pistalka
přečtené 2061
Těla
2023,
Klára Vlasáková
Vlasáková mě před několika roky zaujala svou prvotinou Praskliny: od té doby na ni narážím docela často. Je to autorka angažovaná, hojně komentuje a píše, má na kontě komiks, scénář k filmu apod., prakticky neuplyne měsíc, abych někde nenarazil na její text. Se vším nebo skoro se vším souhlasím, souzním s ní. Ale ta Těla – nevím. Cítím z toho snahu literárně zpracovat téma, nad kterým přemýšlí, které jí přijde důležité, o kterém by se mělo psát a diskutovat, ale samotné téma dobrou knihu nedělá, respektive je to málo, nestačí to. Je to pro mě podobné jako u jiné silně medializované knihy loňského roku – Rozložíš paměť. Chápu tu snahu, ale téma nestačí a od knih nominovaných na M. Literu mám bohužel jiná očekávání. V Tělech téma absolutně přebíjí formu. Je to pro mě umělecky málo přesvědčivé, prošpikované zvláštními metaforami, motivicky ne zcela důmyslně vystavěné a tedy vlastně dost očekávatelné. Splňuje to kritéria pohodlné četby, velmi přístupné, u které se čtenář v patřičných pasážích pozastaví a zasouhlasí si, protože kult mládí existuje a stará těla jsou neviditelná. Ale to jsme věděli už po padesáti stranách – a ve zbytku kniha dojíždí v očekávaných mantinelech a končí veskrze očekávaným koncem. Není to málo?... celý text
