MaximumRide
přečtené 298
Třpytivá hodina
2020,
Iona Grey
Do Třpytivé hodiny jsem šla s vědomím, že půjde o příběh nešťastné lásky, což napovídá i popis. Byla jsem proto zvědavá, jak přesně tyto důvody budou v knize popsány, co bude nakonec ten svár, který je rozdělí. První důvod, se kterým Selina přišla, mi přišel ještě pochopitelný. Žena z bohaté rodiny, která svým způsobem nic neumí a nemá co nabídnout, se chce začlenit do normálního života a najít si práci, což se jí vůbec nedaří... Selinin druhý důvod (a pro ni očividně i více rozhodující!) mi už ale opravdu bil do očí. Když to napíšu velmi stroze, důvod typu "....milovala jsem bratra, zemřel. Milovala jsem kamarádku, zemřela. A tak nebudu milovat ani Tebe, protože taky jednou umřeš a já už nechci tuto bolest podstupovat..."., to na mě bylo moc. Se Selinou jsem prostě měla problém soucítit a porozumět jí. Měla radši zůstat jen u prvního důvodu, tam by jí člověk i pochopil. Ale toto mi přišlo dost utažené za vlasy... Bojovala jsem i s pocitem nesympatičnosti s ostatními postavami. U Seliny to bohužel bylo od začátku. Její pohled na život jsem nedokázala pochopit a i když mi jí bylo na konci knihy samozřejmě líto, na druhou stranu jsem si říkala, že si spoustu věcí zavinila vlastními rozhodnutími. Nemluvě o tom, že její psychické týrání sama sebe přešlo do zdravotních problémů. Očividně jí to za to nestálo... Alice mi přišla takový typ "mouchy, snězte si mě". Na můj vkus se autorka až moc snažila vyvolat v čtenáři pocit lítosti vůči ní, což mi upřímně někdy i překáželo. Lawrencovi by zase nechybělo mít trochu více úcty a hrdosti sám k sobě. Občas mě až štvalo, jak se nechal jejími neustále se měnícími se rozhodnutími vláčet jako na provázku. A když už to vypadalo, že si dupne, i tak Selina zavelela a bylo po jejím... Možná jsem cynik, ale na konci knihy mi překážela ta pasáž, kde Selina i Alice viděli ducha Lawrencovi sestřičky. U Seliny jsem to ještě chápala, do její situace se to hodilo, ale u Alice už ne. O to víc jsem měla problém uvěřit, že to jednou mohl být reálný příběh... Kdybych tedy měla Třpytivou hodinu charakterizovat, bylo by to "smutně přeslazená". Slzičku to ve mě nevyvolalo... 3* za dobrý nápad s příběhem, ale až příliš emocionálně sílený...... celý text
Dcery nové doby
2019,
Carmen Korn
Nic tak poutavého jsem dlouho nečetla! Kniha, i přes spousty postav, se četla plynule, vtáhla Vás do příběhu všech 4 žen i jejich rodin. Srovnání s Ferrante není úplné přesné. Oproti ní neměli postavy tolik prostoru na své myšlenky. Naopak. Děj ubíhal, co bylo potřeba, bylo napsáno, žádné sáhodlouhé proslovy...S hrdinkami jsem jejich příběh prožívala, bylo zajímavé nahlédnout do života Němek a do jejich pohledu na válku. Konec je velmi otevřený, těším se další díl! Za mě naprostá 5* kniha, která Vám zůstává v hlavě i dlouho po dočtení...... celý text
