Populární knihy
/ všech 14 knih
Nové komentáře u knih Čingiz Ajtmatov
„Značně kvalitativně nevyrovnaná kniha. Rovnou říkám, že třetí část je skvělá, skutečný Eastern, postava pastevce je veliká ve své tragičnosti, má to spád a nečekaný vývoj. Navíc příběh páru vlků, který se otevírá v první části, se tu uzavírá a kulminuje a dokonce zdůvodňuje. Jde o sevřený příběh.
A to je jeden z aspektů, který knihu jako celek trochu poškozuje. První dvě části vypadají, že jsou provázané, ale třetí je jakoby mimo. takže by to mohly být tři příběhy/povídky, ale nejsou. Mohl by to být celistvý román, ale není.
Rozumím tomu, že v době vydání to byla bomba - mluví se tam otevřeně o narkomanii (tj. připouští se veřejně, že tento problém ve SSSR existuje), otevřeně se kritizují brutální praktiky v zemědělství konané kvůli plnění plánu, a zcela otevřeně se tam mluví o Bohu, o víře, o tom, co je to oběť, jakou má cenu apod. Tomu racionálně rozumím, ale pro mne to už za těch 40 let vyčpělo a nefunguje. Zvlášť Avdij je fanatik, který se snaží přivést sběrače konopí (anaši) na správnou cestu, ale jeho jednání je tak naivní a psychologicky nepravděpodobné, že se stává trochu karikaturou - i když měl být pozitivní hlavní postavou. A celá odbočka k rozhovoru Ježíše Nazaretského a Piláta Pontského je tak doslovná analogie, až mě to bolelo. (I když opakuji, chápu, že taková kapitola musela v přestavbovém Sovětském svazu být odvážnou novinkou.) Přitom myslím, že autor umí výborně psát, cítím v tom vyšší cíl i smysl, a zvláště poslední část je opravdu pro elegický film jak dělaná. Zkrátka moc se tlačilo na pilu.
Takže nesu do knihobudky.“... celý text
— Apo73
„Príbehy zo strednej Ázie sa absolútne nepodobajú na nič iné, zo žiadnych iných končín sveta. Step je veľká, a človek malý. Jeden výtlačok tejto knihy naložiť spolu s Mozartovým Requiem do rakety, ktorá by mala kontaktovať mimozemské civilizácie. Ako vrcholné ukážky umenia literárneho a hudobného, na aké sme sa tu zmohli. Len vesmírnu linku by som úplne vynechal. Nie každý to samozrejme musí vidieť rovnako.“... celý text
— Nyctophile
„Kirgizský spisovateľ Čingiz Ajtmatov, je výborný rozprávač. Čitateľ, či poslucháč, si vie úplne plasticky predstaviť prostredie, v ktorom sa príbehy odohrávajú, okolnosti, s ktorými postavy musia zápasiť, prekonávať ťažkosti a rany osudu. Životy v malej železničnej staničke, v domoch a jurtách v šírošírej stepi, Edigej, hlavná postava, ktorá spája príbehy minulé so súčasnými, tradíciu s realitou.
Do toho sa však mieša akýsi záblesk z budúcnosti, keď na neďalekom kozmodrome sa rieši otázka, či prijať ponúkaný kontakt od mimozemskej civilizácie. Ako sa prepletajú všetky tri roviny? Aká je paralela medzi nimi? Zaujímavé premostenie motívov.
Pútavé čítanie, ktoré čitateľa zasiahne svojou úprimnosťou a rozprávačským talentom autora. Popri Džamile a Bielej lodi opäť silný zážitok.“... celý text
— eviku10
„Hľadanie Boha (v tomto prípade ale skôr boha s malým „b“, keďže sa jedná o dielo z perestrojkovej doby) má veľa podôb a hlavne je to celoživotný proces. Dá sa hľadať v bohosloveckom seminári, no takisto aj pri existenciálnej výprave do hlbín stredoázijských stepí. A potom holý pobehovať vo vysokom poraste anaše. Patetický Avdij Kallistratov je poriadny tragéd, ten typ, ktorý jednoducho nemôže mať v živote ani trochu pokoja. Jeho hlava ho spoľahlivo vedie od jednej tragédii k druhej. Boston je veľký človek, Bazarbaj zase odporný antihrdina a živý príklad toho, že Kazachstan a Kirgizsko majú v skutočnosti omnoho väčší problém s alkoholom než Rusko. A čo sa týka večného nešťastia dvojice vlkov, modrookej Akbary a naježeného Taščajnara? Tak ako ma to rozsekalo pred 25 rokmi, tak ma to rozsekalo aj dnes. Čiže nadčasová klasika, ktorej čaro neuvädá.
Pasáž s Pilátom a Ježišom naozaj evokuje dojem, že Ajtmatov sedel s Bulgakovom v jednej lavici a odpisoval od neho pri písomke. Avšak nepôsobí to tam nepatrične.
Ako hudobné pozadie k čítaniu odporúčam pustiť si niektorý z dobových albumov legendárnej sovietskej kapely Кино.“... celý text
— Nyctophile
„Čítala som po prvý raz, a predsa ma nevdojak sprevádza po celý život a od teenagerských čias som premýšľala nad tým dostať sa k nej... Prečo? Pretože mamka a strýko skladali maturitu z ruštiny, medzi povinnými sovietskymi autormi bol aj Ajtmatov. Rozprávali mi zážitky z príprav a taktiež zo samotného skúšania. Strýko bol matematik, budúci inžinier, s jazykmi bojoval. Dostal otázku, akej farby oči mala Džamila. Suverénne odpovedal, že čierne a dostal "sprďunk", pretože neuviedol, že s modrým leskom. Pochopiteľne z toho potom robil žarty, ale známku dostal o stupeň nižšiu, tuším (nuž, keď učiteľ chce, tak skúša k lepšiemu alebo k horšiemu výsledku). Skutočne tam ten detail uvedený je, presvedčila som sa a splnila si určitú životnú výzvu. Názov a meno autora sa vedela odrapotať asi od 13-tich, ale ďalších 25 rokov trvalo, kým prišiel jej čas. A prečo výzva o krajine, ktorú by som chcela navštíviť? Pretože autor je Kirgiz a aj dej sa tam odohráva. Chcela by som sa do kirgizských stepí vrátiť, lebo sa tam zrodila naša vzájomná láska s manželom v lete 2013... Plánovali sme návrat v roku 2023, ale zdravotný stav syna to zatiaľ nedovoľuje, no nie je všetkým dňom koniec. Džamila znamená krásna z arabského slova... Arabsky som sa učila vďaka láske k Ománu (3x sme navštívili, s tým istým manželom :D), ale to je už iný príbeh...“... celý text
— Hradčiatko
Knihy Čingiz Ajtmatov
| 1982 |
 Džamila / Zbohom, Guľsary / Strakavý pes bežiaci po brehu mora a iné |
| 1988 |  Popraviště |
| 1979 |  Džamila |
| 1983 | A věku delší bývá den |
| 1978 | Strakatý pes na břehu moře |
| 1972 | Bílá loď |
| 1987 | Novely |
| 1976 | Labutě nad Issyk Kulem |
| 1968 | Sbohem živote |
| 1979 | Bílá loď / Sbohem, trpký živote / Jeřábi v předjaří |
Štítky z knih
Ježíš Kristus boj o přežití zfilmováno ruská literatura dětství marihuana konopí výbor z díla Sovětský svaz vlci
Ajtmatov je 47x v oblíbených.