ivolginswife
přečtené 151
Moskva - Petušky
2012,
Venedikt Vasiljevič Jerofejev
Halucinogenní výlet do světa jedné ruské duše, která nešetří dobře míněnými životními radami a skvělými kulinářskými tipy (chutí a vůní nepochybně srovnatelnými s ohřátým krabicákem prodávaným na vídeňských trzích za tři eura devadesát), setká se s anděly, Satanem, mluví o bohu, ví sice, na co umřel Puškin, ale neví, dojel-li nakonec do Petušek nebo ne. Je to kniha plná marnosti, kousavého humoru, ztracených iluzí a protirežimních poznámek, vlastně tedy všeho, co člověk od ruské literatury čeká. Pro umocnění pocitu vřele doporučuji číst při dlouhé cestě vlakem.... celý text
Pérák: Oko budoucnosti
2019,
Petr Macek
Jakožto obrovský fanoušek Wolfensteina a podobných šíleností, zároveň ale milovník pěkné kresby a českých legend, jsem tyto komixy nemohla minout a musím říct, že nejsem zklamaná. Příběh je svižný a dobrodružný, rychle se čte, občas narazíte na humoreskní popkulturní reference a to je vše, co od podobného počinu požaduji.... celý text
Tajná historie
2017,
Donna Tartt
V českém prostředí nedoceněná, v zahraničí špatně vykádaná kultovní klasika a podle mě jedna z nejlepších knih moderní literatury. Její čtivost a zdánlivá podbízivost mladým depresivním teenagerům ovšem způsobila, že z učebnicové kritiky hedonismu a pseudointelektualismu (říkejme si tomu, jak chceme) vznikl kult glorifikace obojího a zmínění lidé se bohužel zasloužili o veškerou popularitu paní Tarttové. Přitom každému zdravě uvažujícímu člověku musí být jasné, že na všechny brikule, co se v Tajné historii dějí, je nahlíženo kriticky. Už jen proto, že je všem předurčen tragický osud zapříčiněný jejich vlastními činy a sledujeme jejich vývoj až k naprostému rozpadu charakteru. Je v tom až něco z Raskolnikova. Už od začátku víme co se stane, vlastně už od začátku víme děj celé knihy, protože o ten vůbec nejde. Jde zde o to, zobrazit mladého člověka z vysoké společnosti posedlého obrazem sebe samého a manickém lpění na tom, si jej za každou cenu udržet. Není tedy divu, že je právě tato kniha tak populární, protože to je přesně to, co mnoho mladých lidí dělá, chová se jako Dostojevského postavy posedlé jedinou myšlenkou, pro které jsou ochotny udělat naprosto vše. Ostatně v knize samotné je řečeno - Beauty, unless she is wed to something more meaningful, is always superficial.... celý text
Báječná léta pod psa
2002,
Michal Viewegh
Upřímně se divím sama sobě, ale jediná kritiky uznávná Vieweghova kniha se opravdu číst dala a to především proto, že zde bylo minimum otřesně psaných sexscén, absence nadávání na literární kritiky a občas dokonce vtipné (!) vtipy. Smála jsem se. Postava Kvidova otce je naprosto báječná. To je ale tak vše, co se o Báječných letech pod psa dá říct. Občasný vtípeček nedělá dobrou knihu, všechno bylo příliš rychlé a povrchní. Viewegh je a vždy byl pouze průměrný spisovatel a jako takový by se mohl konečně začít víc soustředit na děj knihy a méně na vtipkování a speedrunování životního osudu celé Kvidovy rodiny na ani ne 250 stranách.... celý text
Účastníci zájezdu
2006,
Michal Viewegh
odpad!
Nechutné, zvrhlé a pokleslé, polovina knihy je jen o tom, že ten úchyl Max má s někým sex, druhá o tom, jak nenávidí českou literární kritiku. Po každé stránce tohoto utrpení jsem se musela nutit do čtení víc a víc. Nebýt povinné četby, skončím po prvních sto stranách. Doporučila bych tak maximálně jako příklad toho, jak rozhodně nepsat knihy a čemu se vyvarovat. Opravdu nevím, kdo tohle zařadil do seznamu maturitní četby. To, že Vieweg použil v teorii zajímavý, v praxi akorát otravný a zbytečný narativní postup, neznamená, že je jakkoliv důležitý autor a čímkoliv přispěl české literatuře.... celý text
Něžná
1999,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Právem je Něžná považována za jedno z nejlepších Dostojevského děl, zařadit tuhle povídku ovšem do výboru "milostných" je lehce zavádějící. Teoreticky je o lásce, i když v té nejzvrácenější podobě. Na můj žaludek upřímně zapůsobila hůř, než Nahý oběd a 120 dní sodomy dohromady. Ve zkratce jde o zpověď 41letého muže, který má (jako všechny Dostojevského postavy) svou vizi, za kterou si chce jít a která obsahuje i jeho 16letou ženu, ne ovšem jakožto osobu, ale jako herce, bezduchou figurku, která bude dělat přesně to, co se jí nakáže. Bude jeho otrokyní, která jej bude bezmezně poslouchat, milovat a i beze slov chápat veškeré jeho pocity, při čemž bude samozřejmě šťastná a veselá a nedej bože, aby projevila vlastní vůli či "svéhlavost". To se mu ovšem samozřejmě nedaří, protože se k ní chová hůř, jak ke psovi a jen občas má záchvat výčitek či "pomatení smyslů", až ji nakonec dovede k sebevraždě. Bezejmený hlavní hrdina je jeden z nejnechutnějších lidí, které snad kdy kdo napsal a nejhorší je, že tento typ osob není nijak neobvyklý ani v reálném životě. Něžná je ve velice abstaktních termínech feministická literatura.... celý text
Chudí lidé
1954,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Celá kniha by se nejspíš dala brát jako reakce na Gogola a jeho Plášť, který je zde dokonce zmiňován a pan Děvuškin ho kritizuje (z pochopitelnáých důvodů, když je vlastně jeho dvojníkem) a už z názvu jde poznat, že jde o popis obyčejných bezvýznamných lidí, úředníků zadlužených až po kolena, opilců bez zájmů a nadějí, kteří nemůžou vystát šlechtu proto, že mají víc peněz, ale zároveň nedej bože, aby je napadla nějaká liberální myšlenka, chodí pravidelně do kostela a cara uctívají jako modlu. Tedy, Makar Děvuškin má (1) zájem, a to zájem o jakousi jeho vzdálenou příbuznou a sousedku, jejichž rodinný vztah nejde naprosto pochopit, ale v některých případech je možná lepší nevědět... Je to naprostý zoufalec, co utrácí všechny své peníze za zbytečné dárky pro "svou" Varju, odstěhuje se do prachbídného pokojíčku za kuchyní, prodá vlastní uniformu a dá se na chlastání, protože má depky z toho, že je chudý a zadlužený a nemá ani na byt, za což si může jedině sám. Kdyby místo půl kila cukroví nechal sobě vyspravit uniformu, nemusel by si žít tak mizerně. Je to nesnesitelný člověk, možná lehce pedofil, ale hlavně hloupý až na půdu, ne proto, že by snad neměl rád Gogola a spisky jeho souseda považoval za vrchol umění, ale proto, že se sám přivedl na mizinu a nebýt toho, že Varja (která má díky bohu narozdíl od něj rozum) odjela na venkov se svým bohatým ženichem, nejspíš by rozdal poslední kopějku na její blaho a umřel někde ve škarpě u silnice.... celý text
