Kozel
přečtené 735
Alenka v kraji divů… a za zrcadlem
2007,
Lewis Carroll (p)
Nevím, jak bych se na knihu díval jako dítě, nicméně teď se nemohu zbavit otázky, zda Alenčiny příběhy nepsal Carroll pod vlivem koktejlu z LSD a opia. Moje střízlivá fantazie vůbec nestačila pobírat a nalézt sebemenší smysl v tom, co se děje s Alenkou, co se děje kolem ní či nedej bože, co se odehrává v dialozích. Nemyslím to zase tak zle, protože se přece jenom jedná o sny, ve kterých málokdy platí logika reality a Lewis v knize svou hravou fantazii pustil skutečně na volno. Víc se mi líbila část Za zrcadlem, která mi byla milejší, i když Alenka zde vystupuje spíš jako drzý "spratek" ostřílený předchozím dobrodružstvím a postrádá ostych z první části. Měl jsem vydání z roku 2010, ale jsem osobně velmi zvědav, jak se bude číst verze ze 40. let jakmile se mi dostane do rukou.... celý text
Příběh od příběhu jsou dobrodružství Langdona víc strhující, napínavější, kontroverznější a nutí člověka přemýšlet. Sice nejsem fanoušek konspiračních teorií, ale tohle, to je velká věc.... celý text
Dombey a syn I.
1964,
Charles Dickens
"Bože, bože! kdo by se byl nadál, že ten Dombey a syn bude nakonec přece jenom dcera!" Takové je zvolání slečny Toxové v polovici první části románu, který v rámci celého Dickensova díla stojí tak trochu stranou. Přiznávám, že i já sám se knize trošku straním, protože první čtení před několika lety mnoho radosti nepřineslo. On je totiž Dombey a syn, jak se mi zdá, mírně odlišným románem oproti jiným příběhům z Charlieho dílny. Leč, s odstupem času - a díky tomu odlišným pohledem - zasluhuje novou šanci. Protože mám za sebou teprve první část, určitě je brzy na hodnocení celku. Ačkoliv se závěry pomalu rýsují. Dickens, vždy humanista snažící se o společenskou spravedlnost a plísnící neduhy lidské, si v této knize bere na paškál téma velmi pozoruhodné - rodičovskou a dětskou lásku nelásku, stejně jako důsledky z toho plynoucí. Znovu k tomu využívá spoustu kontrastních postav a postaviček nebo scén z různých společenských sfér, to vše ohraničené hned několika dějovými linkami - typický Dickensův recept. Ačkoliv tentokrát se mi jeví jednotlivosti mírně "nedokonalé" a někdy až příliš připomínají věci v té době již autorem napsané nebo ty, které měly teprve přijít. Určitá plochost některých charakterů a menších epizod má za následek, že dostat se pod kůži této knize není úplně snadná záležitost. Když se to však nakonec podaří, vyplavou na povrch ohromující myšlenky, nic neztrácející na živosti v dnešní době, a kouzlo některých postav. K celému příběhu se vypíšu až při druhé knize, teď jen zmíním několik postav, které stihly při první dávce vyniknout. Předně Zuzana Nipperová, věrná služebnice malé Florence. Její prudká, upřímná povaha, stejně jako upovídanost, přináší radost z každého setkání. Malá Florence, ta je samozřejmě středobodem celého vesmíru románu, což vychází najevo pomalu a decentně, ale za to velice silně. Kolem ní se točí ty nejzásadnější emoce, otázky, vývoj příběhu a teze autorovy. A s ní následně roste i čtenář a jeho vědomí. O pozdvižení se vždycky postará kapitán Cuttle se svým hákem a bodrostí vysloužilého námořníka. Za zmínku stojí i na začátku zmíněná slečna Toxová, trochu zvláštní dobračka, a slečna Blimberová, jejíž povaha není tak krutá, jak se může jejím studentíkům zdát. O co skvělejší jsou postavy kladné, o to temnější jsou ty z opačného spektra. Tedy především jedna - prokurista Carker a jeho zubatý úsměv. Směle by mohl konkurovat Uriáši Heepovi, avšak tento ďábel v mých představách natolik ožil, až mi něho bylo až fyzicky nedobře. Abych to k něčemu přirovnal, doporučil bych pohled na herce Conrada Veidta, jehož role ve filmu The Man Who Laughs dala vzniknout Jokerovi z Batmana=o) Nakonec trocha kritiky k českému překladu. Mám vydání z roku 1964, na němž pracovali pánové Vařecha a Skoumal. Ač ve vší úctě, v nejednom směru jejich podání pokulhává. Chybí jim citovost a citlivost manželů Tilschových, jejichž překladů (byť někdy za cenu fantazie překladatelů) si velmi cením. Jméno Pavel - a jeho všemožné zdrobněliny - se mi stihlo hrubě zprotivit. Celkově překladatelská práce se jmény je mírně nešťastná. A ještě neveselejší je zpracování Dickensových promluv přímo ke čtenáři. Přímé tykání vystřelené z ničeho skutečně nepůsobí způsoby, jaké by Dickens zvolil=o)... celý text
Solipsista
2002,
Henry Rollins
Henry Rollins je vcelku velkou postavou na hardcorové scéně...vyhraněnou, egoistickou, egocentrickou a vlastně i osamělou. A Solipsista je tím nejcyničtějším pohledem na svět a jeho posláním do prd.le, jaké jsem dosud neviděl. Realita v realitě. Nejvíce zarážející je pak skutečnost, že jsem kolikrát jenom souhlasil=o)... celý text
Vzpoura v Treblince
2013,
Samuel Willenberg
Jeden z mála přeživších z vyhlazovacího tábora v Treblince podal své svědectví způsobem, z kterého od první do poslední stránky děsí a způsobuje nejen husí kůži, ale na mnoha místech i nevolnost. A to nejen při čtení o událostech, které se autorovi do paměti zapsaly nejsilněji za jeho pobytu v táboře, ale i na následné v Polsku, kterým se probojovával po celý zbytek války i po ní. Druhá zmíněná část lze pak označit za černou a dosud tabuizovanou součást Polských dějin, která se dá přirovnat k českým událostem během poválečném odsunu Němců. Dvě strhující odpoledne četby (a několik následujících v myšlenkách) je to nejmenší, co může současný člověk věnovat památce všech, kteří zahynuly zcela nepochopitelným a odsouzeníhodným způsobem za nacistické nadvlády nad většinou Evropy a především jedním národem. Můžeme se divit, že mnozí z nich, kteří přežili, dospěli k názoru, že "Bůh nikdy neexistoval a lidé si vždy dělali, co chtěli?"... celý text
Zlé časy
1953,
Charles Dickens
Překvapivě krátký román na Charlieho poměry. Přesto je v něm jeho čtivost, barvitost, hravost s charaktery a především kritický a ironický pohled na tehdejší Anglii, která se nyní seznamuje s kapitalismem pod vlivem průmyslové revoluce.... celý text
Americké poznámky
1952,
Charles Dickens
Už v 19. století byla Amerika zemí snů. Už v 19. století měla svoje chyby, které poněkud bortily představy. A po cca 150 letech ze stránek Dickensových vzpomínek vyvstává obraz Ameriky současnosti - s jejími přednostmi, i s jejími chybami. České vydání bohužel vynechalo pro mě nejzajímavější a nejsilnější kapitolu o jeho návštěvě Bostonu a ústavu pro handicapované. Na což jsem přišel po pracném přeložení z originálního textu. A pokud se vám kniha dostane do ruky, na kapitolu tři rozhodně nezapomeňte=o)... celý text
Nadějné vyhlídky
1960,
Charles Dickens
Po Davidovi Copperfieldovi to byla druhá kniha od Charlieho, kterou jsem kdy četl. Přestože byla důvodem, proč jsem jeho tvorbě i osobnosti zcela propadnul, román nakonec řadím mezi ty slabší. Ne tolik pro jeho obsah, jako spíš čtivost. Mnohokrát jsem se stránkami spíš prokousával, ale konečný výsledek ve mně zanechal to nejlepší z knihy a Charlieho tvorby. A tak to má být=o)... celý text