Kamys
přečtené 207
Amerikána
2017,
Chimamanda Ngozi Adichie
Tohle je přesně můj šálek kávy, přesně typ knížky, které chci číst. Svěží hrdinka, která je naprosto uvěřitelná, řeší banální každodenní věci i svoje osobní životní směřování, autenticky se směje, vzteká a zoufá si, a pak o svých zážitcích píše s nadhledem na svůj blog: Průvodce neamerického černocha po Americe. Rasový kontext je v knize prakticky všudypřítomný. A pro nás Čechy, pro které je černošství pořád hlavně velká exotika, protože je jich tu tak málo, je to poučné. O mnohých témat mě ani nenapadlo někdy přemýšlet - jaký je rozdíl mezi americkým a neamerickým černochem? Myšlenka, že teprve v Americe se člověk stane černým, mě šokovala ("Drazí neameričtí černoši, když se rozhodnete jet do Ameriky, stáváte se černými. Přestaňte se ohrazovat: Já jsem Jamajčan nebo já jsem Ghaňan. Americe je to jedno. Že jste doma "černí" nebyli - no a co.) To, že si některé černošky narovnávají narovnávají vlasy brutálně silnými chemickými relaxéry, aby vypadaly víc "standardně", mě překvapilo. "Proč musíš tohle podstupovat? Zapletené vypadají tvoje vlasy úžasně. A když sis posledně copánky rozpustila a nechala si vlasy jen tak volně... Měly takový objem a jiskru, vypadaly ještě úžasněji. S vlasy, které mají objem a jiskru, bych mohla dělat konkurz na doprovodnou zpěvačku v džezové kapele a zabralo by to, ale na tenhle pohovor musím vypadat profesionálně, což znamená ideálně rovné vlasy, a když už vlnité, tak po bělošsku - jemné, splývající vlny nebo přinejhorším kudrny, ale nikdy drobné afrokudrlinky." Přes tyhle rasové vsuvky děj skvěle plyne a knížka je sice kousavá, ale zároveň obrovsky pozitivní a taky zábavná, i když to vzhledem k těžkým tématům nevypadá. Hlavní hrdinka Ifemelu je boží, a to, že je někdy taky trochu otravná, vyplývá z toho, jak otevřeně je knížka napsaná, měla jsem pocit, že čtu myšlenky reálného člověka. Po navštěvě rodičů poprvé v Americe: "Na Ifemelu působili jako cizí lidé. Vypadali stejně, ale zmizela důstojnost, na kterou se pamatovala, a místo ní zbyla jen jakási omezená, provinční dychtivost. (...) Oba pózovali před obchodním domem a po Ifemelu vyžadovali, ať zabere celý nápis. Sledovala je s ironickým úsměvem, za což se cítila provinile - vzpomínky na ně opatrovala jako drahokam, a přece, když se teď s nimi konečně znovu shledala, dívala se na ně s úsměškem."... celý text
Ke dnu
2017,
Anna Bolavá (p)
Před touhle knihou jsem od autorky četla Do tmy a byla jsem okouzlená. V téhle knize obdivuji brilantní vykreslení různých lidských postav na malém městě, baví mě nedopovězené náznaky a tajemství, jemné propojení se světem tajemna. Jen jsem přece jen doufala, že to nakonec bude dávat trochu víc smysl, trochu víc se vysvětlí, bude to trochu víc logické. Kniha mě do sebe vtáhla jako vodní vír, nemohla jsem přestat číst, i když to není úplně lehké čtení, nakonec to ale úplně nezaklaplo, nakonec to není tak uvěřitelné, jak by mohlo být, v hlavě mi zůstávají hlavně ty různé typy žen a jejich cest a přístupu ke světu, které si částečně vybírají a částečně jsou do nich vrhané. A ta zvláštní temná atmosféra. "Játra.... čerstvá kuřecí játra... mají krásnou barvu. Třesou se jemněji než rosol, přitom nikdy nedrží tak pevný tvar. Kloužou a hýbou se, ale nedokážou se rozlít jako voda, jen se líně jako tvrdnoucí krevní sraženina přizpůsobují povrchu pod sebou. (...) Ať si ženské říkají, co chtějí, játra jsou nejpříjemnější částí výroby, a vůbec opatrná práce s vnitřnostmi je pro Miladu pokaždé za odměnu. Člověk ani neví, kdy přestat, stále musí sahat na další a další kousky, opatrně je zvedat a ukládat na váhu do vysokých polystyrenových tácků. Základem každého balení jsou velké, šťavnaté kusy, nerozbité a dokonale vyjmuté z organismu, stále teplé z posledních minut života."... celý text
Příběh o lásce a tmě
2009,
Amos Oz (p)
Chcete vedet, jak se zilo v Izraeli v dobe, kdy vznikal? Jak se zije lidem s pocitem, ze je nikdo nechce, nikde nejsou vitani? A jak v rodine, kde je na dennim poradku debata o literature, filozofii a politice, ale o citech mluvit nikdo neumi. Pak se chcete seznamit s autobiografickou knihou Amose Oze. Ze zacatku se mozna jako ja trochu budete ztracet mezi basniky, historii a poctem pribuznych, ale vydrzte to, stoji to za to. Skvela gradace. Horkosladky pribeh, ktery s sebou nese nadeji, ze to spravne misto na svete si muze najit i ten zvlastni maly kluk ze zvlastni doby a ze zvlastni rodiny.... celý text
