kikiw
přečtené 124
Těhotnej Buddha
2021,
Klára Svobodová
Buddhu bych přečetla jedním dechem, ale nakonec mi to trvalo tři dny. Odtrhával mě křik probouzejícího se syna, který burácel z chůvičky, a nával slz v očích. Mohlo by se zdát, že jde o čtení určené výhradně ženám nebo jen skupině žen v očekávání. Číst ji ve stavu, kdy se v těle bouří mateřské hormony je na zvážení. Naopak bych ji doporučila všem, co děti teprv plánují, už je mají a nebo žádné nechtějí - protože nikdy nevíte, do čeho můžete vlítnout. A také všem, co mají tendenci pokládat svým kamarádkám, sestrám nebo kolegyním otravné otázky na tělo (Proč ještě nemáte dítě? Už máš nejvyšší čas!) Knížka je psaná velmi čtivě, s množstvím narážek a citací. Místy mi mluvila z duše, a to jsem těhotenstvím proplula bez jakýchkoli komplikací. Je důstojným protikladem k internetovým poradnám a zasvěceným sdělením o tom, jak má vypadat správný (rozuměj co nejpřirozenější a ideálně bezzásahový) porod. Mít vše nalinkované podle plánu je totiž platné asi tak jako sáňky v létě. Je velmi těžké hodnotit knihu, která zachycuje realitu, navíc, když autorku znám o trochu víc, než z jejího blogu. V mých očích je Klára skutečná hrdinka, ale nechci zabředat k patosu, názor si nejlépe uděláte sami!... celý text
Hezký, ale narovnej se!
2021,
Johana Fundová
Knížka se čte jedním dechem, na druhou stranu mi připadalo, že ničím výjimečně neoslnila. Přestože jsem cílová skupina (stejný ročník, jako autorka a hrdinové, pocházím z Prahy, několik let jsem žila na Kačerově), tak mě popis roku 2000 pohledem páťáků zas tak nezasáhl. Třídní sraz se základkou před třemi lety byl v podobném duchu, jak líčí autorka. Některé pocity asi proběhly, ale naštěstí jsem si z něj neodnesla žádné trauma, pochybnosti o tom, jakou cestou jsem se vydala, nebo potřebu se srovnávat se spolužáky. Ponaučení z knihy shrnu větou: "Čas nejde vzít zpátky." (Aneb v návalu nostalgie člověk kývne na pozvánku na sraz, a pak se druhý den sám sebe ptá, co vlastně čekal?)... celý text
Až delfín promluví
1992,
Robert Merle
Jsem na vážkách, přečtením této knihy se mění můj žebříček nejoblíbenějších knih, jen nevím, jestli ji umístím před Nazí a mrtví nebo za ni. Po počátečním rozčarování z dlouhých souvětí (u Kerouaca to čekáte, Merle mě tím hodně zaskočil) jsem se začetla a knihu odložila až druhý den po dočtení. Konec mě zaskočil, otočila jsem stránku a se smutným povzdechem zjistila, že mě čeká poslední odstavec. Na druhou stranu této formě závěru rozumím, dobrý spisovatel musí umět vtáhnout do děje, ne určovat běh světových dějin a už vůbec ne servírovat čtenáři popis osudů hlavních postav, států (velmocí) nebo celého lidstva. Pár poznámek: - Knihu jsem si vyhlídla pouze kvůli spisovateli a jejímu názvu, český název se mi zdá výstižnější než francouzský originál, - mám ráda knižní nebo filmové odkazy na Česko, zde Karel Čapek a Praha, - bádání a výzkum nelze oddělovat od běžného života, nakonec to bývají lidé mimo akademické prostředí, kteří rozhodují o využití či zneužití výsledků, - někteří lidé se v průběhu děje začnou chovat jako zvířata, zatímco zvířata (delfíni) v sobě nacházejí a rozvíjejí ušlechtilost, která lidským postavám schází, - Merle nastavil nemilé zrcadlo, několikrát během knihy mě napadlo, jak bych se v dané situaci asi zachovala?... celý text
