Dave_Jame
přečtené 364
Stezky krve
2001,
Ivana Kuglerová
Slovansky laděné prostředí, česká autorka, náhodná recenze ve starém časopise, o pár dní později nalez kopie za pár korun. Dobrá kniho, máš mou pozornost. Jdeme se podívat, co se v tobě skrývá. Silnou stránkou knihy byla pro mě zejména její první polovina, kde se čtenář seznamuje s jednotlivými aktéry ústřední dějové linky a temným prostředím zmučené země, kterou si autorka vytvořila. Upřímně jsem byl nadšený z hloubky, kterou postavám autorka dokázala během několika málo stran dát. Je vidět, že nad nimi hodně přemýšlela. V druhé polovině však kniha jakoby ztrácela sama sebe. Nápadité osobní linky ustupují mnohem konvenčnějšímu příběhu, a s nimi se ztrácí i důraz na hloubku. Ve výsledku to působí uspěchaně. Mnohem víc je zde také vidět vliv pana Tolkiena. Většinu času stráví čtenář v prostředí ne sice nejhoršího, ale přesto očividného, převyprávění Dobývání Helmova žlebu. Další ukázkou může být například: Sledování putujících temnými přízraky, povolání přízračné armády do boje, nebo příjezd spásné jízdy na konci bitvy. Stezky Krve nejsou ten nejhorší pokus o „slovanského“ Pána prstenů, mají rozhodně více kvalit než například Poklady Stolinů, přesto bych jako čtenář raději strávil víc času s družinou proklatých. I druhá dějové lince by neuškodilo pár stran navíc, možná i vlastní novela.... celý text
Kolejmoří
2013,
China Miéville
Největší selhání knihy pro mě bylo to, že mě nedokázala okouzlit svým prostředím. Je to svým způsobem překvapující, proto že tvorba fascinujících a neobvyklých světů je jednou z největších kvalit pana Mievilla. Zároveň, pokud by se to knize podařilo, asi bych byl ochotnější přehlédnout některé další slabší stránky díla. Jako skutečnost, že ústřední postavy mají minimální, až nulovou osobnost a charakter, nebo též to, že samotný příběh působí jako volné spojení všech nejběžnějších příběhů z námořního prostředí. Díky kombinace všech těchto vlivů působí dílo nedopracovaně až téměř povrchně. Aby kniha fungovala, potřebovala by prohloubit, a více prozkoumat, své prostředí a přinést do něj něco nového i v rámci svého příběhu. Ve své současné podobě působí pouze jako obyčejné námořní dobrodružství navléknuté do jiného kabátu. Dokonce ani ono Nové Podivno, další z autorových charakteristických rysů, působí spíše jako nutná povinnost, než jako něco inovativního a kreativního. Lehký spoiler: Co knihu v mém hodnocení nakonec posunulo z průměru do kategorie „spíše horší“, je až překvapivé množství podobností, které kniha sdílí s předchozím autorovým dílem z námořního prostředím, JIZVA. Kapitánka působí jako kombinace dvojčat a jejich osobního strážce, ústřední postava je hledaná/vězněná pro své neobvyklé znalosti, krtkoun vs Awank, zakončení poutě v podobě pádu do hlubin. V Jizvě je však příběh, stejně jako motivace jednotlivých stran proč se jej účastní, prezentován mnohem lépe. Také postavám a prostředí je dopřána větší propracovanost a hloubka. Mé závěrečné hodnocení je tedy prosté: Přečtěte si raději JIZVU.... celý text
Zázračná kněžka
2016,
Jiří Mikulík
To nejlepší co se mi mohlo stát v této knize bylo, že jsem zemřel. A to myslím upřímně v dobrém. Svým epizodickým přístupem, i řadou svých herních mechanizmů, se kniha opírá o základy, které budou povědomé každému, kdo někdy v ruce držel knihu ze série Lone Wolf. Autor se však snaží tento postarší systém modernizovat, a přináší do něj několik nových prvků. Po mechanické stránce je tedy vše v pořádku. Trošku komplikovanější to ovšem začíná být při samotné struktuře hry. Kniha totiž na první dojem působí značně „reaktivně“. O tom jak bude vaše cesta probíhat, rozhoduje mnohem častěji vaše volba schopností a výbavy a jen zřídka kdy vaše rozhodnutí. Kniha tak působí velice lineárně, a navíc poněkud krátce (bez legrace si troufnu říct, že pro úspěšné dohrání není potřeba projí více jak 50 odkazů). Toto je však zároveň i její nejzajímavější rys. Na rozdíl od jiných knih, které vás budou mámit dlouhou poutí na jejíž zdárný konec vede jen jedna správná cesta, nabízí zde autor několik krátkých cesty, které mají potenciálně stejnou šanci na úspěch. Každá z cest vás odmění jinou sadou zásluh a jedinečných předmětů, což v kombinace s faktem, že se jedná o první díl série, podporuje opětovné čtení knihy. Kniha však není bez chyb. Jde z ní cítit autorova nevypsanost. Některé části textu působí až zbytečně, jindy jsem měl pocit, že byly použity až příliš složité pojmy a obrat. Když k tomu člověk přičte ještě pár dalších nešvarům v podobě občasné linearity samotných cest a případnou "náhodnou smrt" zdánlivě odnikud, dostaneme se na úctyhodných 4 z 5.... celý text
Oddané srdce
2013,
Pavel Tomcsányi
Říct o téhle knize něco jiného než že je jednoduchá ve všech ohledech bude těžké. Jednoduchý příběh, jednoduchý systém, jednoduchá struktura. Nic zde není tak zajímavé aby to vyniklo. Přesto bych tu jedno doporučení měl. Často se setkávám s lidmi, kteří hledají Gamebook pro mladší čtenáře. Přesto že, Oddané srdce nedělá nic nad rámec průměru, krom dvou překlepů jsem se ani nesetkal s velkým množstvím chyb. Jeho jednoduchost, srozumitelnost a relativně krátká délka by mohly být schůdnou vstupní branou pro další generaci mladých čtenářů. (3z5 jen z důvodu že jsem byl druhý hodnotící a myslím že oněch 50% je tak ideálních)... celý text
Stíny nad řádem Kai
1995,
Joe Dever
Dobrá, mám otázku. Proč tahle kniha existuje? Když vynechám zhruba třetinu světo-tvorné výplně, u které mám pocit, že ji někdo jednoduše překopíroval z manuálu ke stolnímu RPG, zůstane my i tak hromada nepotřebných informací a postav, které spíš podkopávají své gamebookové iterace, než aby je vylepšily. Přiznám se, že "jsem poslední žijící člen svého řádu" pro mě byla dostatečně tragická motivace hlavní postavy, nepotřeboval jsem dalších 5 absolutně zbytečných. A další pojmenovaná postava, kterou by mohli čtenáři původní série znát, je na tom snad ještě hůř, vyobrazená jako neschopný a lelkující trdlo. Jednu hvězdu dávám za části se "záporáke", proto že byly ty jediné, které mě alespoň trochu motivovalo to dočíst.... celý text
Přístav nebezpečí
2020,
Ian Livingstone
Z díla jsem poněkud zklamaný. V první řadě je to přehršel bordelu v batohu doplněný dlouhými pasážemi textu. Co mě však nejvíc vytočilo je struktura obtížnosti. Příliš mnoho nevyhnutelných konců, u kterých mám pocit, že si jimi kniha kompenzuje své nezdařené zacházení s některými z jiných mechanizmů. Jinak je celkem škoda že hra nevyšla spolu s jednou další knížkou, na kterou nepřímo navazuje, novým čtenářům tak ujde mnoho detailů a odkazů na minulost. (Syndrom: Nostalgie prodá vše) Jednu věc co hodně ocením je Vazba. Kombinace pevné vazby a tlustšího "nekvalitnějšího papíru" byla při čtení příjemná, a nebál jsem se poškození, způsobeného častým listováním.... celý text
Velký Let/Na shledanou
1996,
Terry Pratchett
Nomové potřetí. Závěrečný díl trilogie mi trošku napravil chuť po nejistém pocit z druhého dílu. Je to pěkná ukázka tvorby pana Prachetta, která vás donutí se zamyslet nad některými velkými otázkami, i když odpověď na ni vlastně už dávno znáte. Jedinou nevýhodu vidím v trošku roztáhalém konci. Přesto je hezké se po nějaké době opět k mistrově tvorbě vrátit.... celý text
Na nepřítele
2009,
Terry Pratchett
Nomové podruhé. Po dočtení celé série považuji druhý díl osobně za nejslabší. Není to tak ani charakterem postav a stylem psaní, spíše jak působí některé náměty. Trochu mi v něm schází více kontrastu mezi velkým a malým světem.... celý text
V bažinách škorpiónů
1995,
Ian Livingstone
V bažinách škorpiónů patří k těm více "Herním" než "knižním" zážitkům, a přiznám se, mám tento typ o trošku víc rád než roztahané šňůry událostí, ve které se mohou jiné příklady tohoto žánru proměnit. Skutečnost že si čtenář může sám zvolit svůj cíl, a po světě se více méně svobodně pohybovat, je ojedinělým prvkem, který poskytuje větší znovu-hratelnost. Nelineárnost knihy, a větší svoboda, má však svou cenu, a tou se v tomto případě stala obtížnost. Tu si sice čtenář do jisté míry může stanovit sám, tím jaký bude cíl jeho cesty (od nejlehčí cesty Dobra, přes prostřední Neutrální cestu, po nejtěžší cestu Zla), avšak ani nejtěžší z cest se svou obtížností nepřibližuje jiným, více lineárním dílům série.... celý text
Na cestu
2009,
Terry Pratchett
Nomové poprvé Úvodní díl trilogie by dokázal být bez větších problémů i samostatným dílem. Pro požitek není pozdějších dílů vůbec potřeba. Dvě nosné témata, velký vs malý svět a uvnitř vs zvenčí, se hezky doplňují. Je to milý úvod do tohoto světa a dokáži si představit, že by to byl milý úvod do tvorby pana Pratchetta pro mladé čtenáře.... celý text
