Pablo70 přečtené 500

Muž, který stál v cestě 2018, Ivan Fíla

I když jde o románovou fikci, člověk chápe, jak velkou odvahu musel Kriegel projevit, když nepodepsal. Jak dopadl Dubček, který pak podepsal i pendrekový zákon, jen aby v Kremlu získal body? Ještě, že mu Havel vysvětlil face to face, že se opravdu nestane prezidentem. Ale to už v knize není. Poslechněte si i rozhovor autora s Lucií Výbornou něco vám o knize řekne. Fila si musel domyslet řadu dialogů a opravdu byl počet těch, co se upálili po Palachovi, tak vysoký? Husákova touha po moci je pěkně popsána. Vlezl Rusům do zadku v pravou chvíli. A jako bývalého politického ho měli trvale v hrsti. Je to dobré drama, které jsme všichni prožívali, proto je to tak poutavé. Pro mladého čtenáře: dovedete si vůbec představit, že byste něco takového prožívali?... celý text

Ženy, které běhaly s vlky 1999, Clarissa Pinkola Estés

Z komentářů mnohých čtenářek vyplývá, že vnitřní touhy u současných českých žen být nespoutané, ubývá. Je doba poslušnosti a ne nespoutanosti. Mnoha ženám je zřejmě postoj autorky docela cizí. Byly vychovány jinak a nemohou tvrzení autorky přijmout. Podobné je to s knihou Za tajemstvím pohádek. Také jsou odmítány. Náš svět je přespříliš svázán realitou. Příběhy jsou podávány zmrzačeně a jejich původní význam nám uniká. Spojení se svou intuitivní povahou je potlačeno. Oblíbené tvrzení autorky: Svými těly žijí ženy velice blízko podstatě života-smrti-života, zřejmě platí zejména pro starší zkušené ženy, ty mladé to nedávají. Nechápou to. Přitom je v knize dost dobrých příběhů například jeden z nejlepších je inuitský příběh o ženě-kostře. I když jsem muž, bylo to pro mne dobré čtení. Samozřejmě předpokládám, že i muži mohou běhat s vlky alespoň ve své fantazii. Buďte nespoutaní!... celý text

Za tajemstvím pohádek 2000, Bruno Bettelheim

Docela slušný výklad pohádek z hlediska psychoanalýzy. Freudovci jásejte! Je jasné, že pohádky nás provázejí od útlého dětství do puberty, proto se i dotýkají sexu netřeba se divit vždyť dospíváme! Mne nejvíce překvapily některé neznámé verze pohádek. Vzpomínám, jak nám češtinář říkal, že celá lidová slovesnost dostala nový kabát za národního obrození všechna sprostá slova byla vypreparována a děj byl zušlechtěn. Jen vzácně najdeme původní verze pohádek, které obsahují lechtivé výrazy (J.Š. Kubín). V této knize je také psáno o úpravách a zušlechťování pohádek, aby nepohoršovaly a líbily se. U nás (i když tato kniha o českých pohádkách nemluví) se na tom určitě podíleli Erben a Němcová, kteří pohádky a lidovou slovesnost sbírali a poté upravovali. Ale původních verzí lidových pohádek je jako šafránu. Pokud máte rádi pohádky, počtete si!... celý text

Pamflety 1961, Radovan Krátký

Sesbírat starověké a středověké hanlivé nápisy a básně na šlechtu, církev, měšťany může být zábavné. Kniha vyšla v 60. letech, současné pamflety zoufale chybí. Dnes se tomu říká karikatura nebo satira a psát o socialismu a o vládnoucí třídě, to opravdu nešlo zveřejnit. Ale i z tohoto historického exkurzu si můžeme udělat obrázek, jak tehdy chodilo, a že nic nového pod sluncem, vždyť nejstarší pamflety jsou až z antiky. Dobří a špatní lidé byli odjakživa a psát o jejich skutcích nebylo od věci. Jen si to přečtěte!... celý text

Začátek cesty 1980, John Erskine

Pedagog a spisovatel John Erskine se hned na počátku knihy přiznává, že si všechno vymyslel, byť se vynasnažil nezkreslit historii. O Whitmanovu domnělém dítěti v životopise ani zmínka. Přesto je románová paralela vystavěna na této linii. Děj se maličko vleče kniha se už nečte, přesto je užitečným odrazem básníkových názorů, jejich nekonvenčnosti, která z nich vytvořila předzvěst pozdějších beatniků. Zde je však romanticky řečeno za vším hledej ženu. Inu, tohle heslo dělá z celého příběhu docela zdařilou romanci, jenom to zfilmovat. Je jistě znát, že kniha vyšla v USA už v roce 1938, ale když se chcete o Whitmanovi něco dozvědět, musíte to vydržet. Básníkovo dobrovolnictví za války Severu proti Jihu je obdivuhodné. -Zůstaň dnes den a noc u mne a poznáš, z čeho se rodí básně Jeho verše mám rád.... celý text

Zpívám o sobě 1983, Walt Whitman

Tady, na databázi, je příliš vidět, jak mnoho lidí se živí přízraky z knih, byť Whitman píše: ani se nebudeš živit přízraky z knih... Ale co, čte se i pro zábavu krváky a všelijaké obskurní příběhy jsou teď v kurzu Nechci tu matlat moudra o Whitmanovi, jen mi to trochu kazí, že tyto nádherné verše, tyto svobodomyslné verše, přeložil husákovec a normalizátor Ivan Skála. Probůh, jenom nečtěte jeho uvědomělý doslov! K lepšímu porozumění dobového kontextu vám pomůže spíš Začátek cesty od Johna Erskine, kterou otiskl KPP. Whitmanův vliv na Beat Generation je pak rozhozen po mnoha knihách o tomto tématu. Howgh!... celý text

Kojabaši, kočičí mistr zenu 2006, Henri Brunel

Jak Mistr praví: "Měli bychom místo odmítání zvolit otevřenost, místo skleslosti více elánu, strach nahradit láskou, mrzoutství vyměnit za dobrou náladu, smysl pro humor a radost ze života." Už jen to z vás udělá dobrého člověka. Tahle knížka je pro radost!... celý text

Černé lekníny 2017, Michel Bussi

Četl jsem kvůli Monetovi. Městečko, kde žil, je kouzelné, však si ho vygooglujte. Příběh trochu nastavovaná kaše, i když propojení překvapivé. Ovšem, je tu porušeno pravidlo č.3 z Twenty Rules For Writing Detective Stories (viz Škvorecký Nápady čtenáře detektivek): Nesmí se vyskytovat láska. Jde o to dostat zločince za mříže, ne o to, dostat tokající párek k oltáři. Tedy: když už nedostanete pachatele za mříže.... ale zase to má slušnou impresionistickou atmosféru. Fakta o Monetovi jsou prý pravdivá, to ostatní je autorova fabulace.... celý text

Ženy od mysu Sur 1965, Robinson Jeffers

Ženy jsou skutečnou matricí všech dalších básnikových povídek: četli jste Maru, Hřebce grošáka nebo Pastýřku putující k dubnu? Jako by je velký osamělec razil podle jednoho vzoru. Jeffers byl skutečnou veličinou amerického básnictví, je přirovnáván svým významem k Hugovi ve Francii. Cítí i neživé věci, snaží se postihnout svět ve své velikosti. Lidé, zvířata, květiny i kamení vše má jedno společné vědomí. Ale to vše je ironizováno, vysmíváno." Je nějaký duch universa? Zůstává něco, když umřeme, krom potravy pro červy?" Děj je dramatický, vypjatý. Je dobré se jím prokousat. Přebásnění mělo svá úskalí, vždyť Ženy vznikly v roce 1927, Kamil Bednář je překládal v roce 1964 a od té doby také již uteklo hodně času. Ta kniha je stále krásná a divoká. Objevuje se tu i oběť ukřižovaného jestřába symbol drahý Jeffersovi vždyť sám vybudoval Jestřábí věž, ve které žil a tvořil. Nutno podotknout, že Bednář se s Jeffersem nikdy nesetkal, jenom si psali. Amerika je pro českého básníka a překladatele přece jen z ruky (také on zemřel předčasně ve věku 59 let).... celý text

Zápis o katastrofě 1965, Jean-Marie Gustave Le Clézio

Tehdy mladý autor se uvedl existenciálním románem obírá se svou čirou existencí a čerpá ze svého nitra až obsesivně. Jeho hrdina Adam se hlavně zaobírá sám sebou. Žije sám v opuštěné vile a dotáhne to až do blázince. Vlastně se autor snaží o nový román, do kterého začleňuje výtvarné prvky včetně škrtů v textu. V 60. letech byla existenciální literatura na vzestupu a bylo senzací, že byla tato kniha tak brzy přeložena a vydána u nás. Autor rozpoznán jako literární talent (bylo mu 23), postupem času se vypsal a roku 2008 získal Nobelovku za literaturu. Nový román je terminus technicus a studuje se na univerzitách... Pro mladé co se hledají a tápou.... celý text

Život Édouarda Maneta 1964, Henri Perruchot

Životopisy mohou být různě podané a někdy přetížené fakty. Tento je však úměrný. I když byl Manet dobře zajištěn rodinným měním, jeho život zas měl jiná úskalí. Rozhodně se nedá říct, že byl lehký. Nakonec skončil podobně jako Baudelaire, s kterým se přátelil. I přes nepůvodnost v námětech dokázal posunout hranice malířského projevu směrem k impresi. Netřel bídu, jako někteří malíři, ale narážel na nepochopení současníků. Když se díváme na jeho obrazy dnes, nechápeme, co je na nich tak provokativního - svět se mění a Manet zřejmě nechtěně předběhl dobu. Tato kniha mi připadá jako tesařská práce širočinou...... celý text

Mystici a zenoví mistři 2022, Thomas Merton

Merton ve své pozoruhodné knize navazuje na Prohlášení o nekřesťanských náboženstvích druhého vatikánského koncilu, který přiznává lidem jiných náboženství právo poznávat Boha a rozjímat nad ním. Pojednává o raném mnišství, pravoslavné monastické spiritualitě, křížových výpravách, čínském konfucionalismu a taoismu, jakož i zenu, věnuje pozornost anglickým mystikům a Shakerům v USA. Snaží se dobrat jádra jejich učení, rozebírá koany. Jeho kniha je poučná v tom, že jeho přístup je přístupem křesťana, tedy že jeho oči jsou našima očima - že mu rozumíme, jsme stejné kultury. Škoda, že jde o texty ze 60. let XX. věku -potom byl již mrtev.... celý text

Sedmistupňová hora 2002, Thomas Merton

Thomas Merton měl neobyčejný dar sebereflexe. Proto dokázal tak podrobně a poctivě popsat svou konverzi. V tom je výjimečný. Poznal jsem nějaké mnichy (dominikány), nebyl mezi nimi ani jeden tak otevřený jako Merton. Jak hluboko došli do poznání Krista, se neodvažuji posoudit. Když padl režim a oni se měli nastěhovat do kláštera, začali kličkovat, jen aby do něj ze svého volného života nemuseli. Bylo to k smíchu. Co by jim na to Merton řekl? Byl na pochybách, zda ho do kláštera přijmou. Také jeho chápání jiných konfesí je obdivuhodná. To, že psal o zenu, je téměř neuvěřitelné. Tolerance našich křesťanů k buddhismu a józe je takřka nulová. Odvážně psal o své skepsi na cestě k poznání. I my si procházíme sedmi stupni dantovského pekla jenom to nechápeme. Jeho životopis je vědoucím příkladem. (Jen uvěřit, že?)... celý text

Bajky a podpovídky 1961, Karel Čapek

Hlavně bajky - ty jsme použili ke komentování sovětské invaze v roce 1968, v našem školním časopise. Jak trefné i dnes: "Válka je čistě vnitřní záležitost. Účel války je, aby si národ uvědomil svou sílu." "Použijte zbraní jenom proti těm, kteří se brání, a ovšem i proti těm, kteří se nebrání." Více citátů níže. A naše osobní poznání? Čapka jsme doplnili: "...pak jsme setrvali s osvoboditeli a jejich samopaly v delším srdečném rozhovoru." Ten rozhovor trval mnoho let - už nikdy! Co říkáte?... celý text

O lstivém šakalovi aneb Paňčatantra 1965, Dušan Zbavitel

Předlohou pro tuto knihu je staroindická Paňčatantra, jsou to zvířecí, zčásti i lidské příběhy, plné poučných analogií. Kniha vypráví jeden příběh navazující na druhý a je rozděleno do pěti částí: I. Rozdvojení přátelství II. Získávání přátelství III. Válka sov a vran IV. Ztráta získaného V. Ukvapené činy. Soustředí se tedy na důležité lidské činnosti. Čtenář si analogicky odvodí, co je pro něj důležité. Kniha vznikla v Indii asi 300 let před naším letopočtem a dnes se má za to, že existuje asi 200 verzí Paňčatantry v 60 jazycích (a to včetně té Olbrachtovy verze O mudrci Bidpajovi). Ovšem to není jediná česká verze knihy. Text byl již přeložen a upravován mnohokrát. Verze Marie Voříškové patří k těm nejlepším a zabýval se jím i Jan Vladislav (Světla z Kanopu aneb Třiatřicet moudrých naučení).... celý text

Džátaky 1992, Dušan Zbavitel

Jde zřejmě o nejstarší sbírku folkóru na světě. Bodhisattva vypravuje příběhy z minulých Buddhových životů. Přitom nejstarší džátakou je z jedné stúpy z 3. století př.n.l. To svědčí o prastarosti džátak. Pro naše čtenáře je upravil Dušan Zbavitel - znalec Indie. Indové milují takové příběhy a džátaky v nich rezonují vědomím reinkarnace. Samozřejmě lze v některých příbězích najít silný didaktický apel. V mnoha minulých životech byl Buddha Šakjamuni zvířetem. Jako králík se vrhl do plamenů, aby poskytl potravu hladovějícímu mudrci. Jako slon potkal sedm mužů ztracených v poušti a hladovějících. Jako princ spáchá sebevraždu skokem z útesu, aby tygřice mohla jeho tělem nakrmit svá mláďata. Jako kupec jednou s pěti společníky ztroskotá na moři a všichni jsou odsouzeni k záhubě. Vzpomene si, že mrtvé tělo oceán nechce nést a vždy je vyhodí na břeh. Proto řekne svým společníkům, aby se ho chytli, a prořízne si hrdlo. Milovníkům starých příběhů a bajek vřele doporučuji.... celý text

Politika 2005, Adam Thirlwell

Když je vám pětadvacet (jako autorovi), díváte se na sex očima přímého účastníka. Jste v tom. Jestli sex vnímáte skrze "sebevědomé postřehy otravného vypravěče", jak tu píše čtenář Matty, je to vaše věc. AT se jen snaží říct, co si o něm myslí. Vtipné je, že odhaluje rozdíl mezi bezprostřední akcí a skutečným vnímáním. Protože tak to opravdu chodí. On má za vzor Kunderu a nepokrytě mu fandí i Václavu Havlovi navzdory, ale to je u začínajícího spisovatele omluvitelné. Kundera je na spisovatelském nebi opravdu vysoko. A je zajímavé, že AT dává srovnávací úryvky z dějin zemí postižených komunismem. Asi ho to fascinuje, stejně jako sex samotný. Hodně odvážný je pak závěrečný dialog otce s Nanou. (Ten bych teda nedal.) Fascinace sexem prostupuje celým románkem. Nezlobte se, ale bavil jsem se, protože tak to opravdu chodí: je to lehké čtení. A Adamův styl můžete milovat, nebo se vám může zajídat - nic nového pod sluncem...... celý text

Za rozcestím 2001, Philippe Djian

Čekal jsem furt na to, jak spisovatel bude šílený zármutkem, ale nedočkal jsem se. Děj se odehrává za života jeho manželky Edity, nikoli, že "šílený bolestí a samotou se pohrouží do sexuální opilosti", jak se praví na záložce, sama jeho žena ho k sexuálním stykům mimo manželství povzbuzuje. Kdybych ztratil ženu a děti, určitě bych byl tím pohlcen. On se o tom letmo zmiňuje na pár řádcích. Jestli tohle má být to francouzské vnímání světa, potěš bůh. Souhlasím se čtenářkou níže: proč byla kniha napsána? Špatné dialogy, i když má překladatel velké zkušenosti. Redaktor špatně knihu přečetl? NEDOČTENO.... celý text

Žízeň po životě 2009, Irving Stone (p)

Stone prošel Vincentův život celkem věrohodně. Vylíčil i průběh jeho nemoci uvěřitelně. K nejslabším místům knihy bych dal ta místa, kde musel opravdu fabulovat: pobyt v Paříži, kde rozmlouvá s ostatními malíři, scéna s Májou, nezmínil se ani o tom, že se od Sieny v Haagu Vincent nakazil kapavkou, jak píše de Vries v knize Vincent v Haagu. Celkově uvěřitelné a dobře sepsané. 500 stran s Vincentem! Nadávali mu bláznivej Vincek - nakonec ho život přece jen zlomil...... celý text

Město v slzách 1979, Jaroslav Seifert

To byl ještě Seifert mladý a radikální. Verše měly změnit svět ale nezměnily. Wolker mu vyčítal (jakož i Nezvalovi a Bieblovi), že ve svých básních koketuje s Bohem, namísto aby použil opravdu revolučního slovníku. Co naplat, roku 1929 Seifert KSČ DEFINITIVNĚ opustil. Ale to již byl radikál Wolker dávno po smrti. Jaroslav Seifert se jako muž více než sedmdesátiletý vrátil k hodnocení svých mladistvých postojů a k rozporu mezi básnickými výzvami k revolučnímu násilí a jeho reálným výkonem. Porevoluční moc si prý nebere k ruce snílky, nýbrž knechty. Tímto slovem označil básník tvory neštítící se žádné špinavé práce, kterou "den druhý" vyžaduje, počínaje zabavováním majetku třídních nepřátel, jejich vystěhováním z domů a bytů, přesunem do táborů nucené práce a jiných internačních zařízení, případně do koncentráků, odkud je návrat nežádoucí, a konče obžalobami obětí, jejich usvědčením a uvězněním, střežením anebo popravou. Čtěte jako dokument doby...... celý text