eddie
přečtené 121
Život pochází ze života
1995,
Šrí Šrímad A. Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda
Tato kniha mě definitivně přesvědčila o (z mého pohledu) slepé uličce personalistické větve hinduismu. Pokud někdo v rámci své duchovní cesty cítí potřebu se dětsky dohadovat s vědci a přesvědčovat je o své pravdě a navíc přepis těchto komických hádek vydat knižně, pak ho bohužel nemohu uznávat jako duchovní autoritu. Obsažená hinduistická faktografie není nezajímavá, přestože nedokáže vykompenzovat ubohou, bigotní, dogmatickou hádku (diskuzi to nepřipomíná ani vzdáleně). Přestože mě kniha odradila od tohoto hnutí, jsem jí vděčný, protože mé hledání posunula dál. Nakonec skončilo u zenového buddhismu.... celý text
Ve snu ve snu snil jsem sen
2013,
Lawrence Ferlinghetti (p)
Pokud toužíte poznat Ferlinghettiho zblízka, pak je tento obsáhlý výbor pro vás. Se zálibou jsem pozoroval, jak se básník vyvíjí - sbírku po sbírce - po celý život. Knihu jsem četl velmi dlouho a prokládal ji jinými knihami, abych byl schopen vstřebat okolo tří set stránek básní. Pro mě osobně zůstane nejmilejší jeho první a druhá sbírka, tedy: Obrazy zmizelého světa a především Lunapark v hlavě, jehož první báseň je možná moje nejoblíbenější vůbec (Na Goyových nejlepších obrazech se nám zdá že vidíme lidi tohoto světa právě ve chvíli kdy poprvé dostali titul „trpící lidstvo“).¨ Další, které mám opravdu velmi rád: Startuji ze San Franciska, Postranní cesty na daleká místa. Lawrence je opravdu jiný beatník, pokud jím vůbec je. Myslím, že není. Ferlinghetti je feťák svojí vlastní imaginace, možná jedné z nejlaskavějších v literatuře 20. století. Jeho zpěvní ptáci odlétají do světa a distribuují mír. Řekl bych, že po sbírce Postranní cesty (Back roads to far places), kde se nachází i báseň o Nanaovi, se tak trochu vyčerpává, a jak tomu tak bývá, opakuje se a recykluje, alespoň jsem z toho měl takový pocit, přesto pro mě zůstává mým oblíbencem. Jeho básně mají duši, skutečně v nich propojuje něco evropského, co sahá až k renesanci, se současností. Ferlinghetti je most a kontinuita mezi naší identitou a minulostí. Jedna z posledních sbírek: Jak namalovat slučení svit, dokazuje, že Lawrence se vrátil do formy. Spojil svého ducha a zkušenosti a vzešla z toho velice dobrá sbírka. V básní po roce 2000 se někdy uchyluje ke kritice establismentu a velice otevřeně (možná tak, jak nikdy) vystupuje proti válce. To mě velmi potěšilo, protože sám mistr sdílí některé mé obavy a názory (např.: současný americký prezident je válečným zločincem). Také si utahuje z mediálního džihádu islamofobů atd. Abych to shrnul: tato kniha opravdu stojí za to.... celý text
Miluju postavy z podsvětí
1996,
William Seward Burroughs
Zajímavé počtení. Nic převratného se nedovídáme, ale Borroughs nás zasvěcuje do střihů, osvěcuje pozadí některých svých postav, trošku mě postraší svojí vsuvkou o reklamách ( proč se stávají dystopické vize budoucnosti intelektuálů realitou ? ), rekapituluje svoji pouť po kontinentech, atd. Měl jsem pocit, jako bych s ním doopravdy mluvil.... celý text
