Masenka1304
přečtené 233
Rok kohouta
2008,
Tereza Boučková
12. 2. 2017, 7:15 Otevírám 13. komnatu T. B. a začínám číst. Duše se mi tetelí, čtení mě hned neskutečně chytne. Přetěžce těžké téma. Žasnu nad bezbřehou odvahou autorky, se kterou svou kůži nese na trh. Zpověď tak nesmlouvavá a naléhavá. Údery humoru černějšího než černého přímo na solar plexus. "S obvyklým smíchem se mě zeptal (Rainer): Hádej, co je novýho? Nevím. Co? Máš lásku? Něco lepšího! Co? Rakovinu." str. 29 V pocitu absolutního zmaru a beznaděje nachází střípky, pro které má pořád smysl žít, anebo že může být ještě hůř. "Žít se musí. Muž: Ale proč? Proto. Člověk má povinnost žít. Musí chtít. A musí umět být sám, nehledat smysl života u jiných. Člověk je vždycky sám. Svobodu má jen a jen v sobě." str. 222 Netrpělivě klepu na dveře další z komnat T. B. a čekám na otevření. Zatím čtu Rudolfa Slobodu. Nevím, jestli to dočtu...... celý text
Pěna dní
2005,
Boris Vian
Příběh o tragičnosti a kráse lidského bytí, nevyhnutelnosti smrti a marnosti veškerého snažení, plný snových, neskutečných, iracionálních, přeludových, kafkovských situací, jako když autor blouzní z horečky. Krásné čtení, kde si každý čtenář najde svojí interpretaci... "...tráví dny v jedné vinárně, pije a píše spolu s jinými lidmi, jako je on sám, tam chodí pít a psát, popíjejí vždycky čaj Mořské dálavy a jemné alkoholické nápoje, což jim nedovoluje myslet na to, co píší, a spousta lidí přichází a zase odchází, tím se myšlenkami zamíchá ode dna a každý si vyloví tu či onu, žvásty se neeliminují, vezme se trocha myšlenek, přidá se trochu žvástů, zředí se to. Lidé to tak lépe stráví, zvláště ženy nemají rády nic, co je příliš jasné." str. 211, překlad Svatopluk Horečka, ARGO 2015... celý text
Smrt na úvěr
1999,
Louis Ferdinand Céline (p)
Ferdinandovo syrové, necudné, morbidní vyprávění mě nelítostně vtáhlo až daleko za plátna surrealistických obrazů Hieronyma Bosche, kde veškerá marnost bytí a bezbřehá bída světa tryská ze všech stran a vsakuje se až do morku kostí...... celý text
Dcera sněhu
2012,
Eowyn Ivey
"Člověk nemusí chápat zázraky, aby v ně věřil, a Mabel to vlastně obrátila naruby. Abyste uvěřili, musíte možná přestat hledat vysvětlení a místo toho tu malinkatou věc držet pevně v rukou, dokud můžete, než vám proteče jako voda mezi prsty." str. 206 Velmi křehký a hluboký příběh z drsné aljašské přírody o síle lásky, síle přátelství, ať už mezi partnery, člověkem a přírodou nebo třeba mezi sousedy... Příběh plný naděje i zklamání, něžnosti i krutosti, radosti i bezedného smutku...... celý text
