Heri76
přečtené 285
Pravda krve
2020,
J. R. Ward (p)
Kriminální zápletka vyšetřování vražd upířích žen, ke které je Boone postavený mimo službu přizván, je dobrým nápadem a nahrazuje slušně boj s Vyhazovací společností v hlavní linii Bratrstva. Boone společně s Butchem řeší vraždu mladé upírky, když se na scéně objeví tajemná Helania. Marquist jako padouch, co dostane „co proto“, taky vyhovující, i když mi lezlo na nervy, že by příběh dopadl tak, jak byl naznačován. Ale to se nestalo, hurá. Přítomnost Syna na scéně je dobrým úvodem pro Hříšníka ze série Bratrstva. Jsem ráda, že jsem Bratrstvo i Odkaz četla kontinuálně, tak jak na sebe časově navazují, protože obě série jsou provázané a nemusela jsem se tak podivovat nad tím, že mi něco uniklo.... celý text
Půlnoční koruna
2016,
Sarah J. Maas
Celaena má spousty tajemství, která jsou odkrývána postupně a vysvětlují dodatečně některé její činy. Její původ a to čím ve skutečnosti je. Můj oblíbený princ Dorian je většiny knihy osamělý, zmatený, nešťastný a ztracený. Bojuje sám se sebou, svými schopnosti, které ho děsí a které neumí ovládat. A vzhledem k tomu, že jeho přátelství s Chaolem „rozvrátila“ přítomnost Celaeny, člověk by ji proto měl nenávidět. A to se mi při čtení chvílemi i dařilo. Za to jak se chovala k Dorianovi i za to jak se zachovala k Chaolovi. Ne, že by si to Chaol nezasloužil. Jeho tápaní a neschopnost se rozhodnout a přiklonit k jedné straně, rozlišovat mezi dobrem a zlem, si asi nic jiného nezasloužila. Nicméně posun jejich vztahu v den Chaolových narozenin, ke kterému úspěšně spějí dvě předchozí knihy, a během chvíle přechod od lásky k nenávisti byl rychlý, že jsem ani nestihla postřehnout, jak k tomu došlo (samozřejmě že to vím). Společné nebezpečné dobrodružství Chaola, Celaeny a Doriana v podzemí hradu vkládá klíny do jejich přátelství, místo aby je spojilo. A Chaol, který není schopen se rozhodnout na čí straně stojí, ale zároveň Celaenu miluje se pokusí zachránit ji svým způsobem za cenu toto, že obětuje sviji „svobodu“. Novou epizodní postavou je Mort, který je tak škodolibý až je roztomilý a Elena, vznešená královna, která směruje Celaenu přesně tam, kde by podle ní měla být, aniž ji tam napřímo pošle a pomáhá jí rozplétat střípky z její minulosti, které nám i Celaeně pomáhají pochopit historii i současné dění. Konec druhého dílu je začátkem velké změny. Přečetla jsem ho jedním dechem.... celý text
Dědička ohně
2016,
Sarah J. Maas
Celaena musela ztratit svoji přítelkyni, jedinou přítelkyni, kterou kdy měla, musela se propadnut tak hluboko, aby našla dno, od kterého se mohla odrazit. A musí se přestat litovat a začít něco dělat. Přesun děje mimo Adarlan a pro Celaenu zdlouhavé poznávání sebe sama ve Wendlynu je zajímavým zpestřením. A Jeřáb jí to minimálně na začátku vůbec neusnadňuje. A to je dobře. Kniha by klidně mohla být rozdělená do dvou samostatných knih. Je nabitá akcí a objevují se v ní nové postavy a je víceméně jasné, že s některými, se ještě v budoucnu setkáme. Jeřáb (divné jméno, asi bych dala přednost tomu, kdyby překladatel zůstal u anglické verze jména Rowan) je v první části ztělesněním drsňáka a protivy. A na mě působí tak nějak „staře“, bez ohledu na to, na kolik let vypadá nebo kolik let/století prožil. Vychovává, testuje a učí. A učitel je asi dobrý vzhledem k tomu, že Aelin po několika měsíčním výcviku dosáhne toho, proč do Wendlynu přijela. A Aelin je asi také dobrá učitelka, když vezmu v potaz, jak moc dokázala její přítomnost tvrďáka Jeřába změnit. Aedion mi připadá na to, jak je jako drsný a krutý generál adarlanského krále velkou část knihy popisován, tak nějak kňouravý a neschopný, ale musím mu k dobru přičíst, že se to v závěru knihy změní a má u mě plus do dalších dílů. Není ukňouraný, není neschopný a není zbabělec. Líbí se mi, stejně jako Kaltain. Pasáže s čarodějnicemi se mi v začátku vůbec nelíbily a doslova mě nudily. Přeskakovala jsem slova, někdy i věty, i když jsem zpětně pochopila, proč v knize musely být. No mohly být kratší a zábavnější. Manon se ale nakonec ukázala jako působivá postava a těším se na její vývoj a činy v dalších dílech. A Dorian, můj drahý Dorian a jeho úděl. Když se zdá, že konečně našel, to co mu v životě chybělo, tak o to přijde. Závěr knihy je velmi působivý a sled událostí, který se odehrál u krále Adarlanu………………. Sorscha, Aedion, Chaol, Dorian …………………hmmmm musím pokračovat dalším dílem, i kdybych nechtěla. Musím. Autorka se nebojí zvratů. Neštítí se nahradit postavy novými – nadobro. A tím změnit nebo minimálně uhnout očekávané linii příběhu.... celý text
Dvůr mrazu a hvězd
2018,
Sarah J. Maas
Takové oddechové čtení, vlastně se tu nic moc nedělo. Po dvou předchozích strhujících dílech a velmi dobrém prvním díle trochu zklamání. Nicméně jsem se nenudila, a protože jsem po přečtení recenzí nic moc neočekávala, nemám potřebu knihu ani negativně hodnotit. Vlastně zde bylo i pár dobrých scén, i když Nesta mi neskutečně lezla na nervy. Vím, že pátá kniha bude o Cassianovi a Nestě a i když mi nejspíše bude chybět Rhys, doufám, že i v knize zaměřené na Nestu a Casse budou mít společně s Feyre své pasáže. Líbila se mi změna pohledu vyprávění, klasický Feyřin pohled, nově Rhysandovo vyprávění i klasický výklad. Každopádně mi tento díl alespoň trochu zkrátil čekání na další „plnohodnotný“ díl a to se také počítá.... celý text
Říše bouří
2017,
Sarah J. Maas
Tak tohle byla jízda. Opravu pořádná napínavá jízda od začátku do poslední věty. A TEN KONEC! V tomto díle úplně chybí Chaol, i když tedy mně moc nechybí. Vím, že bych na něj neměla být tak přísná, ale nemůžu si pomoct. A doufám, že třeba někdy v další knize udělá něco, čím ho vezmu víc na milost.... celý text
Věž úsvitu
2018,
Sarah J. Maas
A já byla na Chaola tak zlá :-) Dobře, po přečtení této knihy jsem ho vzala na milost. Jeho setkání s Yrene, která nenávidí všechno, co Chaol představuje a jejich pozvolné poznávání jeden druhého, které je neuspěchaným, pomalu se rozvíjejícím hlavním dějem celé knihy mně nezklamalo. Po neuvěřitelné jízdě předchozího dílu Říše bouří a neskutečném konci byla tahle kniha pro mě takovou oddechovkou. Příběh je poutavý a rozhodně změnil můj pohled na Chaolovu postavu, jeho pohnutky a nepochopitelné jednání, které předváděl v předchozích dílech. Líbí se mi linie Nesryn, i když jsem měla na začátku pocit, že autorka nevěděla, co si s ní počít a jak ji v příběhu dále udržet. Nakonec jí musím za řešení připsat kladné body a skoro bych nakonec vyčítala, že se jí nevěnovala více do detailu, zejména jejímu rodícímu se vztahu k Sartaqovi, jehož postava se mi dostala pod kůži. Vůbec bych se nebránila rozvinutějšímu příběhu prince Kashina, který ve mně budil smíšené pocity – nějak jsem pořád čekala, že za tím, jak se chová, jaký je, bude něco jiného. Hasar mi lezla na nervy a zároveň mě bavila. Taková Aelin jižních zemí. Borte, Falkan, Yeran, Hafiza….nové zajímavé postavy, které by nejspíše mohly vydat na samostatný delší příběh nebo slepou odbočku. Opět žasnu nad složitostí příběhu, a jak velmi dobře umí spisovatelka prolnout samostatné dějové linky a drobné zmínky do skvělého kontextu. Jak dokonale vše nakonec zapadne na své místo.... celý text
Chamtivost
2012,
J. R. Ward (p)
Hm, tak jsem zkusila něco nového od Ward. Rozjezd této série je trochu pomalý. Ve srovnání s Bratrstvem a Odkazem slabší kousek. Nicméně dám sérii šanci dalším dílem. Co taky jiného při čekání na překlad nových dílů mých oblíbenějších sérii. Jim Heron jako „spasitel“ hříšníků, bývalý voják a nájemný vrah? No proč vlastně ne. Příběh Vina diPietra a Marie-Terezy alias Gretchen, tak trochu nebo možná hodně Pretty Woman. Trochu nereálné a až moc romantický slaďák. Líbilo se mi drobné propojení s Bratrstvem zmínkami bratrů Butche a Phurryho.... celý text
Chtíč
2012,
J. R. Ward (p)
Příběh Isaaca Rotha se mi celkem líbil a jeho veřejná obhájkyně Grier Childe mi byla sympatická. Celkově se příběh Wardové povedl a řadím ho mezi ty lepší v této řadě, nicméně Bratrstvu se nevyrovná, ani náhodou. Ale ani neurazí. Vlastně je to takové oddechové čtení. Nic od toho nečekám a jsem vlastně spokojená. Ale jen pokud se rozhodnu, že zrovna teď jsem nenáročný čtenář :-)... celý text
Milenec z temnot
2010,
J. R. Ward (p)
Ale tak jo, pro začátek dobrý. V porovnání s Patricii Biggs, Illonou Andrews a Sarah J. Maas příběhově slabé, ale na druhou stranu jsem nečekala ani to, co jsem dostala. Příběh celkem dobře zvládnutý, sexuální scény kurážné a celkem působivé, o drsňáckým Wrathovi by průměrná ženská mohla snít a jeho vztah s Beth je slaďárna na entou. Nicméně celkově dobá oddychovka, která mě neurazila. Na rozjezd fajn. Pasáže s bezduchými mě nebavily a značně jsem jejich čtení zkracovala.... a nic mi tím neuteklo. Konec mi přišel trochu uspěchanej a nedotáhnutej.... celý text
Milenec z věčnosti
2010,
J. R. Ward (p)
Rhage a Mary mě bavili víc než Wrath a Beth. Z hezouna, který se dostane pod každou sukni, se stává nenapravitelný romantik a chuděra Mary nechápe, proč si vybral jí. Ale byly tam scény, které mě vysloveně bavily a nenechaly mne chladnou. Sexu tak akorát. Příběh slušnej. Nicméně opět mne nebavily scény s bezduchými a opět jsem je značně zkracovala. Zsadist se mi fakt líbí a těším se na jeho příběh. Ale tak za snahu 5 hvězd, že mě to nenudilo a tak nějak díky tomu, že jsem nečekala víc, i uspokojilo.... celý text
Nalezený milenec
2011,
J. R. Ward (p)
Drsňák Butch dostal také své místo na výsluní, jak se dalo po jeho prvním setkání s Marissou očekávat. A konal se happyend. Příběh ok, sexuálních scén tak akorát, ale nějak to nedosáhlo stejné úrovně jako předchozí dva díly. Zsadist a Rhage jsou prostě best. Zajímavý je vztah mezi Butchem a Vishousem, nevím přesně, co si o něm myslet. Zejména ze strany Vishouse, takže jsem zvědavá na další díl. Nebožačka Marissa mi lezla na začátku dost krkem, nicméně s vzmužila a postavila se svému osudu celkem se ctí. Bezduší mě opět nebavili.... celý text
Nespoutaný milenec
2011,
J. R. Ward (p)
Na tenhle díl jsem byla zvědavá, nicméně na zadek jsem si z něj nesedla. Vishous byl mým oblíbencem v přechozích dílech a těšila jsem se, co pro něj autorka přichystá, no jako Jane a její sebevědomí a prořízlá pusa s trochou dominance, která na Vishouse platí, se dost povedla a jejich slovní přestřelky mě celkem bavily, ale ten konec nevím nevím. Takové "rychle něco vymyslíme, protože potřebujeme happyend a nic nás nenapadá". Nedotažené a divné. Zatím stále nejlépe hodnotím příběhy Zsadista a Belly a Rhage a Mary. Alespoň jsem se ale dozvěděla, jak to je s tím "vztahem" mezi Vishousem a Butchem. I naťuknutí do dalšího příběhu Phuryho mě zajímá, i když je ze všech bratrů pro mě nejméně zajímavý. Jsem zvědavá i na příběh Johna.... celý text