Josef Pecinovský

Bernard Ant, Bruce Newman, Joe Townway, Mike Williamson · pseudonymy

česká, 1946

• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Nová kniha

Mirzova vize - Josef Pecinovský

Mirzova vize se vyplní 21. června 2034. Svět se náhle propadne do minulosti. Do dalekého pravěku. Lidé zhýčkaní moderními technologiemi jsou vrženi do světa tvo... detail knihy

Populární knihy

/ všech 140 knih

Nové komentáře u autorových knih

Házím ti laso, kamaráde

„Díky tomu, že Městská knihovna Praha prostřednictvím Databáze poskytuje ke stažení e-knihy, dostala jsem se k této sbírce povídek. Totiž, ta úvodní, a tedy i název celé knihy, je tolik známá... a přitom přiznávám, jsem ji dosud nikdy nečetla. Ani žádnou jinou povídku, dokonce ani žádnou knihu od autora, a že jich má na kontě mnoho, různých žánrů, včetně odborných. Kniha mě bavila, všechny povídky jsem přečetla se zájmem. Hrdinové bojují s lecjakými nástrahami. Mám trochu pochmurný dojem, že se nám tu dostalo přehlídky různých situací, kde je často začátek děje docela optimistický, závěr potom ale dopadá nevesele... Vážím si toho, že autor si na nic nehraje, ale čtivě a srozumitelně píše. Samozřejmě - vymýšlí si. Příběhy o lidech, kteří se potácejí a plouží planetou, rozličnými dobami, jinými než ta naše... ale přesto, se mi zdá, je možné, že se něčeho podobného dočkáme my, nebo naši potomci - i ve skutečnosti.“... celý text
— alekis

---

Termiti z Titanu I

„Některé povídky jsou zajímavé (s ptáčky), u jiných sem si říkal: "Co to sakra bylo?" Celkově maximálně průměrné. Věřím, že autor má i lepší povídky.“... celý text
— berry1009

---

Budiž vám Měsíc lehký

„Trochu víc realit, ale přehledné a smysluplné.“
— Poeta.kno

---

---

Mirzova vize

„Knihu jsem si užíval, rozhodně se četla (nebo spíše poslouchala v mém případě) dobře. Nápad je též dobrý a přináší mnohé k zamyšlení (například jsem doteď netušil že včely a potažmo med jsou tu s námi už 80 milionů let). Jenže teď přichází to ale. Knize by za mě slušela mnohem delší stopáž. Na konci jsem měl rozporuplné pocity a uvědomil jsem si, že tu autor vlastně nadhodil mnoho témat a příběhů, ale vlastně je nijak do hloubky nerozvíjí. Postavy spolu interagují, ale nemají vlastně žádné skutečné vztahy. V druhé polovině jsem se velice těšil, že se třeba něco dozvím více o civilizaci Integrálů, čekal jsem nějaké velké rozřešení ale nic. Víceméně mi přišlo, že kdykoliv to začalo být opravdu zajímavé a člověk chtěl vědět víc, tak byl příběh utnutý a věnoval se dalšímu tématu, ať už se jednalo o linku Moriko, Martina, Diega nebo závěru. Takže bohužel, za mě spíše lepší průměr.“... celý text
— uzivatel90562

---

Sinusoida 26

„„Kdo jsi, proč jsi tady, co znamenáš?“ … cizí planeta reaguje na vpád! „Jen oči, neuzpůsobené vidění v této podivné perspektivě, dokázaly vnímat okolí a zaznamenávaly do lidské paměti to, čemu o několik minut později sama nebyla schopna uvěřit a považovala vše za bláznivý sen.“ Lidé kolonizují Perlu, bažinatou planetu se spoustou podivných entit (možná živočišných a rostlinných druhů), kde nejzvláštnější z nich jsou sinusoidy. Morálka zdejší posádky přitom s délkou pobytu už dávno klesla pod únosnou mez. A tak vítejte v kosmickém blázinci – na dlouhých meziplanetárních letech a při zkoumání a osidlování cizích planet totiž nemusí vše probíhat zrovna hladce a podle plánu … teď jde ale hlavně o to, jestli už byl překročen Rubikon! Obyvatelé zdejší základny si totiž začínají dělat, co chtějí, pravidla se začínají porušovat ve velkém – následky na sebe tak nedají dlouho čekat. A záhadné sinusoidy rozhodně nejsou v terénu téhle cizí planety umístěné jen tak náhodně – navíc, jsou to vážně asi ty nejzáhadnější biologické? organismy, s nimiž se dá v perlanském světě potkat… fakt zvláštní entity… Nejdřív vás napadne – HAD – možná taky silné LANO – až na to, že tady jde o něco, co je vlastně nekonečné, a přitom tvořící uzavřený kruh, zvlněný podle známého matematického vztahu! Produkuje TO pohyb přesně podle matematického předpokladu – v přesně stanovených periodách – bez podnětu a navíc, ten pohyb nikdy nekončí! – produkuje TO zvuk – svist – který dokáže pěkně potrápit lidskou psychiku (o vysokém kmitočtu, až se mění v ultrazvuk) – bez drogy se to poslouchat dlouho rozhodně nedá … a tak zdejší lidská základna skutečně připomíná spíš vesmírný blázinec :-). „Už toho mám dneska dost. Copak se všichni zbláznili? Copak všichni chtějí běhat na téhle zasrané planetě bez skafandrů?“ A tak občas den, který špatně začne, ještě mnohem hůř skončí. Nesmíš totiž ani na chvilku zapomenout, že žiješ v prostředí vysloveně člověku nepřátelském - tuhle planetu ještě rozhodně neznáš! Však ona brzy odhalí svou pravou tvář! „Pryč z téhle zkurvené planety!“ - reakce můžou být různé, od šoku, až po přijetí téhle planety, jako domova, jenže pozor: „Člověk /jako tvor pozemský/ ani jeho technika, tak nikdy nemůžou být zcela dokonalí.“ – a v perlanském světě to pak platí dvojnásob! Asi jsem objevila nového oblíbeného autora sci-fi … mě tyhle, řekněme „klasické“ příběhy prostě baví! (pan Souček, teď i Pecinovský, z těch světových pak Asimov, Simak, Bradbury, Heinlein, a další a další, jsou mým šálkem kávy – a že mám kávu opravdu ráda!). Na první pohled jde jen o to takový lehký, dobrodružně laděný příběh o jedné vesmírné výpravě na cizí, pro lidstvo s jistými omezeními obyvatelnou, planetu, jenže zdání klame, příběh, je složitější, než se zdá, dotírá totiž otázkami, které nevyhnutelně přicházejí … jako třeba, jak lidský organismus bude reagovat na cizí entitu, a opačně, co vše se může stát při setkání, a je možná komunikace, je vůbec pravděpodobná nějaká interakce? Jak by se asi lidé zachovali? Kromě autorovy fantazie (představy mimozemského světa) je to právě nejvíc tahle otázka, která příběhem rezonuje. Je totiž vidět, že právě nad tím autor asi nejvíc přemýšlel - jaká by tedy byla skutečná reakce? Lidi jsou různí a stejné to je i s jejich způsoby vypořádávání se s těžce zátěžovými situacemi (bez ohledu na to, že vesmírní cestovatelé by byli jistě pečlivě vybíraní, aby zátěž zvládli) – na setkání s něčím tak neznámým, jako je mimozemský svět, resp. jeho formy, se prostě připravit tak úplně nemůžeš, zvlášť, když TO něco, ovlivňuje (zdá se nejvíc) právě tvou psychiku, a už vůbec asi nejde připravit se na to, když se s TÍM NĚČÍM (velice těžce definovatelným) fakticky potkáš :-) …“... celý text
— alef

Žánry autora

Literatura světová Detektivky, krimi Dobrodružné Novely Povídky Romány

Štítky z knih

antiutopie, dystopie, kakotopie vesmír Afrika povídky detektivní a krimi romány boj o přežití cestování časem záhady otroctví vězení, věznice

Pecinovský je 43x v oblíbených.
Osobní web autora