Okoslav
přečtené 291
Toulavá země
2021,
Liou Cch'-sin
„Lidé konečně pochopili, že kdyby nějaký bůh skutečně existoval, musel by to být beztak pěkný prevít.“ Liouovi občas někteří čtenáři vyčítají, že je víc fyzik než spisovatel – a v Toulavé zemi je to bohužel úplná pravda. Liou s vědeckou poctivostí rozpracovává jednotlivé nápady ve stylu „co bude, až…“ nebo „co by se stalo, kdyby...“, a v téhle rovině Toulavá země fakt funguje. Když ale dojde na všechno ostatní, je to bolest: obrovský kontrast mezi fyzikální poctivostí a sociologickou naivitou je do očí bijící, děj, dialogy a charaktery jsou zcela upozaděné a často se z Lioua stává vyslovený ideolog (viz třeba když v povídce Pro dobro lidstva absurdním způsobem popisuje hrozbu kapitalismu, čínští soudruzi z něj musí mít radost). Hvězdičku přidávám za povídku Láska z Tchaj-Juanu, kde si ze sebe dělá srandu a je to skvělý. „Když pak později vesele popíjeli v jedné mozečkárně, prozradil rozjařený Liou Cch'-sin příteli svůj další velkolepý plán: hodlal napsat desetidílnou sci-fi ságu o třech milionech znaků, v níž by popsal dva tisíce zániků dvou set civilizací a mnohonásobné přeformátování vesmíru způsobené rozpadem vakua, a nakonec by nechal celý známý vesmír zřítit se do super velké černé díry jako do záchodu. “... celý text
Temná věž
2010,
Stephen King
„Byla to nebezpečná hra, to bez debaty, ale teď zbývali už jenom dva tvorové, kteří mohli odemknout dveře u paty Věže, ještě než Věž padne... což se stane, a brzy, protože tomu spisovateli zbývalo už jen pár dní života. a poslední knihy o Věži – byly tři – zůstaly nenapsány.“ Na mnoha místech (v rozhovorech, v knize O psaní a koneckonců i přímo v Temné věži) King častokrát přiznával, že se tahle fantasy–sci-fi-westernová sága stala jeho osobní Temnou věží. Zdolával ji víc než tři desetiletí a já jsem ráda, že nakonec dostoupal až na vrchol. A že jsme u toho mohli být s ním. Sai, říkám díky.... celý text
Zpěv Susannah
2009,
Stephen King
„Teď vidím, jak více nebo méně každá knížka, kterou jsem zatím napsal, byla o tomto příběhu. A víte co, nemám s tím problém. Když píšu tenhle příběh, připadám si, jako bych se vrátil domů.“ (Stephen King, Zpěv Susannah) King je geniální, Temná věž je fakt Sága s velkým S, a komu to nebylo jasný během předchozích pěti dílů, ten to musel pochopit teď, ve Zpěvu Susannah. King konečně naplno přiznal, co jsme my čtenáři dosud jen tušili (totiž že všechno, co kdy napsal, tvoří jediný, velký celek), a dokonce do toho všeho vepsal i sám sebe. Fandové postmoderny a/nebo Kingova díla jako takového nemůžou jinak než brečet štěstím.... celý text
Vláda vlků
2021,
Leigh Bardugo
Výborné zakončení grišovské série, ve kterém se vrátí snad všechny postavy, které se v ní kdy mihly (ano, TAMTĚCH šest taky). V porovnání se Zjizveným králem, který trpěl několika klasickými young adult nešvary (typicky se například víc soustředil na vzdychání hlavních hrdinů po sobě navzájem než na děj), je Vláda vlků super epický počin, ve kterém vše nakonec zaklapne tam, kam má, a který znovu potvrzuje, že v žánru fantasy young/new adult dnes Bardugo jen těžko hledá konkurenci.... celý text
Třináct měsíců
2007,
David Mitchell
Nevěřila jsem, že mě psychologický román ze života 13letého kluka bude bavit. Zaprvý: spletla jsem se. Zadruhý: spletla jsem se úplně maximálně. Třináct měsíců je román členěný do jednotlivých povídek, z nichž každá má své vlastní téma i náladu, Mitchell tak má spoustu prostoru na to, co umí nejlíp – skvělou charakteristiku postav i práci s jazykem, při které se ale fakt mistrovsky zvládá vyhýbat všem klišé a samoúčelným, „krásným“ obratům (což je mimochodem téma, které v jedné z povídek/částí románu sám otevírá a, jak je jeho dobrým zvykem, rozpustile tak na čtenáře pomrkává a ptá se ho: „Tobě je ale jasný, co tu právě dělám, žejo?“). Jasných pět hvězd, a kdybych mohla, přidala bych ještě jednu bonusovou za návrat, resp. představení jednoho z nejepesnějších záporáků, které kdy Mitchell napsal a který později skvěle řádil v Hodinách z kostí.... celý text
Běh o život
2011,
Richard Bachman (p)
Moje nadšení trochu kalí fakt, že mi King v předmluvě vyspoiloval, jak to celé dopadne (poučení: nečtěte předmluvy). K samotné knize: King je mi stále trochu sympatičtější než jeho alter ego Bachman, protože i když byl bachmanovský Běh o život super čtivý a sfoukla jsem ho za noc (nazdar, ranní kruhy pod očima!), ve výsledku mi v něm chyběla nejen ona Kingova pověstná grafomanie, ale hlavně práce s postavami a jejich vývojem. Navzdory délce něco málo nad 200 stran je totiž Běh o život ani ne tak román jako spíš rozsáhlejší povídka – jak rozpracovaností příběhu, tak wordbuildingem a postavami. Tuhle bachmanovo-kingovku si tak můžete představit třeba jako další epizodu z Black Mirror. Se vším dobrým i špatným, co k tomu patří.... celý text
