Laaca přečtené 54

Tundra a smrt 2021, Martin Ryšavý

Martin Ryšavý prostě umí psát.

Kenozoikum 2020, Sergej Lukjaněnko

Horší tři hvězdičky. Stejně jako u prvního dílu platí, že je fajn společně s hlavním hrdinou objevovat tajemství a zákonitosti světa, kde mrtví ožívají a za jistých okolností se jim dokonce probouzí vědomí. Ale přeci jen, tohle téma už bylo vytěženo v minulé knize a teď autor jen horko těžko vymačkával další aspekty světa - nikoliv po zombie apokalypse, ale po zombie transformaci. Jenže, zajímavé nápady a originální zasazení samy o sobě nedělají skvělou knihu. To by chtělo ještě uvěřitelnější a realističtější dějovou zápletku. Ale jako jo, čte se to dobře.... celý text

Kvazi 2018, Sergej Lukjaněnko

Nejsem znalec zombie žánru, ale mám dojem, že myšlenka, že za některých okolností se mohou zombíci do jisté míry uzdravit a pak v některých ohledech překonávat normální lidi je podle mě nová a je super. To je největší přednost knihy - společně s hlavním hrdinou poznávat zákonitosti života zombíků (zde jim říkají "povstanci") a hlavně okolnosti, za kterých se mohou přeměnit v "kvazi". Samotná detektivní zápletka není žádný zázrak, ale jako kostra pro vyprávění o povstancích a o nelehkém soužití živých lidí s kvazi funguje. Škoda slabší jazykové stránky věci. Přesto ale dobré a asi si přečtu i druhý díl.... celý text

Komiksová učebnice komiksu 2019, Toy_box (p)

Jasných pět hvězd. Nádherně graficky zpracované i nádherně napsané. Autorka má úplně jiné zakotvení než já (zřejmě punk, graffiti, radikální levicový aktivismus...), ale s její knížkou souzním. Povinné čtení nejen pro tvůrce komiksů, ale pro všechny, kteří cítí puzení svého tvořivého nitra.... celý text

Milostný kruh (7 povídek) 1969, Ivan Sergejevič Turgeněv

Moc pěkné. První dvě povídky byly i v Lovcových zápiscích, které jsem četl nedávno, tak ty jsem přeskočil. Ty zbylé ale rozhodně nejsou slabší. Nejpůsobivější je asi ta poslední - Asja. A knížka má taky velmi povedený doslov od Miloslava Jehličky .... celý text

Cesta na severozápad 1948, Kenneth Roberts

Čekal jsem něco jiného - sevřené vyprávění o cestě napříč americkým kontinentem, něco jako cestopis. Ve skutečnosti je to rozsáhlé dílo o válčení a politikaření v polovině 18.století kolem dnešní americko-kanadské hranice. A v tom je skryté vyprávění o osudech vojenského velitele Roberta Rogerse, kterého jsem dosud neznal, ale kterého jsem ji ihned po přečtení knihy načítal ve wikipedii. A jestli máte rádi indiánskou tematiku, tak je tahle kniha pro vás. A nechci sýčkovat, ale jestli si Cestu na severozápad chcete sehnat, tak shánějte rychle. V Kanadě už poběhly akce s veřejným pálením knih, které se "zraňujícím způsobem" vyjadřují o menšinách. Jestli se to uchytí, tak se Cesta na severozápad ocitne na hranici také. Protože na řadě míst se sice k indiánům vyjadřuje s obdivem, ale ve velké převaze jsou pasáže, které se k nim vyjadřují s despektem. Ale to je přece v pořádku! Takhle je to autentické! V 18. století bílí osadníci opravdu (a oprávněně) cítili svoji převahu nad indiány. A že se rudokožci devastovali alkoholem a že brzy začali být závislí na bělošských obchodnících, to je také pravda. Ostatní komentáře se tady vyjadřují ve smyslu, že první polovina knihy je výrazně lepší než druhá. Něco na tom je, ale i ta druhá je naprosto strhující. Doporučuji!... celý text

Cesta na severozápad 1977, Kenneth Roberts

Čekal jsem něco jiného - sevřené vyprávění o cestě napříč americkým kontinentem, něco jako cestopis. Ve skutečnosti je to rozsáhlé dílo o válčení a politikaření v polovině 18.století kolem dnešní americko-kanadské hranice. A v tom je skryté vyprávění o osudech vojenského velitele Roberta Rogerse, kterého jsem dosud neznal, ale kterého jsem ji ihned po přečtení knihy načítal ve wikipedii. A jestli máte rádi indiánskou tematiku, tak je tahle kniha pro vás. A nechci sýčkovat, ale jestli si Cestu na severozápad chcete sehnat, tak shánějte rychle. V Kanadě už poběhly akce s veřejným pálením knih, které se "zraňujícím způsobem" vyjadřují o menšinách. Jestli se to uchytí, tak se Cesta na severozápad ocitne na hranici také. Protože na řadě míst se sice k indiánům vyjadřuje s obdivem, ale ve velké převaze jsou pasáže, které se k nim vyjadřují s despektem. Ale to je přece v pořádku! Takhle je to autentické! V 18. století bílí osadníci opravdu (a oprávněně) cítili svoji převahu nad indiány. A že se rudokožci devastovali alkoholem a že brzy začali být závislí na bělošských obchodnících, to je také pravda. Ostatní komentáře se tady vyjadřují ve smyslu, že první polovina knihy je výrazně lepší než druhá. Něco na tom je, ale i ta druhá je naprosto strhující. Doporučuji!... celý text

Pražské hyeny 1994, Pavel Verner

Literární veledílo to není, na mnoha místech to hlasitě skřípe, logika pláče a styl je chatrný, ale přeci jen knížka umí chytnout drábkem a až do poslední stránky nepustit. Na ocenění děje je potřeba být černočerný cynik a trochu i úchyl a pokud to splňujete, tak jste cílovka. Lze pochválit postavy - hlavně hlavního hrdinu Mirdu.... celý text

Lovcovy zápisky 1950, Ivan Sergejevič Turgeněv

Vždycky jsem si říkal, jak je to bizarní, že v době kdy Melvile píše Bílou velrybu o velrybářích a Jack London příběhy dobrodruhů z Aljašky, tak v románech z carského Ruska chodí jedni znudění šlechtici k jiným, hrají karty, pijou vodku a jejich duševní obzor sahá od Moskvy do Petrohradu. V případě, že jde o vojáky, tak možná ještě na Kavkaz. A tady jsou velmi pěkně napsané povídky ne z prostředí aristokracie, a z venkovského prostředí - lesy, stepi, polostepi, zapadlé vesničky a lidé v nich. A je jasné, že být v té době rolníkem v takovém Bělevu, Bessonovce nebo v jakékoliv jiné zmíněné dědině, že to rozhodně žádný med nebyl. Protože ve všech oblastech, kde se povídky odehrávají, ještě vládlo nevolnictví a tom, co to v praxi znamenalo se v této knížce dovíme dost a dost. Některé historky jsou mrazivé. A proto Lovcovy zápisky tak přispěly ke zrušení nevolnictví. A na jedné straně kruté zacházení s nevolníky a na druhé straně krásné popisy přírody, až se člověk přímo vidí někde na okraji zrajícího žitného pole a březového háje s protékajícím potůčkem. Takhle sugestivní umí Lovcovy zápisky být. Zrovna jsem knihu dočetl, ale mám takový dojem, že se k ní budu v budoucnu ještě vracet. A ještě jedna hluboká poklona překladateli - chvílemi mluva naprostých vypitých primitivů s IQ tykve, jinde podlézavé obraty notorických pochlebníků a jinde rádoby učené rozpravy pseudointelektuálů. Všechno opravdové a plastické. Smekám.... celý text

Pověsti dávných časů 1983, Alexej Pludek

Kolegyně z práce už řadu let píše fantazy román, u kterého jsem měl dojem, že mu něco chybí. A to něco jsem našel v téhle knize. Totální zaujetí a nadšení pro téma. Boje statečných hrdiných Slovanů vyvstávají úplně před očima, jak tam naši ušlechtilí chlapci spravedlivě rubou odporné, smrduté a křivonohé Němce. Joj! Abych tedy byl spravedlivý - většina kapitol se týká nikoliv českých kmenů, ale slovanských etnik v prostoru mezi Labem a Odrou - pro mě neznámých Obodritů, Črezpěňanů, Veletů a dalších. Tam, kde je dnes Berlín, Štětín a Chotěbuz. Jestli má nějaká kniha atmosféru jako při fandění na fotbalovém stadionu, tak je to tato.... celý text

Romanovci 1613-1918 2019, Simon Sebag-Montefiore

Možná, že spíše než strohé "Romanovci" by se měla kniha jmenovat "Šukání napříč věky". Přes celých asi devět set stran je na historii Romanovců nahlíženo hlediskem, kdo měl jaké milenky (a milence), co spolu prováděli a jak soukromě říkali svým genitáliím. Ale velký počet stran naštěstí nakonec dává dost prostoru i pro standardnější historii. A je fajn počíst si do nejmenších podrobností o takovém caru Petrovi, Kateřině veliké a dalších. Kromě sexuálních historií je v knize také spoustu šťavnatě vylíčených masakrů. I to je důvod, proč je kniha tak čtivá. Těch devět set stran tak uteče jako voda. A závěr - detailně vylíčená likvidace carské rodiny bolševiky je opravdu mrazivý.... celý text

Vzpomínka na Zemi 2018, Liou Cch'-sin

Nejčtivější a nejzajímavější díl trilogie byl podle mě díl druhý. Třetí díl je literárně trošku, ale opravdu jen trošku, slabší, ale, pokud se na to podívám z trochu jiné perspektivy, tak bych ho označil za nejobdivuhodnější. V jednom románu popsat několik zcela rozdílných budoucích epoch lidstva, které vyvrcholí věkem budování rozsáhlých měst ve sluneční soustavě a pak po kataklyzmatu ti galaktičtí osadníci, to je opravdu neskutečné. Všechno drží pohromadě a oceňuji, jak si autor dal práci s popisováním fyzikálních principů různých futuristicých technologií. Kdo ví, třeba by to tak opravdu mohlo fungovat - relativistické kosmické lodě fungující na principu "žehlení" prostoru, princip tvorby černých domén a zpomalování světla, hrátky s dimenzemi a podobně. Myšlenku že trojrozměrný vesmír je vlastně torzo vícedimenzionálního vesmíru zdevastovaného galaktickými válkami, jsem viděl poprvé. Takže v popisu futuristické vědy a kosmologie za mě hluboká poklona. Na tomto titánském pozadí jsou pak ale životní peripetie hlavní hrdinky Čcheng Sin vylíčené trochu neobratně. Její chování není moc uvěřitelné a nešikovně prokreslených postav je ve knize více. Některá místa jsou možná až moc rozvleklá, což by samo o sobě nevadilo, ale v kombinaci s tím, že postavy nejsou perfektní, už to na závadu je. Ale přesto - za ten obří záběr knihy, kterou muselo být nesmírně obtížné vymyslet a napsat, patří panu spisovateli velký obdiv a plný počet hvězd.... celý text

Neviditelný 1990, Herbert George Wells

Váhal jsem mezi silnými třemi hvězdičkami nebo jen-tak-tak čtyřmi. Zajímavý je ten posun od "chudák vědec, který nedomyslel pokus" po "to je ale nebetyčná zrůda!"

Temný les 2018, Liou Cch'-sin

I přesto, že si myslím, že obecně čtenáři hodnocení knih nadsazují (asi pro pocit sebeuspokojení ve smyslu "Jsem king, zdolal jsem knihu), tak i přes svojí autokorekci hodnotím pěti hvězdičkami. Strašně se mi líbíla ta premisa, že za nějakých 400 let dorazí invaze mnohem vyspělejších mimozemšťanů, kteří dopředu avizují, že chtějí vyhladit lidstvo. Protože 400 let je taková těžko uchopitelná lhůta - není to ani na pořadu dne a ani nekonečně vzdáleno. Takže se mi líbily ty střety mezi eskapisty, defétisty a triumfalisty. Opravdu obdivuju autora za obří množství nápadů a motivů, které použil. Až si člověk říká, jestli s těmi nápady neplýtvá, že by to jiným klidně stačilo na tři další knihy. Vždycky mě potěší, když se v knize objeví nějaký rébus, já celkem brzy vymyslím nějaké řešení, v knize chvíli tápou, pak příjdou na to, co jsem vymyslel předtím já, jenže se ukáže, že je to sice nadějnější varianta postupu, ale že to také nejde použít. V tomto případě jsem si říkal, že je to jasné jak facka, že trisolarany lze udržet na cestě hrozbou garantovaného zničení Země, kdy sice zemřou všichni pozemšťané, ale také se doslova vypaří důvod, proč by se měli trisolarané o sluneční soustavu zajímat. Takže by se muselo vyjednávat. A o něco později se tato taktika rozebírá, dokonce v několika variantách, ale ukazuje se, že to takto jednoduché být nemůže. Pěkné. Jediné, co bych knize možná vytkl je to, že není jasné, co sofony zvládnou a co nezvládnou. Přeci jenom, jsou to jenom protony. Z jedné strany dokážou monitorovat veškerou komunikaci na zemi (elektronickou, psanou i mluvenou) a z druhé strany nezvládnou zamordovat meditátora. To je možná škoda - třeba důležitou složkou příběhů o superhrdinech je pátrání po hranici, co ještě zvládnou a co už ne. Myslím, že jdu shánět třetí díl.... celý text

Našlo se koťátko! 2014, Sue Mongredien

Perfektní na čtení dceři před spaním. Ale velká škoda odfláknuté korektury překladu. Tolik chyb v textu jako překlepy nebo nesprávně složené věty, to se jen tak nevidí.... celý text

Tisíce planoucích sluncí 2008, Khaled Hosseini

Čtení ze kterého mrazí. V jedné rovině příběh o domácím násilí, ale hned zkraje si uvědomíte, že v reáliích Afghánistánu se Rašíd nechoval nijak mimořádně a že takhle to tam prostě chodí. A do toho válka - původně snad spravedlivý boj proti okupantům, ale pak naprostý zmar konfliktu mezi frakcemi nejrůznějších militantů. A v tomhle prostředí je potřeba nějak přežívat, vychovávat děti a nepřilákat k sobě pozornost náboženské policie tálibů.... celý text

Gustáv Husák 2017, Michal Macháček

S autorem, panem Macháčkem, jsem viděl natočený rozhovor s titulkem "Brežněv o okupaci nerozhodl, generálové SSSR ji chtěli už dávno". Tam mluvil natolik poutavě, že jsem si pak zjišťoval, co napsal a když jsem zjistil, že monografii o G.Husákovi, tak jsem si řekl: "To chci". A dobře jsem udělal - ono by se zdálo, že tlustá monografie o normalizačním politikovi bude hrozná nuda, ale bylo ro přesně naopak. Text je napsaný velmi čtivě a to přesto, že zabíhá do dost velkých podrobností. O spoustě skutečností jsem vůbec netušil - třeba, že byly celkem seriózní úvahy o připojení Slovenska k SSSR anebo to, jak nestabilní vlastně bylo česko-slovenské soužití a česko(-)slovenský stát. Každopádně - Gustáv Husák byl mnohem barvitější osoba, než jsem si myslel.... celý text

Hadži Murat 1962, Lev Nikolajevič Tolstoj

Kniha od ruského spisovatele s neruským hrdinou, který nesnáší Rusy, ale dočasně s nimi musí spolupracovat. Ukazuje se ale, že pořádní parchanti jsou ale i militanti ímáma Šamila. Těžko pak volit menší zlo. Co trochu vadí při čtení, je nesrozumitelnost historie Hadži Murata. Co se ale děje v přítomnosti, to už je srozumitelné dobře.... celý text

Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá 2016, Jack Thorne

Zpracování formou scénáře ve mě napřed budilo obavy, ale brzy mi to přestalo vadit a ještě později jsem to přestal vnímat úplně. Děj je rozporupný - je těžké zpracovat cestování časem do minulosti tak, aby ve výsledku nebyly logické nesrovnalosti. To se tady moc nepodařilo, skřípe to na příliš hodně místech. Na druhou stranu bylo sympatické, jak si postavy postupně uvědomovaly, co můžou drobné změny minulosti natropit a postupně si snižovali cíle - ze záchrany Cedrika se stalo jenom úsilí vrátit všechno do původního stavu, hlavně nezabraňovat ničí smrti a pohlídat, aby se děj předchozích knih odehrál jak měl, i když to znamená, že Harry bude vidět masakr svých rodičů Voldemortem. Bylo trochu bizarní, jak dva pubertální kluci detailně znali, jak se přesně odehrávalo randění a různé drobné příhody nějakých, z jejich pohledu, páprdů o generaci až dvě starších. Moc se mi líbily postavy Scorpiuse a záporačky Delphi. Albus Potter mi přišel jako blbeček, což ale může být ne nekvalitou knihy, ale tím, že blbeček prostě byl. Možná by byly spravedlivější tři hvězdy, ale knihu jsem přečetl asi na čtyři zátahy a vždycky se těšil, až se k ní večer dostanu a nakonec mi bylo líto, že už je konec.... celý text

Génius moci Arnošt Dědyš aneb Milovaný diktátor 2017, Ladislav Lacina

Pohádka o tom, jak Andrej Babiš k moci a penězům přišel. Netuším, nakolik je to podle pravdy a nakolik vybájené. Tak nějak mi to ale bylo jedno. Obsah knihy (nechce se mi použít slovo děj) je vlastně krok za krokem vypsaná posloupnost, jak si sociopat plní sny o moci. Velmi nekomplikované čtení, beze zvratů a bez napětí. Tím, jak je kniha psaná prostince, tak se vlastně dobře a rychle čte. Přečetl jsem ji normálně doma, ale takový matroš se hodí spíš do čekárny k zubaři nebo na nádraží. Slátanina to není, ale slabota ano.... celý text