OndrejVasicek
přečtené 29
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Obrovsky důležité poselství knihy. Podané poeticky a přeci názorně. Doporučuju i filmovou adaptaci z roku 87.
Blade Runner – Sní androidi o elektrických ovečkách?
2004,
Philip K. Dick
Sympatický Deckard, ponurá atmosféra světa, soucit se speciálem, omračující paranoidní část „po opeře“ a prokreslení lidského zoufalství skrze touhu po navázání citového kontaktu s živým zvířetem. To vše táhne ke dnu řada podstatných věcí, před kterými nedokážu zavřít oči. - Doslova liduprázdný svět je buď špatně vykreslen, nebo ještě hůře – nerealistický. - Logické chyby – opravdu na alternativní policejní stanici plnou Androidů prostě zapomněli? - Absurdní náboženství (i na standardy náboženství obecně) bez špetky reálných mantinelů. Po „odhalení“ už je to jen psychárna potvrzující Dickovy nadrogované návštěvy. - Celá filozofie okolo androidů. Za prvé, to nejsou androidi. Android je stroj. Oni biologické výrobky. Jejich nedostatečné vykreslení tužeb čtenáři nedovolí pochopit řadu situací, které potom nedávají smysl. Androidi se v této knize prostě chovají mnohokrát naprosto nevyzpytatelně a hloupě. Řekl, bych, že ani Dick v jejich podstatě neměl jasno. - Nesmysly a odbyté scény – ke konci knihy už se uvěřitelnost čehokoliv rozsype jak dům z karet. Začnou se zjevovat neexistující postavy s nesmyslnými motivy na efekt, budou vytvářet z ničeho fyzické předměty a postavy, které si celou dobu drží nějakou integritu, se totálně zblázní. Sled akcí po rozhovoru Deckarda s Isidorem by si zasloužil knižní malinu. Když se v příběhu může stát naprosto cokoliv, uvěřitelnost a pouto čtenáře s knihou vyprchá. - Největší zklamáním je pro mě však poselství knihy. Dick ve skutečnosti načrtl velice jednoduchou vizi – androidi jsou fyzicky lidé, mentálně však bez empatie. Člověk bez empatie je sociopat. I androidi v knize se chovají chladně a vypočítavě, přesně jako sociopati. Není zde tedy žádný prostor pro filozofování čtenáře. Androidy v této knize můžeme částečně považovat za lidi, ale za „porouchané“, stejně jako bychom považovali běžné sociopaty. Tečka. Žádná dilemata. Otázkou by pak mohl být etický postoj k jejich tvorbě, ale jelikož ten Dick vůbec nezmiňuje, počítám, že ani v jeho tématu nehraje roli. Podobných pohledů na umělá stvoření tu bylo více a nabízí mnohem více prostoru. Především nikdy nejde o tělo. Závažné otázky můžeme klidně dostat u stvoření s mechanickým tělem, ale lidským mozkem. Další znepokojivé otázky můžeme vidět u dokonalých umělých inteligencí, které projdou Turingovým testem nebo nějakou budoucí alternativou. Ještě hlouběji se můžeme ponořit v otázkách uměle vytvořených lidí, kde se nám do hry dostává i prvek božství. Tohle je jen zlomek témat, která mají potenciál a dají se uchopit různými způsoby a krásné je na nich to, že na ně zřejmě neexistují jednoznačné odpovědi. Tak to mají čtenáři rádi. Dick však zabil jakýkoliv potenciál samotnou podstatou jeho Androidů. Být vraždící nemilosrdný sociopat je špatné, áno?... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Dalo by se na prstech jedné ruky spočítat, kdy mě nějaký umělecký zážitek dojal k slzám. Malý princ byl v mém mládí jediná kniha, které se to podařilo. Po dvaceti letech znovu. Knížka do mě zarostla natolik, že když jsem nedávno viděl trailer na filmovou adaptaci Malého prince, v slzách jsem nechápavě zíral, co se to se mnou děje. Co se mnou dělal průběh samotného filmu, raději ani nebudu zmiňovat.... celý text
Ready Player One - Hra začíná
2012,
Ernest Cline
Měl bych být cílová skupina. Jsem hráč se zájmem o vývoj a herní historii, sci-fi pozitivní, nakloněn virtuální realitě. Přesto nebo možná právě proto, mě kniha nijak zvlášť nezaujala. Myslím, že kdyby mi bylo 13, asi bych ji bezmezně hltal. Dnešní Ondřej četl jen průměrný příběh neokleštěný o klišé a především (pro alespoň lehce IT znalé) plný berliček, které násilně drží děj pohromadě. Řada momentů je tam tak nereálných, že kniha ztrácí uvěřitelnost a čtenář pojítko s knihou. Není to nudné, pro mladé skvělé. Čtenář, třeba i lehce nabuzen všeobecným pozdvižením okolo knihy, který očekává něco trošku více, než další story o outsiderovi, bude zřejmě zklamán.... celý text
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
První kniha, která ve mě vyvolala vztek - přesně tam, kde autor zamýšlel. Některé komentáře tu mylně uvádějí, že jde o kritiku socialismu. To není pravda. Je známý fakt, že Orwell byl levičák a socialista. On si přál socialismus (demokratický), ale měl schopnost, kterou bohužel moc lidí dnes nemá - otevřeně konstruktivně kritizovat nehledě na osobní preference. A to je přesně Farma zvířat. Je to óda na socialismus, dosahující neuvěřitelných met, zatímco je pozvolna křiven odvrácenou stranou lidské nátury, aby se nakonec zvrátil v totalismus. Svým způsobem tu Orwell totalismus ani nekritizuje. Ten prostě špatný je. Mezi řádky tu kritizuje neschopnost lidí vyšší myšlenku realizovat a servíruje nám nehezky reálnou vizi takového konce.... celý text