MrsFantasia
přečtené 222
Zloděj blesku
2009,
Rick Riordan
Přiznám se, měla jsem problém s hodnocením. Jako první jsem viděla film, velká a zásadní chyba, protože ten mě neuchvátil. A právě proto jsem se ke knize dostala až o něco později. A přiznávám, nijak mě neuchvátila. Jistě, byla příjemně napsaná, ale styl psaní mi chvílemi drhl. Navíc, ani dějově jsem nepadla na zadek - pravděpodobně tím, že už nejsem cílovou skupinou jako takovou. Děj je dozajista originální, má rychlý spád, moc na nic nečeká. I postavy jsou vcelku snesitelné, žádná z nich mi nevadila, žádná z nich nespadala do šedého průměru. Velice se mi líbilo jemné hraní s mytologií, Hádes, Áres i Poseidon byli úžasní bohové. Hlavní hrdina byl chvílemi trošku plochý, ale jak jsem říkala, nezvládla jsem si ho dostatečně oblíbit, protože už nejsem osobou, pro kterou je kniha určena. Stejně tak mi příliš nevyhovovalo hrdinské chování hlavních hrdinů... Prostě a jednoduše jsem se na celý svět Percy Jacksona dívala už moc dospěle - to však není chybou knihy. Je to další z řady příjemných, odpočinkových a čtivých knih, nijak však, alespoň pro mě, nezáří mezi knihami stejného žánru.... celý text
Město z kostí
2009,
Cassandra Clare (p)
Kniha byla rozhodně poutavá, běžela hezky rychle, plynule přecházela z jedné zajímavé situace do druhé. Styl psaní byl lehký, na nic si nehrál, nikde nedrhl a hezky se četl - takže naprosto splňoval status odpočinkové knihy. Ta celkové nebyla nějak náročná ani co se týče psychologie - ať už se to týče postav nebo náročnosti scén. Jinými slovy, mě, neuvěřitelného cíťu, ani jednou nerozbrečela. To k ději a stylu psaní. Když bych se měla podívat na postavy, tak u mě takřka jednoznačně vede Krasomil Pohroma. Je to výborná postava, přesně dle mého gusta. Trochu zlá, vcelku nečitelná, občas velice nepříjemná... Prostě výborná. Na nic si nehraje, je vlastně sobecká... a přesto pomůže. Valentýn je taky výborný záporák, ne bezduchý, skvělý manipulátor, přesto mě nijak zvlášť neuchvátil. Hlavní hrdinka je kapitolou sama za sebe. Není prudná, umí se o sebe postarat, přesto je často pro ostatní spíš závaží. Velice ráda jí to odpouštím, přesto doufám, že ji v dalším díle autorka naučí bojovat. Status křehké květinky nemůže být věčný. Každopádně oceňují její výdrž beze spánku - ze strany autorky jsem to považovala za nesmysl, nenechat jí tak dlouho spát, ale budiž... Jace... No, předčasně vyspělý dosti sebevědomý sexy týpek. Co víc dodat? Občas jsem mu nerozuměla, nepřišla jsem na to, jestli je to překladem nebo mou nedostatečnou inteligencí. Možná za to mohlo obojí. Čím mě ovšem autorka dosti naštvala, je závěrečná situace mezi ním a Clary - pevně doufám, že se to nějak vyřeší. Závěrem - kniha nijak nezměnila moje názory na fantasy jako takovou. Jela v dobře projetých, mnoha knihami osvědčených, kolejích, hltala jsem ji bez rozmyslu. Byla příjemná, nic nekopírovala, výborná jako odpočinkové letní čtení...... celý text
Dívka, která spadla z nebe
2012,
Simon Mawer
Mám slabost pro příběhy z druhé světové války. Je v nich určitá společná linka, dá se říct, že v nich vystupuje hmatatelné zlo. Protože kdo neslyšel o deportaci židů, o desítkách mrtvých. Už od malička nám vtloukají do hlavy německé zlo a my posloucháme. A právě proto člověka toto období tak zvráceně fascinuje. Co říci k samotnému příběhu? Dynamický, tvrdý, reálný. Čtenář chtě nechtě musí ocenit detaily, chladnou výstavbu příběhu, který k něčemu spěje. Mám problémy s knihami, které v anotaci prozrazují příliš. Zde však všeprozrazující anotace budí čtenáře ke čtení, burcuje. Kdo by už po pár řádcích nechtěl poznat Clémenta, kdo by nechtěl vědět, jestli bude hlavním milostným hrdinou on nebo Benoit. Jistě, francouzské fráze v textu mě často takřka iritovaly... ale pak... Není to tak opravdovější? Najednou víte ještě méně než neznalá hlavní hrdinka a... jste v její kůži. Styl psaní mi nevyhovoval. Zpočátku. Pak byl příběh natolik strhující, že jsem to přestala řešit. A pak...pak ještě poslední věc. Jedna jediná scéna, která mě svou skrytou prostotou a přímočarostí přímo dostala na kolena... ---SPOILER. Nastává ve chvíli, kdy Alice/Marian!Laurence/Anne-Marie prchá z obklíčené čtvrti a dostává se z ní pomocí jeptišek. A pak, pak tam proběhne ten krátký poslední rozhovor mezi ní a jeptiškou a - a já do teď nevím, jestli to ta jeptiška věděla. Jestli věděla, že pomohla utéct agentce. KONEC SPOILERU--- A to je nejspíš důvod, proč si někdy,v budoucnu, přečtu knihu znovu. Až zapomenu, jak mě rozložila na atomy. Protože se mezi řádky budu snažit zjistit, jestli to ta jeptiška věděla...... celý text