puczmeloun přečtené 392

Poslední absolvent 2022, Naomi Novik

Adrenalinová popcornovka, jízda od začátku do konce a zároveň pěkně sentimentální doják. Ani druhý díl Scholomancie za tím prvním nijak nezaostává. Snad jen v počtu smrtí. Nahrazuje to ale jinými přednostmi. Ne, že by se jako dřív překračovala pravidla. Tentokrát jsou totiž ohýbána až za hranici možného "na míru" hlavní hrdinky. A to opakovaně. Je to trochu na sílu, klade to zpětně spousty otázek na předchozí děj, ale dočkáme se díky tomu mnoha epických scén a nabušeného závěru. Než se série dočká zfilmování, k čemuž má očividně opravdu dojít, jsem rád, že jsem si ten nepředstavitelný nářez mohl sám představovat. Šílené, plné akce, napětí, nápadů... A ano, stejně jako u prvního dílu mi některé scény jasně a intenzivně připomínají, že nejsem cílová skupina čtenářů young adult knih. Autorka mě taky pěkně štve tím, že jeden cliffhanger z prvního dílu přeměnila v MacGuffin druhého. Takhle se nechat nachyt(áv)at. Vrrr. Jako fanouška žánru mě pak baví přemýšlet nad propojením světa Smrtícího vzdělání s těmi dalšími (a jasně, vím, je to nesmysl). Třeba jak by tady vypadalo fungování Bradavic a kolik dní by asi nemotorný Harry přežil (resp. zda nejsou Bradavice právě výsledek "závěru knihy"). A jak to byl právě "výsledek finálního dění", který se spojil se světem Zaklínače a přinesl všechny tamější nestvůry...... celý text

Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal 2021, Tomáš Etzler

Pokud jste už někdy narazili na rozhovory, reportáže nebo texty od Tomáše Etzlera, výsledek vás nemůže překvapit. Je drsně upřímný, a to k sobě samému, i tématům, na které se zaměřuje. Je stoprocentně oddaný své práci a výsledky tomu odpovídají. A komunismus (i s ním spojené režimy) nesnáší tak moc, že na něj nadává, kde chodí. Tato knížka rozhodně není výjimkou. Je rozhodně zajímavé dozvídat se podrobnosti o zákulisí novinářské práce přímo v Pekingu, na všech možných výjezdech do různých koutů Číny i okolních zemí. Je o to zajímavější, pokud kniha zabrouzdává do témat ne tolik medializovaných a propíraných. Na venkov mezi chudinu, mezi černé (doslova) uhelné doly, do nedokončených vesnic sestěhovávaných nomádů. Podrobné a zasvěcené pohledy do Číny, která je nám v mnoha tématech kulturně vzdálená, jsou vždy vítané. Jen mi přijde, že knize chybí nějaké silnější zarámování. Jde primárně o deník novináře? Nebo snahu poodkrýt závoj práce v Číně? Sepsat ta nejzajímavější témata, na která autor během své práce narazil? Začátek je velmi osobní a upřímný. Většina knihy je ale spíše profesní a vyloženě jde po tehdy zpracovávaných tématech. Sem tam se ale objevují různá zamyšlení, rozhovory, doplnění... Nic není špatné, to rozhodně ne. Bez jasného směřování to ale geniality např. knihy Donbas: svadobný apartmán v hoteli Vojna nedosahuje. Čemuž nepomáhá ani to, že kniha končí bez nějakého uzavření. Jde tušit, že bude navazovat druhý díl, ale v úvodu ani závěru to není zmíněné. Najednou prostě po plnohodnotné kapitole přijde "intermezzo" a drobná návnada na to, že bude ještě hůř. Přijdu si však trochu oklamán, čekal jsem to vše v jednom balení. Knihu jsem sice poslouchal v audioverzi, tu tištěnou jsem si ale kdysi pořídil jako podporu autorovi (pěkně první vydání i s podpisem). Když jsem proto ze zájmu souběžně s poslechem i listoval, překvapila mě absence doplňujících fotografií (s výjimkou graficky upravených úvodů kapitol). Což je v případě textu zaměřeného hlavně na práci pro televizi, tedy činnosti s výstupy skoro výsostně vizuálními, jako by mu něco chybělo.... celý text

Smrtící vzdělání 2021, Naomi Novik

Parádní zábava. Je to drzé, strašlivě nadsazené a plné černého humoru. Neustále se něco děje a čtenář nemá chvíli klid. A o to víc jsem se bavil... První mnou čtená autorčina kniha - Ve stínu Hvozdu - se bere strašně vážně (nebo tak na mě minimálně působila). Nereálnou až exponenciální eskalací děje (nejen v rámci žánru, ale i dle vlastních definic fungování světa přímo v knize) je sice velmi podobná Smrtícímu vzdělání, výsledek je ale zásadně odlišný. Co mě na Hvozdu iritovalo, to do Vzdělání parádně zapadlo. Když je boj o holý život každodenní součástí cesty na záchod nebo výběru jídla u snídaňového bufetu a vlohy hlavní hrdinky k tomu být masově vraždící tyranskou temnou čarodějnicí kazí i její snahy o základní úklid pokoje, je přemrštěná nadsázka nejenže součástí hry, ale bez ní by to ani nebylo ono*. Přitom vše doprovází i snaha o práci s postavami, jejich prokreslením, historií, vztahy, zvraty, rozpracování zákonitostí zde používané magie... A závěrečná bitva nakonec ani není nějak šíleně přestřelená, i vzhledem k budovaným schopnostem hlavní hrdinky (překvapení jsme ostatně dostali už v polovině knihy s Chřtánem). Jasně, nejsem úplně cílovou skupinou a zároveň to není kniha, ke které by se člověk pravidelně vracel a opakovaně hledal různé skryté odkazy, ale parádně jsem si to užil. * Nemáte kouzlo na práci s roztaveným kovem? Jsou vaše vlohy spojené s hromadným vražděním, které sice nepraktikujete, ale škola vám neustále podstrkuje, jak na to? Nu, řešení se vždy najde: "Místo toho jsem tedy hodlala problém řešit silou - konkrétně kouzlem, které vymyslel nějaký římský malefik k rozdrcení plné jámy živých obětí na kaši. Zřejmě se mu životní síla z lidí tahala hůř než mně. Neobjevila jsem lepší kouzlo, kterým by se dalo vytvořit něco jako přetlaková komora." Není to humor pro všechny, ale u mě se autorka trefila...... celý text

Hlídka na konci vesmíru 2022, J.S. Dewes

Totální popcornovka a zároveň guilty pleasure. Musel jsem to přestat brát vážně a přejít veškerou až pubertální otravnost hlavních postav. Je to totiž svým způsobem natolik zábavné, že mě to po pár prvních kapitolách chytilo a až do konce nepustilo. Těšila mě i postupně, logicky a přehledně odhalovaná tajemství. Až se trochu provinile těším na pokračování. A to ještě nesmím zapomenout na brutálně-intimně nepříjemnou scénu hned na samotném úvodu. Podobné drzosti a bezskrupulóznosti by si knížka zasloužila víc. A proč to nebrat vážně? Sci-fi koncepty to nakousává a pojmenovává než aby je to vysvětlovalo a respektovalo. Prostě je nutné brát věci tak, jak dle autorky fungují, není nad tím potřeba přemýšlet. Svým přístupem je to až naivní space (soap) opera. Young Adult s dospělými postavami, které se chovají nedospěle a dle zvoleného stylu si samozřejmě neustále koušou ret nebo zastrkávají láskyplně vlasy za uši. Prostě odpočinková vesmírná fantasy na způsob Spát v moři hvězd.... celý text

Výpravy na Východ 2022, Fitzroy Maclean

Skvělé. Praktická mezinárodní politika předkládaná "agentem Jeho Veličenstva" (přitom pracovník MZV a později i cíleně* britský poslanec). A to vtipným drsným stylem přímo z terénu, kde se boj, politika a celosvětové dějiny míchají s osobními vztahy a momentkami doslova vystřiženými jak z Flemingových románů**. Umění zkratky, nadhledu i čtivého stylu. Tak to má být. Především oceňuji: - náhled do práce (a jaké vlastně? v knize se tomu docela vyhýbá) pracovníka britské ambasády v Moskvě v době Velké čistky – šílené pasáže především z procesu s Bucharinem, Jagodou a dalšími jako by vypadly z románu 1984 (je náhoda, že obě knihy vyšly v roce 1949?) - "cestopisy" po zakázaných oblastech sovětských *stánů, kdy vrcholem je mrazivě-vtipný popis agentů NKVD, kterým spolu s Macleanem nezbylo nic jiného, než v Buchaře přenocovat v parku (oficiálně se zde ubytovat nemohl, tak posloužil park; a ho sledující tajní agenti za keřem dělali, jako že nic) - pohled do speciálních britských operací v severní Africe během druhé světové války, které ukazují, jak je válka dlouhá, těžká a krom šílených nároků na materiál, lidi a osobní odvahu, jde také dost o štěstí (Maclean vše přežil, často o fous, přitom se jim toho vlastně mnoho nepodařilo, i když odlákávali "pozornost" z jiných míst bojiště – velmi důležité ve srovnání mj. s probíhajícími osvobozovacími boji Ukrajinců v roce 2023) - propojení mezinárodní politiky a osobního vhledu během zapojení se do partyzánského boje v Jugoslávii, včetně setkání s Titem a následného sledování rozporů spojenců na linii demokracie x komunismus * Aby právě mohl z MZV za druhé světové války odejít do aktivní vojenské služby, musel se stát politikem. A i když voličům cíleně říkal, že odejde do války a "poslancování" pro něj bude až druhořadé, stejně ho zvolili. Nebo jako konzervativce právě proto. ** Anotaci jsem před četbou neviděl a chvíli si říkal, zda se to zdá jenom mně. Ale teď je mi jasné, že ani náhodou. Celý ten mix válečného/diplomatického dění popisovaného odlehčenou formou doprovázený očividnou láskou k ženám dělá spojení s Jamesem Bondem prostě nepřehlédnutelné.... celý text

Nadace a Země 1992, Isaac Asimov

Série těch nejukecanějších Star Trek epizod propojených pouze obecně. Tak málo děje a tolik dialogů, že je to dost i na celou sérii Nadace. Ano, oceňuji některé vymyšlené koncepty, včetně rozvedení a domyšlení témat známých z předchozích knih série. Jen by to nesmělo být v této knížce... Někdy mi totiž bylo při čtení až trapně – jak u scén pubertálně-lechtivých, tak u těch psaných (přeložených?) jako ze starých pořadů o etiketě, které nám kdysi pouštěli na tanečních. A nejde jen o to, že text už od doby vydání tematicky zestárl, ale nehezkému pocitu řádně pomohl i zvolený velmi formální jazyk, který byl o to divnější, o co se hlavní postavy snažily mluvit civilněji (např. u vyostřenějších debat). Závěr ve stylu Deus ex machina už je pak jen něco, čemu by se člověk smál... Čertík v krabičce...... celý text

Brnboniéra aneb Umění v Brně 2022, Silvie Šeborová

Graficky, typograficky i tiskařsky vysoustružená kniha. Obsahově bohužel slabý kousek, kde se Brnem poučený čtenář mnoho nového nedozví. Jako první mě překvapilo, že nejde úplně o "brnboniéru" různorodé brněnské kultury, což jsem dle podnázvu - umění v Brně (skoro) pro všechny - očekával. Jde převážně o sochy, plastiky/skulptury a pamětní desky. Naopak kultury živé tam zájemce moc nenajde, včetně míst a událostí, jako jsou kina, galerie, festivaly... Drobnou výjimkou je obraz Medúzy, menší pouliční galerie, dětské hřiště, místo s graffiti nebo sportovní areál. Druhým překvapením pak byla náhodnost výběru jednotlivých "brnbonů". Úvod je velmi střídmý a stručný. Něco je zajímavé, něco osobní, něco bez důvodu. Někdy je text zaměřen na jednotlivé příklady, někdy zase slouží jako oslí můstky, někdy jsou blízké lokalitou. Jak se to zrovna hodí. Oproti Brněnskému architektonickému manuálu se kniha řídí spíše intuicí a některé kapitoly jsou tak naplněny dost na sílu. Mezi hrdiny je třeba smolařka, která se propadla na Pekařské, objevitelé jsou vedeni vzdálenými asociacemi, stejně jako závěr Italů. A ne vše zmíněné má v knize své foto, což je škoda třeba u veřejně nepřístupného díla Paměti. Co nového mi kniha přinesla? - že žárovek na Maliňáku mělo být původně 7, tehdy ale autorova grafická karta zvládla jen 4 - že je v Brně socha blinkajícího děvčátka - že se vysochaní komunisté ztratili v lesíku u Šlapanic - že je pod Špilberkem zajímavá ztracená socha životního rozcestníku... celý text

Věda podle abecedy 2019, Petr Koubský

Jak čtenáři předat krásu vědeckého bádání. Jak ukázat spoustu zajímavého v přírodních vědách i humanitně zaměřeným. A hlavně, jak skrze metafory, příklady i životní osudy vědců/myslitelů/objevitelů vysvětlit (a zlidštit, v obou svých významech) některé složité fenomény (či ty ještě plně nevyjasněné). Nutno říct, že takto dobře vysvětlené fyzikální, chemické či matematické jevy jsem už dlouho nečetl (i s tím, že jsem vystudovaný politolog :). Co ale oceňuji nejvíc, že jsem si při čtení mnohokrát prošel oním "aha" momentem, případně si užil krásu objevení dříve ignorovaného nebo nepochopitelného, a to v oborech, kde se mi to často nestává (matematika), případně v tématech, kde už si člověk myslel, že nějaké dobré základy má (vím, Dunning-Krugerův efekt). Kniha toho skrývá opravdu hodně k přemýšlení, doplnění si, opakovanému čtení. Předpokládám, že se k ní budu vracet i s tím, jak se budou objevovat zjištění nová a lidstvo pokračovat ve vědeckotechnickém pokroku (viz např. průlom ohledně fúzní reakce na konci roku 2022). Přiznávám jen přeskočení čistě matematických kapitol – derivace, integrál, logaritmus – jejichž obsah jde mimo mě a nedokážu je nijak ocenit (rozumím jejich užitečnosti, ale jejich pochopení mi nepřináší ani tu krásu objevování a poznání). Na závěr jen pár drobností, které bych si dokázal představit dopilované v nějakém druhém vylepšeném vydání: 1) Je škoda, že se kniha podřídila abecedě, nikoli tematickým okruhům. Spousta navazujících kapitol je tak rozházena různě a člověk se musí vracet či přeskakovat. Asi rozumím, jak k tomu došlo a kolik debat ohledně toho muselo proběhnout, ale výsledek tím zůstal někde na půl cesty. 2) Na to navazuje větší než malá míra kontextuálních odkazů rozházených po textu, kterých by v knize s kapitolami rozřazenými dle témat nebylo potřeba. I ve stávajícím abecedním pořadí by ale přehlednosti asi přidalo jejich posunutí ze závorek na okraj listů. 3) Čtení o více než rok později od vydání už zastaralo část časových údajů jako "letos" či "minulý rok". Podobně by to chtělo trošku uhladit korektorskou práci.... celý text

Krysař 1972, Viktor Dyk

Poetický jazyk, silný příběh i zakončení. Pro vybudování zážitku z četby (či poslechu*) není nutné popsat stovky stran a věnovat se mnoha vedlejším postavám. Zde má vše řečené smysl. Jasně, drobnůstku s Faustem beru jako výjimku potvrzující pravidlo. A dokonce i v tuzemsku tak oblíbený a do nekonečna opakovaný milostný trojúhelník (zdá se to být kulturně dlouhá tradice) zde má své jasné místo, není patetický a text slušně dotváří. Nemluvě o netradičním motivu Sedmihradska a vrchu Koppel. A také oceňuji zde v zajímavostech uvedené propojení s moravskou historií. * Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz.... celý text

Snídaně šampiónů 1981, Kurt Vonnegut Jr.

Bláznivé, neuspořádaně-uspořádané, vracející se, objevující, přeskakující, opakující v jiném kontextu, dovedené do absurdna, znechucující... Často jsem se pousmál, chvílemi je to celé více než dobře praštěné. Někdy ale člověk jen kroutí hlavou a nechápe, nebo spíš nechce chápat... Celé je to jakoby psané v asociacích, stylem náhodného proudu myšlenek (nebo se ta promyšlená struktura dobře skrývá). Až mi přijde, že zatímco v Kolíbce se postupně nastavené linky seběhly (i když jaksi klopotně), tady to do sebe vše nezapadlo a některá nadhozená témata zůstala nevyužita (viz třeba neexistence Francie a Velké Británie, vymírání druhů, Nobelovka za lékařství...). ...a ano, stejně jako u Kolíbky a Jatek č. 5 mě prostě zase štve ono používání spisovatelského klišé – píšu, že píšu. I když tady na konci to bylo naštěstí dovedeno správně do absurdna.... celý text

Stud 1900, Viktor Dyk

I přes veškerou snahu interpreta* mě tato povídka nezaujala. Jazykově to má něco do sebe, autor umně splétá různé motivy, ten ústřední mě ale nijak chytnout a pohltit nedokázal. Poznámka: Proč je tady v anotaci psáno o třech mužích? Nejde po většinu textu jen o jednoho? Nebo je to nějaký mnou nepochopený jinotaj? * Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz.... celý text

Milá sedmi loupežníků 2002, Viktor Dyk

Nejsem básňový typ, i když oceňuji, jak dílo zní (jazykem i přednesem*). Jen je škoda, že už v době svého vzniku byla balada směřována na znalce kontextu. Bez aktivního dohledání bych např. neměl ponětí, kdo je ten loupežník Jaromír a proč se zde objevuje zvolání In tyrranos.** Lahodné na poslech, náročnější k plnému porozumění. * Posloucháno ve formě audioknihy "Milá sedmi loupežníků a jiné", kterou namluvil Jiří Schwarz. ** "V Prologu se také odkazuje ke dvěma dalším dílům s loupežnickou tematikou z německy psané literatury (obě díla lze zařadit k preromantismu nebo romantismu): dramatu Pramáti (1817) rakouského spisovatele Franze Grillparzera (1791—1872) a dramatu Loupežníci (1781) německého spisovatele Friedricha Schillera (1759—1805)."... celý text

Otčina 2012, Robert Harris

Po knihách Plán N a Židovský policejní klub do třetice alternativní reality propojené s detektivkou. Velmi zajímavá kniha, která se dobře čte. A o to více při čtení mrazí, když je celý její základ vytvořen na reálných dokumentech, lidech i událostech (cca do roku 1942). Zároveň mrazilo při srovnávání (nenápadném) reálného Sovětského Ruska a zde alternativní Německé říše – nesrovnatelné chování ke komunistické/nacistické ideologii, gulagům/koncentrákům atd. atp. Stojí za přečtení! Zároveň doporučuji i skvěle vysoustruženou audioverzi. Úplná symfonie hlasů, zvuků, atmosféry. Jediná nevýhoda je, že jde o verzi zkrácenou, tedy neúplnou. Já chci víc... I když, práce na dramaturgii a výběru toho nejdůležitějšího proběhla velmi dobře, nic zásadního nechybělo.... celý text

Bílá komnata 2020, Vojtěch Matocha

Prašina: Ad absurdum Pokud jsem první a druhý díl hodnotil třemi hvězdami, tak tady je to na maximálně 2,5. Tytam je nějaké tajemství, nová záhada je spíše MacGuffin ukrytý v pozadí a rozvíjený život Nápravníka už je doveden do absurdna. Zatímco v druhém pokračování série šla gradace brát jako nějaká moderní odpověď na pražské legendy, tohle už je moc. Stejně jako mrak nekonečného vršení náhod (a smůly) obklopující hlavní postavy. Navíc to nejzajímavější téma je v závěru odbyto dvěma zmínkami (a jednou další smůlou) a nejdůležitější zakončení celého dění je přeskočeno. Až jsem si musel půjčit fyzickou knihu a prolistovat ji, zda to není v audioverzi jen chyba. Není! Tolik potenciálních problémů naznačeno a pak najednou?! Motivací k pokračování v sérii touto knihou pro mě byl dramatický cliffhanger předchozího dílu, místo prašinské atmosféry ale člověk dostal spíše shrnutí, vyvrcholení skrze vzpomínky, dumání nad přátelstvím, světem, budoucností, vztahy... Což asi může fungovat pro někoho, kdo si s Prašinou utvořil nějaký citový vztah. Ten můj je ale ambivalentní a tak mi to v Bílé komnatě nestačilo. Škoda.... celý text

Žebrácká opera 2018, John Gay

Proč si číst divadelní hru z roku 1728? Protože je dodnes zdrojem inspirace pro různé autory. Stala se předlohou (mě ne)známé hry Bertolta Brechta (200 let od uvedení originálu), co je však důležitější, že se zalíbila také Václavu Havlovi a vznikla tak ještě další originálnější Žebrácká opera z roku 1972. Od své doby originál poněkud zestárl a dnes už asi logicky nemůže způsobovat tolik veselí, ale je opravdu zajímavé vidět, jaké věci se nezměnily a co potom ve své hře použil Havel. Třebas i drobnosti, jako snahu žalářníka nabízet ve vězení příplatková pouta. Celkově zajímavá jednohubka a cestování do minulosti, něco pobavilo, něco už přestárlo, něco stále tne do živého... A gin jako dobře vybraná ústní voda asi zůstane aktuální napořád :)... celý text

Vrána 2012, James O’Barr

Tak tento komiks se mi vůbec netrefil do vkusu. Slyšel jsem o něm chválu, včetně jistého kultovního statusu, já ale očividně cílová skupina nejsem. Grafická forma je strohá, černobílá, ve výjimečných případěch snová a uhlazená, ale po většinu stránek to není nic, nad čím by mé oko plesalo (spíše naopak). Důvody zvolení zrovna takovéhoto děje chápu díky předmluvě autora, ale odplata/neodplata (hrdina) a vyrovnání/nevyrovnání se (autor), pro mě je to jen slabá vyvražďovačka doprovázená náhodnou "kulturou" a "flash-backy". Není to moc logické ani přehledné, není tam nic překvapivého, do čtení mě to netáhlo.... celý text

Černý merkurit 2019, Vojtěch Matocha

Aj. Po vší té chvále mě zase překvapilo, že krom onoho základního nápadu toho kniha moc dalšího nedává. Vlastně je to zdvojnásobená jednička. Více alternativní historie a rodinných tajemství (o obou se náhodou dozvídáme až teď). Více akce a pohybu. Více smůly (to snad ani není možné), ale také neuvěřitelná dávka náhod a štěstí. Jako kdyby byla Prašina o velikosti jednoho bloku a žilo tam jen pár lidí, kteří jsou vždy po ruce s potřebnou radou nebo pomocí (ani to snad není možné!). A tentokrát také neskrývaný předpoklad dalšího pokračování. Na druhou stranu oceňuji zapojení nápadu na nutnost projíždějících vlaků a jednu zajímavou linku kombinující pražskou legendu a známou pohádku. Škoda, že se to rozjelo - myšleno nikoli posouváním děje, které jede na plný plyn od začátku, ale šťavnatými zajímavostmi, po kterých jako čtenář prahnu - až někde za polovinou.... celý text

Farma zvířat 2022, George Orwell (p)

Rozumím, že pro mnoho čtenářů jde o skvělou alegorii. Některé věty z knihy doslova zlidověly a oproti mnoha jiným dílům se tady všemi deseti přikláním k zařazení mezi povinnou školní četbu. Jenže. Čtenářům (a milovníkům) vyzrálejšího, propracovanějšího a temnějšího díla 1984 (resp. skvělých komiksových adaptací) musí Farma zvířat logicky připadat příliš nadsazená, jednoduchá a s postavami až filmově zveličenými. Já si z toho odnáším pocit, že Orwell musel po návratu své vzpomínky na španělskou občanskou válku někde hutně ventilovat a než došlo na pozdější knihu, byla "zvířecí verze" ideální možností.... celý text

Stručné dejiny Ruska od Zlatej hordy cez Napoleona, Stalina až k Putinovi 2022, Petr Koubský

Filozoficko-kulturně-společenská historie Ruska. Přičemž jde o dějiny země, které nelze zjednodušit tolik, jako ty ukrajinské (viz Stručné dějiny Ukrajiny). A to nejen proto, že se o nich (logicky) více učí, zdaleka nejen kvůli 20. století (a člověk tak má obecně hlubší přehled). Petr Koubský proto vyprávění jasně směřuje určitým směrem a čtenář chápe, co se mu snaží říct. Navíc je vše doplněné o historické souvislosti s ohledem na čtenáře ze střední Evropy (např. Varšavské povstání, legionáři na Transsibiřské magistrále apod.). Snad jen, že někdy to zjednodušení bylo hutnější. Proto mi nedá se nezmínit, že i při bojích na východní Ukrajině po roce 2014 Rusko vzbouřence nepodporovalo jen materiálně, ale i lidsky, a to velmi výrazně (od velení přes vojáky po poradce). Tedy pokud nejsou lidé bráni ve smyslu celého textu jako materiál, což vlastně odpovídá...... celý text

Návrat Sherlocka Holmese 1973, Arthur Conan Doyle

Příběhy Sherlocka Holmese mě baví. A nejvíc ty, kde si mohu z náznaků zahrát na detektiva s pomocí indukce také. Návrat je však strašlivě nevyrovnaný a je to patrné hned u prvních příběhů. Ten první je pro fanoušky, vysvětlující, případ je jednoduše s drobnými třešničkami vyložen a basta. Naopak ten druhý je hezkou hříčkou nabízející příležitost k vlastnímu teoretizování. A tak se to po celou knihu střídá, někdy to zabrušuje do akce, jindy tématy přespříliš dávno do minulosti a potom zase k Sherlockově genialitě. Pobaví i potrápí šedou kůru mozkovou a po dočtení poslední stránky zase odvane zpět na začátek 20. století...... celý text