proč hlavní hrdinové neutekli - proč z domu neodešli... chápu, že tam byly okolnosti, které je nutily zůstat, ale i tak - v jistém momentu já sama bych neváhala a prostě se sbalila a nazdar.:D ... Samotné ztvárnění duchů je skvělé. Vyrovná se to i mým oblíbeným filmovým duchařinám (a to je z mé strany velká poklona, protože co se týká hororu, filmy prostě vedou...a já jsem náročná:P..). Je zajímavé, že někteří duchové tu jsou opravdu hodně silní - "fyzicky silní" - někdy jsem si říkala - je tohle vůbec možné? Ale to jsem si říkala i u filmu V zajetí démonů a poté se ukázalo, že ano - možné to skutečně je. A jak je napsáno i v knize: "Co oči nevidí, ještě neznamená, že neexistuje".
Čím více se blížíme ke konci, tím napínavější příběh je, graduje... Samotný závěr mohl být (za mě) trošku víc "zlý", ale byla jsem spokojená... Hodně zajímavý mi přišel "motiv" - či spíš psychologie toho zla - mlžím, protože to samozřejmě nechci prozradit, nicméně klidně bych si o tom s někým popovídala, jelikož ... no... bylo by na jednu stranu fascinující "prohrabat" se v psychice toho dotyčného... no, bohužel nemůžu napsat nic víc.:)
Takže za mě velká spokojenost a doporučení. A jak napsala Janička H.- v českém prostředí tato kniha nemá absolutně žádnou konkurenci (a nebo já o ni aspoň nevím!!!). Je to opravdu skvělé - stejně jako Gutta, takže doporučuji obě dvě.:-) Cílovka jsou určitě spíše ženy a pokud mají rády Barbaru Erskinovou, už vůbec není co řešit, tohle prostě MUSÍTE číst:)
PS: je mi ctí býti kmotřenkou tak úžasné knížky. A ještě duchařina, s hororovou atmosférou... to je prostě nádhera. Mockrát děkuji paní autorce. Jsem na tuto knihu hrdá!!!

04. dubna


V pastiV pastiJ. Malerman

V PASTI
Očekávala jsem fajn postapokalyptický thriller... dostala jsem dechberoucí, úžasnou, nervy-drásající a strhující záležitost, kterou bych označila za jednu z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Minimálně v žánru thrillerovém:). Za mě je toto dokonalá směs postapo, thrilleru a hororu. Knížka není nikterak tlustá, nemá žádné hluché místo (opravdu ani chvíli jsem se nenudila), já ji hltala od začátku do konce. Za mě perfektní vykreslení konce světa, rozpadající se společnosti a pohled na jednu skupinku lidí, která prostě přežívá... - to je právě ta minulost, která se střídá s přítomností (kdy hlavní hrdinka spolu s dětmi pluje na člunu). Jedním slovem jízda. Pan autor měl vše skvěle vymyšlené, příběh dává smysl. Nechává však ve čtenáři hodně otázek a dalších myšlenek, nechává pracovat naši fantazii... V knize jsem potkala i své dva srdcové hrdiny (resp. tři - ještě border kolii Viktora:)), které jsem si maximálně oblíbila (za jejich chytrost, důvtip a hlavně za jejich vlídnost a lidskost) - Toma a Julese. Skvělí hrdinové. Vlastně sem ani nechci psát více z děje, protože - jak jsem psala - je to jízda. Tak si ji užijte od začátku až do konce. Jen prozradím, že ta jízda bude místy (nebo spíše povětšinou) hodně rychlá, plná zatáček a adrenalinu. Bylo tu hodně silných scén... Dá se říci, že knize nemám co vytknout. Jen mě osobně vadila jedna scéna s pejskem a v ten moment chování hlavní hrdinky...
Teď mě ale napadá, že mě k této knize napadá ještě jedno slovo (kromě jízdy:)): masakr. A to doslova. A nečekala jsem to, o to víc mě to překvapilo. Zkrátka konec světa... nemilosrdný.
Samozřejmě mám po dočtení hlavu plnou otázek - především KDO, CO , PROČ.. ale vlastně jsem ráda, že jsme nedostali vysvětlení na všechno, o to víc to po dočtení celé v čtenáři doznívá... Zaujala mě jedna z možných verzí, kterou říkal Tom... :)
Včera jsem knihu dočetla a hned se podívala na film. A... ACH JO. Naprosté, totální a obrovské zklamání. Něco podobného se mi stalo u filmu Hora mezi námi, ale tady to snad "bolelo" mou čtenářskou duši ještě víc (a to už je co říct). Změny v ději - zcela zásadní, jak toto sakra mohlo projít??? - a to, že mi z blonďáka Toma udělali černocha a Julese s Viktorem zcela vyškrtli - to je věc, kterou nedokážu odpustit, i když bych chtěla (a já ani nechci). Kdybych knihu nečetla, film by se mi určitě líbil více, ale takto... NE. Film (za mě) nesahá knize ani po kotníky (ani po prsty, nikam prostě!!!).
Prohledávala jsem vody Goodreads a zjistila, že v říjnu 2019 by měl v originále vyjít druhý díl (s názvem "Malorie") + pan autor vydal i další knihy (všechny temné, na pomezí thrilleru a hororu), tak budu v hloubi duše a srdce doufat, že třeba vyjdou i u nás... zasloužily by si to, Josh Malerman píše brilantně.
Knížku bych doporučila klidně i nečtenářům. Je to tenké, napínavé, strhující. Jsem nadšená.:)
Co se týká konce, uznávám - možná bych byla radši za trošku jiný, ALE zase.. proč ne:). Jedna scéna na konci mě skoro až k slzám dovedla.. Ta kniha mě zkrátka pohltila, já ji nejen četla, ale i jí žila. A to je prostě nejvíc.
Výborný příběh, doporučuji.
A jestli budete knížku číst, pozdravte ode mě prosím Toma, Julese a Viktora, díky:).

28. března


Bahnitá poleBahnitá poleH. Jordan

BAHNITÁ POLE
Je pro mě poměrně složité tuto knihu ohodnotit. Začnu tím, že jsem se na ni opravdu hodně těšila. Očekávala jsem velkou pecku, která se mi vryje pod kůži, emočně mě rozdrásá a ten příběh budu milovat. Možná v tomto bodě jsem udělala chybu - měla jsem příliš vysoká očekávání.
Bahnitá pole bych označila jako psychologické drama, osudy dvou rodin - jedné "bílé" a druhé "černé". Paní autorce se podařilo opravdu brilantním způsobem popsat a přiblížit tehdejší dobu a prostředí. Při čtení se na čtenáře přenese ta dusivá, bahnitá a "špinavá" atmosféra. Kniha - ačkoli je napsaná těžším způsobem //zvlášť, když člověk předtím čte Chrise Cartera, který prostě "frčí":))// se mi četla dobře. Když jsem se začetla, měla jsem problém ji odložit a slupla jsem si jako malinu. Což svědčí o tom, že mě knížka pohltila. Ale pohltila mě svým zvláštním způsobem. Bavilo mě sledovat každodenní životy obou rodin. Ale nemůžu říct, že by to prostě byl TAK VELKÝ PŘÍBĚH, jak jsem čekala, snad mi rozumíte... Možná mi chvílemi chyběl děj - v tom smyslu příběh sám o sobě, bylo to spíš hodně popisné, o pocitech a citech.. sledujeme "obyčejné" životy - v tom je asi to kouzlo, samozřejmě, ale já tam prostě čekala ještě NĚCO... Laura, Jamie, Henry, Ronsel, příp. taťka (toho budou asi všichni nesnášet, naprosto odporná postava) - naše hlavní postavy.. i když vlastně ještě i Florence, příp. Hap.. Postav tu máme hodně, každá je svá, každou poznáte - skrz vyprávění. Vypravěči se tu střídali - díky tomu to bylo více dynamické a Vy jste ještě více pronikli "dovnitř". Jamie a Ronsel - mladíci z obou rodin - se spřátelí, spojují je traumata z války... jenže přátelství mezi "bílým" a "černým" může přinést katastrofální následky.. Já osobně jsem doufala v milostný trojúhelník - kterého jsem se vlastně i dočkala. Příběh se dle mého nedá moc odhadovat dopředu. Vlastně stále čekáte, co se stane - děj plyne, plyne, plyne.. pak bum - konec je překvapivý a určitě ne-jednoho překvapí svou brutalitou.. Příběh ukazuje, jak dokáže život zničit/srážet na kolena/ válka a barva pleti - případně kombinace obojího... Mě osobně nejvíce dostaly z celé knížky dvě scény: z osvobození Dachau (občas v příběhu byly flashbacky do minulosti) a pak scéna s Verou.. (nůž a spol, více nebudu prozrazovat:D). Byly to však spíše takové "momentky" - popsány třeba na jedné stránce...
Ano, četlo se to dobře. Jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, ale zase nemůžu říct, že bych z toho byla nějak odvázaná. Zkrátka jednou a stačí... Doporučuji lidem, které baví (těžké) psychologické knížky a baví je téma rasismu.
Dnes jsem se podívala i na film. Napřed jsem byla nadšená, celý příběh mi ožíval před očima a bylo to úplně magické :-) Film se zdál býti věrný knize, pak už se objevila nějaká ale.. každopádně KONEC, ten to teda úplně zabil.:D Ano, toto bychom si všichni přáli, ale konec knihy na mě zapůsobil tak, že se TOHLE právě nestalo... Ten film nebyl špatný, ale na mě měl příliš dlouhou stopáž. Nějaké scény bych proškrtala, některé naopak přidala (třeba ta scéna z Dachau! Podle mě velká škoda, že ve filmu nebyla - když už byl tak dlouhý...)
Film na mě příliš pomalý a těžký...
Takže abych to shrnula: jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, byla napsána čtivě. Na druhou stranu jsem si myslela, že se mi ve výsledku bude líbit víc.
PS: já bych možná ocenila, kdyby bylo v příběhu více scén ze samotné války - jak to ti naši kluci přežívali - než že spolu sedí, pijí (toho alkoholu bylo vážně hodně) a jsou psychicky v háji... Teď nechci, aby to vyznělo škaredě, ale.. možná kdyby to bylo aspoň v tomto směru trošku víc "akční".

23. února


S láskou RosieS láskou RosieC. Ahern

S LÁSKOU ROSIE
Film jsem viděla (i více než-li:)) stokrát a po letech plánování jsem se konečně pustila i do knižní předlohy. Už dopředu jsem počítala s tím, že to bude jiné. Film a kniha - obojí je vlastně odlišné, hodně změn (v knize to naši hrdinové měli daleko těžší). Já to beru jako dvě oddělené jednotky - přičemž obě dvě miluji. :-) Knížka je psaná formou dopisů, mailů, chatů... Tento způsob vyprávění osobně úplně nemusím, trošku jsem se toho bála, ale nakonec jsem si zvykla a četlo se to opravdu dobře - téměř samo. Knížka je velice čtivá a děj opravdu odsýpá, jedna stránka za druhou. 448 stran jsem měla přečtených za cca 2 dny, což myslím mluví za vše.:-) I když jde o oddechovou romantiku, která zahřeje u srdce (minimálně na konci, ale k tomu se ještě dostaneme:)), v hodně momentech kniha ukazuje spíš tu smutnou realitu života (smrt blízkého, nefungující manželství či vztah všeobecně...). Dle mého se dotkne každého, protože tím pro mě byla "opravdová" - k čemuž ještě můžu zařadit to, že z tohoto příběhu jde poznat, jak čas rychle utíká... roky plynou... Naše rozhodnutí nás formují, přichází životní momenty lepší, ale i špatné... I tak je kniha protkána nadějí a to se mi moc líbilo. Nese s sebou poselství, že NIKDY NENÍ POZDĚ ZAČÍT - s čímkoli. A samozřejmě nikdy není pozdě na lásku... :-)
Samozřejmě jsem si velice oblíbila hlavní hrdiny (jak jinak :)) - především Alexe. Pro mě úžasný charakter a především velký sympaťák. A ten jeho dopis a vyznání lásky... překrásné. To jsem (stejně i jako konec) četla několikrát... Fakt se k tomu vracím - což se mi u knížek málokdy stane a většinou to nedělám... Takže jak vidíte, opravdu se tento příběh dotkl mého srdce. A celkově jsem ho rozhodně nečetla naposledy. Zařadil se mezi mé srdcovky (stejně jako film) a budu se k němu pravidelně vracet. :-) První vydání knihy se jmenovalo "Kde končí duha" - což byl název svým způsobem vhodnější, jelikož více celý příběh doplňoval a především ho vystihoval. Naši hlavní hrdinové totiž celou knížku hledají ten svůj "poklad na konci duhy". V knize také zazněla věta: "Dvě spřízněné duše si cestu k sobě vždycky najdou." -což je krásná a romantická myšlenka. Kéžby tomu bylo tak... já si ale sama za sebe myslím, že občas to prostě nevyjde.. Lidé se míjí, velkou roli hraje i samotný osud (v tom smyslu, že někdy se ty dvě spřízněné duše nemusí ani setkat... jen třeba kolem sebe můžu projít na ulici:)).
Nádherný a citlivý příběh. Jak jsem psala výš - moje srdcovka. Už teď se těším na moment, až se ke knížce zase vrátím. Uvařím si čaj, dám si něco dobrého, zabalím se do deky a prožiju se svými milovanými hrdiny zase všechny ty desítky let znovu a budu s nimi hledat jejich poklad za duhou:)))....

03. února


Umění přežítUmění přežítL. Gonzales

UMĚNÍ PŘEŽÍT
No.. tak u mě se bohužel dostavilo zklamání. Hlavní problém vidím v samotném prvopočátku: stojím v knihkupectví, držím v rukou tuto knihu a jdu směr pokladna. Mamka vedle mi říká něco v tom smyslu, že si myslí, že to není náš styl, že ji to přijde až moc "těžké" a měla pravdu.. Ale to Irča poznala, až když koupenou knihu začala číst.. tak cca po 30 stranách.:D Nakonec jsem ji tedy přečetla celou, ale přiznám se, že některé pasáže mě tolik nebavily, že jsem je přeskákala.. takže ano, další Knihánkovská "skákavka". Ten problém byl v tom, že já jsem čekala něco úplně jiného. Jen jsem to (narozdíl od mamky) nepoznala už v knihkupectví. Miluju horory a survivaly patří k mému nejmilejšímu žánru - však to často nejsou horory, ale realita.. nebo spíš hororová realita? No chápete :-) .. Těšila jsem se na příběhy těch, kteří přežili. Ano, v knížce jsou, ale daleko daleko DALEKO MÍŇ, než jsem očekávala... Jak říká anotace: kniha má pomoci účinněji zvládat stres, umět vyhodnocovat rizika a umět se rozhodovat pod obrovským tlakem.. ano, dejme tomu. Jenže to slibované dobrodružné vyprávění jsem tu nenašla a právě kvůli němu jsem knihu četla. Celé to na mě působilo spíš jako odborný text. Prostě až moc vědy a teorie. Pokud Vás zajímá fungování mozku, lidská psychika.. OK, běžte do toho. Ale pokud stejně jako já chcete spíš to vzrůšo (ačkoli to takhle řečené zní dost povrchně:D), tak už bych se rozmýšlela. Já zkrátka nejsem cílovka pro tuto knihu, jednoduše řečeno. Teď budu jako OBROVSKÝ knižní barbar (protože budu doporučovat filmy a seriály víc než knihu - a není to tak dávno, co už jsem to udělala - s Jedním dnem!!), ale pokud Vás stejně jako mě zajímají spíš ty příběhy, doporučuju seriál PŘEŽÍT!. Já ho tedy ještě neviděla, ale vypadá to tak, že nabídne přesně to, co mě zajímá. Očekávání mám obrovská, snad nezklame... Vypadá to fakt výborně:)
Možná více než tato kniha (když už by opravdu nastal ten moment) by mi k přežití pomohly všechny ty horory, které jsem za svůj život viděla - odhadování situace, vraha a tak dále.. Ale já jsem v tomhle opravdu "divná", patřím s těmi horory do okrajové části publika..
Byly tu zajímavé informace, které mě bavily a obohatily. Třeba, že když se už opravdu dostaneme do prekérní situace, neměli bychom spoléhat na to, že nás někdo zachrání.... nebo: že v koncentračním táboře byla dobrá reakce vytvořit si "svůj vlastní svět" a svým způsobem se snažit co nejvíce odizolovat od zla kolem... a nebo, že v zajateckém táboře jednomu člověku pomohlo "skamarádit se" s bolestí.. :-))
Scény z teroristického útoku na Dvojčata byly také silné... jen prostě: tohle vše byly (pro mě) malé kapky v moři teorie.
Pokud chcete detailně, pečlivě a precizně zpracovanou knihu - teorii - ano. Ale pokud chcete něco podobného, jako já, nevím... Já osobně bych do knížky už znovu nešla.
Ona je zajímavá. To téma je prostě atraktivní, ALE...

07. ledna


Jeden denJeden denD. Nicholls

JEDEN DEN
Jeden den a S láskou Rosie - to jsou pro mě dvě knížky (a filmy:)), které toho mají hodně společného. Obojí jsem objevila plus minus ve stejné době, u obojího jsem napřed viděla filmové zpracování a až teď - po mnoha letech - se pustila do knižní předlohy. No a protože oba dva příběhy přišly tak nějak současně, nemůžu se ubránit srovnání. U mě vyhrává na plné čáře S láskou Rosie - jak kniha, tak film. Ale o tom zase někdy jindy...:-)
Jeden den. Napřed film, poté tedy (po mnoha letech) kniha a před chvílí jsem se dodívala znovu na film. Takže koloběh se uzavřel a myslím, že v tomto případě už zůstane uzavřený navždy. I když - nikdy neříkej nikdy, já vím.:D Příběh Emmy a Dextera se odehrává v průběhu téměř 30 let. Sledujeme jejich životy, přátelství, lásky, životní úspěchy, ale i prohry (a že jich je).. Celý ten příběh je strašně strašně moc smutný - pro mě přímo depresivní. To platí pro knížku i pro film. V tomhle případě (ačkoli je to spíš výjimka, většinou to mívám samozřejmě naopak) se mi líbil víc film. A pokud se k Jednomu dni někdy vrátím, tak si pustím film. Kniha mi stačila jednou. Těžko říct proč, ale film pro mě byl.. stravitelnější, zábavnější... Určitě za to může i soundtrack (je fakt krásný, stačí se zaposlouchat "jen tak" a už jsem plná emocí) a Dexter - moc se mi líbilo, jak ho Jim Sturgess ztvárnil. Filmového Dextera jsem měla daleko raději, než toho knižního.. :P .. Nebo spíš takhle: já obecně postavu Dextera moc nemusela, charakterem a náturou mi nebyl blízký (jako celý svět alkoholu, zábavy, cigaret, show-byznysu..), ale líbil se mi Jim Sturgess jako Dexter... rozumíme si? :):D To druhé zhlédnutí filmu bylo jiné, než první.. Možná to má trošku sestupnou tendenci, napoprvé se mi to líbilo víc.. I když - ta druhá polovina filmu - a hlavně dejme tomu posledních 20 minut - to mě zase hodně dostalo.. No můj vztah i s tímto filmem je lehce komplikovaný.. Není to úplně můj šálek kávy, zároveň ten konec ve mně vždy (dobře, dvakrát:D) hodně rezonuje..
A teď tedy ke knize. Budu upřímná, jako vždy. Vybočuju z davu a to dost silně, protože 95% čtenářům se tato knížka líbí hodně. Hlavní problém byl nejspíš v tom, že mi prostě nevyhovoval styl psaní. Knížka má 431 stran - za mě by mohla být DALEKO kratší a tím pádem by to rychleji odsýpalo, mělo by to větší tempo... bylo to napsané zvláštně. Popisné, místy až filozofické, často jsem se u toho nudila a bohužel nastalo i přeskakování - což vážně nemám ráda, ale v kritických situacích to dělám, protože knížek je moc a nemá smysl se u něčeho "trápit". Takže Jeden den patří mezi mé "skákavky".
1 kapitola = 1 den v roce ... to je fajn, zajímavé, ale i skrz to časové rozpětí (mám ráda, když se příběhy odehrávají v průběhu vícero let) se to nezachránilo.
Myslím si, že náročnější čtenáři budou spokojeni. Toto je love story, ale zároveň to není sladké či přehnaně romantické.. Je to spíš taková surová podoba života, kdy se našim hlavním hrdinům často nedaří a s životem "prohrávají"..
Sama za sebe doporučuji spíš film. Podle mě stačí - ačkoli teď zním jako maximální knižní barbar.:-D
Zároveň jsem ráda, že už konečně vím, co je to kniha Jeden den. Dlouho jsem se na ni chystala.
Jeden den si budu určitě pamatovat navždy, ale pokud si ho někdy budu chtít připomenout (a dostat zase depresi:D), připomenu si ho filmem. :-)

07. ledna


Čtvrtá opiceČtvrtá opiceJ. Barker

ČTVRTÁ OPICE
Jeffery Deaver o knize řekl: "Nádherně zvrácené." A měl sakra pravdu!
Knížku přede mnou četla už moje mamka a byla nadšená, takže jsem brala jako takovou jistotu to, že mně se bude také líbit. Možná byla o malinko méně drsná, než jsem čekala, ale k tomu se dostanu :)) (mamka nečetla např. Dívku od vedle, takže není zas takový mega otrlík, jako já :P). V knížce máme několik úhlů pohledů: vyšetřovatel Sam Porter (sympaťák, oblíbila jsem si ho), vězněná oběť, vrah (tzv. Opičí vrah, který už několik let úspěšně utíká policii - nebo spíš našemu vyšetřovateli Samovi). Nejvíc mě bavily (samozřejmě) kapitoly s vrahem - tzv. Deník. Vrah chce, aby si jeho Deník vyšetřovatel Sam Porter přečetl - o tom svědčí samotný začátek knížky: "Čtěte dál. Potřebuji, abyste pochopil, co jsem udělal."
Prostřednictvím Deníku se vracíme do vrahova dětství a poznáváme jeho psychopatickou rodinu. Určitě mnoho čtenářů překvapí dávka brutality a násilí, které se autor nebrání a spíš naopak díky ní navozuje ještě silnější a hutnější atmosféru. Za mě je to stále ještě v decentní a elegantní formě, ale uznávám, že např. scéna se salátovou miskou, vodou a krysou byla hodně zajímavá... V podstatě vždycky, když se šlo dolů do sklepa, se mi trošku zrychlil tep.. :-)
Kapitoly Deníku jsem si užívala fakt nejvíc. Za mě by jim mohlo být v knize věnováno ještě i více prostoru- i těm brutalitám, protože ty to celé ještě umocňovaly - to vyšetřování třeba mírně osekat a ještě více rozvinout psychopatovu minulost... Knížka má hodně překvapivý konec - hlavně kapitoly Deníku nabraly takový směr, který jsem absolutně nečekala a který mi přijde super - i když na druhou stranu tím obratem možná kniha ztratila na té obrovské intenzitě tísně, bezvýchodnosti a prostě toho zla.
No a úúplný konec - tedy epilog - jasně rozehrává další partii, na kterou já osobně se už moc těším! Další díl přijde v dubnu 2019 a já jsem tedy opravdu zvědavá, jaké to bude... Čekám špičku. No ale zpátky ke konci. Nemůžu se tomu ubránit, ale mně vlastně tak trošku vykouzlil mírný úsměv na tváři... Je to prostě... no kdo četl, možná mě pochopí. :-)
Čtvrtá opice - skvělá záležitost, jeden z nejlepších thrillerů za rok 2018, Domino jede a já jsem moc ráda, že můžu být součástí této rychlé a zběsilé jízdy a jen tak dál, pojďme šlápnout na plný plyn, protože ty thrillery jsou fakt super!

27.12.2018


Už teď jsi mrtváUž teď jsi mrtváS. J. Bolton

UŽ TEĎ JSI MRTVÁ
Začátek této knížky je naprosto famózní. S klidem můžu použít i slova jako brilantní, perfektní, DOKONALÝ. S.J.Bolton se podařilo na začátku rozehrát karty takovým způsobem, že mi z toho spadla brada. Já miluju horory a začátek této knihy byl jako vystřižený z té nejlepší survival. Pasažeři vidí z balonu vraždu, balon se zřítí a přežije jen naše hlavní hrdinka - Jessica - o které však vrah ví a jde po ní... Jessice nezbývá nic jiného, než jen utíkat opuštěnou krajinou a doufat, že unikne... Vrah má po boku krásného a monumentálního německého ovčáka a nezastaví se před ničím... Je to tak, začátek opravdu skvostný. Bohužel jak knížka pokračuje dál, přibývají další linky (vyšetřování, feedbacky do minulosti..) a ta intenzita strachu a napětí klesá... Knížka je stále dobrá, hodně dobrá, jen bohužel (pro mě) se už trošku mění... Na jednu stranu tím nabízí více témat a je obsáhlejší o další věci, na stranu druhou možná tak trošku ztrácí to svoje prvotní kouzlo a opravdu hodně dobrou dávku napětí a strachu. Zkrátka postupem času čtenář pochopí, že všechno jde trošku jiným směrem, než zprvu možná očekával... Knížka má spád a tempo. Čte se rychle a hodně dobře. A jak jsem již zmiňovala - hlavně ten začátek (dejme tomu do první poloviny) je fakt naspeedovaný neuvěřitelně... Záporáci skvěle vykresleni. Místy mi knížka svou atmosférou a těmi zlými lidmi připomínala Texaský masakr, což je pochvala, protože v něm je atmosféra tak hutná, že by se dala krájet.:-)
Během knížky přišlo několik zvratů a momentů překvapení. Často jsem si nebyla jistá tím, jak to vlastně je. Všechno se více a více zamotávalo, až se to na konci hezky rozmotalo a čtenář pochopil..:-)
Jedním prvkem mi přišlo, že se S.J.Bolton tak trošku opakuje z knihy Temné říční proudy, ale na druhou stranu, proč ne...
Kdyby byla knížka celá v duchu začátku, byla by jednoduše perfektní... Takhle je skvělá. Každopádně samozřejmě doporučuji, toto byl jeden z nejlepších thrillerů roku 2018, tak ať Vám neuteče..:)

27.12.2018


Klub vrahůKlub vrahůP. Renčín

KLUB VRAHŮ
Anotace nám k této knížce zase tolik neřekne, ale to je dobře, aspoň je potom člověk více překvapený...:-)
V Klubu vrahů máme hlavního hrdinu Adama, který se shodou okolností dostává do velice zajímavých a nebezpečných situací. Já toho vlastně tolik ani nemůžu říct, protože nechci (ani částečně) vyzradit děj a pointu. Ten konec je hodně překvapivý, ale víc k tomu říct fakt nemůžu.. Tahle knížka je takovou směsicí různých žánrů - je tu napětí, romantika a dokonce i humor.. Bylo to zajímavé, originální, ale tuhle knížku jsem četla po Vězněné a to byl asi ten hlavní problém + co mi potom taky trošku vadilo, byl hooodně nespisovný jazyk:P. Já totiž očekávala temný horor ve stylu Vězněné, Klub vrahů je něco úplně jiného... je to mírnější + jak jsem psala, mixuje se tu vícero žánrů.. Klub vrahů je asi pro širší publikum čtenářů, já bych ho v klidu doporučila i náročnějším čtenářům, protože v tomto si dle mého každý najde to svoje. Pro mě nejsilnější momenty z celé knížky jsou rozhodně epilog a potom samotný doslov autora. Když v epilogu Adam mluví o čtení (a vlastně o něm mluví i samotný Pavel Renčín v doslovu) - je to fakt krásné... podle mě to pohladí každého čtenáře po duši. Je to tak nádherně napsané a vyjádřené... Celkově jsem v knížce našla spoustu krásných myšlenek a věcí k zamyšlení.
Klub vrahů bylo zajímavým počtením, knížka mě donutila se zamyslet a jak jsem již psala - mám slabost hlavně pro ten epilog a doslov - obojí jsem četla už několikrát...:-D
Ale sama za sebe bych další knížku od Pavla Renčína ocenila spíše ve stylu Vězněné - protože to mu podle mě jde nejlíp - přímo mistrovsky - a je to ten pravý šálek čaje /nebo spíš kafe:P/ pro mě.
Každopádně Pavel Renčín všeobecně - pro mě velký objev roku 2018!

27.12.2018


VězněnáVězněnáP. Renčín

VĚZNĚNÁ
Pokud máte rádi stejně jako já napětí, horory a temné příběhy, přečtěte si Vězněnou a neváhejte ani vteřinu. Protože tohle je to nejlepší z nejlepšího. Tato knížka je hodně drsná, krutá a nezapomenutelná. Já se k ní za život rozhodně ještě vrátím a na to další přečtení se těším už teď - sice už budu vědět, ale zároveň se budu moci zaměřit na všechny detaily a příběh si ještě víc užít - tak to mám i s dobrými horory..:-) A Vězněná vlastně hororem je a nebo při nejmenším alespoň dosti drsným thrillerem. Autor - Pavel Renčín - je Čech a já jsem na něho fakt hrdá, protože odvedl perfektní práci a dle mého Vězněná může v klidu konkurovat i titulům od Jacka Ketchuma a spol. Pavla znám i osobně a je to skvělý člověk. Charismatický, milý, okouzlující a fakt skvělý! U Vězněné se inspiroval skutečnými událostmi (bestiálním vrahem Hubertem Pilčíkem) a vymyslel příběh, který překvapí a který drží čtenáře v neustálém napětí. Co se týká brutality, jsou i daleko drsnější knížky (třeba Dívka od vedle od již zmiňovaného Jacka Ketchuma), ale Vězněná se násilí také nebrání.. takže by si na své mohli přijít milovníci explotation, i když to není založeno (a to je dobře! o to víc napínavé to je) jen na gore (násilí/mučení) scénách - a když už tu jsou, tak jsou napsány elegantně a decentně. Atmoféra je tu opravdu hutná a čtenáři se dostane hluboko pod kůži. Z českých knížek je ještě skvělá 15 minus od Tomáše Zářeckého - to je takový super survival - a spolu s Vězněnou fakt patří ke špičce tohoto žánru.
PS: hodně diskutovaný je konec knihy. Podle mě si čtenář může zvolit, zda v tom uvidí nějaké nadpřirozené prvky a nebo ne... já ho viděla "reálně" a tudíž se mi to líbilo hodně!

27.12.2018


Šťastně až navěkyŠťastně až navěkyK. Oram

CINDER A ELLA: ŠŤASTNĚ AŽ NAVĚKY
První díl byl naprosto úžasný... taková knižní Moderní Popelka. :-) Opravdu mě okouzlil, pohladil po duši, zahřál u srdce... Na druhý díl jsem se moc těšila, ale musím říct, že ve výsledku přišlo zklamání. Do tohoto pokračování se to kouzlo a magická atmosféra z jedničky nepřenesla... Pro mě to bylo opravdu už takové "zbytečné"... Jedničku miluju a navždy milovat budu, dvojka je fajn doplněním, ale až příště sérii budu číst znovu, asi si přečtu jen ten první díl... Vadilo mi, že se toho v knížce nic moc nedělo, děj v podstatě nebyl... V podstatě tématem je, jak láska Cindera a Elly ustojí světu celebrit a paparazi - což by mohlo být super, ale jak jsem psala - pro mě tam bylo málo děje a akce. Hodně se to točilo kolem Elly - přičemž pro Briana je ta nejlepší, nejdokonalejší, nejkrásnější.. prostě bohyně... což je moc hezké a romantické, ale mně to místy přišlo už spíš jako klišé.:-D Nehledě na to, že on na ni neustále čekal.. eh, ano, s tím a to mi přišlo už taky takové.. nevím no :P ... Ella mi přišla místy i trošku ufňukaná, nerozhodná... Tento díl je za mě spíše pro mladší čtenářky a podle mě by mu slušel trošku kratší rozsah - 400 stran je moc...
Já jsem z toho cítila daleko míň ten obyčejný, reálný život než v prvním dílu.. ztratilo to tu šťávu.
Na jedno přečtení - proč ne, ale jedničku to rozhodně nepřekonalo.. ani ji nedorovnalo... Takže za mě: první díl = úžasná pohádka pro (polo)dospělé, ale stačí... Tento díl příběh svým způsobem rozšíří, ale jednička je daleko DALEKO lepší (a je fakt boží, doporučuju:)).

27.12.2018


Nejlepší přítel aneb psi slavných osobnostíNejlepší přítel aneb psi slavných osobnostíP. Fabian

NEJLEPŠÍ PŘÍTEL ANEB PSI ZNÁMÝCH OSOBNOSTÍ: Tahle kniha je dle mého must have pro všechny pejskaře. Neskutečně zajímavá a obohacující. Dozvěděla jsem se mnoho nových, často i šokujících informací a ke knížce se rozhodně během života budu vracet. Pejsci jsou zkrátka těmi nejlepšími společníky a stojí po boku člověka vždy... v dobrém, i ve zlém... Krásné počtení, doporučuji! Tuhle knížku si nejen přečtěte, ale přímo i kupte - takový kousek stojí za to mít doma!!!:)

27.12.2018


Inteligence psůInteligence psůS. Coren

INTELIGENCE PSŮ: zajímavá knížka!!:) Autor Stanley Coren se tu detailně věnuje psychice a inteligenci pejsků. Knihu jsem (ještě) nepřečetla celou, spíše části.. Bylo to poměrně dosti odborné (a podrobné:)) a rozhodně to uspokojí náročnější čtenáře... A ať mi nikdo netvrdí, že pes nemá inteligenci a duši... :-) Tahle knížka je důkazem toho, že má... Jenomže s takovými lidma, co tvrdí tyhle blbosti (pardon), nemá smysl se hádat, bohužel to mám ozkoušené... :/ Takže doporučuji všem, které toto téma detailně zajímá. Autor ho zpracoval pečlivě a odborně..

26.12.2018


Úžasní psiÚžasní psiR. O´Meara

ÚŽASNÍ PSI: FAKTA A ZAJÍMAVOSTI: krásná a zajímavá knížka. Potěší jistě i menší čtenáře a 100% každého pejskaře. Jsou tu zajímavosti z psího světa, dozvěděla jsem se mnoho nových a zajímavých informací. Některé kapitoly mi přišly trošku zbytečné (jak vybrat štěně atd - my chodíme do útulků pro stařečky :-) )- ale jinak skvělé, moc pěkná knížka...Jednou za čas si ji určitě vezmu a jen tak prolistuju, moc se mi líbí - i zpracováním a po grafické stránce.

26.12.2018


HolanďankaHolanďankaE. Keith

HOLANĎANKA
"Za diktátorského režimu je mnohem snažší jednat než přemýšlet."
Holanďanka je výjimečná kniha, opravdu... Jedna z nejlepších, které jsem za rok 2018 přečetla a co se týká tématiky 2.světové války, patří k naprosté špičce.
Začínáme v roce 1943, kdy byli v Nizozemsku - Amsterdamu - zatýkáni příslušníci odboje - mezi nimi i manželé Marijke a Theo, kteří pomáhali Židům. Marijke byla deportována do Ravensbrücku a později do Buchenwaldu, kde začne působit jako prostitutka - s nadějí, že se jí podaří najít manžela, který někde v Buchenwaldu také je. Samotné téma prostituce v koncetračních táborech dělá tuto knihu určitě atraktivní, on je to svým způsobem vlastně i thriller, je to napínavé. Po dočtení jsem zase načítala nějaké články o tomto "řemeslu" a je to teda šílené... Samotný proces výběru žen, pak jak to probíhalo, šly s tím ruku v ruce i lékařské pokusy, potraty, sterilizace... Mrazí z toho. Když pomineme bordely pro nacisty, tak návštěva v podniku, ve kterém byla i Marijke měla svá pravidla a řád (návštěva max.15-20 minut, kontrolovalo se dírkou ve dveřích a tak dále..) - chodili do ni "lepší" vězni (to znamená političtí vězni, kriminálnící atd.. Židé samozřejmě nesměli) za odměnu a mělo jim to sloužit jako motivace k další práci. Hodně zajímavou složku návštěvníků tvořili homosexuálové, které tímto Hitler chtěl "znormálnit" - i když to byli Němci, Hitler je bral jako rozkladače germánské rasy zevnitř a chtěl je "napravit". Nevěstince byly v 10 koncetračních táborech, s touto myšlenkou přišel v roce 1942 Heinrich Himmler. Prostitutky měly samozřejmě lepší postavení, než "obyčejní" vězni, mnoha ženám tato pozice zachránila život...
I když Marijke oficálně nabízela své služby jen vězňům, začal za ni chodit i Karel Müller, další významná postava z této knihy. Karel je esesák, oddaný Hitlerovi a jeho myšlence. Židy považuje za parazity bez domova, kteří vysávají hostitelské země. Dobře mu vidíme do hlavy, ono se to v něm vlastně tak trošku tluče, ale své činy omlouvá tím, že slouží své vlasti a jak sám v knize řekl: "Práce je práce." Další linkou v knížce je příběh Luciana Wagnera, v roce 1977, v Argentině. Na konci se všechny linky spojí a propojí a na čtenáře to celé dolehne, vyvolá mnoho otázek a tak trošku ho to rozloží - a nebo takhle jsem to měla aspoň já..:-)
Linka s Lucianem je hodně drsná, protože je v ní mnoho mučení a násilností (pořád v elegantní míře, ale je to tam). Já díky knížce začala pátrat po tom, co se v té Argentině tehdy vlastně stalo... protože jsem nevěděla. Takzvaná Špinavá válka bylo několik let (1976-1983) vraždění, teroru a genocidy v Argentině, kdy se stát zbavoval "nepohodlných". Počet obětí je odhadován na 30.000... Unášení, mučení a popravy byly každodenní záležitostí.
Holanďanka je knížka velice čtivá a dobře napsaná, neskutečně zajímavá.. Rozehrává hned několik fakt zajímavých partií, které nakonec zapadnou do sebe. Ten konec je super. Možná mohl být tršku více dotažený, rozvinutý... ALE zase takhle možná čtenáře ještě víc srazí. Mně se to fakt moc líbilo a i když je to už dlouhá doba, co jsem knížku četla, znovu mi to všechno ožívá a doznívá to ve mně. Hluboký dojem ve mně tato kniha zanechala.
Takže za mě velké doporučení. Za život se k Holanďance určitě ještě někdy vrátím!

26.12.2018


Vyhnání Gerty SchnirchVyhnání Gerty SchnirchK. Tučková

VYHNÁNÍ GERTY SCHNIRCH
Před pár lety jsem byla na divadelním představení (v našem brněnském HaDivadlu:-)) a neskutečně moc se mi to líbilo. Roky uplynuly a já se konečně pustila i do knižní předlohy. Ufff... Myslím si, že máme být na co hrdí, Kateřina Tučková vytvořila knihu, která vypráví nejen silný příběh, ale i historii jako takovou. Myslím si, že každému čtenáři tak trošku otevře oči a seznámí ho s částí dějin druhé světové války, o které se tolik nemluví a neví... Kateřina se pustila do tématu (lehce) kontroverzního a dle mého ho zpracovala výtečně. Odsun Němců asi navždy zůstane takovou temnou částí historie. Po přečtení jsem se dívala na mnoho dokumentů a o tématiku se hlouběji zajímala. Je to hodně složité. Asi to bylo nevyhnutelné, ale špatně provedené.. Schytali to často (a většinou) nevinní lidé, třeba jako Gerta... Celou tuto situaci skvěle shrnuje název druhé části: "Když se kácí les lítají třísky".
U čtení Gerty jsem často vzpomínala na film Habermannův mlýn (mimochodem doporučuji), který jsem letos viděla poprvé a musím říct, že ten konec mě celkem psychicky rozložil a nebo přinejmenším aspoň polo-rozložil.:-D Takže pokud jste ho neviděli a o druhou světovou válku se zajímáte, určitě se na něho podívejte.. Jsem si jistá tím, že jsem ho neviděla naposledy..Líbilo se mi, co řekl Karen Roden- že to není o tom, zda je člověk Čech nebo Němec, že je to o charakterech lidí... Je to pravda. A díky tomu je to vlastně pořád aktuální, což je děsivé...
Gerta jako taková je hrdinka, u které si nejsem jista tím, zda si ji čtenář dokáže oblíbit natolik, aby s ní ve všem souhlasil a fandil ji. Na jednu stranu k ní samozřejmě cítíte lítost, na stranu druhou ona je tak strašně zahořklá.. opravdu v knize je hodně cítit pocit vyhoření, ta obrovská nespravedlnost a zkažená budoucnost. Příběh se odehrává v průběhu mnoha a mnoha let - jde o desítky let - takže prožijete nejen druhou světovou válku, ale třeba i nástup socialismu a dál... Což bylo zajímavé. Mě ze všeho nejvíc samozřejmě bavila válka - hlavně ten samotný odsun Němců...
Vyhnání Gerty Schnirch je kniha, která ve Vás vyvolá otázky a dokáže člověka donutit zamyslet se nad určitými věcmi.
Je to kniha těžká, řeší závažná témata a ukazuje, že někdy už prostě není cesty zpátky...
Co se týká české tvorby a prostředí druhé světové války, u mě stále vede Hana, ale Gerta byla taky super!! Jsem ráda, že jsem si ji přečetla..:-)

26.12.2018


Budu vším, čím mě chceš mítBudu vším, čím mě chceš mítM. Mejia

BUDU VŠÍM, ČÍM MĚ CHCEŠ MÍT
Hodnocení Knihánkova: 3,5⭐️/5
V knížce odkrýváme život mladé a ctižádostivé Hattie a příčiny její násilné smrti. Podle anotace jsem čekala trošku "jinou" Hattie, než se z ní nakonec vyklubala - všeobecně trošku jiné pojetí příběhu. Ale nakonec musím říct, že jsem za to ráda, protože knížku vnímám svým způsobem jako love story - přičemž láska je tu vášnivá, zakázaná a ve své podstatě nešťastná. A to mě hodně bavilo:). Neoznačila bych to za thriller, ale spíše za hodně psychologický román. Kapitoly jsou psány z pohledu více postav, přičemž jejich psychologie je skvěle zmáknutá. Co se týká té "napínavé" linky, tak kniha mě vlastně ničím nepřekvapila (konec jsem celkem snadno odhadla), ale celou dobu se mi příběh četl velice dobře a jakmile jsem se začetla, měla jsem problém knížku odložit:). Současnost se střídá s minulostí a my jako čtenáři postupně odhalujeme, co se stalo... Teoreticky by kniha mohla být kratší a myslím si, že ji ocení ještě víc čtenáři, kteří mají rádi literaturu a divadlo (hlavně Shakespeara) - obojí je na pozadí příběhu a hezky ho doplňuje... :-)
Knížka se mi líbila, bylo to zase trošku něco jiného, čtení bylo příjemné a užila jsem si ho.:)

22.10.2018


Psí domovPsí domovW. B. Cameron

PSÍ DOMOV
William Bruce Cameron patří mezi mé nejmilejší autory. Svým způsobem je on tím nejlepším, protože je mi neskutečně blízký svou povahou a pohledem na svět. Zachraňuje zvířátka a umí tak nádherně popsat jejich duši, rozumí jim, zná je. Psí poslání a Psí cestu považuji za své nejmilejší knihy, mému srdci nejbližší, protože dokáží nejkrásněji popsat psí duši a to silné pouto mezi člověkem a pejskem. Psí oddanost, věrnost a lásku ke svému pánovi. Pokoru a něhu, vděk. Odvahu a připravenost svého pánička kdykoli bránit, za jakoukoli cenu. Umění přijímat rány a bolest, ale zároveň neztrácet víru v člověka, pořád mu věřit a hledat v něm to lepší, lásku a přátelství. Pejsci jsou úžasná stvoření. Já sama je mám raději než lidi. Nikdy nezradí a my bychom si z jejich charakterů, povahy a zásad měli brát hodně inspirace a sami si sáhnout do svědomí. Člověk na světě páchá to největší zlo.
Psí domov je jiný než Psí poslání a Psí cesta. Svým způsobem nemá tu obrovskou hloubku a poselství, ale i tak se jedná o krásnou knížku a nádherný příběh. Pokud jste pejskař, ale do Psího poslání a Psí cesty se pouštět nechcete z toho důvodu, že se bojíte, že byste plakali a nezvládli psí smrti v knížce (jakože byste opravdu plakali, ale knížky opravdu maximálně doporučuji. Mně osobně dodaly naději a popis Duhy je tu zkrátka nádherný...) - zkuste Psí domov. Ten je oproti dvěma předchozím knihám více "šťastný" a veselý. Příběh o tom, jak zachráněná fenečka Bella hledá cestu zpátky ke svému páníčkovi Lucasovi. Byli rozděleni, protože v Detroitu jsou pitbulové zakázáni a Bella v sobě pitbula má.. Můj názor na toto téma je nekompromisní. Nechápu tyto hloupé zákony. Pitbulové nesou označení "bojové" plemeno - celé je to úplně špatně a na hlavu. Ano, mají určité vlastnosti (pevný stisk, snížený práh bolesti), ale jsou to NORMÁLNÍ pejsci. Jako i u jiných pejsků ZÁLEŽÍ NA VÝCHOVĚ, tedy na ČLOVĚKU. Žádný pes není sám o sobě zlý. Jsou jiné možnosti, jak to řešit. Například zavést nějaké povinné testování pro potencionální páníčky: jsou připraveni mít takové plemeno? Budou dobrými pány, kteří pejska vychovají správně? Pitbulové a všechna "bojová" plemena jsou chudáci pejsci. Člověk se na nich dopouští největšího zla - např. psí zápasy a tak dále.. ve výsledku je to jen byznys, jako všechno. Občas je mi z nás lidí opravdu smutno, až špatně...
V psím domově je opět nádherně popsána psí duše a oddanost páničkovi. Pevné pouto a přátelství, které je nekonečné. Cesta Belly byla plná překážek a já jsem si to putování s ní neskutečným způsobem užila. Nádherné, krásné, emotivní. Doporučuji všem pejskařům.:-) Ne-pejskařům rozhodně ne, protože ti tu krásu této knížky jednoduše nepochopí.:-)
K českému vydání mám jen 2 ale (v podstatě jsou to jen designové záležitosti, takže ne tolik důležité, ale neodpustím si to:D):
1.- tato knížka by si tolik zasloužila hardback! Už kvůli všem lidem, kteří mají doma stejně jako my původní vydání v hardbacku... + tento autor všeobecně - jeho knihy by si zasloužily být v hardbacku (zároveň však chápu i paperbacková vydání, takže za mě by bylo ideální tuto knížku vydat jak v hardbacku, tak v paperbacku a ať si každý čtenář vybere to svoje.:-))
2.- proč na obálce není pitbulek? Taky velká škoda! :D
Z knížky jsem nadšená, přesně, jak jsem čekala. Příběh mě pohladil po duši a opět mě utvrdil v tom, jak jsou pejsci úžasní a prostě nejlepší. :-) ❤️ DOPORUČUJI!!!
PS: rozhodně jsem knížku nečetla naposledy, během svého života se k ní budu vracet...:-)

18.10.2018


Červený adresářČervený adresářS. Lundberg

ČERVENÝ ADRESÁŘ
Červený adresář je označován za knihu, která se dotkne Vašeho srdce... a je tomu opravdu tak.:-)
V knížce se prolínají dvě časové roviny. Současnost - kdy potkáváme stařičkou Doris na konci její životní cesty + minulost - žijeme příběh mladé Doris (které zemře tatínek a mladičká se vydává do Paříže, kde se začne živit jako modelka), prožíváme s ní štěstí i neštěstí, léta plynou a plynou...
Styl vyprávění je velice zajímavý, s něčím takovým jsem se ještě nesetkala. Kapitoly z minulosti jsou uvedeny vždy konkrétním jménem, s tou danou osobou se v kapitole setkáme. Často je u jména zároveň připojeno zemřel/a... Je to skvělé sestavení příběhu, které čtenáře o to více chytne. Ovšem i díky tomu jde z knížky cítit velký smutek a nostalgie...
Příběh sám o sobě je nádherný a silný. Minulost se současností se na konci krásně prolnou... :-)
Ovšem co se mi na této knížce líbilo nejvíc, byly ty nádherné myšlenky. Tak moc krásné, že si je někam zapíšu a budu se k nim vracet. Např:
"Přeju Ti dostatek slunce, aby prozářilo Tvoje dny, dostatek deště, aby sis vážila slunce, dostatek radosti, aby posílila Tvou duši, dostatek bolesti, aby sis vážila radostí života, a dostatek setkání, aby ses naučila loučit."
"Někdy lidé nemusejí mít stejné zájmy ani stejný styl. Stačí, když se dovedou vzájemně rozesmát."
"Nikdy nenech život ani okolnosti, aby Tě převálcovaly. Jsi silná. Narovnej se a buď hrdá."
Kniha je hodně psychologická - díky tomu je možná v některých částech (hlavně v současnosti) "pomalejší", ale patří to k tomu. Ty krásné a hluboké myšlenky více na čtenáře dopadnou. Dopadne na něho životní pravda a realita. Že život není jen plný radosti a lásky, ale i utrpení, bolesti, odloučení... že ne každá láska dopadne šťastně, ačkoli by si to zasloužila jako žádná jiná... Pro někoho tato knížka může být bolestivá a těžká, protože je o odchodu. Ten odchod však doprovází velká vůle žít a život žít naplno, ať je to sebevíc těžké.
Tato kniha mi toho hodně dala. Nádherně napsané...:)

05.10.2018


Není únikuNení únikuT. Adams

NENÍ ÚNIKU
Na tuto knihu jsem se maximálně těšila a měla jsem vysoká očekávání. Jak to dopadlo? Knížka byla ještě lepší, než jsem čekala! :-)
Tleskám a jsem nadšená, kéžby bylo takových knih více...
Miluju horory a mrazivé thrillery. Vyvražďovaček a fakt vynikajích napínavých příběhů je hodně ve filmech, v knížek jako šafránu. Proto se vždycky strašně moc raduju, když najdu knížku, která se k tomu přibližuje. Mám moc ráda aktuální "trendy knižní thrillery" (které jsou často psychologické, je v nich vyšetřování atd...), ale TAKOVÉHLE thrillery tak časté na našem knižním trhu nejsou. Není úniku rozhodně doporučuji všem, kteří stejně jako já mají rádi napětí (a hororové filmy, Není úniku se dá v podstatě považovat za vyvražďovačku a když knížku čtete, máte pocit, jakobyste se koukali na film:)).
Knížka má tempo hned od začátku. Což je skvělé. Žádné vycpávky, od začátku "to jede" a příběh je napínavý. Samozřejmě čím blíž jsme konci, tím napětí ještě roste a graduje.:-)
Darby je úžasná hrdinka. Chytrá, odvážná a BOJOVNICE. Opravdu skvělá holka a silná postava.
Kniha je plná překvapení a zvratů. Od čtení se fakt hodně těžko odtrhává, protože v příběhu právě nejsou žádná hluchá místa a čtenář je v neustálém očekávání, co přijde dál a jak to celé dopadne.
Na knížku je to poměrně kruté, což také oceňuji. Samozřejmě ale stále v decentní únosnosti a elegantně podané.:-)
Doslova se jedná o boj o přežití.
Pan autor celou knížku velice dobře vymyslel.
Poslední kapitola je možná svým způsobem zvláštní a já osobně bych byla raději za trošku jiné zakončení, ale dobré, fajn zakončení..:)
Tak trošku závidím všem, kteří tuto knihu mají teprve před sebou - čeká Vás opravdu rychlá a zběsilá jízda.:-)
K této knize se za svůj život určitě ještě vrátím, protože ji považuji za jeden z nejlepších thrillerů, který se mi kdy dostal do rukou.
Nyní mi nezbývá než knihu opravdu od srdce doporučovat a modlit se tam někam nahoru ke knižnímu andělíčkovi, ať v Česku vychází dál knížky od tohoto pana autora, protože on je prostě... úžasný :-) (a má rád zvířátka!!)
DOPORUČUJI, DOPORUČUJI, DOPORUČUJI!!
PS: knížka se odehrává v průběhu jedné noci a krásně vysvětluje děsivou ranní hodinu třetí (která je opravdu strašidelná, většina zlých věcí - ať už vraždy, krádeže, znásilněni či zpozorování nadpřirozených jevů se děje v tomto čase):
"Třetí hodina ranní. Údajně se tak Ďábel vysmívá svaté Trojici."
... a odpovídá to, i tento příběh nejvíc graduje kolem třetí hodiny ranní :)
Pokud se v noci probudíte v tomto čase "jen tak" (ne např. kvůli potřebě jít na záchod), je dost možné, že Vás vzbudil pohled NĚČEHO, co na Vás kouká... ale to je zase na jinou debatu a jiné povídání. Každopádně ano, je to děsivé. :-)

05.10.2018


Dítě ohněDítě ohněS. Tremayne (pseudonym)

DÍTĚ OHNĚ
Po Ledových sestrách jsem se ihned pustila do další knihy od pana autora. A už teď můžu říct, že se těším na další, která v Česku vyjde.:-)
S.K. Tremayne píše knihy zvláštním - svým vlastním a jedinečným - stylem. Hodně popisné, psychologické (přičemž to jde fakt do hloubky a postavy jsou dobře vykreslené) a "pomalejší" - nikam nespěchá, příběh plyne - a často to plynutí doprovází taková nepříjemná atmosféra, strach - který se na čtenáře přenáší skrz věty, i když v nich není jasně jmenován a definován.
Rachel se provdala za bohatého Davida a kromě nádherného a obrovského domu na samotě získala i nevlastního syna Jamieho, který tvrdí, že vidí ducha své maminky Niny, která tragicky zemřela v dolech. Doly se nachází i pod samotným domem a kromě Niny si vzaly i další oběti - v minulosti, horníky a další pracovníky... Celé místo je tedy prokleté - či alespoň obestřeno temnou minulostí...
+ stejně jako v Ledových sestrách i tento příběh doprovází pochmurné, ledové a mrazivé počasí.
Za mě by kniha mohla být klidně i o něco kratší (má 350 stran). Napřed jsem si říkala, že se mi Dítě ohně bude líbit více než Ledové sestry, ale nakonec je nepřekonalo... Ledové sestry se mi líbily více, protože byly hororovější, mrazivější a duchové jaksi více přítomni - zkrátka pro mě větší duchařina.
Dítě ohně považuji spíše za psychologické rodinné drama - pokud ke knížce takto budete přistupovat, potom vřele doporučuji.
Pokud chcete spíše mrazivou duchařinu, více doporučuji Ledové sestry:)
Stejně jako u knihy Ledové sestry - i tady byl překvapivý konec - což se mi moc líbilo. Příběh velice dobře vymyšlený a zajímavě rozmotaný:-)
Jen ten konec u Ledových sester se mi líbil více, protože byl... víc.. zlý:)

23.09.2018


Ledové sestryLedové sestryS. Tremayne (pseudonym)

LEDOVÉ SESTRY
Situace v této knize je opravdu šílená. Rodiče Sarah a Angus měli dvojčata. Dvě jednovaječné holčičky - Lydii a Kirstie. Před 14 měsíci jedna z nich tragicky zemřela. Nyní však přeživší sestra tvrdí, že se tenkrát spletli v identitě a zemřela ta druhá... Být rodičem a stát se mi toto, asi se zblázním. Kromě téhle "komplikace" (která je - jak jsem psala - šílená sama o sobě) se začnou dít ještě další věci...
Duchové... To se mi moc a moc líbilo. Opuštěný mrazivý ostrov, drsná a nelítostná příroda + taková znepokojivá atmosféra (která se prolínala celou knihou) to všechno ještě více umocňovala...
Příběh je psán převážně v 1.osobě (z pohledu Sarah - která mi mimochodem tedy moc sympatická nebyla:D) a některé kapitoly jsou ve 3.osobě (jakoby z pohledu Anguse).
Anotace (ta, která je psána vzadu přímo na knize) podle mě úplně 100% s dějem nesedí. Každopádně jsou to spíš takové odchylky a drobnosti, vlastně to ani není podstatné, ale všimla jsem si toho. No to je vlastně jedno:).
Tato knížka je hooodně psychologická, popisná a svým způsobem pomalejší. Na čtení jsem se musela krapet více soustředit a možná pro mě bylo trošku složitější plně se do něho ponořit - ale zase když se to potom stalo, stálo to za to.
Každopádně lidem, kteří nemají rádi kombinaci psychologických knih a duchařin bych Ledové sestry asi nedoporučila. Pokud však tuto kombinaci rádi máte, pak doporučuji všema deseti :-).
Ale je pravda, že tahle kniha je svým způsobem zvláštní...
Co se týká konce, hodně věcí zůstalo tak trošku "v mlze". Myslím si, že jsou vlastně možné různé verze a je tak trochu na čtenáři, kterou si vybere a které bude věřit. Já si konec vyložila po svém, "hororově" - a hodně se mi to líbí. Ale i tak zůstává pár otazníků... i když vlastně... :-)
Ledové sestry se mi líbily. Momentálně čtu Dítě ohně a to se mi zatím líbí snad ještě víc, uvidíme, však potom budu informovat.:-)
Děkuji své mamince, díky které jsem po knížce sáhla už teď!! (PS: jí se taky moc líbila, ale to asi víte:)).

16.09.2018


Poslední paní ParrishováPoslední paní ParrishováL. Constantine

POSLEDNÍ PANÍ PARRISHOVÁ
Daphne má dokonalý život a Amber po něm touží. Touží po něm tak moc, že je schopna udělat a obětovat cokoli...
Už z prvních stránek je cítit ta chorobná touha Amber. A už od prvních stránek jsem poznala, jak NESKUTEČNĚ tato kniha bude čtivá. A taky, že byla!!! Paní autorky umí psát tak dobře a chytlavě, že bych tuto knihu byla bývala četla nonstop, kdybych mohla (takže čtení doporučuji naplánovat na nějaké prázdniny/dovolenou, protože to odtrhávání je přímo.. bolestivé:)).
Kniha se dělí na tři části. První část je psána z pohledu Amber, ve třetí osobě. Druhá část je psána z pohledu Daphne, v první osobě. A třetí část se opět vrací ke třetí osobě.
Napřed mi přišlo, že čtu spíše psychologický román pro ženy. Ale věřte mi, toto je thriller (a jaký!!!) - začíná se to rozjíždět především v té druhé části a potom to už jede, napětí graduje, intenzita napětí se umocňuje.
Já jsem nadšená... maximálně nadšená. Bavilo mě to od začátku až do konce. Bohužel jsem věděla, jaká je pointa (což je škoda, ach ty spoilery:(..), ale i tak jsem si čtení užila.
Parádní čtenářský zážitek, rozhodně všem doporučuji!! Tato kniha fakt stojí za to!!
PS: Pokud jste četli paní Parrishovou, doporučuji film LA CARA OCULTA. V podstatě jde o něco úplně jiného, ale něčím mi to tuto knihu připomíná.. koukněte a uvidíte :o)
Perfektní thriller!

11.09.2018


Levandulová zahradaLevandulová zahradaL. Riley

LEVANDULOVÁ ZAHRADA
Říkala jsem si, že bych své dojmy "hodila na papír" (nebo spíš na internet:-)) až zítra ráno, ale ne, toto nepočká, potřebuji to udělat hned teď!!!
Levandulovou zahradu jsem začala s číst s vědomím, že se mi to bude moc líbit. Proč? Doporučila mi ji moje maminka - což je VŽDYCKY záruka toho, že se mi daná knížka bude líbit.:-)
Mamka knížku četla v době, kdy já jásala ze Slavíka. Ona mně doporučovala Levandulovou zahradu, já jí zase Slavíka. No a v současnosti už obě dvě máme přečtené obě dvě knihy, takže ideální (a krásná) situace a ten nejlepší výsledek.:-)
Levandulová zahrada toho má se Slavíkem hodně společného. V podstatě jsou ty knížky "sestřičky", je mezi nimi zvláštní propojení a napojení. Pokud jste četli Levandulovou zahradu, 100% si přečtěte Slavíka (popř. naopak:)). Vážně jsem to již zmiňované propojení mezi knihami u čtení silně pociťovala. Francie, odboj. "Stejní hlavní hrdinové v knihách" - v tom smyslu, že by se klidně mohli potkat a byli by "na jedné lodi"... Slavík je asi trošku více "promakaný", dojemný, svým způsobem lepší, ale nerada bych tyto knihy srovnávala... Každá z nich je absolutně úžasná a každá z nich se mi dostala hluboko do srdce.
V Levandulové zahradě se střídá současná linka s minulostí (přičemž to funguje takhle: jeden dlouhý úsek knihy je ze současnosti, další dlouhý úsek z minulosti - nestřídá se to tak často, jak je v některých knhách zvykem... např: první návrat do budoucnosti nastává až na straně cca 61). Obě dvě linky se nakonec propojí a spojí. Linka z minulosti je samozřejmě více strhující, napínavá a máte pořád tendenci a potřebu ji číst, ale i linka ze současnosti (nebo spíš z roku 1999) je velmi zajímavá a bavila mě. Co mi tedy trochu vadilo hned na začátku (cca strana 40) je za mě úplně zbytečná smrt staré fenečky..:-( To tam fakt nemuselo být... ale když pominu toto, kniha byla dokonalá.. se vším všudy.
Hltala jsem každé slovo. Žila jsem ten příběh společně s hrdiny - přičemž to byli opravdu HRDINOVÉ. Fandila jsem jim, místy jsem tajila dech a místy zase popotahovala, protože jsem se nemohla smířit s tím, co se děje....
V té historické lince vlastně nemáme třeba 2 hlavní hrdiny, je tam daleko více hlavních postav... Já si nejvíce ze všeho oblíbila Frederika a Venetii....
Líbilo se mi, že autorka měla všechno vymyšlené do naprostých detailů. Na všechny otázky dostanete své odpovědi. Dokonce se Lucindě podařilo mě párkrát i "nachytat". Myslela jsem si, že vím (ještě jsem si říkala "No, tohle je možná trošku průhledné, ale i tak je to super), ale pak jsem zjistila, že jsem vedle, jak ta jedle!!!
Ke konci jsem byla nadšená z toho, že VÍM, ale mrzelo mě, že jedna jediná věc nebyla dořešená, spíše dána tak nějak do neznáma... To mi bylo líto. Litovala jsem tu postavu a opravdu mě mrzelo, že se to přešlo... Jak nadšená a dojatá jsem byla na posledních 2 stranách, kde se vyřešila ta moje poslední "záležitost", která chyběla.
Tleskám a nemůžu se dočkat, až si od Lucindy přečtu i další knihy....
Levandulová zahrada je úžasná knížka s velmi silným příběhem. DOPORUČUJI!!!!

07.09.2018


Tisíce planoucích sluncíTisíce planoucích sluncíK. Hosseini

TISÍCE PLANOUCÍCH SLUNCÍ
Khaled Hosseini trhá rekordy. Lidé jeho knihy milují, příběhy v nich emotivně prožívají a já si řekla, že už je na čase, abych si od pana Khaleda také něco přečetla!!!
Tisíce planoucích sluncí mi dělalo společnost na naší psí dovolené, četla jsem ji po večerech a musím říct, že jsem za to ráda!!!
Vždycky jsem se těšila na to, až po celém dnu výletování ulehnu do postele a přečtu si pár stran z příběhu, který mě bavil od začátku.:)
Co se mi na této knížce líbí moc je to, že jsem vůbec neodhadla, jakým směrem se to bude vyvíjet a jakým směrem "to půjde".
Přenesete se do arabského světa, do světa islámu, kde platí (a vždycky platit budou) zkrátka jiná pravidla. Také poznáte moderní dějiny Afghanistánu, což pro mě osobně bylo velmi zajímavé - jelikož jsem z toho skoro nic nevěděla (stydím se, ale v klidu to přiznávám:D).
Já osobně zažila jistý kulturní šok - který ale zažívám vždycky, když vidím/čtu něco z tohoto světa. V této knize se hodně řeší postavení žen. Myslím, že každá holka u čtení pocítí jistou vděčnost za to, že jsme se narodily tam, kde jsme se narodily. Rozhodně tuto knihu doporučuji, protože jde o velký čtenářský zážitek. Příběh je to plný trápení a hlavně velké nespravedlnosti....
Já jsem si strašně moc oblíbila postavu Tárika... on byl prostě... skvělý:)
Dávám 4 hvězdičky a ne 5 proto, že jsem nedokázala některé věci "pochopit" - či jak to napsat.. určité jednání, bylo mi to hodně vzdálené... Taky jsem očekávala, že knížka bude víc "nadupaná", místy byla spíše hodně psychologická a místy i náročná (třeba u své mamky si nejsem jistá tím, zda by ji úplně bavila..- ale doufám, že si něco od Khaleda přečte, zajímalo by mě, co na to řekne!!).
Příběh se odehrává během několika let... Jak jsem říkala - vyvíjí se to jinak, než byste očekávali a to mě hodně bavilo:) Vlastně nevíte, co se stane... jen cítíte určitou úzkost z toho všeho a čekáte, co přijde dalšího...
Marjam i Lajla sympatické postavy.. a hrdinky...
O islámu se raději bavím face2face, je to na delší povídání...
Každopádně tato kniha stojí za to!
A jsem ráda, že žiju v ČR...

04.09.2018


Plamen v temnotěPlamen v temnotěS. Tahir

PLAMEN V TEMNOTĚ
Jiskra v popelu byla jistým vybočením z mé "komfortní zóny" toho, co obvykle čtu. Nebo to řeknu spíš obráceně: nečtu fantasy, ale i tak jsem se do této série pustila. :-) Jiskra v popelu se mi líbila. Bylo to sice míň krvavé, než jsem čekala (zvlášť po všech těch komentářích), ale jednalo se o poutavý příběh, skvělý styl vyprávění, sympatické postavy. Nebylo tam moc prvků fantasy a právě to mi vyhovovalo. Celé to připomínalo spíš historický dobrodružný román.
A právě tady nastala asi ta "chyba" s druhým dílem. Plamen v temnotě mi už tolik nesedl... fantasy prvků je v něm daleko více. Některé pasáže na mě byly prostě až moc... Přišlo mi, že děj místy spíše stagnoval. Bylo tu hodně věcí, které se mi líbily a které mě zasáhly (hlavně co se týká postav Eliase, Heleny a především Keenana), ale v celku... nevím, jsem z toho rozpačitá a vlastně i smutná. Člověk, který má rád fantasy bude z této série jistě nadšený. Podle mě seženete na českém trhu něco lepšího jen těžko. Každopádně já sama za sebe si nejsem jistá tím, zda se mám pouštět do dalších dílů (měly by být ještě 2), uvidím... Každopádně davové nadšení nesdílím, i když vím, že je to mnou - tím, že tento žánr prostě není to pravé ořechové pro mě...
Doporučuji tedy všem "fantasy lidem" (a že Vás je:)). Patřím k těm 0,002%, kterým se kniha úplně nelíbila a nejásají z ní...

04.09.2018


Spřízněné dušeSpřízněné dušeJ. Marrs

SPŘÍZNĚNÉ DUŠE
Na tuto knížku jsem se velmi těšila - po všech těch pochvalných komentářích a doporučeních ani nešlo jinak! :-)
A teda... wow! Hned na začátek musím říct, že tato knížka mě velmi překvapila. Dostala jsem něco jiného, než jsem očekávala a s čím jsem počítala... Nešlo totiž o mrazivý thriller, ale za mě spíš o psychologické drama. Thriller byly kapitoly s Christopherem - sériovým vrahem žen - ale příběhy dalších postav byly zase úplně jiné... Takže já sama za sebe říkám, že tohle není čistokrevný thriller, je to velmi zajímavá směska, která ve finále čtenáře vede k zamyšlení.
Kapitoly jsou zde krátké a každá z nich je psána z pohledu jiné postavy (ve třetí osobě). Celkem tu máme pět postav, čili pět příběhů. A ty se střídají. Mě ze všeho nejvíc bavil již zmíněný vrah Christopher a potom asi příběhy Jade a Nicka.
Na knížce je opravdu zajímavé to, že vypráví ne jeden, ale hned pět příběhů, které se svým způsobem doplňují a nebo mají něco společného, ale i tak jde každý z nich svou vlastní cestou..
Líbilo se mi a hlavně mě bavilo to, že jsem byla neustále něčím překvapována a šokována. Doslova. Počet šoků a zvratů v této knize.. to se nedá spočítat! :-D
Spřízněné duše patří rozhodně mezi nejvíce šokující knihy - a s největším počtem zvratů - které jsem kdy četla. Možná tím množstvím patří i na pomyslnou první příčku. Pokud chcete být šokováni - často šokováni - přečtěte si Spřízněné duše.
V podstatě tato kniha je velmi zajímavým literárním počinem - až bych řekla experimentem - který se povedl. Doporučuji ji rozhodně, jen zkrátka ne vyloženě jako mrazivý thriller, ale jak jsem již zmiňovala - jako zajímavou směsku :)
Věřím, že si v této knížce každý najde to svoje!
A autor je sympaťák, líbí se mi, když je někdo takhle vděčný a šťastný za své čtenáře, toto píše na konci knihy:):
"A nakonec bych rád velice poděkoval tobě, milý čtenáři, ať už jsi kdokoli, za to, že sis našel čas, zakoupil a přečetl moji knihu. Ani netušíš, jak moc něco takového pro spisovatele a autora znamená."
PS: když se na tuto knížku dívám kritickým okem, svým způsobem je možná mírně překombinovaná (myslím počet zvratů a věcí, co se v ní stanou) - ale já si říkám - proč ne? Život je občas opravdu nevyzpytatelný a hodně se zamotává.
Mě to bavilo!!

17.08.2018


Jiskra v popeluJiskra v popeluS. Tahir

JISKRA V POPELU
Jsem moc ráda, že jsem do této série šla - i když to byl svým způsobem trošku výstup z mé komfortní zóny, jelikož fantasy moc nečtu:). Jiskra v popelu ale skutečně svým prostředím připomíná spíš Římskou říši a ty fantasy prvky jsou v ní jen v malém množství. Paní autorka píše velmi čtivě. Hned jsem se do příběhu začetla a měla jsem problémy se odtrhnout:).
Možná jsem na základě všech těch jásajících komentářů čekala ještě trošku větší wow, ale knížka se mi moc líbila a nemůžu se dočkat toho, až se pustím do dalšího dílu:). V komentářích lidé také často zmiňují, že je tato kniha až moc brutální a krutá... Nějaké násilí tu je, ale za mě ve velmi decentní a elegantní míře a upřímně - těšila jsem se, že tato kniha bude ještě o něco krutější:D Opravdu není se čeho bát, pokud násilí nijak neholdujete, i tak je tato kniha pro Vás, alespoň za mě:)
Takže spokojenost! Krásně propletený, napínavý a skvěle vymyšlený příběh. Jsem zvědavá, co přinese druhý díl a jak se to celé posune a vyvine! :)
AKTUALIZACE: Tak už za sebou mám i druhý díl a teda bohužel přišlo zklamání:-( Nevím, zda se to dalších dílů pustím... opravdu je to fantasy - a pro čtenáře fantasy 100% dokonalá volba a nutnost - ale já to nedokážu ocenit:( Ach jo, mrzí mě to.. co se dá dělat..

17.08.2018


Rok potéRok potéW. R. Forstchen

ROK POTÉ
Pokud jste přečetli Vteřinu poté, je dle mého matematickou jistotou, že sáhnete i po druhém dílu, jinak to podle mě nejde :-). Já na druhý díl čekala několik let. Když jsem poprvé přečetla Vteřinu poté, druhý díl u nás nebyl přeložen a dokonce to vypadalo tak, že možná přeložen ani nebude! Což mě dostalo do velké čtenářské deprese, jelikož já po druhém dílu toužila a přímo jsem ho POTŘEBOVALA. No a jak vidíte, dočkala jsem se.:-)
Jak jsem již psala - pokud jste přečetli Vteřinu poté, automaticky čtěte i Rok poté. Knihy na sebe úzce navazují a podle mě je to pro všechny fandy této série povinnost. Každopádně - i když já patřím snad mezi největší fanoušky této série u nás - druhý díl mě v podstatě zklamal. Výpadek elektřiny je tu svým způsobem již vyřešen - většina lidí umřela a zbytek se s tím + - naučil žít. Ano, je to logické. Tady je hlavní problém boj o moc. Lidi jsou proti lidem (což vlastně bylo i ve Vteřinu poté a bylo to boží). I to plně chápu a přijde mi, že kdyby se něco takového stalo, vyvíjelo by se to tímto způsobem (lidé jsou sobě největšími nepřáteli, je to smutné a depresivní, ale je to tak... mimochodem je to i v The Walking dead:)). Ale tolik se mi nelíbilo celkové zpracování příběhu. Přišlo mi, že v knize nebylo tolik děje, místy to bylo spíš takové natahované... Za mě to ztratilo ten děs a napínavost prvního dílu. Jak jsem již psala - je naprosto normální a přirozené, že se situace "posunula" a druhý díl bude už o něčem jiném, ale za mě už Rok poté neměl takovou jiskru. Tolik mě nevtáhl, nenapínal.. Určitě to mohlo být více napínavé a akční. Za mě až moc politické a vojenské. Ve Vteřinu poté hodně lidí nadává na to, jak je knížka "proamerická" - mně to nevadilo, spíš jsem v tom viděla to, že se hrdinové svým způsobem "hecovali" - aby neztratili naději a odhodlání. V Rok poté jsem to cítila daleko více a upřímně - tady mi to už trošku vadilo. Přišlo mi, že hodně věcí se tu opakuje, je to moc dialogů (a toho vojenství a politiky bylo už taky moc:() na úkor děje a akce a tak dále... Ale i přes tyto mé "hejty" (:)) - tato série je super, čili i tato kniha je super. Za mě prostě jen míň super, než Vteřinu poté, ale i tak do této série pojďte a užijte si ji:)
Jsem zvědavá na třetí díl (a doufám, že v ČR se ho dočkáme!!). Myslím, že pojede v podobném duchu jako Rok poté a jsem zvědavá na celkový konec...
Takže za mě: o hodně slabší než Vteřinu poté, ale zároveň povinnost po Vteřinu poté. Takže si snad rozumíme :-) Vteřinu poté je nejlepší postapo kniha, takže must have pro všechny lidi, kteří se chtějí bát scénáře, který by se velmi snadno a lehce mohl stát realitou...

16.08.2018


Vteřinu potéVteřinu potéW. R. Forstchen

VTEŘINU POTÉ
Čteno podruhé a stejně jako poprvé - ❤️.
V podstatě jsem zažívala stejné pocity, jako u prvního čtení. Pocity úzkosti, strachu, tajení dechu... Vteřinu poté je za mě nejlepší postapo kniha a asi nejděsivější příběh z hlediska toho, JAK MOC je to reálné. Ten děs je na místě, protože kdyby se něco takového stalo, zničí to životy nás všech...většina lidí umře... Nikdo tomu neunikne a budeme v tom "spolu".
Posledních 100 stran velmi emotivních, strhujících, napínavých... nedá se odtrhnout. Pan autor je prostě mistr. Umí psát a hlavně VÍ o čem píše - což se mi strašně moc líbilo. Téma má nastudované a jde to poznat. O to reálněji to na mě celé působilo.
Mě knížka ovlivnila. Když si na ni občas vzpomenu (i když si vlastně uvědomuji, že nad ní přemýšlím celkem často:)), začnu si ještě více vážit života a vždy dojdu k prozření, že třeba moje aktuální "starosti", vlastně starosti ani nejsou a nemá smysl dělat si těžkou hlavu z banalit... člověk by si měl užívat každého dne, dokud to jde. Doufám v to, že žádný takový scénář (ani jiný podobný) jako lidstvo nezažijeme, ale nejsem si tím tak moc jistá, jak bych chtěla být... Když se podíváme na dnešní společnost, není to ideální a není ti dobré... jednou se možná sami zničíme. Ale to už je zase jiná debata...
Pokud jste knihu nečetli, PŘEČTĚTE SI JI! Jedna z nejlepších knih, kterou jsem měla tu čest číst :)

16.08.2018


1 2 3 4 5 6 ... 8