RobS
přečtené 64
Černá koule
1967,
Gustav Meyrink (p)
Po této knížce jsem sáhl hlavně k vůli době, ve které byla napsána. Onen Cimrmanovský konec doby Habsburkského mocnářství, kdy už se Praha proměňovala z neměcké na českou, ale Češi byli pořád spíše v řadách služebnictva a póvlu (viz třeba Žhavý voják). Často se jde o Meyrinkovi dočíst, že je to četba pochybná, hraničící s fantasmagoriemi. Narozdíl od tehdy populárních "pulp" magazínů však Meyrinkovy příběhy využívaly fantastična hlavně pro potřeby satiry a zesměšňování maloměšťáctví, hlouposti a militantního přemýšlení. Jako například v titulní povídce, ve které dokonale popsal černou díru dva roky před Einsteinem a Schwarzschildem jen pro potřeby vtipu o vojenském myšlení. Každopádně, autorova celoživotní vášeň pro věci "nadpřirozené" je zjevná. Povídky se věnují hypnóze (ke které měl velmi blízko i náš Masaryk), sugesci, telepatii, telekinezi a jiným tele-schopnostem, posmrtnému životu, okultismu, kabale, východnímu mysticismu, apod. Pro našince může být také zajímavé, že se Meyrink aktivně scházel s Juliem Zeyerem a Karlem Weinfurtrem a byli jedni z prvních, kdo na naší půdě experimentoval s východními spirituálními praktikami: jógou, kontrolou dýchání a dokonce i hašišem.... celý text
