Drolreich
přečtené 517
Bludná planeta
1991,
Edgar Allan Poe
Hodně zajímavej výlet. Poezie E. A. Poea je doopravdy jako žárovka, která sice svítí, ale nevydává teplo. Verše jsou dobré, barvité, avšak ten chlad z toho čiší na hony daleko. Trošku jsem z toho měl stísněnej pocit. Prostě výlet do hlubin jedné temné duše.... celý text
Anna Karenina
2008,
Lev Nikolajevič Tolstoj
Tušil jsem, že přijde den, kdy si tento román budu muset přečíst. Byl jsem více než ohromen. Příběh pěkně ubíhá, sledujeme různé dějové linky a digrese, vývoj hlavních postav vůbec. Tím vyvstává otázka, proč Tolstý zvolil název jaký zvolil - nejspíše proto, aby zaujal. Že budeme svědky pádu ženy z vyšší společnosti, zejména v rovině v psychologické, kdy Anna postupně ztrácí smysl svého života, resp. začíná pochybovat, zda-li je to doopravdy to, co chtěla. V čem vlastně tkví štěstí našich životů. Osobně mne tato linka tolik nezaujala, spíše jsem sledoval více Levina. Skrze jeho ústa k nám totiž promlouvá Tolstý - myslitel, který vidí okolo sebe problémy tehdejší Rusi a chce je nějakým způsobem řešit (moment, kdy K. L. píše svoji práci a vůbec způsob vedení hospodářství). Podobně zajímavé jsou i až filozofické rozmluvy postav. Román, který by se věnoval pouze takové problematice nemá šanci na větší úspěch. Proto zde máme svědectví doby na pozadí mistrně vyprávěného milostného příběhu dvou lidí, tedy Anny a Levina, kdy jeden dojde po naplnění svých tužeb ke skáze, kdežto druhý dojde (pravděpodobně) naplnění svého života.... celý text
Idiot
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Vnímám to jako nadčasové dílo. V rovině toho, jak většinová společnost už tehdy vnímala člověka, který je dobrý vůči svému okolí, jedná upřímně, nesnaží se něco skrývat atp., jako idiota. Tak jako v dnešní době, což je poněkud smutné, protože jsme se za ty léta evidentně nikam neposunuli, ba spíš udělali několik kroků zpět.... celý text
Mrtvé duše
1955,
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Mrtvé duše jsou pojem a měly by být čteny. Ano, nejsou kompletní. To jim však neubírá na kvalitě. Čičikov se může zdát atypickým hlavním hrdinou - to je ovšem autorský záměr. Donutit čtenáře se zamyslit nad sebou, jestli také v sobě nemá kousek Čičikova. Kousek člověka, který po tom, co získá své, odcestuje pryč. Že bezskrupulózně využívá lidí, vtírá se jim seriozním vystupováním či historkami z dětství. Umí hrát karty, navštěvuje plesy a vůbec se tváří společensky. Jako aristokrat. Nemá výčitek, je mistrem svého oboru...skrze toto nám Gogol líčí dobové Rusko s jeho obyvateli. Působí to tragicky, zároveň i směšně. Smích skrze slzy, typický pro Gogola. Dílo může být vnímáno jako cesta jednoho malého člověka k vykoupení - nejdříve zhřešil, prošel si očistcem a ve třetím díle by nejspíše došlo ke katarzi, kde by se Čičikov konečně usadil a žil spořádanější život. Takové náznaky tam najdeme, leč se můžeme dohadovat zda-li by tomu tak skutečně bylo.... celý text
