RadimWiniarski přečtené 105

Ohníčky všude kolem 2017, Celeste Ng

Kniha, u které se rozhodně nekončí otočením poslední stránky. Těch pocitů a myšlenkových pochodů, které ve Vás totiž dokáže zanechat je šílené množství. Přitom základní kostra příběhu není vůbec složitá a nabízí témata, která minimálně jednou za život potkají skoro každého. Míchání se do cizích záležitostí, ze kterých pak velmi často dochází k nedorozuměním, rozepře v rodině, nebo třeba veliká propast mezi životem bohatých a životem chudých. Každá z postav se s tímto realistickým příběhem pere po svém, a jelikož autorka nechává většinu otázek otevřených, a nikoho nevykresluje vyloženě jako kladného, či záporného, je čistě na čtenáři s kým se v danou chvíli ztotožní. Hlavním tématem, okolo kterého se točí celý příběh, je téma rodičovství a vše kolem něj. Interrupce, adopce, nebo třeba náhradní mateřství. Pokládá si i základní otázku jako například, Co dělá matku matkou. Tyto témata a otázky zaujmou primárně ženy, ale díky perfektní jazykové rozmanitosti autorky dovedou zaujmout i mužskou část čtenářů. Byť je nám závěr příběhu odtajněn už na začátku knihy, tak je úžasné sledovat, jakým vývojem si některé charaktery během četby projdou, a že stejně jako v této knize, tak i v reálu nikdy není nic jen černé, nebo bílé. Jediné mínus, za které si však můžu já sám, budou asi přemrštěná očekávání. Kniha jako taková je na všech možných portálech vychvalována do nebes a člověk tak získává ještě před samotným čtením očekávání, která se nikdy nemůžou naplnit. I přes má přemrštěná očekávání a to, že zpočátku kniha může působit chaoticky a velmi táhle, vše má svůj smysl. Z malého ohníčku se totiž postupným přidáváním polínek stává oheň, který ve čtenáři bude hořet ještě hodně dlouho poté. 85%... celý text

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Že bych po dlouhé době objevil českého autora, který svým stylem psaní a vykresleným příběhem dalece přesahuje hranice našeho malého státu? Musím říct, že první díl této fantasy knihy má k tomu skvěle našlápnuto. Začátek knihy může být však pro některé čtenáře opravdovou zkouškou ohněm. Ti, kteří mají rádi kupu akce a bezmyšlenkovitého létání z lokace na lokaci totiž budou minimálně v první třetině knihy opravdu zděšeni, jak pomalou výstavbu celý příběh má. Je nám objasňováno fungování tohoto dystopického světa. Nadále představena neskutečná plejáda charakterů + si autorka vymyslela pro tento svět spoustu nových slovíček. Musím tak ocenit umístění slovníčku pojmů na konci knihy, protože bývaly na začátku chvíle, kdy jsem měl problém pořádně pochopit význam vět, které naše postavy pronášely. V tomto krutém světě se nachází i naše hlavní hrdinka Ilan, která má dar, který většina lidí postrádá. Ilan je charakter, který si člověk rychle oblíbí a kterému není problém fandit. Nevinnost, poznávání nových věcí, láska k rodině, rebelie. Místy sice hrdinka působí daleko vyspělejším dojmem, než by na svůj věk měla, ale to můžeme přičíst tomu, že se po většinu příběhu pohybuje ve společnosti starších lidí a tudíž od nich pochytila různé manýry a celkové vystupování. Z dalších charakterů bych asi vypíchl postavu Vargase, který má s Ilan úžasnou chemii a postavu Ravena, který je i přes málo prostoru díky humoru extrémně důležitým charakterem. Co se akce týče, není ji zde mnoho. Když už se však objeví, tak je originální, brutální a hlavně si neustále dokáže udržet jistý pocit tajemna. Líbí se mi také spousta odkazů na reálná místa, či události naší doby, které autorka do svého díla zakomponovala (Ďatlovova expedice, Paříž, Rumunsko). Posledním důležitým bodem je podle mě absence jakékoliv romantické linky. Jsem rád, že ji sem autorka netlačila na sílu, a že se daleko více zaměřuje na témata rodiny a přátelství. Za mě tak jde o počin, který má originální myšlenku, spoustu sympatických postav a hlavně úžasný náběh na něco velkolepého. Pevně tak doufám, že druhý díl bude nadále rozvíjet tento bohatý svět a postupně odhalovat odpovědi na tajemné otázky, které jsme tímto dílem získali. 90%... celý text

Zaslíbená Země Nezemě 6 2020, Kaiu Širai

Předchozí díl nám nabídl spoustu temné akce, a tak by člověk nejspíš čekal, že autor nebude sundávat nohu z pedálu a do plna využije potenciál neznámého a temného světa, který se ukrývá za zdí. Pro někoho tak může přijít lehčí zklamání, když zjistí, že se tento díl šláplo pořádně na brzdu a akci nahradí poctivý debatní kroužek. Toto zpomalení však dle mého není na škodu. Během prvních dílů nám bylo pokládáno spoustu otázek, na které se né vždy plně odpovědělo. Tento díl tak slouží díky dvěma novým postavám jako jistá forma pochopení alespoň základní kostry příběhu a toho, v jakém světě vlastně naši hrdinové bojují o přežití. Tyto dvě nové postavy tak jsou jistým středobodem, kolem kterého se točí celý tento díl. Mají velmi zajímavé charaktery a na první pohled vzbuzují v našich hrdinech jistou formu naděje, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Na pohled druhý už však člověk ví, že v tomto světě není nic tak jasné, jak se na první pohled může zdát. Závěrečné odhalení není tentokrát překvapivé, jelikož jsme k němu směřovali už delší dobu. Je však otázkou zdali pro naše hrdiny bude toto setkání opravdu takové, jaké očekávali. Šestý díl zpomalí, a to opravdu výrazně. Odpoví však na spoustu otázek, které jsme si pokládali v minulosti. I přesto, že tento díl tak patří mezi ty slabší, rozhodně jde pořád o nadprůměrný kousek, který čtenáře chytí a nepustí. 85%... celý text

Dámský gambit 2021, Walter Tevis

Když před dvěma lety Netflix vypustil do světa seriálovou adaptaci této knihy, neměl jsem od tohoto díla žádná velká očekávání. Přeci není možné, aby tématika okolo šachů byla zpracována natolik zajímavě a kvalitně, aby nějak více upoutala mou pozornost. Z mnou podceňované věci se však stalo jedno z největších překvapení za poslední roky a jedna z nejkvalitnějších seriálových věcí, která byla v posledních letech natočena. Díky tomu už jsem ke knize přistupoval mnohem připraveněji a pln očekávání, zdali byl seriál vlastně věrnou adaptací této bezmála 40 let staré knihy. Hned na startu je potřeba složit autorovi neskutečnou poklonu za to, jak neskutečně čtivou věc dokázal napsat. Sám jsem si během čtení několikrát pokládal otázku jak je možné, že kniha, která z 80% obsahuje jen šachové partie je natolik zajímavá a čtivá, a to i pro člověka jako já, který si šachy zahraje maximálně jednou za rok. Dle mého je to nejspíš tím, že kromě velmi zajímavých šachových partií se zde zabývá autor spoustou témat, která jsou aktuální i v dnešní době. Nepochopení okolním světem, ze kterého pak vychází samota, dále různé typy závislostí, případně umění kočírovat své ego při nějakém větším úspěchu. Hlavní postava Beth je tak hrdinkou, se kterou není problém se ztotožnit, a se kterou si během čtení musíme projít nejen úspěchy, ale převážně pády, díky kterým mnohdy už nemusela vstát. Během příběhu poznáváme spoustu vedlejších postav, které byť nám na začátku čtení nemusí přijít důležité, postupem času zjistíme, že každá z nich má v příběhu pro naši hlavní postavu jistou formu důležitosti. Nikdo tak v příběhu není zbytečný. Jako menší mínus vidím jistou předvídatelnost v ději, kdy je nám už v počátcích naznačeno, jakým směrem se děj vyvine a čím bude gradovat. Což je však věc, na kterou člověk díky napínavému stylu psaní brzy přestane myslet. Po úžasné seriálové adaptaci tak mohu s naprostým klidem říci, že i knižní předloha je něčím skutečně výjimečným a pohltí nejen čtenáře se zálibou v šachu, ale i čtenáře, kterým se svět šachu zatím obloukem vyhýbal. 90%... celý text

Zvrácená 2021, Haruto Rjó

Po přečtení poslední stránky Zvrácené mám v sobě spoustu rozporuplných pocitů. Jak je možné, že kniha, která v sobě má prakticky vše, co je potřeba k vytvoření perfektního, temného a surového hororového příběhu, působí po celou dobu tak sterilně, předvídatelně a místy až nudně. U většiny japonských autorů si člověk už nějak navyknul, že se snaží v dané kategorii překonat jistou míru snesitelnosti, což je právě dělá výjimečnými. Ať už je to porcí gore momentů, nahoty, nebo jednoduše WTF momentů. V případě Zvrácené zde všechny tyto kategorie máme. Problém však nejspíš bude, že každá z těchto kategorií je vždy autorem umírněna právě v těch nejlepších momentech. Čím se však nešetřilo, je množství klišé, které autor do své knihy zařadil. Psychiatrická léčebna – máme, rozdělování postav v nejméně vhodnou chvíli – máme, hlavní postava, které nikdo nevěří – máme. Tyto klišé však jsou do příběhu vloženy citlivě a nenásilně, takže nepůsobí jako ze špatného béčkového hororu. Co se postav a příběhu týče, rovněž u nich se autor nesnaží nějakým větším způsobem vybočovat ze škatulek. I přesto, že nám je představena relativně velká porce postav, tak už po prvních stránkách člověk je schopen vydedukovat, které z postav slouží pouze jako náplň do mlýnku na maso pro naši sadistickou lolitu. Většina těchto postav je však vykreslena velmi charismaticky, a tak i přesto, že tušíte, jaký osud se jim chystá, stále fandíte a věříte, že se závěru příběhu dočkají ve zdraví. Abych však nebyl jen kritický. Kniha jako taková má v sobě umístěny v závěru ještě dvě bonusové krátké povídky. A obzvláště povídku s názvem Chodba loutek bych se nebál nazvat dokonalou. Všechno co u hlavního příběhu Zvrácené bylo dokončeno jen zčásti, tak v případě této povídky byla míra strachu, znepokojení a surovosti dotažena k naprosté dokonalosti. Zvrácená rozhodně není špatné počtení. Jde ve všech ohledech o průměrnou jednohubku, která neurazí, nenadchne, ale rozhodně dokáže zabavit na jeden příjemný večer ve chvíli, kdy nehledáte vyloženě náročnou zábavu na čtení. 55%... celý text

Ví o tobě 2017, Sarah Pinborough

Je vědecky dokázané, že při čtení knih mozek pracuje víc. Díky tomu pak musí například více zapojit fantazii a představivost. Což je pro nás vášnivé čtenáře úžasné. Doplňovat si kousky skládaček příběhů a odhadovat konce právě rozečtené knihy. Musím říct, že kniha Ví o tobě splnila vlastně vše, co od knihy nějak očekáváte. Pokládá spoustu zajímavých otázek, nechá vás pořádně vymáchat ve vašich tipech a odhadech v tom, jak se příběh bude vyvíjet, aby Vám pak v závěru ukázala vztyčený prostředníček s tím, že celou dobu jste se svými tipy naprosto mimo. A to nejen mimo ohledně vyvrcholení příběhu, ale také mimo ohledně žánru knihy, který jste si myslel, že právě čtete. Základní příběh stojí na milostném trojúhelníku postav, které navzájem soupeří o to, která z nich bude pro čtenáře nejvíce otravná. Za mě rozhodně vyhrává postava Louise, která si z každého dne doma dělá soukromé vinobraní, a u které je opravdu velmi složité hledat nějakou formu sympatií. Tyto postavy se sunou příběhem velmi vlažným tempem, ve kterém si všichni navzájem lžou. Ve chvíli, kdy tak máte pocit, že čtete jen další romantické drama z knihovny Rosamunde Pilcher, přichází autorka se svou specialitou ve formě několika silně náhodných podezřelých vět, u kterých se nejednou zastavíte s tím, proč by v romantickém dramatu měli mít své místo. Postupem času se však všechny kousky skládačky odtajňují a přichází závěr, který je poté hlavním tématem většiny recenzentů. Já sám za sebe musím říct, že jsem asi ještě nečetl knihu, u které bych měl pochopení jak pro čtenáře, kteří jsou schopni díky závěru dát knize odpadová hodnocení, tak pro čtenáře, kteří závěr považují za naprosto dechberoucí zážitek. Musím říci, že kniha určitě nebude patřit mezi něco, k čemu se budu v budoucnu vracet. Díky čtivosti, notné dávce překvapení a hlavně pořádné odvaze se vydat tímto směrem si ale myslím, že rozhodně stojí za přečtení. V případě, že některá překvapení chcete dostat v trošku mírnějším měřítku a dáváte přednost třeba seriálům, tak za mě můžu určitě doporučit seriálovou adaptaci této knihy. Od knihy se liší jen v pár detailech, takže o nic důležitého určitě nepřijdete. 65%... celý text

Zaslíbená Země Nezemě 5 2019, Kaiu Širai

Tak toto byla solidní otočka. Jak se předchozí díly drželi na uzdě, co se nějaké akčnosti týče, tak tento díl nám to vynahradil plnými doušky. Samotné akční sekvence působí hodně dospěle a temně, lokace se mění prakticky s každým dalším otočením stránky, díky čemuž objevujete společně s hlavními postavami rozmanitý svět za zdí. A jelikož stejně jako hlavní hrdinové je pro Vás tento svět nový a neprobádaný, tak se konečně opravdu začnete o své oblíbené postavy bát. Určitě tomu napomáhá i konečně větší zapojení našich záporných protějšků, o kterých jsme toho prozatím mnoho neslyšeli. Samozřejmostí už je i několik menších, či větších zvratů + závěrečná část, která opět dokáže skvěle nalákat ke koupi dalšího dílu. Série si stále drží laťku ohromně vysoko. Jediná věc, na kterou si člověk musí zvyknout, bude podle mého jen přechod z komorního dramatu plného intrik z prostředí jednoho domu k přesunu na akční hororový survival v otevřeném světě. 90%... celý text

Vládci popela 2021, Scott Reintgen

Příběh o tom, jak dostihová Velká pardubická potkala Hunger Games, přičemž aby byla dostatečně family-friendly pro širokou veřejnost, tak se zbavila všech nejtěžších překážek, aby bylo prolito co nejméně krve. Tak by se dal ve zkratce popsat příběh knihy Vládci popela od Scotta Reintgena. Ten mě už ve své předchozí sérii Nyxia přesvědčil, že je autorem, který umí skvěle tvořit charaktery, které si člověk okamžitě oblíbí. Tentokrát k tomu navíc přidal příběh, který se silně inspiruje předchozími tituly jako právě Hladové hry, nebo třeba sérií Divergence. Okamžitě ze startu jsme vrženi do světa, ve kterém potkáváme i naše tři hlavní hrdiny, kteří usilují o start na naší Velké pardubické. Každý z nich je na společenském žebříčku jinde a každý má také jiné důvody a motivace k tomu slavný závod vyhrát. Když pominu fakt, že hlavní postavy jsou jedno velké klišé (bohatá favoritka, chudá dívka z nižší vrstvy, lehounce namyšlený rebel s velkým srdcem), tak jsou napsány opravdu zajímavě a jejich motivace mají opravdu logický smysl. Díky tomu je cítit, že se příběh může vyvíjet do všech možných směrů, právě podle toho, jak se komu bude v závodě dařit. S čím má však člověk už od počátku menší problém je si nějakým způsobem vizualizovat všechno, co se v knize děje. Ať už samotným zasazením děje, kdy některé věci působí, jako kdyby byly několik set let před námi, a o několik stránek poté máte pocit, že jste si vzali jinou knihu z poličky a najednou pročítáte stránky, které se kompletně odehrávají někdy v období středověku. Když se blíží samotný dostih, který mimochodem tvoří skoro polovinu samotné knihy, a vy se konečně nějakým způsobem dokážete zorientovat v samotném fungování světa, přichází dle mého věc, která dozajista bude mít nějakou váhu v následujících knihách, nicméně v knize první působí jako šílený bizár, který tam autor přihodil nejspíš pod vlivem drog. Jde o prvek jistého nadpřirozena, které možná na někoho působí tak, že příběh dělá o to více zajímavý. Dle mého jde však o naprosto zbytečnou věc, u které by její vyškrtnutí nemělo žádný dramatický vliv na vývoj příběhu. Dostih jako takový je však nesmírně zajímavý a akční. Dočkáme se i několika menších zvratů + dostaneme i menší dávku násilí. U něj je vidět, že autor se snaží knihu namířit spíše pro mladší publikum, a tak se násilí snaží krotit na snesitelnou normu, po které by mladší publikum nemuselo nutně hledat psychologickou pomoc. Což je na jednu stranu škoda, ale na druhou jsem já sám mohl těžko očekávat něco tvrdšího, když vím pro koho je kniha určena. Sám jsem zvědav, jakým směrem se tato knižní série bude nadále vyvíjet. Působí na mě dojmem, že podobně jako v případě Hunger Games je samotný první díl s dostihy jen takovým začátkem, který v následujících dílech půjde naprosto jinou cestou, díky které se zpět k dostihům už třeba nemusíme vrátit. Což je otázka, zdali je ta cesta, které jsem nakloněn. Co se nějakého hodnocení týče, tak jde určitě o věc zajímavou a čtivou (obzvlášť dostihová část), nicméně nelze se u ní ubránit dojmu, že autor toho v ní chtěl mít tolik, až se výsledek dostal do fáze, kdy se spousta zajímavých nápadů přestřeluje a vytváří myšmaš ala pejsek s kočičkou s jejich slavným dortem. 75%... celý text

Cyberpunk Znovuzrození 2021, Andrzej Ziemiański

Spousta lidí si ještě do teď pamatuje ten obrovský hype, který byl před vydáním hry Cyberpunk 2077, a také následné obrovité zklamání a rozporuplné reakce, které jeden z nejočekávanějších herních titulů posledních let obdržel. Co se však nezdařilo na herním poli rozhodně neznamená, že se o úspěch nebudou lidé pokoušet v jiných odvětvích. Tématika kyberpunku teď prostě táhne, což jde vidět na spoustě nových seriálů, filmů, nebo v tomto případě knih s touto tématikou. Kniha Cyberpunk - Znovuzrození tak měla už ze startu perfektně našlápnuto k tomu, stát se něčím, k čemu se budu po letech znovu vracet. Bohužel má očekávání byla už během prvních několika stránek naprosto zničena a po zbytek četby jsem si pokládal otázku, zdali opravdu čtu titul, pro který jsem si šel do knihkupectví, anebo jsem si omylem vzal scénář některého z dílů Kriminálky Las Vegas. Kniha absolutně zahodila nějakou detailnější charakteristiku postav, vykreslení města, případně toho jak to v daném městě funguje. Spoléhá na to, že nás hodí do zaběhnutých kolejí a my si nějakým zázračným způsobem dokážeme vycucat s prstů všechny zbývající informace, které by pro doplnění děje třeba nebyly úplně k zahození. Pár měsíců zpátky jsem si stěžoval na to, že u knihy Františka Kotlety Undergroud postrádám detailnější propracování charakterů a samotného města. V porovnání s Undergroudem působí však Cyberpunk jako jeho hodně chudý strejda, který o nějaký dobrý nápad zavadí jednou za uherský rok. Jak už bylo řečeno, tak žánrově se kniha naprosto netrefila do toho, čím nejspíš chtěla být. Když už se jí povede alespoň na chvíli v daném žánru držet tak nám bohužel předkládá nápady, které už jsou lidem známé, a které jsou vykresleny daleko lépe v jiných projektech(systém J.A.R.V.I.S. z filmů s Iron Manem, případně systém STEM z filmu Upgrade). Abych však nebyl jen negativní, tak kniha má i několik menších kladných stránek, díky kterým dle mého nepatří do úplného knižního odpadu. I přesto, že u postav nemáme žádnou pořádnou backstory, jakž takž zde dokáže fungovat chemie mezi nimi. Vyzdvihl bych hlavně chemii mezi postavou postaršího mazáka Scotta a mladíka Landona, který je v terénu poprvé. Mazák vs. Nováček je sice už několikrát ohrané klišé nejen v knihách, nicméně zde to funguje nenuceně a přesvědčivě. Dále autor píše v hodně krátkých větách a kapitolách, díky čemuž má děj jakýsi akčnější náboj a spád a to i přesto, že se v knize v tu chvíli vlastně nic pořádně neděje. Poslední věc, která však s příběhem nemá nic společného, je relativně pěkný plakát, který je součástí knihy. V závěru tu sice máme několik poněkud vtipnějších momentů, kdy naši hrdinové mají takovou porci štěstí a náhody, že by si mohli klidně vsadit Sportku a bez problémů vyhrát, ale alespoň je uspokojivé, že nás tato cesta dovede k cíli, který dokáže být trochu uspokojivý a nezískáme tak pocit úplně ztraceného a vyhozeného času. Ve výsledku tak jde o relativně akční, ale bohužel hodně tuctovou kriminálku, která se naprosto míjí žánrem, který si vytyčila, a u které po několika dnech nebudete tušit, o čem vlastně byla. 50%... celý text

Čas čarodějnic 2011, Deborah Harkness

Jako i jiní lidé přede mnou jsem se ke knize dostal přes velice povedenou seriálovou adaptaci, která docela dobře balancuje na hraně mezi fantasy pohádkou a temným dramatem, které je plné intrik. Zajímalo mě tedy, jestli se mi zalíbí i knižní předloha a pomůže mi třeba vychytat i nějaké nejasnosti a otázky, které jsem si pokládal při sledování seriálu. Zkraje je potřeba hned říct, že kniha opravdu netlačí na plyn. Detailně popisuje každý charakter (a že jich není málo) + se snaží ke každému doplnit nějaké backstory, abychom se do dané osoby lépe vcítili a pochopili její motivaci a jednání. Tyto postavy jsou veskrze sympatické a není zde žádný otravný charakter, který by Vám vyloženě ničil požitek ze čtení. Paradoxně největší otazník tak pro mě bylo ústřední duo postav. Matthew po celou dobu čtení působil jako přehnaně ochranářský typ, díky kterému se prostě nejde ubránit lehčímu přirovnání k Edwardovi ze Stmívání. Kromě toho on sám pak působí jako dominant a Diana jako submisiv, který si vše nechá líbit a kompletně se rozkazům dominanta podvoluje. Na toto chování si člověk nakonec postupným čtením zvládne navyknout, ale rozhodně nejde říct, že by díky tomu ústřední dvojice získala plusové body navíc. Stejně jak ve zmíněném Stmívání, tak i zde si romantická linka krade většinu prostoru pro sebe. Sem tam sice přijde jisté koření ve formě něčeho poněkud akčnějšího, případně něčeho co se blíží poctivě vyhlížejícímu fantasy. Toho je však v prvním dílu jako šafránu, a tak nezbývá než doufat, že další díl knihy poměr sil alespoň trochu vyrovná a nepromrhá potenciál tohoto světa tím, že všechno vsadí na kartu romantiky. Obzvlášť démoni jako takoví jsou totiž velice zajímavé charaktery a zde se o nich a jejich schopnostech prakticky nic nedozvíme. Závěrečná část už se namísto nějaké gradace soustředí hlavně na přípravu půdy pro druhý díl, z čehož samozřejmě vyplývá, že pokud má rád někdo uzavřené konce, tak zde asi bude lehce zklamán. Kniha totiž zvládá uzavřít jen některá menší vrátka. Ty větší nechává kompletně otevřená, přičemž k nim přihazuje spoustu potenciálních možností, jakým směrem děj vést. Je cítit, že kniha je psána ženskou rukou a díky upřednostnění romantiky bude cílit primárně na ženské publikum. To dostane zajímavý romantický příběh o milencích, kterým současný svět nepřeje. Svět, který se ale paní spisovatelce povedlo vytvořit je natolik zajímavý a široký, že dokáže zaujmout i mužskou část čtenářů. Za mě tedy určitě víc, než solidní rozjezd a v budoucnu se snad dostanu i ke druhému dílu. 75%... celý text

Amanda 2020, Kristýna Sněgoňová

Tři měsíce zpátky jsem zde vyjádřil své pocity a nadšení okolo prvního dílu ze série Legie, která měla název Operace Thümmel. Tento první díl mě naprosto dostal, a tak bylo jen otázkou času, než se vrhnu i na díl číslo dvě, který dostala na starost druhá část spisovatelského týmu Kristýna Sněgoňová. U ní jsem měl před začátkem čtení obavy, zdali bude schopna držet styl psaní podobný Kotletovi, nebo zdali bude už od prvních stránek jasné, že druhý díl tvoří ta jemnější část spisovatelského dua. Tyto obavy však během prvních několika stran naprosto zmizeli, až jsem se sám nestačil divit, jak podobný, někdy dokonce ještě tvrdší humor je schopna tato spisovatelka vyplodit. I přesto, že akce začíná prakticky okamžitě, jsme postupně na začátku obeznámeni zpětně s událostmi prvního dílu, což určitě kvituji, protože za ty tři měsíce od přečtení prvního dílu mi spousta věcí postupně vyšuměla z hlavy. Jak jsem už zmínil mé obavy z absence humoru, který je hodně často za hranou, tak ty byly tentokrát naprosto liché, protože už během prvních třiceti stránek je nám servírována taková kadence hlášek a černého, místy až fekálního humoru, že by si vystačily na samostatnou knihu. Věta - Ještěrka vypadala jako Han Solo, kdyby ho hrál krokodýl, mě vyloženě zbourala ze židle ve vlaku, za což se ještě jednou dodatečně spolusedícím omlouvám. Po strhujícím začátku se dozvídáme základní příběh této knihy, který na první pohled může působit jako epizodní záležitost a vedlejšák, který si musíte splnit, abyste mohli postupovat nadále v hlavním příběhu. Což je na jednu stranu pravda. Přeci jen, když se po přečtení knihy zamyslíte, zdali děj posunula vpřed a jestli by její vynechání totálně poškodilo vaši orientaci v ději, tak musím říct ne. Kniha děj neposouvá vpřed. Tento díl jde spíše do šířky. Představuje nové mimozemské rasy, novou lokaci a také nová vesmírná zvířátka, přičemž u jednoho je vidět silná inspirace dílem Franka Herberta Duna, což jako fanda Duny určitě chválím. Samotná akční zápletka je typický Heist (něco se krade), který je však vhodně doplněn právě novými postavami, o kterých pevně doufám, že se v dalších dílech dozvíme daleko více. Jediné menší mínus pro mě je menší zapojení Agy, která byla jedním z hlavních tažných motorů prvního dílu. V tomto díle je dost upozaděna a posunuta na vedlejší kolej. Pozornost je tak více rozdělena na zbylé členy posádky, což je za mě menší mínus, protože nejsou natolik zajímavými charaktery jako právě Aga. Jak už bylo řečeno, druhý díl sice neposouvá příběh naši posádky nikam daleko, nicméně je potřeba brát v potaz, že je v plánu dvanáct dílů ze světa Legie a tudíž těžko můžeme sprintovat vpřed mílovými kroky. Za předpokladu, že si to čtenář uvědomí, tak získá ve druhém díle perfektní akční podívanou prošpikovanou skrz na skrz černým humorem, krví a kupou odhalených ženských ňader. 95%... celý text

Zaslíbená Země Nezemě 4 2019, Kaiu Širai

Tak tento díl zvládl solidně ždímat emoce jak z našich postav, tak i ze mě samotného. Zvládnout totiž do jednoho dílu naložit tolik bezmoci, strachu, smrti a zároveň dát i protiklad ve formě naděje a odhodlání, to dokáže s emocemi člověka solidně zamávat. Navíc ve chvílích, kdy máte pocit, že v příběhu a plánech hlavních postav se konečně nějakým způsobem začínáte orientovat, přichází několik zvratů, které Vás dostanou opět na začátek celého tohoto šíleného kolotoče, který je plný manipulace a bolesti. Díky těmto zvratům však získáme spoustu odpovědí na otázky, které se v prvních třech dílech stihli vyrojit. Samozřejmostí je obrovský cliffhanger (který však není jediným v tomto díle) v závěru, ze kterého mrazí, a který láká na další pokračování. Co se hodnocení týče, tak se není o čem bavit. Tato manga série si drží plný počet bodů a i po čtvrtém díle nás dokáže v mnoha ohledech překvapit. 100%... celý text

Pátá čtvrtina (13 povídek) 2020, Stephen King

Rozhodně je to jiný King, než na kterého může být většina čtenářů zvyklá. Tuto sbírku dvanácti příběhů totiž kromě už tradičních hororových kousků táhnou převážně filozofické povídky, nad kterými se člověk musí pořádně zamyslet, aby pochopil jejich myšlenku a poslání. Právě u nich se může plně docenit Kingův um a jeho brilantní vykreslení charakterů postav. Z těchto povídek bych tak rozhodně vypíchl dílo Můj hezký poník, který se zaměřuje na povídání starého muže se svým vnukem, a na jejich rozdílné pohledy na vnímání času. Dále pak například povídku Umneyho poslední případ, ve kterém naše hlavní postava zjistí, že svůj život nejspíš nedrží ve svých rukou tak, jak si doposud myslela. Nejlepší povídkou je však pro mě ta s názvem Dům v Javorové ulici. Té vévodí nejen skvěle napsané dětské postavy, ale hlavně postava nevlastního otce, která je napsána tak geniálně, že ho budete nenávidět každičkým kouskem těla. Prvek jistého nadpřirozena už je pak jen lehce bizarní třešničkou na dortu tohoto díla. Povídky, které jdou svým zaměřením více do hororu (Porod, Období dešťů, nebo Crouch End) mi tentokrát přišly poněkud slabší a nedotažené, nicméně svůj účel splnit dokázaly a jako příjemná lehce děsivá jednohubka bez nějakého většího originálního nápadu fungovaly dokonale. Co však opravdu nechápu a hlava mi doteď nebere, že by něco takového byl schopen King napsat, tak je povídka Udrž hlavu a její kratičký doplněk Majestátní Brooklyn. Toto byla totiž opravdu bolest číst. I přesto, že jsem člověk, který sport miluje a troufne si říct, že i ve světě baseballu není úplným začátečníkem, tak převážně povídka Udrž hlavu je opravdu kousek, při kterém vám během čtení krvácí oči z toho, jak špatná a jednoduchá je. Majestátní Brooklyn už je pak jen návazný random generátor slov, který zasazuje této povídce poslední hřebíček do rakve. Jak už to tak u povídkových sbírek bývá, střídají se zde části, které ukazují Kinga v top formě a části, u kterých si pokládáte otázky, z jakého důvodu vůbec spatřily světlo světa. Za mě bych tedy, co se povídkových sbírek od Kinga týče, pořád raději doporučil díla jako Bazar zlých snů, nebo Černočernou tmu. Tam jsou podle mého povídky více konzistentní a nelétají na škále mezi genialitou a odpadem. 70%... celý text

Malorie 2021, Josh Malerman

Ze začátku musím určitě říct, že první díl s názvem Bird Box patří mezi mé velké oblíbence a řadím ho k tomu nejlepšímu, co jsem za posledních několik let četl. Od druhého dílu jsem tak měl docela vysoká očekávání, která nesnížil ani fakt, že jsem relativně nedávno přelouskal další z Malermanových knih s názvem Inspekce, která je Bird Boxu co se kvality týče na míle vzdálená. A jsem moc rád, že má vysoká očekávání mě nezklamala. Malorie se totiž kvalitou bez problému vyrovná prvnímu dílu. Co je nutno hned ze začátku dodat je spousta vzpomínek a odkazů na předchozí díl, takže určitě knihu nečíst separátně bez znalosti dílu předchozího, případně pokud uplynula už delší doba od četby prvního dílu a některé věci už si plně nevybavíte, tak si dát alespoň základní opáčko ve formě velmi povedeného filmového zpracování na Netflixu. Po několika úvodních akčních stránkách se přesouváme o několik let vpřed, kdy se z našich sourozenců stanou teenageři, kteří mají každý svůj názor na to, jak v tomto světě nadále fungovat a zdali jim stačí pouze přežívat, a nebo zkusit doopravdy žít. Díky rozdílným názorům se tak dostáváme na temnější dramatickou notu, která postupně ždímá emoce z našich postav. Máme tu některé nové postavy, které nadále věří v lidskou společnost, a které se pořád snaží pomáhat. Na druhé straně tu pak máme hlavní postavu Malorie, která hodně často balancuje na hraně mezi ochráncem, který má zažitých spoustu nepěkných událostí, a který se snaží pouze zajistit bezpečí pro své děti a její druhou stránkou, která se díky strachu z tvorů postupně psychicky rozpadá. Právě jistá tajemnost okolo tvorů, která v prvním díle byla něčím, z čeho šlo díky neznámu strach, je podle mě jediným menším mínusem druhého dílu. Člověk by se o nich přeci jen už rád dozvěděl něco navíc, což si nejsem jistý, zdali druhý díl dokázal splnit. Co však druhý díl oproti prvnímu splnit dokázal je jistá rozmanitost lokací, ve kterých se naši hrdinové budou pohybovat. Jsou nápadité, plné nových sympatických postav (vypíchnu postavu Deana) a hlavně fungují jako hybný prvek děje, který naše postavy posouvá dál. Závěr pro mě ve chvíli čtení možná působil lehce nedotaženě a zrychleně, na druhou stranu po pár dnech, kdy jsem nad knihou přemýšlel si vlastně říkám, že výsledný konec některých postav je přesně takový, jak by měl být. Celkově tedy naprostá spokojenost. Knize se povedlo skvěle uzavřít většinu linek, které načrtla + nechat několik dvířek lehce pootevřených v případě, že by byla poptávka po dalším díle. 95%... celý text

Sucho 2019, Neal Shusterman

Čtení, které Vás donutí se zamyslet se nad tím, jak bychom se zachovali v situaci, kdy najednou přijdeme o věc pro nás tak banální a samozřejmou jako je voda. Díky tomu, že tato situace rozhodně nepatří do nějakého sci-fi žánru a může se stát, že jednoho dne opravdu nastane, dostává tato kniha o to děsivější a reálnější obrysy. Kniha na nic nečeká a během několika stránek nás postupně uvádí do děje skrze čtyři hlavní postavy. Každá z nich má své specifické vlastnosti a různý pohled na to, jak se v narůstajícím chaosu chovat. K tomu navíc dostáváme menší kapitoly tzv. momentky, které se zaměřují na naprosto cizí osoby, které se taktéž snaží ve světě chaosu přežít a zachovat v těžkých situacích chladnou hlavu. Příběh jako takový si jede ve svých kolejích, kdy v něm nejsou žádné šokující zvraty, nebo velké odbočky, které by naše hrdiny svedly na delší dobu z cesty. Podlé mého to však není na škodu, protože primární cíl, který se tvůrci snažili předat, byl nejspíš úplně někde jinde. Kromě základní zprávy o plýtvání vodou se snažili touto knihou předat zprávu o tom, jak tenká může být hranice toho, aby se z nás, normálně smýšlejících lidí stali během chvíle bezmyšlenkovití blázni, jejichž chování se rapidně blíží chování lidí v pravěku. Samozřejmě se však pořád nacházíme v Young Adult literatuře, takže k těmto lidem tu máme protipóly až přehnaně kladných postav, které působí dojmem, že nastalá situace je nijak nevyvedla z míry. Závěr možná působí lehce zrychleně a pohádkově, na druhou stranu těžko bychom mohli očekávat, že se v YA tvorbě pustíme z řetězu a necháme všechny hlavní postavy zemřít strašlivou smrtí. I přes to, že děj v knize nikterak svou průměrností nevybočuje, svou myšlenkou a posláním určitě stojí za přečtení. 80%... celý text

Hypnotizér 2011, Lars Kepler

Nastal čas, abych se i já postupně vrhnul na díla manželů Ahndorilových, kteří vystupují pod pseudonymem Lars Kepler. Jejich prvním dílem, které představuje postavu detektiva Joony Linny je kniha Hypnotizér. Kniha už od startu nasadí strhující tempo, ve kterém se snaží nejen představit ústřední zápletku s hodně surovým a nevyzpytatelným vrahem, ale také se snaží postupně uvést do děje zbývající postavy, které si procházejí svými problémy z minulosti. Tyto problémy se totiž postupně navrací a donutí tak naše hrdiny opět vytáhnout ze skříně kostlivce, o kterých si mysleli, že už o nich nikdy neuslyší. Postavy jsou psány velice realisticky, kdy žádná z nich nemá jen samé pozitivní vlastnosti, ale má i své stinné stránky a démony. Jediná postava, která je na můj vkus vykreslována až přehnaně dokonale je paradoxně hlavní detektiv Joona Linna, který více než policistu připomíná nejlepšího kamaráda všech zbývajících postav, a který policejní zákony bere spíše jako formu doporučení, než že by se jimi přímo řídil. Na druhou stranu je to postava opravdu kladná a čistá jako lilie, takže ji nejde nemít alespoň trochu rád. Příběh se po strhujícím startu, který rozhodně neskončí jen u několika mrtvých, poté lehce uklidní a zaměří se více na problémy v kruhu naší ústřední rodiny, díky kterým se snažíme přijít na to, proč se tato rodina ocitá v postupném rozkladu. Skrze flashbacky se poté dostaneme i do minulosti, ze které se dozvíme spoustu zásadních informací důležitých pro příběh v současnosti. Jak už to ale bývá zvykem, tak díky tajnůstkaření našich postav vše trvá o poznání déle, a než se dopracují ke zdárnému konci, musí si projít několika zbytečnými nezdary. Tato část tak patří mezi jediné, které se zbytečně táhnou, a kterým by slušela kratší část. Čemu by však slušela daleko větší pozornost je závěrečná část, kdy u některého podstatného úmrtí prakticky nezaregistrujete, že se stalo, což je u knížky, která se snaží každičký kousek příběhu prokreslit do naprostého detailu lehčí mínus. I když závěr může působit lehce uspěchaně, tak určitě není odbytý. Je plný akce, napětí a právě díky postupnému odkrývání příběhu postav pociťujete, že máte o své hrdiny opravdový strach. Celkový výsledek mě ale jinak velice mile překvapil a jsem rád, že se nějaký můj počáteční strach z přehnaného natahování děje nekonal, a že jsme dostali více, než povedený start do této severské krimi série. 85%... celý text

Dva roky v hajzlu 2021, Lubomír Větříšek

Pamatuji si chvíli, kdy jsme jednoho večera seděli u pana Větříška doma a popíjeli sklenku whisky. V tom mi pan Větříšek přinesl na stůl několik ručně popsaných stránek papíru, které postupně sepisoval a u kterých věřil, že by se jednoho dne mohli proměnit v knihu, která by byla k dostání v knihkupectvích. V tu chvíli kdy mi předčítal několik úryvků z těchto stránek jsem ještě netušil, že o několik let později se jeho sen a vytrvalá práce stane skutečností. Sen o sepsání vlastních vzpomínek z doby vojny. Kniha je psána formou krátkých kapitol, které se podrobněji věnují nejen našemu hlavnímu aktérovi, ale také zbylým členům jednotky, se kterými sloužil. Doba však byla jiná, a tak hlavně v počátcích můžeme sledovat, jak trýznivé mohlo být například chování starších kluků vůči nováčkům. Právě díky krátkým kapitolám se nikde nechodí kolem horké kaše, příběhy mají spád a rozhodně nepůsobí jen ponurým dojmem. Jsou totiž vyplněny i spoustou úsměvných historek a příběhů, ve kterých hrál vždy nějakou roli alkohol. Určitě by bylo zajímavé sledovat, jak by povinnou vojenskou službu ať už třeba v menším měřítku zvládla například současná generace, které dělá problém už jen zvednutí se od počítače, či telefonu. Díky tomu, že k této knize i k tomuto autorovi mám nějakou bližší vazbu, bude mé hodnocení nejspíš lehce ovlivněné. Přesto všechno však jde o velice zajímavou sondu do nedávné minulosti, která z mladých teenagerů postupně budovala muže. 90%... celý text

Já, Simon 2017, Becky Albertalli

Musím říct, že po přečtení knihy jsem moc mile překvapen. Přeci jen Young Adult LGBT romantika není zrovna žánr, který bych hltal po tunách. Většinou se totiž zaměřují na stejná, či velmi podobná témata, čímž se hodně často opakují. Čím podle mě tedy kniha o Simonovi vyčnívá? I zde máme pohled do duše teenagera, který si uvědomil svou homosexualitu, ale který stále svádí boj s tím, zdali je ten pravý čas na to se konečně přiznat svému okolí. Bojí se totiž reakcí nejen ze strany rodiny, ale hlavně ze strany spolužáků a přátel. Do toho prožívá svou první zamilovanost do jistého Bluea, se kterým si vyměňuje e-maily. Tuto lásku však nemůže prožívat naplno díky vydírání od jednoho ze spolužáků. Kniha vyčnívá hlavně neskutečně sympaticky napsanými postavami, kterým vévodí Simon. Ten je člověkem, kterému prostě chcete fandit. Dále pak mailovou korespondencí Simona a Bluea, která v knize hraje podle mě nejdůležitější roli. Je nejen hybným prvkem děje, ale funguje také jako pohled do duše člověka, který se pomalu užírá zevnitř díky depresím z toho, že nemůže před světem ukázat své pravé já. Autorka celkově otázku coming outu zvládla naprosto s přehledem, kdy zbytečně netlačila na pilu a do příběhu ji zasadila natolik citlivě a přirozeně, jak by to mělo být i v reálném životě. Za mě tak jde o parádní středoškolskou slaďárnu, která věřím, že v kombinaci s filmovou verzí Love Simon, případně její seriálovou odnoží Love,Victor může opravdu pobavit a dojmout zároveň. 85%... celý text

(Ne)normální 2018, Gwendolyn Willow Wilson

Jelikož už někdy na konci tohoto roku k nám vtrhne seriálová verze v hlavní roli s úplným hereckým nováčkem Iman Vellani, řekl jsem si, že je ideální čas na to, vrhnout se její komiksový předobraz. A jak tedy z mého pohledu dopadlo první představení Kamaly Khan jako Ms. Marvel? V první řadě se díváme na celou superhrdinskou komunitu z pohledu mladého člověka, který na počátku nemá žádné schopnosti. O schopnostech maximálně sní a přemýšlí o tom, jak by s nimi nakládal. A když už se mu poštěstí, tak absolutně netuší, jak s nimi zacházet. Postupně se tak všechny svoje schopnosti učí ovládat a například zjišťuje, zdali jsou superhrdinské obleky opravdu tak pohodlné, jak vypadají, nebo zdali je možné skloubit pomáhání lidem s tím být vzornou dcerou a stihnout večerku doma. Právě rodinné hodnoty zde hrají velkou roli, a tak je zajímavé sledovat ten kontrast mezi rodinou, která ctí tradiční muslimské hodnoty a Kamalou, která se pokouší vymanit z jisté škatulky a chce žít normální život puberťačky. Jak je u Marvelu zvykem tak i zde však máme dostatek příjemného nenuceného humoru, který tyto dramatičtější chvíle vyvažuje. Celkově jde o příjemný start této hrdinky, který nás postupně uvede do problémů, kterým Kamala musí čelit, a který nás v závěru dokáže nalákat na pokračování. 75%... celý text

Zaslíbená Země Nezemě 3 2019, Kaiu Širai

Fakt tomu nevěřím, ale i třetí díl tohoto úžasného dobrodružství posouvá hranice kvality výše než u předchozích dílů. Našim hrdinům dochází čas, a tak je potřeba postupně více zapojit do plánu útěku i ostatní členy sirotčince. Díky tomu jsem moc rád, že dostanou více prostoru i postavy Dona, nebo Gildy. Všichni jsou však nadále sledováni nejen Mamá, ale také sestrou Krone, u které konečně zjistíme hlubší motivaci díky flashbackům do její minulosti. Mamá však silně přitápí pod kotlem ve snaze mít vše naprosto pod kontrolou, a tak budou naše postavy možná nuceny uzavřít nečekaná spojenectví, která někoho posunou dále, a někoho zase fatálně vyšachují ze hry. V minulých dílech jsem nemluvil o skvělé kresbě Posuky Demizu, která zvládá úžasně balancovat hlavně u záporných postav na jejich výrazech. Z některých nevinných úsměvů Mamá Isabelly jsem tak několikrát chytl silnou husí kůži. Závěrečný zvrat opravdu nalákal na pokračování, a tak se nemůžu dočkat, jak se příběh našich hrdinů bude vyvíjet dál. 100%... celý text