luculi přečtené 738

Pláč zavržených předků 2022, Angela Slatter

Když jsem dostala nabídku na tuto knihu, tak jsem se docela těšila. Anotace slibovala tak trochu nevšední historický román s prvky fantasy. Řekla jsem si, že to tedy zkusím, mám ráda výzvy a taky příběhy, které vybočují z řady a nepůsobí jako ohraná deska. Námět mě rozhodně neskutečně bavil. Nápad, že jeden klan uzavře pakt s mořským lidem, kterému pak musí platit netradiční desátek, byl skoro jako vystřižený z hororu. Navíc se to okolo neustále hemžilo samými tajemstvími. To je však tak jediné, co mě chytlo. Způsob vyprávění je takový nemastný neslaný, bez života a víceméně docela nudí. Hlavní hrdinka působí dojmem neohrožené silné ženy, která si vždy poradí a dokáže se ubránit (někdy je až brutálně chladná), ale kdo by jí to věřil, když po celý svůj osmnáctiletý život žila v ústraní s prarodiči, kteří ji měli jak na vodítku? A najednou je schopna sama přežít v divočině plné stvůr? Místy je děj doplněný vyprávěním příběhů, takže je to jako pohádka v další strašidelné pohádce. Příběhy temné, plné smrti... Přes toto a fakt, že kniha je uzoučká, se to čte strašně pomalu a vlekle. Což mi vadilo asi nejvíc. Sice je tu stále něco na pozadí, co člověka nutí číst, protože je zvědavý a po všech těch lapáliích chce znát pravdu, ale není tu nic, co by ho vtáhlo a pohltilo a to je obrovská škoda. Strašně moc prostoru zabírají i veškeré Mireniny myšlenky a pocity, které se velmi často opakují jako kolovrátek, což také není snadné číst. Hemží se to všelijakými potvorami, až daný svět tak úplně nechápu. A poslední stránky knihy byly na můj vkus už moc zamotané a překombinované. Celkově je to nevyužitý potenciál.... celý text

Když spadne maska 2022, Samantha Shannon

Dočkat se tohoto dílu chtělo hodně trpělivosti. Po několika letech vyšlo pokračování a tak jsem měla docela obavu, zda to bude stát za to a hlavně, jestli si dám střípky dohromady, jelikož předchozí děj se mi jaksi vypařil z hlavy. Nicméně kniha sem tam něco z minulosti zmínila a tak nebyl takový problém ji číst téměř jako samostatné dílo. Co mi vadilo asi nejvíc, tak všechny za francouzské výrazy a hlavně celé věty. Rozhodně se mi nechtělo všechno googlit, takže nevím, co to znamenalo, co si postavy říkaly... Myslím, že něco takového by mělo být přeloženo alespoň jako poznámka pod čarou... Paige mi často lezla na nervy svou zbrklostí. Hraje si na velkou paní, ale když přišlo na věc, tak jako většina postav v podobných příbězích, se nedokázala zachovat dostatečně chladnokrevně a zbavit se nepřítele. I když se celou dobu snaží chránit životy lidí a tímto činem by jich desítky až stovky zachránila. Jinak čtivost knihy klesala a rostla jako křivka grafu. Chvíli to byla jen vycpávka, která to prodlužovala, jindy přišly zásadní momenty a zvraty. Spousta zrady a matení čtenáře v tom, komu vlastně věřit. Paige samotná lezla z jednoho maléru do druhého, až to bylo trošku přitažené za vlasy. Nicméně celek jako takový mi dával dost dobrý smysl, cesta byla trnitá a jako vždy jen přípravka pro další knihy (pokud vím, ještě tři!). Nejsem nadšená, ale ani zklamaná a stále mě zajímá, jak to vlastně skončí.... celý text

Hněv draků 2022, Evan Winter

První dvě věci, které jsem si hned na začátku uvědomila, tak zvláštní jména, která jsou nějak inspirovaná Afrikou, což se mi nakonec potvrdilo za epilogem. A druhá, že v tomto světě je částečně obrácený systém. Podle toho, co jsem se dočetla, jsem pochopila, že ve vysokokých postech ve vládě jsou ženy, taktéž domácnosti a jejich finance jsou na nich a hlavně vládnou vždy královny. Což je tak trochu neobvyklé, ale líbilo se mi to. * Co mě hodně brzdilo a to především ze začátku, tak velké množství pojmů. Časové intervaly, roky, vojenské jednotky, nadávky, pro všechno tu byly nové názvy, což trochu znesnadňovalo orientaci. Nakonec jsem tomu přišla na kloub, ale chvíli to trvalo. Přece jen to knize přidalo na 'fantazijní kráse', protože to čtenáře více oddělilo od našeho světa. * Na knize mi nejvíc asi vadily dlouhé pasáže popisující boje a cvičení v armádě. Já chápu, že je potřeba čtenáři předvést, jak se hlavní hrdina přerodí, zvlášť po určitém zvratu, který mu totálně změnil život i plány na budoucnost. Ale je skutečně potřeba těmto věcem obětovat dobrou půlku knihy? Opravdu nekecám, minimálně padesát procent na to padlo... * Což mě vede k postavám. Ty jsem si opravdu oblíbila. Sice z počátku Tau působil dost zvláštním dojmem a myslela jsem si, že ho ráda mít nebudu, ale ten se tak změnil, až jsem sama nechápala a především zírala. I ostatní byli hrozně fajn, někteří na počátku působili jako neurvalci, válečníci žijící jen pro boj a podobně, aby nakonec ukázali i jinou stránku. Kniha je plná zvratů a nečekaných momentů, že nikdy nevíte, s kým se rozloučíte. V každé chvíli čekáte, koho autor odepíše a nikdy si nemůžete být jistí, co přijde. Někdy mě to mrzelo, jindy jsem s tím souhlasila... Tohle mě neskutečně bralo dech. * Kniha je prvotina a je to na ní místy poznat. Jsou tu určité mezery a nedostatky, ale po dočtení je všechny autorovi odpustíte. Sice jsem tomu nevěřila, do poslední chvíle jsem čekala, říkala jsem si, že názor na knihu si udělám po poslední stránce, stále jsem myslela, že tomu nakonec dám jen tři hvězdičky, ale nemůžu. Bylo to krásné překvapení a na přelomu srpna a září okamžitě řeším pokračování. Navíc si tuto knihu potřebuji pořídit i papírově. Poslední věc, která mi trochu vrtá hlavou, tak její název... Přijde mi, že moc nevystihuje obsah...... celý text

Zjizvený král 2019, Leigh Bardugo

Tak v prvé řadě mě zklamalo to, že když se série nějak jmenuje (po někom), předpokládám, že hlavní a nejdůležitější postavou bude daná osoba. A ne, že se příběh dělí mezi více pohledů. Doufala jsem, že z toho vtipného Nikolaje, který si vždy ví rady, dostanu více... Na knize je vidět, jak autorka mistrně využívá své dovednosti natahování děje zbytečně na moc stránek. Čtení tak trvalo, nudilo a ta nejzáživnější část přišla až ke konci. I když úplně poslední kapitola mě spíš naštvala a to hodně. Tolik možností a nápadů a autoři vždycky přivedou zpět stejného záporáka, taková ubohost. Jediné, co tedy můžu na knize pochválit, tak provázanost jednotlivých sérií, návrat starých známých postav a ucelenost světa. Jinak ani jedna autorčina kniha na mě neudělala takový dojem, abych ji chválila do nebes. Stále zůstává hodně prostoru na zlepšení.... celý text

Skandar a zloděj jednorožců 2022, Annabel Steadman

Rozhodně pochopím, že tato kniha bude mít u mladších čtenářů úspěch. Ale já ji hodnotím ze svého pohledu a knihu nemůžu označit za něco úžasného. Je svým způsobem originální jelikož využívá jednorožců jako hlavního tématu a to jsem ještě neměla možnost číst. Díky nim, ovládání živlů a vznikajícím skupinkám přátel, mi to trošku připomíná Percy Jacksona. A poukazováním na párování jedinců s těmito tvory zase tak trochu Eragona a jeho dračici. Ale samozřejmě se nad některé věci dokážu povznést a beru to spíše jako lehké čtení. Nejsem cílová skupina a díky tomu na to pohlížím jinak. Navíc by mělo jít o prvotinu, takže je potřeba i k tomu přihlédnout... Rozhodně je to příběh s velkým potenciálem, ale zatím se pluje spíše po povrchu a do příliš velkých detailů se autorka nehrne. To, co se děje na konci, mě napadlo už tak v půlce knihy, takže žádné velké překvapení. Ale díky nemnoha náznakům je jasné, že velké finále nás teprve čeká. A taky mám trochu obavu o vývoj Kenny... Každopádně zůstal prostor pro vylepšení a s dalšími díly už to snad bude propracovanější a detailnější.... celý text

Zničený 2022, Kevin Hearne

Tuhle sérii snad nemusím nějak extra představovat a už vůbec nemusím vysvětlovat, jak oblíbená u mě je . Atticus mi vždycky zvedne náladu a jeho příběhy jsou pro mě naprostým odreagováním. Druid, který prožil dva tisíce let stále dokáže překvapit. Své o tom ví spousta nadpřirozených bytostí a i nadále má očividně co předvést. Tentokrát se v příběhu střídá jeho vyprávění s jeho učnicí a bývalým mistrem, arcidruidem. Občas se spojí a "vyvádí hlouposti" spolu, pak se ale na chvíli rozdělí a každý řeší své problémy. Před velkým finále ale už pracují pospolu. Na jednu stranu bylo fajn, že se příběh rozrostl o další hlavu, velice vtipnou a nadávající, ale na stranu druhou jsem se těšila i na nějaký prostor k vývoji mezi Attikem a Granuaile. Tak snad příště. Závěr byl poněkud rychlý a nepřekvapivý. I když je mi líto některých postav a nejen z tohoto dílu. Epilog slibuje další problémy, které nebudou jen ze strany Lokiho, jak se ukázalo. Tento protivník je kluzký jako had a očividně bude hrát velkou roli až do konce série a navíc teď k tomu ten nový... No uvidíme, co nového se ještě do budoucna dozvíme. Tohle čtení se nese v duchu typických šablon, které najdete u dlouhých sérií jako od Riordana nebo Briggs. Ale mě to vůbec nevadí. Sice byly díly slabší, tento byl ale super a nemůžu se dočkat posledních dvou z této série. Už aby to bylo...... celý text

Ostří mrtvého muže 2017, Luke Scull

Tohle bylo opravdu nečekané. Příběh se dost posunul a byl o dost zajímavější, než v předchozích dvou dílech. Vidím v tom strašně velký potenciál, i když mi přijde, že se autor sotva dotkl povrchu. Z postav mi k srdci přirostl nejvíc Vlk a Kayne, ostatní mi moc nepadli do oka. A to, co se dělo na pozadí, jsem tedy nečekala. V první části knihy se to krásně rozjelo, ukázalo příběh, který byl tak jiný a neobvyklý. Alespoň do doby, než připluli Mizející a tak nějak to zničili. Fakt, že autor použil tuhle rasu jako něco víc, která ovládá technologie, mi přišlo trošku moc. Vůbec se mi to do děje nehodilo. Ke všemu se skákalo z jednoho tématu do druhého, lidé bozi, tihle Mizející, do toho démoni, draci a já nevím co ještě. Válka s jedněmi, válka s druhými, válka s vlastními. Najednou to působilo dost překombinovaně a ničilo dojem, který jsem si do té doby vytvořila. Už jsem se radovala, jak skvěle se to všechno vyvrbilo, jak je to napínavé, jenže to nakonec dost sklouzlo a výsledný dojem změnilo. A nepomohl tomu ani závěr, který se neustále prodlužoval, až to vypadalo, že konec nikdy nepřijde. Který mě navíc tak nějak naštval, až jsem zuřila. Takové zvraty těsně před koncem nemám zrovna ráda a tady jsem se jich dočkala rovnou třikrát. Když už jsem myslela, že se blížím k poslednímu rozloučení s příběhem, kdy autor všechno vysvětlí a uzavře, bum, další útok a je to zase jinak. A to nebyl dobrý nápad. Epilog už byl přehnaný sám o sobě. Takže nakonec jsem nucena dát zase jen tři hvězdičky a přitom to vypadalo tak nadějně... ️... celý text

Zkáza a naděje 2018, Leigh Bardugo

Po prvním dílu, který mě nadchl, přicházelo už spíše jen zklamání. I závěrečná kniha si nesla určitý pocit nedotaženosti. Logika některých momentů mi přišla na hlavu. I opakující se scénář, kdy se zaseknete na místě, pořád se něco plánuje a bum, nepřítel je za dveřmi, všechno se zvrtne a je najednou jinak. V poslední knize mě to už ani nepřekvapovalo, spíš nebavilo. Bylo to otravné. Alina mě s každou stránkou začala víc a víc štvát, až mě ztratila úplně. Není to typ hrdinky, který by se mi líbil, svými rozhodnutími mi byla nesympatická. A co se týče ostatních postav, měla jsem dojem, jakoby se všichni nějak vytráceli. Po tom všem, kolik měli prostoru a potenciálu, zůstali nevyužití. Tuto knihu zachránil až úplný konec, na který jsem vlastně celou dobu čekala. Asi mě to ani moc nepřekvapilo, i když jsem byla trochu napnutá. Bylo to důstojné a promyšlené zakončení, přestože jsem nedokázala se vším souhlasit. Jak někdo zmínil, taková pohádka. Přestože to bylo stále čtivé a rychle mi to utíkalo, závěr série (kromě posledních stránek) mě bavil asi nejméně. Což je škoda. Celkový nápad se mi hodně líbil a čekala jsem tedy něco více vydařeného. Doufám, že dilogie Nikolaj Lantsov bude zdařilejší. 2.5*... celý text

Bouře a vzdor 2017, Leigh Bardugo

MŮŽE BÝT TROCHU SE SPOILERY! Druhý díl se z počátku zdá jako akcí nabité pokračování, ale bohužel po nějaké době to zabředne do typického scénáře. Alina a Mal jsou na útěku, přičemž je odhalí, jsou opět zajati a pořád dokola. Jejich svět je tak velký, ale stejně nedokáží zmizet. Pak přichází ta část, která se v knihách tohoto typu tak moc a stále opakuje. Jak už jsem říkala, Alina je sirotek z úplně nejnižších poměrů, ale díky své moci vyšplhala na vrchol, najednou je tak žádaná, že nápadníci se jen hrnou, ale přitom s pravým přítelem se oddalují. S tím, kterého sotva zná, téměř vleze do postele a toho, kterého roky miluje, najednou odstrkuje. Je to jediná osoba, které věří a stejně mu lže a nesvěřuje se mu. Nesnáším, když tohle autoři dělají. Nehledě na to, že se po sobě spisovatelé tak strašně opičí. Přijít s něčím neotřelým je očividně nad jejich síly. Celá kniha je v podstatě natahována tím, že se začínají sobě oddalovat a všechno je kryté tím, že mají moc práce, moc porad, večírků a kde čeho. Jejich vztah se stává hlavním dějem. Vůbec jsem nepochopila, proč se vraceli a proč příprava na válku musí probíhat zrovna takto. Když se kniha stáčí tímto směrem, dokáže mě to akorát vytáčet. A kde je děj? Kam zmizel Temnyj? Kde je nějaká logika? Detaily příprav, válečná strategie? I když to bylo oddechové čtení, které rychle plynulo, byla to daň za to, že mi to pořádně nic nedalo. Jen samé vztahy, kňučení, slzy, a tak podobně. Tohle se opravdu hodí na velké nepřemýšlení, protože jinak to nedokážu vysvětlit. Přece jen raději budu číst ty eposy, které mě svojí délkou ničí, ale aspoň se dočkám nějakého příběhu, napětí a lepších charakterů... A o překladu a chybách se snad nemusím zmiňovat. Ostuda. 2.5*... celý text

Světlo a stíny 2017, Leigh Bardugo

Když jsem do knihy šla, tak jsem samozřejmě čekala klasickou ya. Na poličce mi nějakou dobu ležela a mezitím jsem přešla na trochu jiné fantasy. A jak jsem očekávala, tak jsem i dostala určité jednání postav, které je pro young adult typické. Hlavní hrdinka se z úplné nicky dostane téměř na pomyslný vrchol, protože je najednou mocná a důležitá pro existenci světa a přežití jeho obyvatel. Najdete tu i typické rozpolcení mezi hrdinčinými city k druhému pohlaví. A nakonec dojde i k jejímu přehazování mezi stranami a dumání, která z nich je ta dobrá a správná. A taky přijde otázka, co je pravda a co lež? Která z postav hraje na dvě strany? Ale naštěstí se vždycky objevil nějaký ten zvrat. Když už jsem si myslela, že to celé klouže do roviny, kterou se mi nebude chtít číst po stopadesáté, a že se celý problém bude posouvat do dalšího dílu, přišla autorka s velkou změnou, zamíchala kostkami a najednou puf a vše se změnilo. Což mě docela příjemně překvapilo. Žádné zbytečné protahování k neúnosnosti. Takže ano, byly chvíle s typickými trapnými scénami, nějaké ty slzy, přemýšlení nad tím, komu věřit. Ale byla jsem i překvapená, kniha se četla výborně a kdybych byla mladší, byla by to pro mě pecka. Být mi patnáct, jsem do tohoto světa, hrdinů a zvláštních schopností zahleděná. Co bych akorát vytkla, tak to množství chyb v textu a občas nesmyslné tvary slov. Mě to prostě vždycky praští do očí a rozptyluje mě.... celý text

Meč severu 2015, Luke Scull

Tak jsem zdolala další vrchol. Musím říct, že obrovská část knihy byla spíš velkou přípravou. Střídaly se různé pohledy postav z různých míst. A v případě mého oblíbence Kaynea, i malý náhled zpět časem do jeho minulosti. Většinu doby šlo o vývoj děje a tak to bylo celé i pomalejší a ne až tak záživné. Bylo to sice zajímavé, ale moc mě to ke čtení netáhlo. Ale poslední třetina byla velkým zvratem. Spousta drobností se začala spojovat a dávat větší smysl. Najednou jsem si nebyla ničím jistá. Nejvíc asi tím, co jsou některé bytosti zač, začalo se to pěkně zamotávat. Ale i tím, přestože je to celou dobu plné umírajících, krve, zvratků, kousků těl a tak dále, že se autor rozhodl zbavovat i postav, které se zapojily už před dlouhou dobou a mě vůbec nenapadlo, že už nesehrají velkou roli. Kniha sice působí trošku nesourodě, škoda, že to napětí posledních stran nefungovalo od začátku. Občas bych se obešla i bez těch létajících vnitřností a kostí a zubů, což se děje téměř pořád, ale jinak jsem spokojená. Sice je to pro mě jen průměr, nicméně nemám ani moc co vytknout. Postavy jsou sympatické, mám své oblíbence i ty, které z duše nesnáším. U některých z nich je krásně vidět vývoj, kdy se z totálního paka (viz Cole) stává někdo, kdo za to stojí. Rozhodně jsem natěšená na poslední knihu. Tam se snad konečně dozvím, kdo je kdo, kam patří a dá mi to celé lepší smysl a sestaví celý obrázek. Někdy si totiž připadám trošku zmatená. Všechny ty pojmy a hierarchie, lidé, magelordi, svržení bohové, nezrození, mizející a tak dále. No, snad v závěru dostanu dostatečné vysvětlení. ... celý text

Dcera hlubin 2022, Rick Riordan

Po tolika přečtených autorových knihách jsem nepohrdla ani touto novinkou. Ta je sice z trošku jiného soudku, už se nezabývá mytologií, ale autorův podpis je tu jasně daný. Předně musím říct, že mi trošku nesedí ten koncept školy. Jako ano, studenti nevěděli vše a některá fakta se jim měla odhalit až budou starší a připravenější, což chápu. Rozumím i těm oborům týkajícím se výzkumu na moři, biologii a tak dále, ale že se studenti více nedivili, že se učí špionáž, zacházení se zbraněmi a podobně? Že netušili co je v budoucnu čeká a brali to jako typickou školu? To bylo vážně divné. Trošku se tu opakuje typická tematika Riordanových knih, studenti především ve věku 14 let, zachraňují sebe, lidi okolo, Zemi a budoucnost. Osud lidstva leží v jejich rukou. Jako obvykle narazíte na zajímavou faunu, zvláštní humor, trička s nápisy a podobně. Prostě staré známé pasáže . A jelikož se neřeší mytologie, bozi a jejich potomci, zvláštní schopnosti a tak, vybral si autor něco nového. Tentokrát je vše inspirováno Julesem Vernem a hlavně kapitánem Nemem. Po čtení jsem dokonce dostala chuť si přečíst Verneovky . Takže to bylo výborné zpestření a nejen v tématu, ale i díky tomu, že nejde o sérii. Alespoň prozatím, co vím. Každopádně lehké a čtivé, ostatně jako vždy. Bylo pár věcí, které mi logicky až tak nesedly, nepřišlo mi to buď chytré nebo reálné. A taky bych asi byla nadšenější, kdyby postavám bylo třeba o čtyři pět let více. Ale jinak námitky nemám žádné. Fanoušci autora si přijdou na své a zklamaní rozhodně nebudou...... celý text

Magie střelného prachu 2014, Ilona Andrews

Konečně jsem se odhodlala přečíst i tuto doplňkovou knihu ze série Kate Daniels. Tentokrát se totiž děj odehrává z pohledu její kamarádky Andrei a navazuje za pátý díl. Přestože mě návrat hodně bavil, tak to bylo prostě jiné. Byl tu cítit určitý nádech Kate, nějaká podobnost a tak trochu jsem to i porovnávala. Zase jsem potkala staré známé a navíc se dočkala i nějaké té egyptské mytologie. Na jednu stranu jsem spokojená, byla to fajn nostalgie, ale na stranu druhou mi chyběl ten pocit, že nechci knihu odkládat a že ji musím přečíst v jednom dni. Nějaké to napětí, překvapení a pocit 'závislosti'. V podstatě jsem měla dojmy jako při čtení každé povídkové knihy. Je to příjemné doplnění série, ale nezpůsobuje to u mě žádný wow pocit.... celý text

Po stopách Jacka Rozparovače 2021, Kerri Maniscalco

Musím říct, že tohle je pro mě spíše zklamání. Kniha se poměrně vleče a důležité pasáže rovnou přeskakuje. Nebo dokonce po zásadním momentu skočí o několik dní dále. Hlavní hrdinka je nezajímavá, na svůj věk dost charakterově nesouměrná, jednou chovající se jako dítě, jindy zase naprosto dospělá. Vůbec mi neseděla. Navíc jsem nechápala její podivné názory, někdy děsivě úchylné. Samotné pátrání po Jacku Rozparovači bylo minimální, žádná pořádná dedukce, skládání dílků, detektivní práce. Nebyl vidět žádný logický sledovatelný postup a řešení. Těch pár informací, které nám jsou poskytnuty jen chabě naplní očekávání. Stanou se určité nehezké věci a najednou se hlavní hrdinka rozplývá nad cirkusem a sedí na čajových dýcháncích. A pak zase ty hrůzy... Tohle bylo divné, přeskakovat z jednoho tématu do druhého. Celé je to nedotažené, neúplné, slabé. O hrdinčině inteligenci by se dalo těžce pochybovat, za to její kolega Thomas je učiněný odraz Sherlocka Holmese. Spíš by se to mělo jmenovat Po stopách Audrey Rose. Navíc vůbec nerozumím tomu, kde byli na tom, že jde o thriller nebo horor, mě to tak kromě popisů mrtvol či pár stránek ke konci vůbec nepřišlo. A už vůbec ne zmínka na přebalu knihy, že z toho bude tuhnout krev v žilách. Jediné, co mi opravdu sedlo, tak odhalení vraha, které se dalo i nedalo čekat. Celé to uzavření a vlastně i vysvětlení, proč nikdy nebyl odhalen. Tohle prostě nedoporučuji. 2,5*... celý text

Jak svrhnout vévodu 2022, Evie Dunmore

Knihu jsem si vybrala ze dvou důvodů a to díky žánru historického románu a taky tématu boje za ženská práva. Musím říct, že dané téma má jen vedlejší roli, přesto jsem ráda, že bylo součástí příběhu a jen se nemihlo, jak jsem se z počátku obávala. Protože po nějaké době autorka sklouzla k romantické lince a tak jsem si říkala, že víc z ní už nedostaneme. Romantická část je ovšem velice dobře známá a ohraná, kdy hlavní mužská postava je nepřístupná a je postupem času zlomena ženou, která nemá v hlavě pouze piliny. A tak to začne mezi nimi jiskřit. Největším problémem je ale jejich rozdílné společenské postavení a démoni minulosti. Kniha je jak vystřižená z šablony ženského románu, i když přestože se odehrává v 19. století, obsahuje poněkud otevřenější popisy, které pro danou dobu byly nepřijatelné... Co se týče vztahů samozřejmě. Jinak je to milé čtení, čtivé, které nepustí. Téma tisíckrát ohrané, přesto dokáže zlákat, s hezkým koncem a náhledem do minulosti, jednak ženských práv, společnosti, ale i toho, že ne vždy se dalo hrát podle pravidel...... celý text

Třetí ucho 2022, Jan Hamouz

Co na knize rozhodně oceníte, tak autorův styl psaní, bohatý jazyk a to, jak obrovský svět dokázal stvořit. Na jednu stranu se do toho začtete a budete si užívat každý detail, který kniha poskytne. Jen málokdy se mi podaří narazit na tak propracovanou fantasy. Ale na druhou stranu se budete pohybovat neskutečně pomalu po dětských krůčcích a v ději se dostanete jen o kousek. Jelikož se rozpitvává opravdu vše. Hodně velká a obsáhlá kronika, kterou jsem nejednou srovnávala s Hrou o trůny. Ten, kdo si užívá tento styl příběhů, si určitě přijde na své. Zařadila bych to mezi nejlepší českou fantastiku, přestože nedávám plné hodnocení. Pro mě to každopádně bylo hodně, hodně dlouhé, až zbytečně. Čím déle trvalo se dostat ke konci, tím více se moje pozornost ztrácela. Což je škoda, protože je to výborné a po obsahové i jazykové stránce se mi to líbí, i když žádná z postav mi do oka zrovna nepadla. Ale doporučila bych nějaké ty škrty, protože v těchto knihách přece nejde o kvantitu stránek, ale o kvalitu a bohatost děje a postav. Nicméně nevím, jestli budu pokračovat. Série by měla mít dokonce až šest dílů a pokud bude každá kniha trvat tři roky do vydání, tak to čekání mě dvakrát neláká...... celý text

V jabloňovém sadu 2021, Susan Wiggs

Tato kniha je typickým zástupcem oddechové literatury. Řeší se tu běžná témata ze života, propojená nějakými událostmi, které příběh doplňují. V tomto případě je to hodně tajemství z minulosti. Hlavní hrdinka, ostatně jako většina dalších, měla dost těžký život, který byl plný ztrát. Navíc neměla zrovna blízký vztah s matkou a tak v životě přilnula k práci jako k nejdůležitější věci. Jenže pak se dozví, že má i další příbuzné a vše se rázem mění. Líbilo se mi téma starých pokladů, jejich hledání a celková minulost k nim vázaná. Díky tomu se občas zabrousilo i do minulosti, do druhé světové války a k odboji v Dánsku. Což bylo dost zajímavé. Velice mě bavilo sledovat odkrývání pravdy v rodinných vztazích a pátrání po rodinné památce. Dávalo to vyprávění takový pocit tajemna. Jenže ke konci se to dost zvrtlo a už se řešily hlavně romantické vazby. Čímž mě autorka dost ztrácela. Kdyby nebylo závěrečného vývoje jak v klasickém ženském románu, s enormně přeslazeným koncem, tak bych byla spokojenější. Po celou dobu se to neslo na takové dobré vlně lehkého napětí, poznávání postav, jejich soužití, objevování minulosti a historie, lehké romantiky, ale pak už šlo jen o ty lidi a především celkový obrat Tess během těch pár dní, mi prostě nesedl...... celý text

Jádro 2018, Peter V. Brett

Co se týče Jádra, tak to bylo opravdu dlouhé. Po takové době, po tom čekání, se jednotlivé kapitoly dost táhly. Už jsem se těšila na ten závěr, jak to dopadne a co se stane. V podstatě mi trvalo roky to zjistit, takže čekání bylo téměř neúnosné. Posouvala jsem se po malých dětských krůčcích. Autor řešil každou sebemenší věc, každý detail a díky tomu je to tak jiné a jedinečné čtení, které jen tak nenajdete. Ale ta poslední kapitola mě teda dostala. Spousta předvídatelných momentů, ale zároveň i hromada těch, které jsem si nepřála. Z démonů už šel opravdový strach, protože to nebyly bezduché 'bytosti', které útočily na lidstvo. Už se začal objevovat i nějaký systém v boji a plán pro chystanou válku... Série jako celek je naprosto originální a obsahově výborná. Něco takového jsem ještě nečetla. Rozhodně mě bavilo vyprávění o démonech tak, jak jsem neměla možnost je poznat. Bylo to drsné, otevřené a tak skutečné. Nicméně nejvíc tomu škodily pasáže, které byly neúnosně dlouhé a nudné. Bitvy se hodně opakovaly a tak nebylo nutné každou popisovat do takových detailů. Ty pak celý příběh dost kazily. Po nástupu Krasijců to šlo celkově dost z kopce, protože se to věnovalo především jejich kultuře a to mě nebavilo. Klasická národnostní skupina, fanatici nějakého Boha a tak dále. Což byla škoda. Dostali podle mě až moc prostoru. V první knize mě zaujal Arlen a myslím, že měl být hlavním vypravěčem skrz celou sérii. Takže démony mám konečně za sebou. Bylo to super, jiné, hodně výpravné, detailní, skvěle vymyšlený svět, bohaté na postavy. Klobouk dolů. Ale znovu bych se tím prokousávat nechtěla .... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Hned na začátku jsem zjistila, že mi nějak unikly určité části anotace a tak jsem byla trošku v šoku. Zrovna když jsem si začala zvykat na postavy, tak je autorka odstranila. Navíc hlavní postava Bryce nepůsobí zrovna jako někdo, koho si oblíbíte. Je to pařmenka, která nejde daleko, aby byla opilá, zfetovaná nebo aby si to rozdala s neznámými chlapy. Ráda provokuje a tím se vlastně shazuje. Jako úvodní představení nic moc. Původně jsem si nebyla ani jistá, zda se mi chce pokračovat ve čtení. Dalším bodem je daný svět. Jediné, co poukazuje na Zemi, je slovo Midgard, tak snad předpokládám umístění příběhu správně, jelikož jsou zmíněny souvislosti, které dávají najevo, že existuje více světů. Mezi postavami tu figurují klasicky lidé, víly, měňavci, démoni, čarodějnice, ale i andělé a další. Je tu poznat určité šablonovité jednání, ale je pravda, že autoři mnohdy už nemají tolik prostoru pro originalitu. Autorka opět předvedla, že na tento žánr má. Rozhodně je to mnohem lepší než Dvory, protože je tu vidět bohatý a promyšlený děj. Takže můžu říct, že s ní hodlám i nadále pokračovat...... celý text

Dvůr trnů a růží 2016, Sarah J. Maas

První stránky působí dojmem smíchání Popelky a Krásky a zvířete, zasazené do světa s vílami. Což jsou asi autorčiny oblíbené postavy... Nicméně první dojmy jsou jako vystřižené ze šablony, kdy jsou tu postavy, nepřátelé, ale určitým způsobem to mezi nimi jiskří. Tajemný vílí muž a chudá lidská dívka. Román pro ženy jako vyšitý, jen ne z naší doby. Upřímně to bylo jaksi zaměřené jen na vztahy a nějaký děj a příběh byl v nedohlednu. Knihu rozhodně nebudu vychvalovat do nebes. V podstatě se tam jen řešila hlavní hrdinka, nerudná, hádavá, protivná. Zoufala nad svým osudem, místo toho, aby byla ráda, jak dopadla. Přece jen si polepšila, než se to zvrtlo z jiného konce. Vzhledem k tomu, že její přesun k vílám měl být trestem, skončila tak, že žila v přepychu a nikdo po ní nic nechtěl. Chuděrka jedna... A Tamlin se moc nechoval jako hrdý zástupce vílího rodu. Byl náladový, ale jinak kolem ní až moc skákal. Amaranthina zuřivost a síla byla málo uvěřitelná a její scény před koncem ubohé... I samotné popisy víl s tesáky a drápy, připadala jsem si jak v nějakém upírském příběhu. Nicméně za dlouhou dobu, hodně za polovinou knihy, se to konečně začalo rozjíždět a dávat i větší smysl. Autorka to měla dobře promyšlené, ne že ne. Vcelku se to i pěkně četlo. Ale to zpracování bylo do očí bijící, s velkým nápisem young adult.. Prostě a jednoduše jde o knihu, kde se dva zamilují a bojují za svou lásku s celým světem. Aspoň tak to na mě působí. Zvlášť po Skleněném trůnu, který byl úplně jiné kafe a který byl pro mě zaručeně lepší, nemůžu říct, že Dvory mají smysl. Tohle čtení mi absolutně nic nedalo, žádný pořádný příběh, jen předělávka něčeho, co jsme četli tisíckrát. Autorka hrála hodně na romantickou strunu, zamilovanost a podobné věci, ale něco víc v tom rozhodně nenajdete. Tuto trilogii už asi dočtu, ale pokračování mě vůbec neláká. 2,5*... celý text