Dominik_13 přečtené 418

Obsluhoval jsem anglického krále 2007, Bohumil Hrabal

Antikódy 1993, Václav Havel

Experimentální poezie, která nechce jen prozkoumávat hranice sebe samotné, ale touží něco sdělit o světě. A činí tak zábavně a nápaditě. Až se budete divit, jak vás dovede oslovit něco, co je "přitom taková blbost".... celý text

Metličky 2011, Jan Skácel

Largo desolato 1984, Václav Havel

Možná ne tak dokonalé a s lehkostí napsané jako jiné Havlovy hry, ale najdete v ní tuto repliku o slově milenec: "Představuji si pod ním jakéhosi věčně nahého majitele ptáka."... celý text

Zahradní slavnost 1964, Václav Havel

Vynikající Havel, na kterém lze poznat, že si teprve osvojuje repertoár technik absurdního dramatu, který bude ve svých následných kusech (dle mého ještě úspěšněji) aplikovat. To však vůbec neznamená, že by Zahradní slavnost neobstála sama o sobě: zesměšňování byrokratické mašinerie je extrémně zábavné, smysluprázdné repliky brilantní a jednotlivé postavičky správně střelené.... celý text

Čest a sláva 1966, Pavel Buksa

Vyrozumění 1965, Václav Havel

Poste restante 1963, Jiří Šotola

Jarmilka 1992, Bohumil Hrabal

Próza skvělá hlavně proto, jak je zdánlivě nehrabalovská - byť i s jeho pozdější poetikou má množství společných rysů. Není však obalena do známé hrabalovské lyriky a na povrch se tak dere její uspokojivá a zároveň hrůzostrašná syrovost. Svou kolážovitou metodou skládá dohromady funkční obraz běžného života za vrcholného socialismu. A zdánlivě odosobněný pohled vrcholí v silném, existenciálně laděném závěru. Velká škoda, že o Jarmilce není mezi běžnými čtenáři větší povědomí...... celý text

JOB-BOJ 1968, Josef Hiršal

Mám rád experimentální poezii a JOB-BOJ je takřka její učebnicí: zkoumá možnosti her s písmeny, slovy i větami, zábavným způsobem ukazuje jazyk jako materiál pro matematické kombinování, zároveň také upozorňuje na jazykovou vyprázdněnost. Hiršal s Grögerovou se nesnaží tolik o vytvoření smysluplného sdělení jako jiní velikáni české experimentální poezie Havel a Juliš, přesto by byla škoda jejich knihu přehlédnout.... celý text

Naděje s bukovými křídly 1983, Jan Skácel

Nebudu trhat partu a namísto opěvování Skácelových formálně prostých, ideově hlubokých veršů také uvedu své oblíbené: lidé se berou pro ticho které je slyšet jenom ve dvou jinak to ticho neunesou jinak je ticho přemůže... celý text

Heinovské noci 1962, Karel Šiktanc

Co zbylo z anděla 1960, Jan Skácel

Možná že tenhle začínající Skácel zní trošku naivně, ale stále je to Skácel s jeho neuvěřitelnou dovedností zachytit slovy těžko vyjádřitelný pocit ze světa, z běžných věcí, z lásky, z bolesti, ze smrti.... celý text

Taneční hodiny pro starší a pokročilé 1964, Bohumil Hrabal

Nesmíte zde hledat příběh a už vůbec ne poučení! Hledejte zde radost z pouhého vyprávění, které vedle sebe klade zásadní i nedůležité, krásné i ošklivé, zábavné i zničující: to vše při pokusu zachytit prchavou esenci vlastního životního prožitku.... celý text

Kolik příležitostí má růže 1957, Jan Skácel

Jedna z nejpůvabnějších sbírek poezie. S dětskou naivitou pohlíží na věci, které se staly samozřejmými, a ukazuje jejich výjimečnost. A na prostoru několika slov dokáže zachytit nevýslovnou tíhu života.... celý text

Marie 1963, Alexandr Kliment

Bravurně napsaná psychologická sonda do nitra mladé ženy ztrácející své životní jistoty, odcizující se od manžela. V jejím monologu se míchají myšlenky, vzpomínky, dialogy i popisy vnějšího dění a vytvářejí tak plastický obraz jejího vnitřního světa. Skvělé dílo, škoda že tak pozapomenuté.... celý text

Knihy veršů 1995, Jiří Orten (p)

V Ortenovi je všechno. Touha po samotě, žal z opuštění, radost z prostých věcí, úzkost z cizoty světa, smyslové nadšení, útěcha nalezená v lásce, bolest nalezená v lásce... Prostě všechno.... celý text

Zabiják 2002, Émile Zola

Se čtením Zabijáka neváhejte. Ne proto, že je v seznamu doporučené četby. Ani ne proto, že z příběhu plyne důležité poučení (vážně někdo čte knihy kvůli tomu?). Už vůbec ne proto, abyste mohli v komentářích polemizovat se Zolovým pojetím determinismu. Čtěte Zabijáka proto, že příliš lepších děl, v nichž se dostanete pod kůži jednotlivým postavám, s nimiž budete prožívat každou emoci a každý životní okamžik jejich strastiplné cesty, zkrátka není. Zola své postavy nešetří a díky tomu má kniha spád. Málokdy vás nechá vydechnout. Na jejím konci budete znechucení a zklamaní a nešťastní, ale čtenářsky povznesení.... celý text

Červený a černý 2009, Stendhal (p)

Při pročítání zdejších komentářů si stále dokola pokládám tutéž otázku: "Hodnotíte knihu nebo charakter protagonisty?" Je Julian Sorel mravně pochybný? Odpověď sice závisí na vaší morálce, ale asi se téměř všichni shodneme, že ano. Znamená to, že Stendhal stvořil špatnou knihu? Že jeho čtivý, s lehkostí napsaný román plný psychologicky hodnověrných postav a podmanivě vyobrazeného prostředí francouzské smetánky má být odsouzen, protože hlavní hrdina je vypočítavý intrikán? Není to spíše známkou dokonalosti autora, že dovedl vytvořit postavu tak živoucí, tak skvěle prokreslenou, že vám skoro po celou dobu poleze na nervy? Není právě tohle emoční zatažení čtenáře do děje známkou kvalitní literatury?... celý text

Spalovač mrtvol 2017, Ladislav Fuks

Naprostá klasika a prvotřídní důkaz, že i klasika nemusí být nudná, naopak že jí označení za klasickou mnohdy škodí a zbytečně vzbuzuje dojem něčeho zkostnatělého, nezáživného, nesrozumitelně napsaného. Nic není dále od pravdy. Spalovač mrtvol je svěží, neuvěřitelně zábavné dílo s promyšlenou strukturou, postavami, jež si přes jejich bizarnost oblíbíte, scénami, které nikdy nezapomenete, a jazykem, který budete mít chuť napodobovat.... celý text