MiraiYume přečtené 164

Dvůr křídel a zmaru 2018, Sarah J. Maas

Fantastické zakončení fantastické série. Přiznám se, že jsem poslední díl četla dvakrát. Za sebou. Mě tedy opravdu bavil. Bylo těžké se od něj odtrhnout. Každá scéna, každá stránka byla důležitá pro dokreslení postav a událostí. Ten šílený počet stran mi vadil jen v jediné věci - fakt se mi nevešel do žádné kabelky, což naštve, když musíte čekat až domů, než si přečtete tu nejnapínavější scénu, před níž jste už vážně museli spěchat do práce/školy. Feyre prošla od prvního dílu dlouhou cestou. Ve třetím je někým úplně jiným, než byla v první knize. Naprosto se nechala pohltit svou mocí a titulem vladařky. Jako kdyby to bylo docela samozřejmé. A to je koneckonců dobře. Většina z nás se někam vyvine, zvlášť když čelí tak těžké situaci a nejasné budoucnosti, za kterou se musí prát. Rhysand byl stále skvělý, úžasný a ostatní postavy stejně tak. Bitva na konci byla epická. Skvěle popsaná, nebylo těžké si ji představit. Napínavá a konec tak dojemný, že jsem to vážně neměla číst večer před spaním. Úplný závěr byl víceméně otevřený, plný nadějí. Mám ráda konce typu: "A žili šťastně až navěky." Ale tady mi to nevadilo. Bylo to přesně tak, jak mělo. Tamlina mi bylo nakonec docela líto. Ztratil nejvíc, ale přitom si stále zachoval čest a odvahu. Dvůr se zařadil mezi jednu z mých vůbec nejoblíbenějších sérií. A opravdu moc ráda se k ní jednou vrátím.... celý text

Dvůr mlhy a hněvu 2017, Sarah J. Maas

No páni! Tohle byla naprosto úžasná napínavá jízda od první stránky až po tu šílenou šestistou šedesátou. První díl byl skvělý, druhý byl ještě lepší. Ano, Tamlin byl v prvním díle po všech stránkách kouzelný, šarmantní, okouzlující svým tajemným způsobem. Ale Rhys? Rhys je všechno, co Tamlin postrádá. Autorka si výborně pohrála s psychologickým vykreslením postav. Tamlin i Feyre jsou po hrůzách pod Horou zlomení a místo aby jeden druhému byli oporou, nedokážou pomoci ani svým vlastním zlomeným duším. Tamlin prošel proměnou. To, co nás na něm okouzlovalo v prvním díle, nahradila neutuchající potřeba mít vše pod kontrolou a až zběsilé nutkání ovládat všechno a všechny kolem sebe. Rhys zažil větší utrpení než Tamlin, ale díky své silné vůli a síle svých snů a osobnosti se nenechal zlomit. Feyre mne dobrou tříčtvrtinu knihy neskutečně štvala, ale na druhou stranu jsem ji chápala. Maas její depresivní a sebezničující stavy dokázala dovést do dokonalosti. Té postavě jsem to zkrátka všechno věřila - tu bolest a sebezničující prázdnotu. Kdo jiný by ji z jejích temných stínů měl vytáhnout, než samotný pán temnot? Oni dva si dokázali pomoci navzájem a budování jejich vztahu bylo tak přirozené a nekrášlené, že se podobalo realitě. Rhysand je po všech stránkách okouzlující postava, kterou nelze nemilovat. A ta jeho temná stránka je... Ach! Po prvních kapitolách jsem si pomyslela, že jsem asi začala číst nějaký těžce erotický román, ale nakonec mi tyhle vsuvky vůbec nevadily. Na začátku poukazovaly na to, že tělesná láska v žádném případě nedokáže nahradit partnerské soužití, kdy si dva věří a navzájem se podporují a ke konci zas jen prohloubily dojem ze vztahu Rhyse s Feyre. Protože i ta erotika do plnohodnotného vztahu patří, že jo. Tahle kniha má jedinou vadu - nevejde se mi do kabelky! Takže jsem si čtení musela nechávat až na doma. Ale příjemným zjištěním bylo, že i přes svůj šílený objem v podstatě neobsahuje hluchá místa. Příběh do poslední čárky plyne tak, jak plynout musí, aby došlo k tomu konci, ke kterému dojde (nechci spoilerovat) a jak Rhyse a Feyre sblížit a nechat ji objevit její schopnosti.... celý text

První 2015, Kiera Cass

K dokonalosti to mělo daleko. Ale jo, poslední díl splnil to, co jsem očekávala. Opět romantická linka propletená s napětím tak, jak se stalo ve druhém díle. Bohužel America stále občas na facku, ale už se trošku zlepšila, Maxonovo chování chápu. Jen konec mě zklamal. Po velké hádce a zamotání se kolem králova odporu nakonec všechno velmi rychle a velmi snadno vyřešili rebelové. Bylo to, jako kdyby autorce ke konci docházel dech a nevěděla, jak z toho spletence ven. Tak zvolila nejjednodušší cestu. Po zásahu rebelů zas bylo všechno sluníčkové a nic nebránilo šťastnému konci v západu slunce :-) No jak říkám/píšu, trošku mě to zklamalo a měla jsem tendenci dát tři hvězdičky. Dalo se z toho vytáhnout víc. Nicméně se to četlo tak lehce a občas mě kniha i nezřízeně bavila, takže čtyři hvězdičky si s přimhouřenýma očima zaslouží.... celý text

Elita 2015, Kiera Cass

Druhý díl mě zklamal. Co o to, napsaný je dobře, dokonce se mezi romantickou linku vkradlo i trochu napětí, což celý příběh oživilo, ale to nezachrání to šílené chování hlavních postav. Americe bych občas dala facku a Maxon se chová jako floutek, ačkoliv když vezmu potaz to, jak se k němu chová America, tak je jeho "zájem" o ostatní dívky naprosto pochopitelný. Jistěže všechno nechce vsadit na jedinou kartu, která mu co chvíli hoří v ruce. Nicméně si ten třetí díl ještě přečtu, snad se hlavním postavám rozsvítí a začnou se chovat víc dospěleji.... celý text

Selekce 2014, Kiera Cass

Je to tak sladké, až z toho bolí zuby. Zatím jsem nenarazila na nic příliš originálního - svět po čtvrté světové válce (velmi to evokuje Měsíční kroniky), kapitol a rozdělení do kast (ta podobnost s Hunger Games bije do očí). Ten zvláštní svět není ani moc přiblížený, vlastně o něm v podstatě nic nevíme. Tady jde jen o lásku. Dívčí románek. Dala bych možná tři hvězdičky, ale tak nějak jsem zrovna na tento žánr měla chuť, tak přidávám i čtvrtou, protože pokud hledáte nějakou dívčí oddechovku, dobře napsanou, pak je Selekce ta pravá. Sice je naprosto zřejmé, jak příběh dopadne, ale svým způsobem mě to bavilo. Takže jo. Pokud hledáte dívčí sladký románek s úžasným princem a děvčetem "z lidu", pak saháte po správné knize a nemůžete být zklamaní. Ale předem upozorňuji - víc od toho nečekejte.... celý text

Winter 2016, Marissa Meyer

Pravdou je, že Winter je úžasné vyústění úžasné série, ale trochu zdlouhavé. Některé části mi přišly už moc natahované, ovšem když jsem knihu konečně dočetla a krátce se nad ní zamyslela (ano, i to se mi občas stává), musím uznat, že všechno dávalo perfektní smysl a ta zdlouhavost a opakování stejných situací (rozdělení, spojení, rozdělení, spojení...) byly v konečném důsledku důležité pro vývoj celého příběhu. Asi by nebylo úplně správné, kdyby Cinder nakráčela na Měsíc, luskla kybordskou rukou a svrhla Levanu. Vždyť Cinder/Seline a její přátelé byli hrstkou proti armádě, museli se obětovat a projít drsnou cestu, aby na konci bylo opravdu zasloužené vítězství. Postava Winter mi ale přišla celkem zbytečná, jasně, ve vztahu k záchraně Scarlet a chování Jacina byla její úloha důležitá, ale když louskáte celou sérii najednou, začne vás brzy štvát. Tedy mě ano. Thorne jako vždy super! A moc se mi i líbila proměna Cinder. Myslím ta duševní. Na začátku série byla taková ušlápnutá, nejistá, na konci odhodlaná postavit se za něco, čeho byla nedobrovolnou součástí a čemu se musela naučit věřit a dělat tvrdá a rychlá rozhodnutí. Podtrženo, sečteno: série Měsíční kroniky je neotřelá, svým způsobem originální, zábavná, napínavá, poutavá. Je napsaná velmi dobře, i po stylistické stránce. Jsem moc ráda, že jsem na ni natrefila. Stojí za to si ji přečíst.... celý text

Cinder & Ella 2018, Kelly Oram

Tak to bylo něco! Po prvních stránkách jsem si říkala: "Další slaďárna pro náctileté." Ten pocit se rozplynul hned po autonehodě. Autorka si skvěle pohrála s citovým dokreslením postav. Věřila jsem jí každé slovo, prožívala jsem s Ellou každou křivdu. Život není spravedlivý a lidé dokáží být velmi krutí. Je to tak i v reálném životě. Romantika, vnitřní souboj a pochopitelná neschopnost smířit se se svým novým tělem, nepochopení okolí, osamělost a znovu získání sebedůvěry,budování si nového života a zázemí, schopnost dostat se z úplného dna alespoň ke břehu - to pro mě z této knihy udělalo něco výjimečného. Je to víc než jen bezduchá oddechová romantika. A o to víc si mě získala.... celý text

Cress 2014, Marissa Meyer

Autorka vytvořila fantastický svět, inspirace známými pohádkami v každém díle série je jen okrajová, výborně vyváženému příběhu to jen dodává na zajímavosti. Moc se mi líbí styl psaní Meyerová, je neskutečně dobrá vypravěčka, v jejích knihách nejsou téměř žádná hluchá místa. Cress je nabitá akcí, příběh graduje, ale stále se dozvídáme spoustu nového. V žádné kapitole nás nenechá vydechnout. Thorn je stále mou nejoblíbenější postavou. Cress je skvěle vykreslená, úplně jsem ji viděla před sebou a celkově mě ta zápletka s ní bavila. Levanu nesnáším čím dál víc a doufám, že ta svůj šťastný konec mít nebude! Je z ní záporák každým coulem. Musím zjistit, jak to dopadne! :-)... celý text

Scarlet 2013, Marissa Meyer

Skvělé pokračování, výborně napsané. Postavy mají své vlastní charaktery, úžasně propracované. Moc se mi líbil Thorne, dodával příběhu trošku humoru mezi vším tím dramatem a krví. Příběh byl vyvážený a tři dějové, vzájemně související linky, se mi taky líbili. V každé jsem našla nové informace, souvisely spolu a přitom vyprávěly tři různé příběhy. Podtrženo, sečteno - Scarlet mě dokonale navnadila na pokračovaní. Tato série zatím patří k mým oblíbeným. A to sci-fi žánr vážně nemusím.... celý text

Cinder 2012, Marissa Meyer

Nečtu sci-fi. Nemám tento žánr ráda. Ani nevím proč. Prostě ne. Ale tohle...? Zase jsem se nechala zlákat okouzlující obálkou (a tou další a další a hlavně tou poslední v téhle sérii). Občas si vybírám i knihy podle obalu, aniž bych četla anotaci. Je to takové "předdobrodružství". Tentokrát se volba vyplatila. Cinder je skvěle napsaná kniha s opravu poutavým příběhem. Nemá ani žádná "hluchá" místa. Zkrátka vtáhne do děje a nepustí a nepustí. Ani nevím jak, skončila jsem na poslední stránce a přišlo mi to líto! Opravdu tenhle žánr nemusím, ale kvůli Měsíčním kronikám udělám výjimku. Protože to stojí za to. Protože to nejde popsat, to se musí zažít na vlastní oči :-) Těším se na pokračování!... celý text

Krutá krása 2018, Rosamund Hodge

Krutá krása mě vážně pohltila. Moc pěkně napsaný napínavý příběh, jedna z tisíce variací na původní Krásku a Zvíře, ale přitom tak odlišná od těch ostatních! Někde níže v komentářích jsem četla, že je Nyx protivná, zlá a "nadržená", já si ale myslím, že autorka hlavní hrdinku vykreslila bravurně. Uvěřitelně. No vážně, vezměte si, že váš celý život je jen čekáním na neodvratitelnou smrt, na niž vás posílá vlastní otec, zatímco protěžuje vaši sestru-dvojče. Jak byste se cítili? Mile, oddaně, smířeně? Měli byste čisté srdce bez zášti? To těžko. To nikdo skutečný. Mě naopak Nyx byla hodně sympatická. Uvědomovala si své chyby, snažila se je napravit, mnohdy i ospravedlnit. Byla prostě "opravdová". A její city ke Stínu a Ignifexovi? Vždyť je to mladá holka zavřená mezi čtyřmi stěnami s přitažlivým mužem. Kdo ve svých sedmnácti nebyl tak trochu nažhavený na polibky a objímání? Podle mě si autorka s povahami i prostředím velmi pěkně pohrála. A spojení s mytologií a vytvoření vlastního světa s minulostí a tradicemi tomu jen dodalo korunu. Dala bych skoro pět hvězdiček a určitě si ji zase někdy přečtu.... celý text

Roštěnka 2014, Alice Clayton

Dvě hvězdy ze soucitu. Ze začátku mi přišlo, že Caroline a Simon jsou jako králíci. Občas to bylo hotové porno. Ne, nesdílím všeobecné nadšení. Caroline se chovala jako nedozrálá hlupačka, o Sophii ani nemluvě. Nechápu, proč autorka z žen dělá tak naivní a hloupá stvoření, zatímco muže se jí daří vykreslit celkem sympaticky. Postrádalo to napětí a příjemnou romantiku prvního dílu. O humoru se už vůbec mluvit nedá. Ne a prostě ne. Kdybych věděla, že se jedná o erotiku, tu knihu bych neotevírala. Mám takový nepříjemný zvyk všechno dočítat.... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

Zaklínače bych určitě zařadila do povinné četby každého milovníka fantasy. Co Sapkowski dokázal napsat, je obdivuhodné! Zaklínač je nadčasové a skvělé dílo, v němž se prolíná násilí s mytologií i filozofickými úvahami. Četla jsem ho před lety a moc ráda se k němu vracím. V několika povídkách je zřejmá inspirace pohádkami, nebo se alespoň kolem nich točí, ačkoliv z úplně jiného úhlu, než je známe. Nedovedla jsem se od něj odtrhnout. Jsem si jistá, že se k němu zase jednou vrátím. Ať chcete nebo ne, Gerald vás prostě učaruje (a Marigold vesměs pobaví).... celý text

Pán hor 1 2017, Hana Marie Körnerová (p)

Další krásná romance z historického prostředí a dějepisnými vsuvkami. To mám ráda. To vážně můžu. Příběh Christiny a Edmonda je moc hezký, romantický, něžný, plný čekání, touhy, naděje, odloučení, krátkých chvilek štěstí, dobrodružství... zkrátka všeho, co od takové historické romantiky očekáváte. Tato autorka to zkrátka umí. Jen za mě kniha klidně mohla skončit návratem na hrad po letech v exilu, ale když už se pokračovalo i linkou Sebastiana, moc mi to nevadilo. Jen už nebyla tak propracovaná a nebylo to prostě ono. V každém případě jsem zvědavá na další díl, ten si ujít nenechám.... celý text

Okouzlená nocí 2013, Amy Plum

No, tak předně - je to hlavně romance mezi neživým/oživlým a obyčejnou holkou potácející se mezi tragédií a snahou začít znovu žít. Celou knihu se prakticky nic neděje. Jediné, co se dozvídáme je, že se kolem utrápené, naprosto obyčejné holky, začíná motat překrásný kluk s překrásnými kamarády, který se do ní bezhlavě na první pohled zamiluje a co se nestane - ona se samozřejmě taky bezhlavě zamiluje. On jí neustále opakuje, jak je úžasná a skvělá, ačkoliv nic na těch víc jak dvě stě stranách to nic nenaznačuje. Pořád se o Kate mluví jako o té rozumné, předčasně vyspělé, ale drtivá většina jejího chování tomu nenasvědčuje. Vždyť ona pořád jen brečí anebo se bojí! Je to fakt k uzoufání! Vincent si mé sympatie získal snadněji, ale povětšinou se projevuje jako slídič a fanaticky zamilovaný kluk, i když duševně by měl být teda mnohem vyzrálejší. Celá ta jejich romantická linka (což je hlavní děj knihy, a je to vážně škoda) vyznívá neuvěřitelně, nevyzrále a prvoplánovaně. Je to zkrátka čtení pro velmi mladá děvčata. A přitom to mělo takový potenciál! Celou dobu jsem čekala, že se ten nápad s revenanty nějak rozjede, což se rozjelo. Na posledních cca. 20 stranách. Šílená škoda! Dala bych tak 2,5 hvězdičky. Ale protože mám dobrou náladu, zaokrouhluji nahoru ;-)... celý text

Maskované město 2017, Genevieve Cogman

Maskované město bylo nabité akcí. Hluchých míst bylo pomálu a povětšinou dokreslovaly svět fay a draků, což bylo celkem příjemné. Příběh tak působil opravdu propracovaně a rozhodně mě bavil, možná o něco víc než první. A navíc skončil tak, že si třetí díl prostě přečíst musím. Hlavně mě zajímá, jestli se konečně vyvine vztah mezi Kaiem a Irene.... celý text

Znamení Jednorožce 2017, Hana Marie Körnerová (p)

Je to první kniha od této autorky, která se mi dostala do ruky, a určitě ne poslední. Moc příjemné, oddychové čtení, kde nechybí romantika, intriky ani napětí. Příjemně mě překvapila, stránky utíkaly velmi rychle, líbí se mi i autorčin styl vyprávění.... celý text

Falešný polibek 2017, Mary E. Pearson

Předně - není to prvoplánovaná přeslazená romance. Autorce se podařilo vytvořit ucelený svět se svými vlastními pravidly, jazykem, minulostí a hlavně skvělým příběhem. Samozřejmě že romantická linka nechybí, vine se jako réva kolem hlavní napínavé osy, kde princezna Lia bojuje za svoji nezávislost, aby nakonec zjistila, že starým proroctvím stejně nikdy utéct nemůže. Krátké bloky s myšlenkami "vraha" a "prince" byly osvěžující a dávali příběhu hlubší rozměr, přece jen je kniha psaná ich formou, takže pohledy dalších postav jsem opravdu vítala. Musím se přiznat, že dojemné okamžiky (zejména s Waltherem ke konci) jsem tak tak ustála. Pearson má skvělý vypravěčský talent. Za mě - moc dobré počtení a po všech těch fantasy i vítaná změna.... celý text

Ve stínu moci 2017, Tereza Richter

Půjdu proti proudu, ale vážně nechápu tak vysoké hodnocení. Asi jsem moc náročný čtenář, nebo mám prostě jen ráda kvalitně zpracované poutavé příběhy. Tohle nebylo ani kvalitní, ani zas tak poutavé. Ano, kniha se četla rychle, ale bylo to jako sledovat vlak ujíždějící před nosem, sotva jsme doběhli na nádraží. Mechanické, strohé. Nevyvolávala ve mě žádné emoce. Nápad byl možná dobrý, ale zpracování bylo tak plytké, že mi to bralo veškerou radost ze čtení. Bylo to ucházející, ale rozhodně ne tak dobré, abych se nad příběhem Freyi a Jacka rozplývala. Nenáročné čtenáře určitě bavit bude, ale mně tam prostě chybělo... to něco. Nějaký spisovatelský um. Z vypravěčské stránky celkem dobré, ze spisovatelské ne. Škoda, Freya měla velký potenciál.... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

Teprve před chvílí jsem dočetla poslední stránku a pořád na mě ještě působí kouzlo knihy, myšlenky mám rozutíkané kdesi po Prythianu, tak mi to nemyslí tolik, jak bych si přála a potřebovala, abych napsala kloudnou recenzi. Tolik omílaná inspirace Kráskou a zvířetem získává díky této autorce úplně jiný rozměr. První kapitoly byly až bolestně povědomé, Feyre byla obsazena do role trpitelky a vůbec mi to přišlo celé takové divné a vláčné. Jenže Maas má tak skvělý styl psaní, že mi trvalo jen pár chvil, než jsem spolu s Feyre a Tamlinem překročila hranici a ocitla se v zemi vznešených víl. A tady to prosím začala být paráda. Jedna stránka střídala druhou, příběh plynul svižně, setkání s temnější stranou Prythianu bylo popsáno bravurně a vztah mezi Feyre a Tamlinem se vyvíjel přesně takovým tempem, až to celé bylo uvěřitelné. Jasně, Kráska se nakonec musela vrátit domů, dobře našlapaná linka byla na chvíli přerušena vsuvkou s rodinou, ale bylo to důležité pro vývoj dalších událostí a dokreslení charakteru Elain a Nesty. Rhyse zbožňuju. Tamlin... Ach Tamlin... Tak dobře, konec rozplývání. Opravdu skvělý příběh, konec byl fantasticky uchopený a dotažený, dával příjemný smysl a nutil mě nepouštět knihu z ruky. Za mě Dvůr trnů a růží doporučuji. Autorka má neskutečný talent, její hra se slovy je parádní jízda a já se už těším na další díl.... celý text