HaHa11
přečtené 414
Český čtenář z autorova díla poznal nejdříve jeho vrcholnou trilogii z ostrova Lewis, a tím pádem všechny ostatní autorovy knihy mají tak trochu smůlu. I kdyby se P. May rozkrájel, zmlsaný konzument maximálně utrousí: "Hm, docela slušný, ale Lewis to není!" I takto se dá poslední spisovatelův počin ohodnotit. Spíše než detektivní pátrání na čtenáře čekají zhruba tři stovky stran o bláhových snech mládí konfrontovaných s depresivními skutečnostmi pokročilejšího věku. Opět dvě časové roviny - tentokráte oba příběhy od sebe dělí rovných padesát let a v obou nacházíme prvky filmového road movie. Dynamičtější a barevnější je linie odehrávající se v roce 1965, atmosféra Londýna 60. let je vykreslena plasticky a uvěřitelně (včetně možného setkání Johnem Lennonem), nejsilnějsím místem současného děje je epizoda zachycující setkání s devadesátiletým válečným veteránem. Červenou knihovnu připomínající milostný příběh ovšem body nepřidá. Hvězdičky se půlit nedají, a proto zaokrouhluji směrem nahoru.... celý text
Tma
2016,
Bernard Minier
Třetí příběh a komisař Servaz hodně ztrácí ze své role svůdníka a ironmana, a vlastně trochu ztrácí i celá série. Chybí mi tady Zieglerová, málo prostoru dostávají Martinovi nejbližší spolupracovníci. Výrazně do popředí se prodere Christine - sledujeme její osobní život i (dost neuvěřitelnou) proměnu z role oběti do role predátorky a mstitelky. Autor tahá čtenáře za nos celkem urputně, až je jasné, že onen padouch, který se rýsuje zhruba v jedné třetině knihy, ještě není konečná. Závěr dost kakofonický a rozmotání některých dějový linií (milostný čtyřúhelník) ponecháno na čtenářově fantazii, aby si dosadil proč a jak. Inspirace HH je docela patrná - motiv osudové lásky, komisařův nebezpečný protivník přecházející z jedné knihy do druhé, a kdo ví, třeba se v příštích dílech ke slovu dostane i démon alkohol?! Nebylo to špatné čtení, ale oba dva předchozí díly byly prostě o hvězdičku lepší.... celý text
Jeden plus jedna
2016,
Jojo Moyes
Zatím nejslabší ze všech autorčiných knih. Jednoznačně typické nenáročné "ženské" čtení. Děj jednoduchý, předvídatelný, postavy s předem určeným osudem. V porovnání s předchozí knihou (Dívka, již jsi tu zanechal) chybí jakýkoliv myšlenkový přesah. Knihu jsem s vypětím všech sil dočetla, odložila a během několik dní zcela vypustila z hlavy téměř vše, co jsem se dozvěděla.... celý text
Ani napodruhé jsem k amatérskému detektivu Enzu Macleodovi kdovíjakými sympatiemi nezahořela a knihu zařazuji maximálně do kategorie "Dejme tomu". Oceňuji věrohodné zachycení života v méně známé vinařské oblasti ve Francii; statě týkající se vína byly bezesporu zajímavé, ale příběh sám ... Přímo ztracený čas to nebyl, ale v podstatě mě to, kdo je pachatel, zase až tak neinteresovalo. Motiv hrůzných činů je dost neuvěřitelný a samotný konec považuji za podraz na čtenáře. Jak kdyby i autor pochyboval, zda další kniha ze série se svérázným Skotem bude dostatečným lákadlem sama o sobě.... celý text
