Mr.Donut
přečtené 81
Zeď
1992,
Jean-Paul Sartre
"Kdyby mi teď v tom stavu, v jakém jsem byl, přišli oznámit, že se mohu klidně vrátit domů, že mi darovali život, nechalo by mě to chladným. Když jsme ztratili iluzi věčnosti, je úplně stejné čekat několik hodin nebo několik let." - Zeď "Luciena, který dostal výbornou známku za své pojednání o "mravnosti a vědě", napadlo, že by mohl napsat Pojednání o nicotě, a představoval si, že až by to lidé dočetli, jeden po druhém by se rozplývali jako strašidla při zakokrhání kohouta." - Mládí vůdce... celý text
Hadí doupě
1988,
Agatha Christie
Podle některých jedna z nejlepších knih A. Christie, za mě tedy nic moc. Hlavní hrdina je v jasném středu zájmů mezi policií a podezřelými, přesto mu obě strany (dost iracionálně) sdělují svá tajemství a podezření. Po ústřední vraždě se nikdo moc neobtěžuje pořádně hledat vraha ani se chovat opatrně, všichni dělají, jako by se vlastně nic nestalo. Celá kniha i přes svou zdánlivou propletenost působí odflákle, jako by se autorka neobtěžovala s promýšlením dějových ani charakterových mezer.... celý text
Smrtholka
2020,
Lucie Faulerová
"Odkašlu si, cejtím se trochu trapně. Mlčíme tu takhle docela dlouho, přitom bych mu ráda řekla, že jsem o něm četla v novinách. O robotovi, co měl v nákupním centru ve Washingtonu nahradit lidskýho hlídače. Za pár dní se ale uprostřed směny zničehonic rozjel střemhlav do fontány. A těsně předtím, než to udělal, řekl: Všechno je v pořádku. Nikdo ho nezastavil. Prej nikdo nemohl tušit, co se chystá udělat, nikoho nemohlo napadnout, že se robot sám od sebe rozhodne naráz utopit ve fontáně. Chtěla bych mu říct, že o něm vím, že se o něm psalo, chtěla bych se ho zeptat, jak to myslel s tím, že všechno je v pořádku, ale místo toho neříkám nic, místo toho se s ním dívám z okna." Knihy Lucie Faulerové mají několik problémů. Zaprvé, je jich hrozně málo. Zadruhé, po dočtení vám všichni ostatní autoři připadají nudní a nezajímaví. Zatřetí, prachsprostě vás psychicky rozloží a neřeší, že skládat zpátky už se budete muset sami. Kromě skvělé psychologie postav zbožňuji autorčinu hru se čtenářem, chaos časových linek, mísení reality s představami, to, že pokud přestanete dávat pozor, ztratíte se.... celý text
Myši Natálie Mooshabrové
2004,
Ladislav Fuks
Hodně velkej bizár, srovnání s Kafkou mi při čtení nejednou naskočilo. Šel jsem do toho naslepo a abych řekl pravdu, nazvat to hororem a detektivkou, jak to někteří zmiňují, by mě vůbec nenapadlo. Sám bych to do žádného žánru nedokázal zařadit, což považuji za přednost.... celý text
Čtení Nesba se pro mě stalo krajně návykovou záležitostí a Nemesis nebyl výjimkou. O to víc mě mrzí autorova příležitostná "lenost", jež se objevila zatím v každé ze čtyř knih (jedu chronologicky). Nesmírně promyšlená zápletka s mnohonásobnými zvraty ve vyšetřování se tak střídá s jednáním ryze racionálních postav nesrozumitelným způsobem, které se autor ani neobtěžuje vysvětlit zkratem emocí/úsudku. Tyto kapitoly pak působí přehnaně "holywoodsky" a kazí celkový dojem z jinak výborné knihy.... celý text
Můj první Nesbo a musím říct, že takový masakr jsem nečekal. Trochu se mi pletla jména postav, asi proto, že 1) nejsem na norská jména zvyklý a 2) postavy jsou někdy oslovovány jen křestním nebo jen příjmením, což je ale asi nevyhnutelné (své přátele taky neoslovuji celým jménem). Spoiler: Vytkl bych snad "divné" chování Ellen, kdy v jasném ohrožení života vyrazí temnými uličkami k příteli (proč nezavolá někomu jinému než Harrymu? proč se nezamkne doma?). Také nechápu Harryho, který místo jednoduchého telefonátu kolegovi jede hollywoodsky divoce skrz celé město, aby mu oznámil, že se chystá atentát. Jsou to ale vše věci, které rád přehlédnu vzhledem k úžasné čtivosti a stále se zvyšujícímu napětí skvěle vymyšleného a zamotaného děje.... celý text