Jadlenka
přečtené 90
Světla nad močálem
2021,
Lucie Ortega (Navrátilová)
S knihami na motivy slovanské mytologie se v poslední době roztrhl pytel. Jsou knihy velice vydařené, a pak knihy, které by před vydáním potřebovaly ještě trochu práce. Světla nad močálem bych zařadila spíše do druhé kategorie. Za prvé, v knize přírodní démoni podle mne postrádají onu mýtickou magičnost. Působili jako lidské postavy, kterým se jen říkalo navka, bludička, kostěj nebo nemoj. Jedině Morana působí jako bytost, které snad chybí jedna z lidských vlastností, nebo naopak, má navíc něco, co jen tak nepochopíme. Ačkoliv Morana neměla tolik prostoru v knize, a to je dobře, protože mám pocit, že má nějaké tajemství, připadala mi ze všech postav nejzajímavější. Vnitřní dialogy hlavní postavy byly umístěné na správných místech a často jsem měla pocit, že mi snad knižní hrdinka čte myšlenky. S úvahami na začátku každé kapitoly jsem mnohokrát souzněla. Vývoj vztahů mezi postavami působil až moc kostrbatě. Vlastně bych řeka, že k nějakému stupňování citů nedošlo vůbec. Prostě se ta láska tady z ničeho nic objevila. Nevyhneme se klasickému klišé...když jsem tě pozoroval mezi sestrami a naslouchal tvým myšlenkám, zjistil jsem, že už nechci být sám....poslouchej svoje srdce, napoví ti a ukáže cestu....ach jo. V krátkém úseku knihy si na několika stránkách po sobě tolikrát Lena s Korou (snad jsem nespletla jméno) řeknou, že jsou sestry, až jim tu sesterskou lásku nevěřím. Jako příležitostná amatérská spisovatelka bych řekla, že se zde autorka dopustila stylistické chyby. V poslední řadě mám dojem, že autorka stupňovala napětí tím, že nechala hlavní postavu zakopnout nebo upadnout, a to tolikrát, až jsem si říkala, že Lena má nejspíš obě nohy levé. Napětí v knize by mělo být stupňováno slovy, ne zakopnutím hrdinky o kořen při každé příležitosti. Přebal knihy je opravdu pěkný.... celý text
Rivalka
2019,
Charlotte Duckworth
Knihu jsem přečetla ve vlaku jen proto, že jsem neměla zrovna co jiného číst. Jinak bych knihu odložila už na 50. straně. Je sice psaná na zajímavé téma, žena kariéristka vs. žena matka. Je tu sobeckost, jsou tu intriky. Velice ambiciózní téma, ale v případě této knihy plně nevyužit potenciál. V případě hlavních postav mi chybí jejich vhled, jestli své chování hodnotí, že je v pořádku, ať už v souladu s jejich svědomím, se svědomím druhých. U Ashley mi připadalo, že má snad rozpolcenou osobnost, sama ani nevěděla, jestli má svoji šéfku podporovat, nebo podrazit. Z nejasných důvodů udělá buď jedno, nebo druhé. Stejný přístup má ke svému bratrovi. Při čtení jsem měla pocit, že se v knize celou dobu nic neděje, až v poslední části se toho děje až moc. Otázkou je, kdo ze čtenářů bude mít tolik trpělivosti, než se prokouše k závěru. Úmorné tempo děje, zmateně vykreslené události a dialogy, obratnost jazyka pod průměrnou úrovní studenta gymnázia. Od spisovatelky, která absolvovala uznávaný spisovatelský kurz, bych čekala něco lepšího.... celý text
Krásky
2020,
Dhonielle Clayton
Sophia patří mezi nejzajímavější záporné postavy. Kdyby se setkala s odborníkem psychiatrie, jistě by ji byla diagnostikována citová psychopatie. V knižním světě se svojí krutostí a schopností manipulovat ostatní vyrovná i Goddardovi ze série Smrtka.... celý text
