fa.sci.ko
přečtené 506
River Wild
2020,
Samantha Towle
Jak už tu někdo psal. Začátek byl zajímavý a dobrý, ale pak už to šlo jenom z kopce, protože se z knihy stala typická klišoidní romantika s nepříliš dobrými postavami. River i Carrie měli potenciál, který ovšem autorka nevyužila a především chování Carrie se mi, vzhledem k tomu co zažila doslova před pár dny, úplně nezdálo. Konec byl už od první kapitoly šíleně předvídatelný, dokonce i epilog musel být všem, kdo už někdy něco přečetli, jasný. Za mě velký průměr a upřímně úplně nechápu těch 91 %.... celý text
S láskou, Lukov
2021,
Mariana Zapata
No, já nevím. Nejsem z toho nějak zvlášť odvařená. A začnu s mínusy, protože jich je víc: Slovník. Pardon, ale co tohle mělo být?! :D Sice mi do třicítky nějakej ten pátek ještě chybí, ale znám dost vrstevníků Jasmínky a Ivánka a nikdo z nich nemá takovou slovní úroveň dlaždiče jako tihle dva. V každé kapitole bylo tak ±30 sprostých slov, která většinou neměla sebemenší důvod a opodstatnění, přesto postavám z pusy lítaly, protože prostě proč ne. Ráda bych taky připomněla, že sprostý a drzý člověk není vždycky vtipný. A to i když se snaží. Tímto zdravím Jasmínu. Hate-love linka. Důvod, proč se ti dva neměli rádi, byl naprosto iracionální a nakonec se vlastně dozvíte, že ta nenávist byla spíše jednostranná a naprosto idiotská a vlastně to ani nebyla nenávist. Jasmínka se zkrátka kdysi chovala jako kráva a Ivánek se zkrátka zachoval stejně, načež si ona usmyslela, že je to kretén a už to jelo. Urážky, urážky a další urážky. Ta holka prostě perfektně věděla, jak udělat dojem. Princezna Jasmínka. Strašná kráva. Pardon, ale ano. Pokud se takhle někdo chováte, tak doufám, že máte stejně velkou rodinu jako ona, protože já naprosto chápu, proč měla ta holka jenom jednu kamarádku. A i to bylo vlastně moc, protože kdo by se s ní chtěl do háje dobrovolně kamarádit? Většinu knihy byla absolutně příšerná, sprostá, arogantní, protivná, sebestředná, chovala hnusně a nebyla schopná normálně komunikovat. A ta agresivita? Asi jsem divná, ale nepřijde mi v pořádku ani cool chtít v jednom kuse někoho mlátit, každopádně máme všichni jiný životní priority. Jediný, co se mi na ní líbilo bylo, že umělá fakt pekelně dřít, hodně dobře zvládala děti a snadno se nevzdávala. Ta její cílevědomost byla super a možná bych řekla (se zavřenýma očima), že i trochu inspirativní. Ani Ivánek samozřejmě nebyl svatoušek, ale Jasmína mi prostě vadila většinu času tak moc, že u něj jsem chyby už jen nějak přešla. Kromě téhle teda - z váhy se prostě sranda nedělá. Tečka. Sexuálního obtěžování. Smazání účtu podle mě fakt není správná cesta, jak by se tahle situace měla řešit. Čekala jsem nějaký impuls od autorky, nějakou možnost prevence, ochrany nebo aspoň nahlášení na policii, ale nic takového se nekonalo. Pak to Ivánek zjistil, načež ztropil obrovskou hysterickou scénu a jak to skončilo? Nějak. Prostě nějak. Princezna Jasmínka si jen smazala účet a ze světa najednou zmizeli všichni zlí úchylové a stalkeři. Konec příběhu a všichni žili šťastně až navěky. Kéž by to takhle skutečně fungovalo. Plusy: Párkrát jsem se zasmála. Ivánek byl občas celkem fajn. Zakomponování poruchy učení se mi líbilo. Stejně tak i Jasmínin vztah-nevztah s otcem. Čtivost - jo, Zapata psát prostě umí. Jenom asi ne pro mě.... celý text
Železné puto
2021,
Cassandra Clare (p)
MILUJU TO. A je mi fuk, kolik historických nepřesností, milostných trojúhelníků a dalších zbytečností tam je. Původně jsem toho chtěla napsat víc, ale došla jsem k závěru, že tohle stačí. „It's never a tragedy to love somebody.“ „I think Romeo and Juliet would disagree with you on that.“ (Netuším, co budu do ledna 2023 dělat.)... celý text
Catwoman: Zlodějka duší
2019,
Sarah J. Maas
Nemám ráda DC Comics. Jsem Marvel holka skrz na skrz. Ale! Mám ohromnou slabost pro Nolanovu verzi Batmana, seriál Gotham a Maasovou, takže jsem šla číst s jistým očekáváním. Pokud očekáváte typickou trošku krvelačnou SJM, tak budete zklamaní. Oproti jejím ostatním knihám je tahle doslova nevinná, ale i přesto není nudná. Děj rychle odsýpal a byl protínán důležitými flashbacky. Nechyběla akce, nějaké to napětí, popisy bojových scén, padouši a ani trocha té lásky. Také se objevila typická maasovská "mám plán, ale nikomu jsem o něm neřekla" scéna. Hodně se mi líbila postava Poison Ivy a její přátelství s Catwoman. Vztahy totiž umí Maasová psát vážně dobře a uvěřitelně a je to jedna z věcí, co mám v jejích knihách neskutečně ráda. Každopádně konec byl za mě už trošku úlet. Jsem toho názoru, že pokud někdo umře, tak má zůstat mrtvej. Ale bavilo mě to, jenom jsem zkrátka od Sáry zvyklá na něco jiného a narozdíl od všech jejích ostatních knih, tak u téhle pravděpodobně nebudu mít potřebu přečíst si ji znovu. Dala jsem sice 4*, ale ve skutečnosti je to spíš 3,5*... celý text
Na dvore zo strieborných plameňov
2021,
Sarah J. Maas
Tahle kniha mi dala zabrat a nebylo to angličtinou. SJM se posunula od všemi milovaného pana feministy, co vás ovšem vesele a zcela bez výčitek zdroguje, k ženský, kterou přibližně 90 % čtenářů během čtení předešlých dílů nesnášelo. Ať už proto, že se chovala spoustu času jako sobecká kráva, hodila vánoční dárek do řeky nebo nechala svoji mladší ségru, aby se o ni starala. (Pořád nechápu, proč jsou všichni tak překvapení. Každý mladší sourozenec přece vždycky obskakuje toho staršího. Úděl nás, mladších.) Náročný úkol zavděčit se každému, pokud si tuhle ženu zvolíte jako hlavní postavu nového příběhu. A víte co? Já si myslím, že Nesta byla nejreálnější a nejuvěřitelnější postava, jakou SJM kdy napsala. Mrzutá, nedokonalá, naštvaná na celý svět, protivná, zlomená mladá žena, co se neumí postavit ke svým problémům čelem, proto je řeší alkoholem, nezávazným sexem, špatným stravováním a přehnaným utrácením peněz. Upírá si lásku a přátelství ostatních, jelikož je přesvědčená, že si to nezaslouží a na všechny okolo je chladná a nepříjemná, jelikož je to její obranný mechanismus. (Každý nějaký máme.) Asi jsem divná, ale vždycky mi byla svým způsobem sympatická, jelikož se mi líbilo, že si před nikým nesedla na zadek a líbilo se mi to dusno mezi ní a Cassianem. U Nestiny postavy a vnímání jejího traumatu je potřeba znát něco málo z psychologie (A ne, Freud vám stačit nebude.), jinak její chování může člověk brát jako čirou sobeckost a aroganci. Projev a chování všech lidí na světě má totiž svůj důvod (nikdo se nechová jako idiot bezdůvodně). Jenom ho ne každý zvládne odhalit. Fyzické násilí, traumata z dětství, znásilnění nebo smrt někoho blízkého nejsou témata, která rozebírate s kámošem u piva. Ani já nejsem žádný odborník, ale podle mě byl proces a způsob, který si autorka vybrala pro Nestino "uzdravení se", naprosto adekvátní a dostačující. Každý přece rád chodí po schodech, povídá si s barákem, čte červenou knihovnu nebo se toulá se sexy týpkama po horách. A kdo ne, tak buď kecá nebo nemá nohy. Co se sexuálních scén týče. SJM opakovaně upozorňovala, že kniha není YA. Dokonce ji nedala přečíst ani své rodině. (Což chápu. Ne každá máma potřebuje vědět, co za dceru to vlastně vychovala.) Kvůli téhle žánrové změně byla změněna i obálka. Víte co. Podíváte se na tu šedou a oranžovou masku a v hlavě vám blikne - kam zmizela ta roztomilá víla? Jo aha, oni tím chtějí tu knihu odlišit od těch předešlých. Hustý. (Samozřejmě je k téhle dedukci zapotřebí minimálně 70 IQ, které v redakci českého CooBoo dlouhodobě ve spojení s SJM chybí.) Co se mi na knize nelíbilo byl Rhysand. Já ho nikdy nějak zvlášť nezbožňovala, takže pro mě nebyla zas taková rána, když z něj Sára udělala přehnaně agresivního debílka, co není schopný své vlastní ženě říct, že může umřít při porodu. Místo toho před ní tento očividně naprosto nedůležitý fakt zatajuje, protože proč říkat někomu, koho milujete (prý teda), že jí může její okřídlený dítě rozervat na kusy žejo. Ještě by pak chtěla nedej bože potratit, protože by ráda žila alespoň do svých 22. narozenin a co pak s ní. Podle mě by bylo ideální poslat ji do Polska. Rhysand chce dokonce i zabít Feyřinu sestru, která jí to řekla (Ano, bylo to v naštvanosti a z naprosto sobeckých důvodů, ale byla jediná, kdo jí to řekl. Za což si vysloužila velmi milé reakce.), protože to je přece adekvátní reakce, když někdo někomu nelže, ale řekne bolestivou pravdu. Rhysand mi vadil celou knihu a ani scéna po narození Nyxe tomu nepomohla. Pokud jsem někoho v téhle knize nenáviděla, tak to byl on. Každopádně jsem se utvrdila v tom, že nemám ráda hlavní mužské postavy ze sérií SJM (ano i Rowana), ale jsem věrný fanoušek těch vedlejší (Dorianovi bych bez přemýšlení obětovala svého prvorozeného a Azrielovi bych klidně každý večer přeleštila dýku). Taky mi vadilo, že ačkoliv měl být příběh Nestin, tak se opět v závěru točil hlavně kolem Feyre a Rhysanda, což je prostě nuda. Z mrtvých vstálý Rhysand a akademická malířka Feyre už svoji trilogii dostali, tak co je strčit do pozadí stejně jako Morrigan, která byla celou knihu kdo ví kde, a nechat hlavní zápletku co já vím... Třeba hlavním postavám. To by bylo fajn. Další věc, co mi vadila. Proč přišla Nesta o svoji moc. Ne vážně. Proč? Nejdřív Aelin, pak přišla o část moci Feyra a teď i Nesta. To jako když si najdete o metr vyššího a o minimálně 300 let staršího mužskýho, tak už žádnou sílu nepotřebujete, pač tahle maskuliní korba vás bude hrdě bránit před veškerým nebezpečím světa? Pokud jo, tak je to super. Pokud ne, tak mi to prosím někdo vysvětlete, protože já to potřebuju vědět. A poslední věc, co mi vadila. Vážně? Vážně nechala SJM Emerie, Gwyn a Nestu vyhrát blood rite? To byl vtip, ne? Elitní Ilyrijci na to trénují celý život a pak přijdou tři teenagerky (v porovnání s věkem ostatních), co to vyhrají za pár hodin. Ty holky trénovaly přibližně tři měsíce. Nesta tam většinu času jenom stála a přemýšlela, jestli chce víc Azriela nebo Cassiana (spoiler: Chtěla oba.), a pak je z ní hrdinka, co poráží jednoho vycvičeného bojovníka za druhým. Tahle scéna byla k smíchu, ale přesto tu snahu o rádoby feminismus oceňuju. Byla totiž lepší než feminismus ala Rhysand. „Můžeš si dělat, co chceš, ale prosím, udělej mě." Může se zdát, že jsem teď knihu dost pohanila, ale v závěru to jako celek zas tak příšerný nebylo. Jasně, mělo to slabý stránky a to hodně, ale Cassian, Nesta, Azriel (-ehm, ehm- Eris), nově i Gwyn a Emerie jsou prostě postavy, co zbožňuju. (Jsem hrdý shipper Gwyn a Azriela, protože pokud je nějaká sestra Archeonovic blbka, tak je to zahrádkářka Elain, co místo zeleniny radši pěstuje kytky, a která navíc svou životní lásku má.) Přiznávám ale, že jsem zcela úmyslně zvedla hodnocení jenom proto, že mám ráda ty postavy a je to SJM (ToG je série mých teenlet, kdy jsem dlouhé měsíce čekala na každý jeden díl.). Takže ačkoliv bych jinak dala 3*, tak tady vidíte zcela veřejný projev mé povrchnosti a dávám hvězdičky 4.... celý text
Výzva
2021,
Elle Kennedy
Za mě nejslabší díl, přesto dávám vysoké hodnocení, protože je to skvělá kniha s kvalitním humorem, sympatickými novými i starými postavami a hokejem!! Obě série z Briaru bych označila za své guilty pleasure a jsem ráda, že s nimi autorka ještě nekončí. “See, no abs.” “Who needs ’em? I’ve got enough abs for the both of us.” Čteno v angličtině, protože jsem se nemohla dočkat.... celý text