1. Domů
2. Autoři
3. Josef Pecinovský
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 143
• Bazar 32
• Životopis
• Citáty 36
• Diskuze 2

Nová kniha Josefa Pecinovského

Uvař raka!

Proč tento divný název pro antologii povídek autorů nejmladší a nejstarší generace české sci-fi? Rak je tuzemský korýš, který je již na vymření. Je vzácný jako ... detail knihy

Populární knihy

/ všech 143 knih

Nové komentáře u knih Josefa Pecinovského

Abbey Road

„Hodně povedené…za mě asi nejvíc Něco…V zahradě hlavonožců…Ubohý pan Mustard…a poslední povídka Její veličenstvo, tak to je úplná jízda. Každopádně jsem ráda za objevení tohoto autora… a dokopání se poslechnout ikonické Abbey Road, které mě jaksi dobově minulo:-) Ráda doporučuji k přečtení nejen milovníkům scifi.“... celý text
— maca_t

---

Vládce Arestonu

„Celá série byla fajn a čtivá. První díl byl nejlepší, pak to šlo dolů a dva následující díly mě tolik nebavily.“
— AlexandraBane

---

Areston

„Josef Pecinovský, špičkový autor na poli naší maličké, ale kvalitní sci-fi a fantasy scény, přináší čtenářům svůj nejnovější počin, ve kterém kombinuje hned několik lákadel vybízejících k přečtení: OBÁLKA – úžasná ilustrace Žanety Kortusové navnadí nejedno oko (i kdyby jen tápajícího) čtenáře NÁZEV – jednoslovný, úderný, skrývající nápovědu o obsahu TÉMA – unikátní vězení ve vesmíru; soběstačný svět sám pro sebe obývaný nejhoršími kriminálníky AUTOR – kvalitní a zkušený spisovatel vědecko-fantastické literatury Pokud se necháte svést, vězte, že vás čeká „výlet“ na tajemné uměle zkonstruované kulové těleso putující vesmírem po přesně vytyčené ose. Nikdo neví, kým bylo vytvořeno ani za jakým účelem. Zprávy z jediné expediční výpravy obsahovaly pouze informace o podmínkách vhodných k přežití člověka – gravitace, vzduch, teplota, pitná voda, půda k pěstování plodin, odpadní systém aj. (kusými útržky z deníku oné výpravy začíná každá kapitola). Těleso se navíc každých 8 let přiblíží k Zemi. Lidé objekt nazvali Areston a rozhodli se jej využít coby vězení. Strážců není potřeba; vězňové nemají kam utéct. Naopak si zde vytvořili svůj vlastní svět s pevnou hierarchií a zákony. Stejně jako na Zemi tady existuje soudnictví, bankovnictví, zemědělství, obchod a výroba, ale také nebezpečné podsvětí a otrokářství. Většina je ovládána menšinou vládnoucích. Zdá se však, že i ona menšina podléhá nějaké tajemné šedé eminenci. Do tohoto světa je za zvláštních okolností odsouzen Ian Terstegen, a to dokonce na 16 let (tzv. 2 cykly). Je rozhodnut přežít za každou cenu a věří, že díky pravidelnému tréninku a bojovému výcviku je na tamní drsné podmínky připraven. Fyzicky možná, ale nikdo a nic jej nedokáže připravit na podivný politicko-náboženský systém fungování arestonské „společnosti“. Areston, na úrovni obyvatelstva i po stránce architektonické, je neuvěřitelně propracovaný a sevřený…je to takový malý kus civilizace putující vesmírem. Každé patro má svou strukturu ulic, chodeb a cel, sociální zařízení a propojovací schody. Čím blíže ke středu koule, tím zabírá patro menší plochu, ale zároveň tam bydlí vyšší sorta vězňů, jakási smetánka. Do samotného jádra se zatím nikomu dostat nepodařilo, ale patrně se tam skrývají veškerá tajemství – Areston přece nefunguje sám od sebe (???). Zároveň je ona koule obehnána prstencem a z obou jejích pólů trčí obrovské věže. Ani tam dosud nikdo nebyl, avšak vědecké poznatky nejsou to, čím se místní osazenstvo zabývá. Hlavním cílem všech je přežít (u některých také prožít) svůj pobyt zde. Příběh je retrospektivně vyprávěn hlavním hrdinou a prostřednictvím vzpomínek poznáváme jeho život nováčka na Arestonu, který je krutý od samého počátku. V jednu chvíli má plný žaludek a místo na spaní, aby se hned nato octl doslova ve sračkách. V průběhu děje se samozřejmě dostane i na jiné více či méně důležité postavy, které však mohly být barvitěji propracovány. Podobně zestručněné jsou také některé epizodní příběhy, jež autor slibně nastínil a náhle utnul. Mám na mysli např. detektivní zápletku, u které bych ráda doufala, že nebyla až tak rychle vyřešena, či pochybnou důležitost prologu. Celkově vzato, nedá se říci, že by měla kniha nějaký jednolitý příběh, ačkoliv on možná teprve započne…koneckonců jedná se o první díl chystané (pravděpodobně) trilogie a ten asi měl především za úkol seznámit nás s arestonským prostředím a zázemím, a to zvládl skvělým způsobem. Co se týče pokračování, autor si přichystal širokou půdu možností a také nezodpovězených otázek. Doufejme tedy, že z tohoto brilantního potenciálu vyždímá ještě mnohem víc.“... celý text
— -Endy-

---

---

Areston

„Po předchozí vynikající zkušenosti s českou autorkou jsem se rozhodla pro další českou věc – fantasku Areston. Protože kdo by si nechtěl přečíst příběh, který se odehrává ve vesmírném lochu, ze kterého prostě neutečete. Jakmile jednou nastoupíte trest v tomto vesmírném Alcatrazu, pobudete si tam celých osm let, než se „planeta“ zase přiblíží k Zemi. Zní to dobře a věděla jsem, že zklamaná rozhodně nebudu, protože tentokrát jsem ke knize nepřistupovala s velkým očekáváním, ale pouze se zlehka načechranou zvědavostí. Jak už jsem psala, děj příběhu se odehrává na palubě vesmírného tělesa Areston a mým průvodcem na něm a vypravěčem příběhu je, do tohoto vězení odsouzený, novinář Terstegen alias Sršeň – tohle jméno si dá sám krátce po příletu na Areston. Pomineme skutečnost, že byl odsouzen, aniž pořádně věděl za co, protože časem se ukáže, že to přece jen svůj důvod mělo, což na nespravedlnosti věci nic nemění. Terstegen má po svém odsouzení rok času, než se Areston přiblíží k zemi natolik, aby na něj mohl odletět transportní lodí, a během tohoto roku se rozhodne na pobyt v kosmu připravit co nejlépe tak, aby měl šanci dva cykly (16 let), ke kterým byl odsouzen, přežít. Jenže informací o Arestonu je až pozoruhodně málo… Nástup na Areston byl sám o sobě dost ponižující a nepěkný a co teprve pobyt tam. Kulový svět má svoje vlastní pravidla, protože v tomto vězení dozorce nenajdete (na co taky), vězňové si vládnou sami. Vytvořili kompletní společenský systém, včetně náboženství, bankovnictví, policie a soudnictví, pěstírny jídla, výroby oděvů… zmínila jsem se už, že systém je otrokářský? :). Po příletu na planetu (pokud ho přežijete) máte doslova a do písmene holé hýždě a je jen na vás, jak rychle se dokážete na novou situaci adaptovat. Pravděpodobně vás odchytí některý z patronů a stanete se otrokem, což možná není tak špatné – máte jídlo, něco na sebe a kde spát. A navíc otázka „svobody“ je stejně na Arestonu víceméně bezpředmětná. Můžete se ale propracovat hierarchií někam nahoru, pokud na to máte dost ostré lokty a drzé čelo. Jenže je potřeba dávat pozor, abyste při tom stoupání vzhůru náhodou někomu nešlápli na kuří očko, protože i Areston má svoje mocné, kteří se své nadvlády nehodlají jen tak vzdát… Samotný Areston od počátku čtení měl moji absolutní pozornost a vzbuzoval ještě větší zvědavost než anotace knihy. Svých tajemství se ale nevzdával tak snadno. Každá kapitola byla uvedena krátkým článkem – zprávou Swanssonovy vědecké výpravy, která zkoumala Areston brzy po tom, co se nachomýtl poprvé u Země, a strávila na něm prvních osm let putováním vesmírem a objevováním toho, jak vlastně funguje. Pomocí těchto popisů pan autor jednoduše vysvětlil, jak soběstačný je Areston. Ta jeho samostatnost a fungování mě fascinovala. Kulový svět je jakási umělá planeta, kde se nežilo na povrchu, ale uvnitř a nedalo se jen tak dostat ven. Je rozdělen na patra – čím blíže ke středu planety, tím větší honorace zde bydlí. Mimo to jsou tu také jedny z nejdůležitějších místností – pole. Tady se pěstuje jídlo ze semen, která dovezla na Areston Swanssonova výprava. Nahoře, blíže k povrchu se pak nacházejí dílny. Nebudu prozrazovat více, abyste pak nepřišli o to objevitelské překvapení, které je obrovskou přidanou hodnotou knihy. Něco vás překvapí prakticky na každé straně :). Po celou dobu čtení jsem měla pocit, že vůbec nečtu vymyšlenou knihu, to co jsem četla, byl prostě fakt! Podle mě to jasně ukazuje mistrovství pana Pecinovského, který není na poli fantastiky žádným nováčkem. Pravda, rozjezd byl trochu pomalejší a prolog jsem pochopila až po nějaké době čtení, ale jakmile se začali objevovat první informace o Arestonu, začetla jsem se okamžitě. Pan autor má talent zakončit každou kapitolu tak, že si prostě musíte přečíst tu další :) pro dobrý spánek tedy nic moc, ale pro knihu skvělé. Ze začátku byl popisován téměř den po dni, ale to se dalo pochopit, protože všechno bylo tak nové a zajímavé – obzvlášť první Terstegenovy dny na Arestonu. Ke konci pan autor trochu zrychlil času běh, takže uplynuly roky, aniž jsem si toho stačila pořádně všimnout. Škoda, že pan autor nevěnoval malinko více času popisu spodních pater a hlavně náboženského hnutí na Arestonu. Protože tuším, že právě zde dopadne kosa na kámen a „kněží“ budou pro další děj důležití. Předpokládám ale, že se toho dočkáme v dalších dílech měrou vrchovatou. Doufám i v zodpovězení toho nekonečného množství otázek, které mě při čtení napadali a že jich je víc, než kolik zatím zodpovězeno bylo :). V knize najdeme i záhadu, takřka detektivní zápletku, která se zdá být vyřešenou, jenže… ne, tomu prostě nevěřím a ani Terstegen ne :). Postavy v příběhu nejsou zrovna ty, které byste si oblíbili nebo je dokonce chtěli za přátele. Koneckonců, děj se odehrává ve vězení, takže naděje na sympaťáky jsou téměř nulové. Některých postav mi občas bylo líto, a když tak nad tím přemýšlím, z nějakého mně nepochopitelného důvodu jsem, krom Sršně, měla ráda Žvýkavého dědka :). Co se mi líbilo na dědkovi netuším, ale u Terstegena byla sympatická jeho schopnost nekoukat se jinam, postavit se všemu čelem a šťourat do věcí, po kterých mu opravdu nic nebylo, a ve vlastním zájmu se jinam koukat raději měl. Naprosto úžasné bylo také to, co měl ukryté v hlavě – to si ale budete muset zjistit sami :). Ani ostatním postavám nelze upřít různorodost charakterů a způsobů, jakým se vyrovnávali se svým pobytem na Arestonu. Pan autor se svými hrdiny nijak hezky nezachází a ušetří je máločeho – vraždy a nespravedlnosti jsou na Arestonu na denním pořádku. S ženami se tady taky nikdo moc nemaže, je jich málo, nejsou od mužů nijak oddělené, tak je celkem jasné, že to nemají jednoduché – chápete, ne? Tenhle článek píšu v silné postarestonovské depresi, protože kniha mě nejen že nezklamala ale i velmi příjemně překvapila. Bohužel skončila v tom nejlepším napínavém okamžiku, skoro jsem myslela, že mi kousek chybí :) tak jsem chvíli nespokojeně brblala a nakonec mi nezbylo než se těšit na další pokračování, které by snad mělo být v listopadu. Areston ještě nevydal všechna svoje tajemství. Knihu vřele doporučuji milovníkům fantasek a amatérským psychologům, kteří rádi sledují, co se stane, když zavřete desetitisíce lidí někam, odkud nemohou odejít a necháte je vytvořit vlastní pravidla. Bavit se ale budou i milovníci napětí, záhad a detektivek, protože od toho všeho si pan autor do svého díla kousek přidal.“... celý text
— Nikolaoss

---

Plástev v ohrožení

„Nedávno som dočítal ďalšiu časť zaujímavej, ale temnej dystopickej série českého autora Josefa Pecinovského nesúca názov Plástev. Táto štvrtá, už predposledná, časť tejto série nesie názov Plástev v ohrožení. Aj napriek tomu, že hlavný dej je zaujímavý a pútavý, dochádza tu však aj k opakovaniu určitých prvkov, čo miestami spôsobuje nudnosť deja. Autor: Josef Pecinovský Vydavateľstvo: Epocha Počet strán: 336 Rok vydania: 2014 ISBN: 978-80-7425-231-0 Séria: Plastev (4.) Väzba: paperback Cena: 11,33 €/ 249 Kč Nie nie, Plástev ešte nekončí! Kastor Clark, verný a odvážny vojak armády Plástve A 30 Ventoux, ktorému však rodina a kmeň boli prednejší pred rozkazmi nadriadených, úspešne vyviedol svoj kmeň zo smrtiacich spárov Plástve do prírodnej "sféry". Tam učí Kastor spolu s prenasledovanou Dianou Lesterovou, ktorá sa vyhla strašlivému osudu, ktorý jej predpísali ako novo narodenému dieťaťu, ľudí zvyknutých na absolútnu tmu a nič nerobenie obrábať pôdu a žiť bez parazitovania na zdrojoch Plástve. Vedenie Plástve A30 Ventoux práve vyriešilo svoj zdanlivo najväčší problém, ktorý predstavovalo dno plástve. Avšak, ako to už v takýchto situáciach býva, objavuje sa na scénu úplne nových a ešte väčší problém. Tým problémom je rastúci zárodok hnedého moru v strede Plástve A30. S týmto problémom však dokáže pomôcť, nikto iný než sám Kastor. Plástev, ktorá okrem zábavy prináša bohužiaľ i nudu Ďalší diel série Plástev prináša nové zaujímavé dobrodružstvo v tejto temnej, pochmúrnej budúcnosti preľudneného sveta, avšak nie všetko je už nové a navyše, nie všetko je už zaujímavé. Pero Josefa Pecinovskeho toto dielo rozdelilo, v podstate, na dve dejové línie a to na Kastorov a Dianin "príbeh/ dobrodružstvo". Zatiaľ čo Kastorov príbeh prináša niečo nové, pútavé, akčné, Dianin príbeh pôsobi skôr temne, až hororovo, ale neoriginálne a väčšinu času ma nudil. Dianina príbehová linka vo mne budila dojem, ako keby som to už všetko čítal, ako keby to už bolo v minulých knihách. Úryvok: Kastor mluvil rozvážně, počítal s odposlechem. "A víš jistě, že chci vypadat tak, jako všechny ostatní?" "A proč bys nechtěla? Musíš mezi nimi žít, ať chceš nebo ne. Ať už se vrátiš do Údolí Iškarú nebo zôstaneš tady, v obytné sféře. ani ženy z obytné sféry by tě nepřijali za svou. Štítily by se tě. Zavrhly by tě jako zrôdu..." Aj napriek jemnej nude vyvolanej Dianiním príbehom, prináša Kastorov dej opäť napínavé, akčné dobrodružstvo okorenené politikou, zradou, intrigami, ale taktiež aj trochou lásky. Prináša aj niečo nové. Dozvedáme sa zas niečo, čo sme o tejto pochmúrnej budúcnosti ešte nevedeli a taktiež tento príbeh "nahlodáva naše mysle" novými tajomstvami, ktoré si však s vysvetlením dajú načas. Opisy sa už tak nezameriavajú na stavbu plástve, ale skôr na princípy fungovania rôznych vecí alebo na situácie samotné. Postavy ostávajú tie isté, teda nečakajte niekoho nového, kto by vás mohol očariť. Psychika Diany, Kastora a dokonca aj Cornelia Zwady ostáva úplne rovnaká, teda neprechádza žiadnym vývojom. Diana aj Kastor sú hoci odvážni, ale stále veľmi dôverčiví, čo sa im aj neskôr vypomstí. Zwada ostáva rovnakým stelesneným zla a prefíkanosti a vďaka naivnému vedeniu Plástve A30 sa stáva nepostrádateľným. Ak ste si teda hlavné postavy tejto série nezamilovali už v Deťoch plástve, tak nečakajte, že vás práve teraz "oslnia". Úryvok: Kastor celou situaci prôběžně konzultoval s Limdem. Ten nebyl příliš ochoten věřit tomu, co vyprávěl Twotwo. Kastor mu to vylíčil přesně, nic si k tomu nepřidal. "Ti vaši muži mají příliš mnoho fantazie," mínil Limd. Technická stránka z hľadiska kvality je totožná s predchádzajúcimi dielmi, čiže až na pár gramatických chýb je výborná. Záver knihy otvára priame dvere do posledného dielu tejto v celku veľkej dystopickej série. Do posledného dielu sa však už nebudem púšťať s takou chuťou ako do predošlých, keďže Plástev v ohrožení bola pre mňa jemným sklamaním. Do rúk sa nám teda dostáva ďalšie dobrodružstvo Diany a Kastora v tejmnej, krutej a hlavne preľudnenej budúcnosti, ktoré bohužiaľ začína nudiť. Autor ukazuje, že jeho fantázia dokáže stále vytvoriť niečo nové, zaujímavé, ale aj fantázia takého autora, akým je Josef Pecinovský má svoje hranice. Knihu odporúčam každému, komu sa páčili predchádzajúce diely a tým z vás, ktorí nad týmto príbehom uvažujete, začnite radšej s prvým dielom, s knihou Plástev Jedu.“... celý text
— Overdead