Iljaajli
přečtené 292
Pražský hřbitov
2011,
Umberto Eco
Hezká historická exkurze po 19. století, bohužel hlavní postava je dost uměle zkonstruovaným pokusem o spojení událostí do jedné linie. Kapitán Simonini zkrátka nemá vlastní život, jeho pocity jsou okleštěny na nezbytné minimum a tak nedokáže přesvědčit čtenáře o tom, že je skutečně naživu, ani kdyby se rozkrájel, přesto že právě to s ním Eco udělal, aby ho alespoň ozvláštnil. V první části knihy se postava rozvíjí úspěšněji a čtenář se jí ještě občas chytá, později ustupuje do pozadí a v závěru je zcela pohlcena líčením historických událostí. Takže faktograficky velmi cenná a brilantně vymyšlená kniha, která nemá vlastní příběh a postavy skutečných lidí jsou zastupovány stíny, které vrhaly na světlo dějin. Na román je to skoro málo, na historickou práci skoro moc. Ale přečtení doporučím rozhodně.... celý text
Malá dáma z velikého domu
1936,
Jack London
Úchvatná kniha, která kombinuje vypravěčskou citlivost k emocím devatenáctého století s rozmachem moderny století dvacátého na příběhu miostného trojúhelníku. Všichni hlavní aktéři jsou nadšeni novým stoletím a zdánlivě bezstarostně vzlétají k životu nezatíženému předsudky předchozích věků, ale nedokáží uletět vlastnímu tíživému lidství. V náznacích gest a uloupených pohledech postupně objevované zamilovávání se Evana Grahama do Pauly Forrestové je pak jedním z nejpravdivějších popisů, které jsem četl.... celý text
Zvedá se severní vítr
2002,
Robert Graves
Utopie jako od H.G. Wellse :-) Z dnešního pohledu možná nepříliš populární experimentování s vývojem společnosti a hledání poměru techniky a spirituality přímo těží ze Stroje času a předznamenává explozi zájmu o toto téma v šedesátých letech. Jenže právě díky těm šedesátkám je kniha dnes tak trochu na druhé koleji žánru, uvízlá na časové ose mezi prvními průkopníky a génii zlatého věku. Takže spíš oddychová sci-fi/ fantasy pro nenáročné a poměrně dobře napsaná. Nenudí.... celý text
Deník šílené manželky
2004,
Irena Obermannová
Ono to vlastně není zas tak špatné. Do vlaku, do autobusu, na toaletu...
Atlas mraků
2006,
David Mitchell
Příběh světa se stále opakuje, jako se opakují příběhy jednotlivých lidí. Kniha má co říct a čte se dobře, protože netrpí roztříštěností filmového zpracování.... celý text
