JP
přečtené 1044
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Neila Gaimana s jeho Sandmanem a sbíráním kožených bund jsem nikdy nijak zvlášť nemusel, i když ukázal, že má bohatou fantazii. Ale Nikdykde považuju za mimořádné a úžasně imaginativní dílo. Kdyby vás už neoslovilo množství z těch nápadů a variací na podzemní Londýn, pak dvojice v literatuře patrně nejlépe napsaných záporáků, na něž jsem kdy narazil, ano. Croup a Vandemar jsou zkrátka ultimátní postavičky - groteskní, krutí, komičtí a jeden bez druhého neschopni fungovat. Máloco čtu dvakrát, ale na tohle se chystám potřetí. A určitě ani u toho neskončím, jen mi vrtá hlavou, proč se obdobně jako u Palahniuka do dalších knih od autora i přes nespornou kvalitu vůbec nehrnu.... celý text
Čas rytířů
2007,
Zdeněk Žemlička
Nepamatuju si už přesně ani jména postav, ale vím, že tahle heroická fantasy sbírka je neoddiskutovatelně kvalitní záležitostí na poli svého žánru a to nejen v našich zemích, v jakémkoliv ohledu by se to hravě vyrovnalo těm nejlepším fantasy opusům. Syrové, české, prostě skvělé. Jen já, který si potrpím na názvy bych sbírce přecijen vymyslel něco hravějšího, než Čas rytířů, tím pádem i povídkám. Řekl bych, že spolu se "Zlo přichází třikrát" to nejlepší, co Edice Pevnost vydala.... celý text
Tracyho tygr
2005,
William Saroyan
"Thomas Tracy měl tygra. Byl to sice černý panter, ale co na tom, pro Tracyho to byl tygr." Nejdřív jsem to zhltnul jako malinu a to jistojistě udělala valná většina z nás. Pak mi to asi dva roky leželo v knihovničce a prášilo se na to, jako na všechny další knihy. Nevěnoval jsem tomu pozornost. A když už můj zrak zabloudil k tomu malému žlutému hřbetu, neměl jsem o tom zrovna moc co hlubokého říct. Tracyho tygr si chvíli poté vysloužil místo ve zdejším bazaru v sekci Nabídka, po boku braku a všemožné literární havěti, jejímž vlastníkem jsem. Po nějakém čase mi jistá paní napsala, že by knihu chtěla, takže jsem si nachystal krabici, dal jí tam další dvě knížky, co si vybrala a jako poslední jsem sáhl po Tracyho tygrovi. A najednou se ve mě otevřely jakési staré rány, ale spíše bych řekl "rány dobrého pocitu", takový ten blažený zlatavý hřejivý dobrý pocit, co ze mě přímo tryskal. Jako bych měl taky tygra přímo u sebe, jakobych cítil lásku, jakoby byla hmatatelná... a jako bych o ni právě měl přijít (ironií je, že přesně to se mi v té době stalo). Sedl jsem si, položil knížku na stůl, chvíli ji sledoval a pak jsem paní co nejzdvořileji napsal, že nedokážu popsat proč, ale prostě jí tu knihu nemůžu poslat, jestli by nechtěla jinou. Neměl jsem z toho zrovna dobrý pocit, připadal jsem si jako dítě, co nechce přijít o hračku. Paní to ale pochopila. Musím uznat, že Saroyanovi vyloženě závidím ten jeho úsporný styl psaní, sám bych to tak chtěl umět. Je to onen styl dětských pohádek, kdy musíte volit velmi obezřetně stavbu každé věty, abyste neodpoutali čtenářovu pozornost. Co vět, pomalu každého slova! Teď si čtu Tracyho tygra podruhé a co víc o tom říct, než že je to naprosto srdeční záležitost - v obou smyslech. Určitě se k tomu budu vracet častěji a více, inspiruje mě to, hřeje... a teoreticky, kdybych měl říct, že jsem se do nějaké knihy zamiloval, byl by to dozajista právě Tracyho tygr. Podobně krátké poloilustrované jednoduché nesmrtelné hluboké příběhy zbožnuji. A hlavně, kniha vždy zvedne náladu, aniž by musela na cokoliv tlačit... prostě a jen sama o sobě. "A tak končí příběh o Thomasu Tracym, Lauře Luthyové a tygrovi, jenž je láska."... celý text
Nejkrásnější ženská ve městě
2007,
Charles Bukowski
"stihli jsme se udělat právě v čas, než do pokoje vtrhli ti pitomci od policie. nějakej chytrolín pak prohlásil indiána Majka za mrtvýho." Bizárnějšího Bukowského sbírku byste těžko pohledali. 15 centimetrů, Svastika nebo Šukací mašina, to je i na Buka opravdu neskutečná rarita. Myslím, že bavit se u toho musí každý, kdo ví o co jde... v komentářích níže jde vidět, jak velký rozhled asi dámy mají. Ne, nebudu rejpat... ale chci poukázat, že je to jakási vratká úroveň názoru, když se o nějaké knize argumentuje ve 21. století tím, že je moc vulgární (de Sada za to kdysi zavřeli, to je sice pravda, ale jsme ve století, kdy Jackass = zábava a to je hodně otevřené). Jenže o co mi jde, lidé přestávají chápat kontext, narážky i nadsázku a všechno hned berou smrtelně vážně a doslovně. Jestli je to na vás moc silný kafe, nikdo vás ke čtení nenutí. Nechápu tu neuvěřitelně pošetilou sebemrskačskou potřebu nutit se dobrovolně k něčemu, k čemu se nutit nemusím a co mě pravděpodobně nebaví a nezajímá. Je to v lidské nátuře. Navíc si myslím, že spíš než nuceně vykonstruované, je to originálně perverzní. Neznám obdobnou publikaci. A taky bych rád podotkl, že jestli někomu tohle připadá jako hranice vkusu, nebo hnusu, nebo čehokoliv, mohl by si řádně pohledat na internetu, čeho jsou lidi schopni... Bukowski se pak hned jeví jako relativně konzervativní. A Kopulující kalifornská mořská panna je moje srdcovka. Díky ní jsem Bukowského objevil a podle mě je to jedna z nejpoetičtějších věcí, co napsal. Krásná, smutná, rázná. Tohle je obecně jedna z knih, kterou jsem moc rád, že mám ve své knihovničce a pravděpodobně si z ní budu číst v průběhu let vícekrát, i když těžko říct, od Buka toho mám opravdu hodně.... celý text
Zlo přichází třikrát
2006,
Svatopluk Doseděl
Jediná kniha z edice, kterou bych doporučil, úžasně atmosférická, hororová, jedna povídka jako druhá, odehrávající se ve známých luzích a hájích. Půjčil jsem jí sestřence a té se tak šíleně zalíbila, že jsem jí ji, ač trochu nerad, ponechal.... celý text
