Dominik_13
přečtené 418
Přijde kůň do baru
2018,
David Grossman
Musíte proudu slov přijít na chuť, musíte si představit, že sedíte mezi diváky v baru a sledujete fascinující vystoupení stárnoucího komika, balancující na hraně mezi humorem, trapností, tragikou a krutostí. Pokud na hru přistoupíte, odměnou vám bude strhující kniha na dřeň odhalující jednu docela obyčejnou lidskou bytost.... celý text
Boje a proměny jedné ženy
2022,
Édouard Louis (p)
Bál jsem se, že Louis bude stále dokola přepisovat jednu knihu. A paradoxně první část tohoto útlého svazku (za hodinu jste s titulem hotovi), která svým tempem a charakterem připomíná autorovy předchozí knihy nejvíce, mě nadchla: snaha pochopit psychiku vlastní matky kombinovaná se zpětným hodnocením dětské naivity a zloby byla zas a znovu fascinující. Jenže někde v půlce díla se stalo, že Louis přestal mít co vyprávět. Jakkoliv je jeho touha představit světu příběh své matky milá a pochopitelná, je nutné připustit, že její životní osud zkrátka nemá dostatek přitažlivosti. Jakmile se životní dráhy matky a Louise rozejdou, ztratí se z knihy okamžiky jejich vzájemných střetů, vytratí se napětí a tragika v míjení dvou lidí. Autor se tuto prázdnotu témat snaží nahradit životními moudry o třídním boji, jenže ty se - alespoň v mých očích - staly jen frázemi. P. S. Vím, že tři hvězdy jsou zbytečně přísné. Nehodnotím knihu tolik ve vztahu k jiným knihám, ale v kontextu (výborné) autorovy tvorby.... celý text
S večerem přichází tíseň
2021,
Marieke Lucas Rijneveld
Mám rád smutné a depresivní knížky. A nestrhávám hvězdičky za drsnost nebo bezútěšnost příběhů. Pokud chcete něžné čtení, stáhněte jinam a neházejte vinu na knihu, že je taková, jaká je. Problém, který s tímto (jinak skvělým a originálním) dílem mám, tkví někde jinde: popisovaná krutost mi od jistého okamžiku přišla samoúčelná. Postavy se v závěrečné třetině přestaly vyvíjet a autor jen vršil znepokojivé scény, které budovanému světu nepřinášely nic nového. Jazyk - jakkoliv fascinující - se začal opakovat, používané obraty začaly být předvídatelné, a proto otravné.... celý text
Kdo zabil mého otce
2021,
Édouard Louis (p)
Hm. Édouard Louis umí psát, to už víme. Umí psát o sobě bez přílišného otravného patosu, umí chytře střídat vypravěčské perspektivy (zde se zajímavě proměňuje adresát vyprávění), umí skákat z události na událost a budovat tak ani ne příběh, ale pocit. A víte co? Přestože to tak dělá už potřetí, přestože jsem si u prvních stran říkal "nečetl jsem to už někdy?", přestože šlo o ne-dostatečně-odlišný návrat do světa autorova prvního románu, zase mě to bavilo, zase jsem se nechal proudem jeho přesně dávkovaných slov strhnout a pohltit. Mám jen dvě pochybnosti: Nevím, zda je možné z daného tématu vykřesat ještě něco dalšího. A hlavně: nevím, zda mi činí radost intenzivní manifestace autorova radikálního levičáctví v jeho próze, zda je takto lacině vystavěná obžaloba politiky vůbec důstojna jeho (zřejmé) intelektuální úrovně.... celý text
Muž v červeném kabátě
2021,
Julian Barnes
Zbožňuju Barnese-romanopisce, který si vymýšlí vlastní příběhy, o fous víc asi zbožňuju Barnese-nevímjaktopojmenovat, který kombinuje románové postupy s literaturou faktu. Flaubertův papoušek byl geniální smršť, Hukot času trochu klasičtější sonda do totalitního světa. A Muž v červeném kabátě? Ze střípků, drbů a ironických komentářů sestavený extrémně zábavný portrét Francie fin de siècle, ve kterém se dočtete o všem, co jste kdy chtěli vědět, ale nenapadlo vás se zeptat. Dozvíte se, jak být správným dandym, jak se vyhnout trestu po spáchaném atentátu, proč si nemusíte umývat ruce nebo proč je milenka zásadní podmínkou manželského štěstí. Barnes chrlí jednu bizarní historku za druhou, jeho knihou defilují desítky více či méně slavných jmen (včetně Samuela Pozziho, protože ten - jak se dozvíte - byl prostě všude) a vše spolu tvoří neuvěřitelně promyšlené dílo s rozvernou strukturou, kterou si zamilujete... Tolik slov a stejně se mi nepodařilo říct to hlavní: ta kniha je zábavná. ZÁBAVNÁ! Budete se tlemit skoro furt.... celý text
Flaubertův papoušek
2016,
Julian Barnes
Chtěl jsem komentář začít nějakým výkřikem typu "Geniální!", ale hrozně rád pozoruji, že to udělali už mnozí přede mnou. Flaubertův papoušek totiž vskutku je projevem Barnesova génia. Umíte si představit, že byste něco tak fundovaného, složitě strukturovaného, vzájemně provázaného a sžíravě ironického napsali sami? Abyste si knihu vychutnali, nemusíte zbožňovat Flauberta (je však vysoce pravděpodobné, že si tohoto údajného prznitele káhirských hošíků po dočtení zamilujete), stačí jen mít v oblibě hravou literaturu. Ale pozor: Barnesovo dílo není pouze nesmírně zábavné (kapitola "písemná zkouška" je prostě majstrštyk); nastoluje též zásadní otázky o vztahu umělcova života a jeho díla a na příkladu vypravěče ukazuje (a zároveň důmyslně skrývá) tragický (a nám knihomolům asi dobře známý) příběh o útěku před životem do věčné a jistotu poskytující říše umění.... celý text
Než potkala mě
2018,
Julian Barnes
Na jednu stranu chápu některá zdrženlivější hodnocení: tento Barnes je malinko jiný než Barnes ve své vrcholné formě, je více přímočarý (ale zároveň stále hravý: mix časových rovin v první kapitole, střídání perspektiv jednotlivých postav, skvělá kapitola s Grahamovými sny, ...), v některých momentech více statický a jakoby přešlapující na místě... Ale kritizovat knihu za nevěrohodnost? Za nepochopitelné chování protagonisty (že je konec nečekaný? vzpomeňte, co Graham dělal s nákupy u řezníka...)? Za málo razantní vystupování Ann? Tady Barnes v žádném případě neselhal. Nesuďte postavy podle vlastního chování...... celý text
Barvy loučení
2021,
Bernhard Schlink
Loučení, úzkost z opuštění, dlouho skrytá tajemství vyplouvající na povrch... Povídky se čtou rychle, skončí dříve, než vás začnou nudit, řemeslně jsou na vysoké úrovni (autor má v oblibě nelineární vyprávění, díky čemuž jsou příběhy umně gradovány; škoda jen těch mnohdy kostrbatých dialogů), jen mi přišly jakési ploché. Pět dní po přečtení mi v hlavě zůstal jediný příběh a žádný pocit. Mělo by vás to odradit od čtení? Ne. Mělo by vás to nalákat? Těžko říct.... celý text
Roky
2021,
Virginia Woolf
Typicky woolfovské, a přitom tak jiné. Nečekejte knihu, u níž můžete podat jednoduchou odpověď na tu prokletou otázku "A o čem to bylo?". Nečekejte silný příběh táhnutý kupředu hrstkou přesně vyprofilovaných postav. Nečekejte vlastně žádný příběh. Woolfová staví svůj pohled na věčné a nešťastné plynutí času jako sled scén, dojmů a rozhovorů celé řady osob, které se vám možná budou plést, protože přes všechny své odlišnosti jsou si v lecčems podobné. To je však (snad) záměr, neboť tato kniha (jak je u Virginie zvykem) exceluje ve své snaze vyslovit nevýslovnou a nevyslovovanou tíhu v každém z nás, všimnout si okamžiků, kdy jsme chtěli, a nemohli učinit potřebný krok, kdy jsme cítili nesoulad, a nedovedli jsme jej vyjádřit, kdy jsme chtěli změnu, a nedokázali se k ní odhodlat, kdy jsme měli co říct, a nemohli jsme se vyslovit, kdy jsme chtěli někoho poznat, a nedali jsme mu příležitost, kdy jsme se chtěli světu otevřít, a svět o to nejevil zájem, kdy jsme chtěli aspoň na vteřinu zastavit čas, a čas se nám vysmál... P. S.: Buďte trpěliví čtenáři, kniha si to zaslouží. Je budována pomalu (pro dnešní dobu snad až příliš), ale pečlivě; vše graduje v dokonalé závěrečné kapitole, kterou si ale nevychutnáte, nebudete-li věnovat pozornost předchozím třem stům stranám.... celý text
Setkání před odjezdem
1963,
Alexandr Kliment
Kratinká jednohubka o jednom setkání odloučeného manželského páru, o promarněných příležitostech a chybných rozhodnutích. Inspirace francouzským novým románem umocňuje tísnivý pocit, že člověk nemá život ve svých rukou a sám sobě je pouhou kulisou.... celý text
