gimli35
přečtené 363
Mistr Petr Pleticha
1921,
neznámý - neuveden
Na půdorysu celkem přímočarého děje autor rozvíjí hned několik velmi komických situací. Obzvláště humorný je třetí obraz – když už to vypadá, že Kubásek prohlédne Pletichovu lest, právník rozehraje divokou bláznovskou scénu. Během ní přechází z východočeského do hanáckého a chodského nářečí (bezpochyby zásluha překladu Norberta Havla a úpravy Jana Hyhlíka), pak hovoří slovensky a maďarsky, načež začne mluvit v úryvcích ze Shakespearových her. Podobně dryáčnicky pak působí šestý obraz, kde se u soudu potkávají oba hlavní výtečníci (Pleticha a Kubásek) s bečícím Beránkem a naprosto zmateným Sudím. I po šesti stoletích vtipné dílo, i dnes si ho dokážu představit na jevišti. :)... celý text
Do temnoty
2021,
Claudia Gray (p)
4,5*. Claudia Gray na vcelku standardním třísetstránkovém hřišti honí nemálo zajíců najednou - máme tu Nihily, Drengiry, Jedie, výlety do minulosti, znesvářené světy, hledačku cesty, cech, arboretum, zahrádkářské droidy, filozofii, zádumčivou šutrovitou bytost... K autorčině cti budiž přičteno, že košatý příběh se jí nakonec povedlo ukočírovat a podat pro čtenáře srozumitelným i napínavým způsobem. Přestože celkový dojem z knihy je velmi dobrý, nelze se ubránit dojmu, že méně by mohlo být více. Mimochodem, o anotací zdůrazněnou Joru Malli, natožpak o Maják Hvězdosvit, v tomhle románu zas tak moc nejde.... celý text
Paměti dr. Aloise Rašína
1994,
Alois Rašín
O zásluhách a lidských kvalitách Aloise Rašína není pochyb; hvězdičkami nehodnotím jeho osobu, nýbrž paměti. Autor je zřejmě nepsal pro širší veřejnost, protože nemalá část z nich opravdu není příliš čtivá - pokud vás tedy nezajímá počet živností nebo stav hospodářství na Nechanicku. Vysloveně "zabijácký" je pak deník z vězení, kde Rašín kromě několika zajímavých událostí popisuje především to, co který den jedl a četl či jak dlouho byl na procházce. Naštěstí se však najdou i velmi zajímavé kapitoly, zejména Moje matka, Převrat 28. října 1918 a Po převratu. A vlastně to celkově za přečtení stojí, jenom to prostě není úplně literární skvost.... celý text
Aristoteles a Dante odhalují záhady vesmíru
2015,
Benjamin Alire Sáenz
Žádná vysoká literatura, občas trochu plytké. Ale četlo se to ohromně dobře, příběh nebyl blbý a vedl odněkud někam... Vlastně se mi to líbilo, to můžu říct.
Obrys jednoho života
2008,
Thomas Bernhard
Bernhard ukazuje čtenářům o poznání jiné Rakousko, než jaké obvykle zná, a dělá to velmi hutně a čtivě - přestože to není žádná oddechovka. Zapomeňte na květiny v oknech, kroje a okouzlující přírodu a vstupte do světa plicních sanatorií, kde si štafetu předávají národní socialismus s katolicismem. Servus a stejně je to všechno fuk.... celý text
Ze světa lesních samot
1999,
Karel Klostermann
Klostermann umí! (A Vavruch je jednou z nejzajímavějších vedlejších postav, o kterých jsem v poslední době četl.)
Verše a povídky
1962,
Antal Stašek (p)
(Asi tak 3,5 hvězdičky; ne že by na tom nějak záleželo, je to spíš tak od oka.) Podobně jako Povídky z hor jsou i Verše a povídky jakousi staškovskou bestofkou, tentokrát ovšem i se zastoupením poezie. Přiznám se bez mučení, že úvodní dvě dlouhatánské básně jsem spíše prolétl, ovšem ty ostatní byly docela zajímavé - zejména rázný, stručný a přitom dějově bohatý popis toho, kterak může zamýšlená oběť atentátu vyváznout prakticky bez zranění díky špatné životosprávě* (Král, švec a knejp), návod, jak na depku (Nezoufej), nebo dojemné vyznání domovu (Vy hory modravé...). Výběr z povídek je vcelku reprezentativní, ale mohl by být i lepší (viz již zmiňované Povídky z hor). U povídky Na paloučku se nenechte odradit bizarním rozjezdem; Starý forman je zajímavý především coby exkurs do světa pozemkového práva - jako by autor vzpomínal na své vzdělání a původní povolání (byl JUDr.) -, relativní čtivost je vykoupena až komicky banálním rozuzlením. Ale jo. Jestli máte rádi Podkrkonoší a starou češtinu, nesáhnete vedle. * ("Spasilo tě sádlo tvoje / marné byly vraha znoje.")... celý text
Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu
2017,
Miloš Urban
Ohodnotit některé Urbanovy knihy je skutečně výzva. Závěrka je moderní, aktuální, čtenářsky přístupná a na Urbana velmi "ztišená" - možná až moc, ale vlastně i to může být příjemnou změnou. A výborné dva epilogy.... celý text