luculi přečtené 739

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

První stránky působí dojmem smíchání Popelky a Krásky a zvířete, zasazené do světa s vílami. Což jsou asi autorčiny oblíbené postavy... Nicméně první dojmy jsou jako vystřižené ze šablony, kdy jsou tu postavy, nepřátelé, ale určitým způsobem to mezi nimi jiskří. Tajemný vílí muž a chudá lidská dívka. Román pro ženy jako vyšitý, jen ne z naší doby. Upřímně to bylo jaksi zaměřené jen na vztahy a nějaký děj a příběh byl v nedohlednu. Knihu rozhodně nebudu vychvalovat do nebes. V podstatě se tam jen řešila hlavní hrdinka, nerudná, hádavá, protivná. Zoufala nad svým osudem, místo toho, aby byla ráda, jak dopadla. Přece jen si polepšila, než se to zvrtlo z jiného konce. Vzhledem k tomu, že její přesun k vílám měl být trestem, skončila tak, že žila v přepychu a nikdo po ní nic nechtěl. Chuděrka jedna... A Tamlin se moc nechoval jako hrdý zástupce vílího rodu. Byl náladový, ale jinak kolem ní až moc skákal. Amaranthina zuřivost a síla byla málo uvěřitelná a její scény před koncem ubohé... I samotné popisy víl s tesáky a drápy, připadala jsem si jak v nějakém upírském příběhu. Nicméně za dlouhou dobu, hodně za polovinou knihy, se to konečně začalo rozjíždět a dávat i větší smysl. Autorka to měla dobře promyšlené, ne že ne. Vcelku se to i pěkně četlo. Ale to zpracování bylo do očí bijící, s velkým nápisem young adult.. Prostě a jednoduše jde o knihu, kde se dva zamilují a bojují za svou lásku s celým světem. Aspoň tak to na mě působí. Zvlášť po Skleněném trůnu, který byl úplně jiné kafe a který byl pro mě zaručeně lepší, nemůžu říct, že Dvory mají smysl. Tohle čtení mi absolutně nic nedalo, žádný pořádný příběh, jen předělávka něčeho, co jsme četli tisíckrát. Autorka hrála hodně na romantickou strunu, zamilovanost a podobné věci, ale něco víc v tom rozhodně nenajdete. Tuto trilogii už asi dočtu, ale pokračování mě vůbec neláká. 2,5*... celý text

Inkoust a pečeť 2021, Kevin Hearne

Svět, který autor vytvořil, mě baví už několik let. Netrpělivě čekám, až vyjdou všechny díly s druidem Attikem. Ale mezitím jsem měla možnost se do příběhu vrátit skrze šedesátiletého pečetníka. Sice na hlavní postavu dost neobvyklý věk, nicméně se s ním nudit nebudete. Příběh je opět plný humoru, vybraných slov, nadpřirozených bytostí a akce. Od začátku do konce se jede na jedné vlně neustálého dění, problémů a jejich řešení. A dokonce padne zmínka o Attikovi a Oberonovi . Autor je opět ve svém živlu a na rozdíl od Útoku obrů píše výborně. Tohle je styl, který mu očividně padne a měl by u toho zůstat. Vyprávění je čtivé, nápadité, bez chvíle nudy, plné vtipných momentů, narážek nebo peprných nadávek. Takže knihu budete schopni dát i na jeden zátah, pokud vám čas dovolí. Hlavní problematika, která se v knize řeší bude ke konci vyřešena, víc neprozradím, nicméně zůstává nedořešen osud Ala a lidí kolem něj.. Je totiž proklet. A tak doufám, že v pokračování, kterého se nemůžu už teď dočkat, se dozvíme více. Tohle byla super jízda. Knihy tohoto rázu mám strašně ráda, které rychle plynou, žádné zdržování, spousta děje, jsem zabavená od první stránky do poslední a přitom není potřeba několikastránkových popisů a tvoření kronik a eposů. Za mě jednoznačné ano...... celý text

Odkaz popela 2021, Matthew Ward

Úvod byl takový rozpačitý a těžký. Hlavně pro počáteční orientovaní ve jménech a místech. Místy mi přišel i překlad lehce kostrbatý. Nicméně se to po nějaké době pěkně rozjelo. Příběh mě začal bavit. Působil sice dost šablonově, tedy takové to typické téma v žánru fantasy, ale autor to dokázal dost přikrášlit. Postavy byly sice průhledné jako sklo, takže vás nepřekvapí, ale na druhou stranu jste si nemohli být jistí jejich přežitím. Což bylo dost napínavé ke sledování, jelikož do poslední chvíle čekáte, koho autor obětuje. Navíc autor se rád vypisuje, takže je kniha poměrně dlouhá, má téměř 800 stran a takovou bitvu dokáže líčit na skoro 50 stran. V bichlích se až tak nevyžívám, ale četla jsem po troškách, takže jsem to dávkovala. Myslím, že můžu říct, že mě to docela bavilo. Beru samozřejmě ohled i na to, že je to prvotina, takže jisté mouchy na tom najdu. I v samotném příběhu, kdy mě to v podstatě bavilo celou dobu, dokud na scénu nepřišla Malatriant. Postavy byly v celku sympatické a uvěřitelné, i když jsem občas měla pocit, že si z té jejich blbosti budu rvát vlasy. Hlavně ve chvílích, kdy tak bezhlavě vlezly do léčky. Rozhodně nejde o nějaké veledílo. Najde se na tom spousta ale, některé scény mi moc nesedly. Přesto jsem schovívavá a řeknu, že to bylo fajn. Rozhodně jsem si to užila víc než třeba takového Ryana a Stín krkavce (tedy kromě prvního dílu, ten byl boží) a pokračování, pokud bude, si nenechám ujít.... celý text

Ve zrádných proudech 2021, Philippa Gregory

Z první knihy jsem byla nadšená, další historický román se zajímavým námětem o těžkostech lidského života v chudých poměrech. Celé se mi to opravdu dobře čelo. Ale pak přišlo pokračovací. První věc, která mě hned po začtení do knihy zklamala, děj nenavazoval na předchozí díl. Nešlo ani o posun v týdnech či měsících, ale rovnou o jednadvacet let! Po tak dlouhém čekání mě tohle totálně srazilo a už jsem nedokázala číst s takovou radostí. Kniha byla strašně dlouhá a vleklá. Zbytečně moc stránek, které to natahovaly (bichle ní nevadí, ale musí to být poutavě napsané). Ani postavy mě nezískaly. Staré známé hrály docela vedlejší housle, od Jamese jsem čekala mnohem více a Livia byla intrikánka hned od začátku. Ihned mi bylo jasné, že s ní je něco v nepořádku. A tak jsem nedostala vůbec nic pozitivního. Nešlo o přímé pokračování. Postavy mě vůbec nebraly, nesympatické, suché, ploché, nijak zajímavé. Vyprávění příliš dlouhé... Bohužel tohle jsem po tom čekání číst nechtěla .... celý text

Duna 2021, Frank Herbert

O Duně vím už pár let, ale nikdy jsem se ke knihám nějak nedonutila. Vždycky mě to lákalo a chtěla jsem to zkusit, protože je to vcelku oblíbené dílo. Zlom přišel až s chystaným filmem, který jsem viděla dřív než četla knihu. Byl pro mě zmatený a docela nepochopitelný. Ani při své délce nedokázal vše vysvětlit a spíš jen nakusoval kousky. Teď už vím proč. Kniha je hodně obsáhlá a strohá. Sama o sobě toho taky příliš nenabídne. Veškeré dění je takové povrchové a rychle se mění scény. Díky filmu jsem to při čtení dokázala nějak splétat a dávat dohromady, abych alespoň něco pochopila. Je zajímavé sledovat pohled na život ve vesmíru, obývání planet a války od člověka, který knihu napsal v šedesátých letech. Představivost by rozhodně nebyla překážkou. To spíš to neosobní zpracování. Postavy jsou dost ploché a nevýrazné. A děj sám o sobě je jako leklá ryba. Prostě je vyprávěný tak nějak bez emocí, nějaké gradace, napětí a podobně. U některých děl to dokážu překousnout, vždyť ani samotný Tolkien nepsal knihy jako nějakou fantasy řežbu. Nicméně mě oslovila bohatost jeho světa. Tady jsem se však bohužel většinu času nudila. Kniha se mi bohužel příliš netrefila do vkusu, ale věřím, že si najde spoustu fanoušků, kteří mají v lásce rozsáhlé ságy.... celý text

Nebe po bouři 2021, Sabaa Tahir

Po všech těch peripetiích, odbočkách, bojích a vedlejších situacích, jsme na konci. Bylo to skvělé a dobré čtení. Občas trošku delší a taky mám pocit, že se autorka nějak odklonila od původní myšlenky, protože první díl na mě působil jako něco jiného, s odlišným záměřem. Nicméně jsme došli tam, kam nás navedla. Nejvíc mě mrzel závěr, který nebyl úplně podle mých představ, jinak nemám námitky.... celý text

Spasitel 2021, Andy Weir

Po absolvování Marťana jsem byla naprosto nadšená. Po Artemis naopak zklamaná. S těžkou obavou jsem si tedy vybrala Spasitele, do třetice všeho dobrého. A úspěšně. Autor podle všeho nejvíce ovládá vystavění příběhu na jedné hlavní osobě a minimu vedlejších. Jak jinak nazvat, když vše sledujeme z pohledu hlavního hrdiny s minimálním přispěním těch ostatních. Ten se opět ocitá ve vesmíru sám, alespoň po nějakou dobu. A perfektně to funguje, napětí, věda, představy vesmíru a tak dále. Samozřejmě technických věcí bylo opět hodně a někdy sledovat vše bylo nadlidským výkonem. Ale všechny tyhle pasáže, byly protkány spoustou humoru, jako v Marťanovi. A to dávalo knize takový svěží ráz... Navíc se v příběhu prolíná i časová linka z minulosti, která vysvětluje, co se dělo, proč bylo zapotřebí této mise nebo jak se Grace dostal do vesmíru. A bylo to místy dost drsné. Hodně těžko se mi s tím loučilo. Zvlášť při tom závěru, který nám byl naservírován. Nečekané, zábavné, realistické, dramatické čtení. Vše v jednom. Takže verdikt je jasný. Stoprocentní ano a další šance autora do budoucna, že si ho zase přečtu .... celý text

Supernova 2020, Marissa Meyer

Po přečtení Protivníků jsem se pustila rovnou do závěru série. Musím říct, že mi to šlo dost pomalu. Bylo to dlouhé, vleklé a hlavně ty peripetie ohledně Nightmare byly natahované. Takže příběh působil dost protahovaně. Nicméně kniha byla plná překvapení a zvratů, akce a byla opravdu dobře napsaná. Samotný závěr byl dost zajímavě promyšlený. Nečekaný a aspoň, na rozdíl od jiných, vcelku nepředvídatelný. Nesouhlasím úplně se vším, jak to bylo uzavřeno, ale spokojím se s tím. Akorát až na ten epilog. Ten mi přišel zbytečný a nechal otevřené okno, které nebylo nutné. Spíš taková chabá jiskra na konci. Autorka už předvedla, že umí výborně psát a tady to není výjimkou. Sice se mi třetí kniha líbila nejmíň, ale to neznamená, že by byla vyloženě špatná. Ale na Měsíční kroniky nemá. Největší mínus u mě má nakladatel, protože kniha byla plná chyb, překlepů, chybějících slov ve větách. Bylo jich tam rozhodně víc jak stovka, což je ostudné a k zamyšlení, jestli je normální prodávat něco takového a platit lidi za takové lajdáctví...... celý text

Protivníci 2019, Marissa Meyer

Svět už není jako dříve, mezi lidmi žijí ti se superschopnostmi, někteří na straně dobra, jiní na straně zla. Někdo je však na pomezí. A mezi nimi zuří malá 'válka'. Je však těžké rozhodnout se, kdo z nich má pravdu. Zvlášť když se dá hledat v obou frakcích... Tito hrdinové chodí v kostýmech a mají přezdívky, takže je to vlastně jako číst komiks ale bez obrázků. Autorce se nedá upřít její představivost, bohatý příběh a promyšlenost do detailů. Už díky Měsíčním kronikám si mě získala a tady mě drží stále. Je to čtivé, napínavé a mnohdy překvapující. Ale na druhou stranu je to strašně dlouhé. Opravdu se řeší každá maličkost denních životů, která to tak trošku brzdí. Samozřejmě to vytváří to správné napětí, ale než se člověk dostane k tomu zásadnímu, docela to trvá... Bylo zábavné sledovat, jak se zápletka zamotává, jak se odhaluje Nova a Adrian. Co se vyvíjí na pozadí. Bylo to výborné čtení. Jediné, co mi kazilo dojem, tak doslova desítky a desítky překlepů.... celý text

Prokleté město 2013, Lisa McMann

Tak jsem se dokopala k této starší knize. I u mě na policii ležela poměrně dlouho a zlákala mě až nyní a to především svou útlostí. Text jak takový je hodně strohý, děj okleštěný na minimum, takže v tomhle ohledu kniha moc dojmů nezanechá. Působí tak hodně slabě a jako dílo nějakého začátečníka (což nevím jestli náhodou není prvotina, tak moc jsem to nezkoumala). Nicméně obsahová stránka mě bavila. Jednak je to hlavní hrdinka, která má určitou psychickou poruchu. Její nutkání rovnat věci a počítat už mnohé nepřekvapí, zvlášť když bydlí na takovém maloměstě. A hlavně to tajemno, to je největším lákadlem. Kniha může být sebevíc nudná, špatná nebo jazykově slabá, ale když se děje něco neznámého, temného až duchařského, určitě to naláká všechny. A to je právě ten největší tahoun. Až do konce jsem čekala, kdo za tím stojí, co se stalo se zmizelými a tak dále. Závěr mě překvapil napůl, dalo se to předpokládat, určitá vodítka byla. Přesto jsem nečekala úplně vše. Na takovou jednohubku spokojenost. Klidně to mohlo být delší a výpravnější, vůbec bych se nezlobila. Napínání bylo fajn .... celý text

Cesta do neznáma 2021, Theodora Stonewall

Knížka je opět tenká a působí jako jednohubka. Hlavním hrdinou je opět Zakhar, čaroděj, který je snad tou nejvíc negativistickou postavou, jsou jsem kdy poznala. Není se čemu divit, jeho život nebyl jednoduchý a tak se to na něm podepsalo. Ale někdy toho bylo opravdu moc. Zvlášť, když jako čtenáři sledujeme všechny ty jeho temné myšlenky a názory. Jelikož děj plyne hodně pomalu a ze zásadních zvratů se stane málo, sleduje se především postup hrdiny na výpravě, tak Zakhar nedostal ani moc prostoru k nějakým změnám či vývoji. Stále se uvnitř cítí jako velký a silný čaroděj, přestože se každého bojí. Co se týče samotného obsahu, tak je to opravdu vleklé a pomalé. A musím říct, že tentokrát mi to moc nesedlo. Asi na tuto knihu pro mě neuzrál ten správný čas... Ale přestože bych si raději přečetla něco jiného, více dějového než ukecaného, spoustě čtenářů se to bude zamlouvat. Na naše české poměry v žánru fantasy jde o povedený počin. Autoři mají bohatou slovní zásobu, velkou představivost a nebojí se psát o všem...... celý text

Magie vítězí 2019, Ilona Andrews

Co mě nenadchlo hned ze začátku, tak dva velké časové skoky. Jako chápu, že šlo o období, kterým to autorka nechtěla zbytečně protahovat, ale zároveň o momenty, na které člověk čekal tolik dílů. Od předposlední knihy se posuneme o více jak dva roky... U urban fantasy jsem obvykle zvyklá na určitý řád v množství použitých bytostí. Nejčastěji autoři volí kombinaci upíři, vlkodlaci a čarodějky. Občas k tomu něco přidají. Tady byl opravdový přehršel mýtických postav, někdy až zbytečně příliš potvor - ghúlové, bohové, padlí andělé, obři, kožoměnci, upíři, čarodějky, draci, džinové, gigantická monstra a mnoho dalších. Na druhou stranu se mi líbilo využití nejrůznějších panteonů - řecké, severské, indické, arabské... Uniká mi jedna maličkost. Smysl, ve vztahu Kate a otce a neustálé připomínky budoucí války a bojů, nějak začal mizet. Už mi to přišlo trochu přitažené. Dokud šlo o nekonkrétní hrozbu od neznámé postavy, tak to působilo záhadně. Ale po tom, co se poznali, to bylo divné. Ta nerozhodnost mezi rodinou a nepřátelstvím. Na poslední díl mi to přišlo moc zamotané. Neig byl zbytečný, i když kvůli úplnému konci důležitý, ale snad to šlo vyřešit i jinak. Prostě desátý a poslední díl, po tom všem, jsem si představovala nějak epičtější.... celý text

Magie spojuje 2017, Ilona Andrews

Magie změny 2016, Ilona Andrews

Na rozdíl od předchozího dílu se tohle rozjelo opravdu pěkně. Zápletka byla zajímavá, tentokrát se projevil i nový padouch a netočilo se to okolo již známých tváří. Přišlo mi i zajímavé až úsměvné, jak některé postavy drží pospolu jako jedna velká rodina a jakým způsobem se vlastně pomalu řeší i jejich bydlení a budoucnost. Je na tom pěkně vidět, jak se všichni vyvíjí a za ty měsíce až roky jdou vpřed... Takže tentokrát opravdu velká spokojenost, ať na chyby, které autoři dělají. A to především, že jim utíkají rozdíly ve věku postav, někteří stárnou a někteří zamrzli v čase (viz Derek), již dříve udělali chybu v datumu jedné sázky a teď v epilogu jsem se dozvěděla, že i v datumu jednoho svátku, který zmínili. Takže asi by to chtělo více hlídat detaily :-D. Ale jinak za mě spokojenost a teď už jen se dozvědět, jak to celé dopadne... :-)... celý text

Divoký symbol 2021, Patricia Briggs

Po tom, co jsem objevila Mercy, musela jsem konstatovat, že Charles a Anna jsou prostě slabší odvar. Už i tím, že je vypravování ve třetí osobě a není z přímého osobnějšího pohledu jednoho z hrdinů. Ale tady jsem byla zklamaná, protože mi to celkově nějak nesedlo. První polovina byla lehce vleklá a nedělo se nic zásadního. Celková zápletka mi přišla nijaká, chabá a nepříliš zajímavá. Až v druhé části se konečně příběh rozjíždí a čím blíže jsem byla vysvětlení, tím to bylo lepší. Stránky už jsem dokázala číst jednu za druhou. Jenže ani tak mi to nepřišlo takové, že to stálo za tak dlouhé čekání. Antihrdina byl perverzní, boj s ním trval snad deset vteřin a nakonec bylo rychle po všem. A ten epilog autorka zabila úplně. Tím mě fakticky vytočila, protože osobě, které se to týká, bych rozhodně přála něco lepšího, za všechno, co zažila. No prostě moje spokojenost hodně klesla, jelikož jsem měla vysoká očekávání. Jsem zvyklá na jinou kvalitu. Na knize moc pozitivních věcí nenajdu, i když z nostalgie určitě nebudu nijak shazovat autorčin um. Jen prostě má rozhodně na víc, na lepší osud postav, napínavější vyprávění, delší boje a především zajímavější zápletky.... celý text

Švadlenin dar 2021, Fiona Valpy

Knihu jsem si vybrala díky autorce, protože jsem od ní už četla jiný příběh - Kam včely chodí spát. Velkým překvapením pak bylo, když jsem narazila na momenty, které jsem už někde zažila. A tak jsem zjistila, že autorka se opět vrátila do doby druhé světové války, ale tentokrát k sestře předchozí hrdinky a jejím kamarádkám žijícím v Paříži. Opět jsem tu našla určitou podobnost ve stylu psaní, kdy většina děje plyne hodně pomalým seznamovacím tempem, ale před koncem nabírá na rychlosti. Tentokrát bych však řekla, že konec nebyl už tak zbrklý. V příběhu se střídají dvě časové linie, jedna z minulosti a války a druhá v součastnosti. Po malých krůčcích se odhaluje tajemství tří kamarádek. Větší část zabírá právě ta válečná část a tentokrát, jelikož jsme v hlavním městě a ne na venkově, se automaticky více probírá i činnost německé armády a pracovních táborů. Tyhle témata nevyhledávám, nemám tuhle minulost zrovna moc ráda k neustálému připomínání a rozebírání, ale tady to naštěstí nezabíralo tolik prostoru, tedy ty drastické popisy. Ale bylo důležité něco načrtnout, aby se vysvětlily určité okolnosti v rámci rodiny jedné z hlavních postav. Dost mě překvapilo to, že po dobu války si tolik lidí nechávalo šít oblečení, nebo že třeba takové kavárny byly běžně otevřené. I další fakta... Bavilo mě to, náhled do života lidí z čtyřicátých let minulého století, na utrpení, ale i boj a nevzdávání se. Na to, jak se každý snažil přežít po svém a někteří bojovali i za druhé. A jak to dokázalo ovlivnit i další generace. Je to hlavně o přátelství a rodinně. O vnitřní síle. Jediné, co mi trošku vadilo, tak ke konci autorka pořád rozebírala stejné témata, myšlenky a pasáže a omílala je stále dokola jako kolovrátek. Když už něco vysvětlila jednou či dvakrát, nemusela to stejným způsobem opakovat ještě pětkrát. Už to začínalo být mírně otravné. Působilo to spíše jak oddalování konce a nafukování textu...... celý text

Magie ničivá 2015, Ilona Andrews

No, tohle byl spíše slabší díl. Takový průměr. Docela mi lezlo krkem, o co se vlastně Hugh snažil. Takový trapný záměr jak z nějaké harlekýnky, to bylo ubohé a vůbec se to k ději nehodilo. Chtělo to nějaký 'ušlechtilejší' záporácký cíl... Navíc jsem měla pocit zmatku v některých chvílích. Jakože po záchraně Kate následovaly určité dějové zápletky, které se staly příliš rychle za sebou a tak nějak jsem ztrácela logickou návaznost... Čtení mě bavilo, ale tentokrát to bylo opravdu o ničem, nic úžasného. Jediné, co se mi zalíbilo, tak konec. Konečně nějaký jiný, než se v tomto typu knih stává. Otázkou zůstává, co bude dál. Nicméně mám teď jiné resty, takže si od Kate dám chvíli pauzu...... celý text

Magie na vzestupu 2014, Ilona Andrews

Magie zabíjí 2013, Ilona Andrews

Magie krve 2012, Ilona Andrews