DragonLover
přečtené 50
Zkouška
2016,
Joelle Charbonneau
Odhlédněme od toho, že kniha v jistých rysech připomíná Hunger Games, Labyrint, a tak dále, protože u tohoto žánru není nijak zvlášť prostor pro vymýšlení nového. Když už to všichni chcete srovnávat, prosím - oproti HG mi Zkouška přišla zajímavější a četla se mi lépe. Systém testování? Svým vlastním, zvráceným způsobem nádhera. Poslední fáze? Však nikdo neříkal, že se musí uchazeči navzájem pozabíjet. Hlavní hrdinka? Zatraceně chytrá, až z toho občas mrazí. Při čtení jsem se nejednou zamyslela nad tím, jak bych při testování reagovala já (načež jsem usoudila, že bych při první příležitosti skončila pod drnem). Upřímně mě zajímá, jak se to vyvine dál a pokračování netrpělivě vyhlížím. ;)... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Největší problém Prokletého dítěte je zkrátka to, že to ani omylem není Harry Potter. Forma dramatu mi nevadila, příběh si mě získával hlavně cestováním časem a názornou ukázkou efektu motýlích křídel, aneb jak by to vypadalo, kdyby se něco stalo jinak. Co mě však vyloženě zklamalo byla nápadná podobnost s tuctovou fanfikcí, kterých se za poslední roky objevuje čím dál víc - a bojím se, že Prokleté dítě autorky těchto hrůz jenom motivuje v dalším psaní. Přitom téma Voldyho dcery nebo přátelství synů dávných rivalů Pottera a Malfoye je originální zhruba stejně jako šutr na chodníku.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Při příležitosti probírání učiva druhé světové války přinesla do třídy naše (již bývalá) dějepisářka tuto knihu, ze které nám předčítala vybrané pasáže. Když jsem na ni pak náhodou narazila v knihovně, řekla jsem si, že tomu zkusím dát šanci. Téma druhé světové války mě vždycky jistým způsobem lákalo, proto jsem se do knihy začetla téměř okamžitě a přečetla jsem ji za pár dní. Osudy naprosto odlišných lidí, kteří vyrůstají ve stejném, a přece tolik odlišném světě, do sebe zapadají jako dílky skládačky. Krátké kapitoly mi vůbec nevadily, naopak jsem se vždycky těšila, až zase budu moct "přepnout" na jiný pohled. Líbila se mi celá kniha, ale nejvíc mě dostal asi ten konec... u takových knih je zvláštní, když vidíte, co se stalo s jejich hrdiny po mnoha letech. Prostě jeden velký palec nahoru. Dějepisu i čtení zdar!... celý text
Poslední aristokratka
2012,
Evžen Boček
Poté, co nám profesorka češtiny přečetla z knihy několik ukázek, které pobavily celou třídu, jsem si řekla, že Poslední aristokratka rozhodně nesmí chybět na mém pomyslném seznamu přečtených knih. Koupě knihy v nejmenším nelituju. Jedná se o čtivé a zábavné dílo - ačkoliv se zde někteří ohrazují, že se nejedná o humor na nějaké úrovni, s čímž já, jakožto člověk, který miluje humor snad ve všech (i primitivnějších) podobám, musím nesouhlasit. Nehodlám tvrdit, že jsem při čtení padala z postele se záchvaty smíchu, ale kniha mi často vyloudila úsměv na tváři a jednou nebo dvakrát jsem se doopravdy musela uchechtnout nahlas. Bláznivý život poslední aristokratky Marie (v rodové historii v pořadí třetí) a dalších více či méně šílených obyvatelů Kostky má své kouzlo a já nemám důvod hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček. Těším se na pokračování a češtinářce díky za tip! :D... celý text