Dave_Jame komentáře u knih

Tato kniha je v mých očích jedním z nejlepších příkladů gamebooku zaměřeného na přežití. Hlavní hvězdou v něm není hráčova postava, ale jeho auto, a vše co je v něm naložené. Olej, rakety, ježci, náhradní pneu, každý poslední bod pancíře. To vše jsou zdroje, které má hráč hned od začátku k dispozici, a se kterými se musí naučit co nejlépe hospodařit.
V mládí byl Fantom ulice jednou z mých nejoblíbenějších knih série právě kvůli svému zasazení. Po letech dokážu ocenit i jeho jiné kvality, ale jako u většiny starších knih této série, si člověk musí uvědomit že je to v první řadě bludiště, v druhé řadě hra, a až v poslední řadě příběh. Přesto bych knihu doporučil těm, kdo ji ještě nečetl. Jen se do ní musíte pustit v patřičném rozpoložení.

1 20.12.2023

Havarské Kobky jsou vzpomínkou na klasické knihy, které pomohli utvořit tento žánr. Autorovi se však podařilo odstranit některé více frustrující prvky, které byly v minulosti jejich nedílnou součástí, a dodat trochu lesku v podobě volitelných schopností a vylepšení. Kniha nepatří mezi ty nejobtížnější, ale zároveň vám úspěch nedá úplně zadarmo. Co jí chybí je nějaký ten jedinečný prvek, díky kterému by lépe utkvěla v paměti.

1 19.12.2023

Chtěl jsem původně vložit stručný věcný komentář, ale byl až příliš podobný tomu od robin9739.
Jako hráče Dračí Hlídky mě hlavně mrzelo, jakým způsobem je v knize ztvárněno povolání hlavní postavy. Je opravdu škoda, že ani s tak rozsáhlým základem nedokázali tvůrci udělat něco zajímavějšího.

15.12.2023

Tato kniha ve mě při čtení vzbudila celou řadu myšlenek a pocitů. Ano, většinou to byly myšlenky ve stylu "Ten chlap vážně neumí psát", nebo " Proč se tou hloupostí vlastně tak týrám".
Úvodní část probouzela téměř osvícenský pocit naděje, že by autor náhodou, po těch letech, mohl doznat něčeho, jako lehké sebereflexe. Skoro, jako by četl kritiku na své předchozí díla, a snažil se je až přehnaně zkorigovat.
Změní povahu hlavní postavy, začne se ohánět rysy jejího archetypu, jen aby si příležitostně neodpustil trapné poznámky na adresu toho, na kom parazituje. Parodie je to, že tím docílil pravého opaku. Okradl svého protagonistu o těch pár drobností, které ho činily zajímavým.

Bylo to ale až na konci knihy, kdy mé myšlenky našly to správné přirovnání:
Pan Hury je takový český ekvivalent moderního Hollywoodského scénáristy. Myslí si, že má zajímavé nápady, a názory, které potřebuje sdělit světu, ale nedokáže je poskládat do uceleného celku. A tam kde pokulhává, nastrčí berličku v podobě mnohem známějších a úspěšnějších tvůrců.

Zatím to jediné, co by mu opravdu stačilo, a pomohlo, je přestat vydávat 2+ knih ročně a občas dát svůj rukopis přečíst někomu, kdo mu dokáže upřímně do očí dát zpětnou vazbu, a zeptat se ho na takové hloupé otázky jako: "Vážně se ti zdá vhodné použít ve středověce laděné fantasy pojem Blbeček z léčebny?" nebo "Hej, přečti si tady tu kapitolu ještě jednou. Mám pocit že tu zaměňuješ tyhle dva pojmy." a "Nemyslíš že by bylo lepší to vyvrcholení rozepsat na víc jak dvě stránky?"¨

Kniha ve své podstatě nemá žádné rozuzlení. Torwolf z pravidla působí jako ta nej-neschopnější postava z celé družiny. Úvodní část je až trapně podobná první knize. Několikrát si v knize protiřečí, nebo nedokáže srozumitelně předat informace, a tím ničí iluzi svého světa. Atd...

Existuje taková trapná internetová fráze: Dělám to, abyste vy nemuseli.
Četl jsem to, vy opravdu nemusíte.

6 23.11.2023

Začnu tím, že mě kniha mile překvapila.
Základní námět příběhu je nedobrovolný boj účastníků o přežití v nehostinném prostředí, zatímco někdo nebo něco účastníky tajně sleduje. Námět sice není nijak zvlášť originální, ale celkem se mi líbilo jeho zpracování.
Oceňuji zejména modernizaci herního systému, který bude dost povědomý těm, kteří nějakou tu knihu ze série četli. Kniha také přináší i několik nových prvků a obecně působí mnohem vyzráleji.
Na základě dojmů ze svého slepého dohrání se odvážím knihu hodnotit velice kladně. Je to spíš mechanický než výpravný příběh, ale dokáže navodit správnou atmosféru a je v něm několik zajímavých setkání. Není přehnaně obtížná, ale přesto má člověk pocit, že každá získaná výhoda se počítá a posouvá
ho dál.
Mé závěrečné hodnocení je možná trochu přehnaně pozitivní. Přesto si myslím že se jedná o jednu z nejlepších knih autora.

2 22.09.2023

Osobní názor, Krvavá země dle mě dobře ztvárňuje dobrodružství z pohledu Druida, a možnost se občas vtělit do jiné role je též velice zajímavý koncept, který se moc v tomto žánru nevidí.
Přesto nemohu dát víc než 2 hvězdy. Dokázal bych přehlédnout nějakou tu Editorskou chybku a nedostatečně vysvětlená pravidla. Dokázal bych překousnout to, jak autor knihu natahuje zbytečným opakováním odkazů a sledováním nepravděpodobných výsledků. Co ale celí požitek z knihy kazí je až komicky nastavená obtížnost soubojů. Občas mám pocit, jako by autor své dílo ani netestoval.
Příběh poslouží, námět dobrý. Mám rád tuhle sérii ale pokud si knihu chcete zahrát, doporučuji ve všech soubojích snížit sílu nepřátel o 1.

2 17.08.2023

Je mi strašně líto, že musím být první kdo knize srazí čisté skóre, ale i přesto že se jednoznačně jedná o doposud nejucelenější dílo pana Jaroňka, za mě je tato kniha zároveň jeho nejméně nápaditou.
Co musím pochválit je píle, kterou vložil do přípravy. Jde vidět, že strávil nemalý čas studiem prostředí, a doby, do které dílo zasadil. Samotný děj však působí planě. Nezdá se mi, že by ani jedné z hlavních postav dal dostatek prostoru, a několikrát se mi do hlavy vloudila myšlenka, že kniha měla vyjít jako několik samostatných děl.
Co se bohů týče, popravdě mi přišli spíše zbyteční. Drobné odbočky, které je sledovali, jen brali stránky osobnímu rozvoji lidských postav.
Zatím co první autorova kniha, se kreativně snažila spojit americký příběh s místní legendou, a druhá kniha se odvážila vydat směrem připomínající kreativitu Lesu Mytág, třetí knihy působí jako dílo psané před víc jak 50 lety.
Theomachia mi ze všeho nejvíce připomíná Zlomený meč od Paula Andersona. Obě knihy budí spíš dojem autora, který chce víc předvést své znalosti, než své schopnosti.
Přesto budu s nadějí čekat na čtvrtou knihu autora, proto že věřím, že dokáže napsat opravdu jedinečné dílo.

3 24.07.2023

Teď trochu kritiky. Kniha působí značně nesoustředě. Pohrává si s myšlenkou prvního kontaktu a technického sci-fi, aby se nakonec ukázala jako soubor idealistické filozofie autorů. Ani v jednom z těchto oborů nevyniká nad minimální standard. Technické věci budí i v mém neznalém mozku pochybnosti. Samotný tanec je cílně abstraktní aby náhodou nenutil k zamyšlení. Filozofická část je uspěchaná a působí až nuceně kladně.
Na závěr jen dodám, že si každý sám může utvořit názor na knihu, která neironicky, a opakovaně, používá pojem Homo-novus.

1 25.04.2023

Moje první setkání s tvorbou pana Zelaznyho.
Krátce po otevření knihy na mě dýchla atmosféra 80. let, kdy se příběhy ubíraly nevyzpytatelnou cestou, od jedné fantastické scény ke druhé. Je jedno zda dané setkání zapadá, nebo nezapadá do celkového děje, hlavně že má jiskru. Co nevyřeší síla, vyřeší udělátko tajemného původu, kterých má hrdina zdánlivě nevyčerpatelné množství v rukávu, a kdy se kouzelný předmět nutný pro záchranu situace zázračně objeví přesně v tu správnou chvíli.
Kniha krásně zapadá do doby ve, které vznikla. Pokud vám na obrazovce běží Pán šelem, na stole leží rozehraná partie Talismanu, a na nočním stolku čeká značně ohmataná kopie Labyrintu smrti, najde si tato kniha u vás své místo.

1 03.03.2023

Tak jako několik dalších čtenářů níže, sdílím názor že knize něco chybí. Námět má potenciál, a jde vidět, že autor, i překladatel, se snažili vytvořit zajímavý a nápaditý svět. Přesto je výsledek poněkud planý.
Zkusím vyjádřit domněnku, proč tomu tak je.
1. První půlka knihy, a práce s časem.
Víc jak polovina knihy sleduje dění několika mála dní, ve kterých se stane nemalá řada událostí. Málokteré z nich však budí dojem že je pro děj opravdu důležitá. Výsledkem je více jak 200 stran, kde děj působí přecpaně, uspěchaně, ale zároveň zbytečně roztáhle.
2. Talen
Talen na mě osobně působil jako značně nudná a nezajímavá postava. Z důvodu že se jedná o ústřední postavu knihy, která spadá do archetypu "vyvolený", je to poněkud problém, například tím, že je až příliš dlouho ponechán ve stavu nevědomí v otázce věcí, které se kolem dějí, přesto sleduje autor zejména jeho pouť, a zatím co osudy těch znalých, a schopných postav se čtenář dozvídá zkratkovitě, a často zpětně.
3. Mnoho povyku pro nic.
Kniha má škaredý zlozvyk vytvářet zajímavé scénáře a postavy, jen aby je z dramatických důvodů nechala vyšumět, nebo na valnou část děje zmizet. Je jen omezené množství plánů a nadějí, které je čtenář schopný vidět selhat, nebo být zapomenuty, než se stane otupělým. Z knihy se pak stane zdlouhavé vyčkávání na "zásah vyvoleného", jehož pasáže jsem trpěl jen z důvodu, že příběhy ostatních postav dokázali udržet mou pozornost.

27.08.2022

Tento soubor sešitů mě tak trochu překvapil. Příběhy, u kterých jsem předpokládal, že mě budou bavit, mě nenadchli, a naopak druhá polovina, před kterou jsem se měl na pozoru mě mile překvapila.
Co bych rád zmínil: Dostal se mi do ruky dotisk z roku 2021 kde jsem si žádných větších pozůstatků němčiny nevšiml.

04.01.2022

Tento díl ve mě zanechal mnohem lepší dojem než předchozí z Masa a Ohně. Kniha začíná silně, a autorům se daří zachytit patřičnou atmosféru, a pro mě si ji dokázala udržet až téměř do konce. Dvě malé výtky, které bych měl, jsou konec, který by mohl být trošku jednoznačnější, ale vzhledem k povaze příběhu ho chápu, a kresba, která mi přišla ve svých modrých odstínech poněkud monotónní.
Kdyby v knize bylo ještě pár listů, na kterých by se vyjasnil veškerý ten opar iluzí, patřila by k těm nejlepším v sérii. V současnosti je to zlatý střed.

2 17.12.2021

Když jsem postupně sbíral odvahu na druhý díl této série, honili se mi hlavu dvě základní otázky: „Proč si to mé sebemrskačské já dělá?“, a „Zajímalo by mě, zda se autor za ty roky, a několik knih, někam posunul.“ Nyní, po přečtení, musím uznat, že nějaký posun opravdu proběhl. Bohužel ne v oblasti kvality, ta je stále otřesná.

Nejlépe to jde asi vidět na kvalitě textu. Prapodivné použití některých frází a slovních obratů mě nejednou donutilo zapřemýšlet nad zamýšleným významem. Ve dvou případech jsem si téměř jistý, že byly použity špatně. Občas jsem si až říkal, zda se nejedná o poněkud nezkušený překlad z cizího jazyka.
Dále tu máme použitý slovník. Ten kombinuje modernější a hovorové výrazy s více vznosnými a literárními obraty, což sice poukazuje na úctyhodnou slovní zásobu autora, výsledek je však značně nesourodý a často rušivý. Vytváří to obraz autora, který má za sebou nejednu lekci kreativního psaní, ale zatím se mu nepodařilo najít ten správný způsob jak je zúročit.
Konečnému dojmu navíc nepomáhá ani autorova až dětinská potřeba opírat se do jiných knižních sérií. Člověk by čekal, že když už někdo parazituje na tvorbě jiného autora, aniž by do ní sám přidal cokoliv originálního, bude mít alespoň trochu soudnosti.

V jedné věci ovšem posun opravdu proběhl. Pan Hury se tentokrát rozhodl vykrádat nejen pana Sapkowského, ale přidal k tomu i nemalou inspiraci z knih pana W. Kinga. Pokud tedy pod pojmem inspirace chápete, že hlavní hrdina vypadá, je vybaven, a chová se, jako jedena celkem známá postava ze světa Warhammer. On náš Torwolf není už ani tak moc Geralt jako spíš Gotrek.
A kupodivu právě toto knize prospělo. Děj, který je více zaměřený na zkoumání a poznávání nových, ohromujících, světů autorovi sedí mnohem víc. Zejména o druhé třetině knihy, kdy se hlavní hrdina vydává na cestu neznámou říší pod horami, mohu upřímně říct že funguje. Je to jeden z důvodů proč jsem knize dal lepší hodnocení než předchozímu dílu. Druhým je pak skutečnost, že mi jednotlivé postavy tentokrát nelezly tak moc na nervy, a dokonce i děj tentokrát dával více méně smysl, a nenechal žádné větší nevyřešené linky.

Stále však nevím, zda bych knihu někomu opravdu doporučil. Pan Hury stále budí dojem autora, který se hledá. V knize cítím spoustu jeho osobních názorů, které však nejsou zapracovány tak, aby v díle působily přirozeně. Mám za sebou dvě knihy, téměř 450 stran, a stále vám nedokážu říct kým je hlavní hrdina, případně jaký je jeho životní cíl. Znám spoustu z jeho názorů, ale žádné z jeho cílů.

Pár poznámek pro autora: Věřte tomu nebo ne, pokud mi budete jen popisovat, jak je vaše postava úžasná, skvělá, a kolik už toho dokázala, jak se setkal s mocnými netvory a zabil nejednoho boha, nebudu tomu věřit. Zejména pak tomu nebudu věřit, když téměř každý sebemenší střet dostane tohoto hrdinu na lopatky, nebo jej za něj vyřeší někdo jiný. Budí to dojem chvástajícího puberťáka, který mi představuje svoji fan-fikci. Byl bych mnohem raději, kdyby jste mi tyto události představil prostřednictvím svých knih.
 

5 18.10.2021

Za mě trošku slabší kolekce. Až na svazek s Pikty působí většina příběhů značně odlehčeně a až trošku moc sebeuvědoměle. To se dá samozřejmě pochopit u narozeninového speciálu, u papyrusu už to však působilo trošku nuceně. Asi bych je ocenil víc, kdybych je nečetl tak rychle po sobě. Nebe nám padá na hlavu je pak taková zvláštnost, která svým námětem na první popis nejednoho možného čtenáře zmate.

07.10.2021

Slovansky laděné prostředí, česká autorka, náhodná recenze ve starém časopise, o pár dní později nalez kopie za pár korun.
Dobrá kniho, máš mou pozornost. Jdeme se podívat, co se v tobě skrývá.

Silnou stránkou knihy byla pro mě zejména její první polovina, kde se čtenář seznamuje s jednotlivými aktéry ústřední dějové linky a temným prostředím zmučené země, kterou si autorka vytvořila. Upřímně jsem byl nadšený z hloubky, kterou postavám autorka dokázala během několika málo stran dát. Je vidět, že nad nimi hodně přemýšlela.
V druhé polovině však kniha jakoby ztrácela sama sebe. Nápadité osobní linky ustupují mnohem konvenčnějšímu příběhu, a s nimi se ztrácí i důraz na hloubku. Ve výsledku to působí uspěchaně. Mnohem víc je zde také vidět vliv pana Tolkiena. Většinu času stráví čtenář v prostředí ne sice nejhoršího, ale přesto očividného, převyprávění Dobývání Helmova žlebu. Další ukázkou může být například: Sledování putujících temnými přízraky, povolání přízračné armády do boje, nebo příjezd spásné jízdy na konci bitvy.

Stezky Krve nejsou ten nejhorší pokus o „slovanského“ Pána prstenů, mají rozhodně více kvalit než například Poklady Stolinů, přesto bych jako čtenář raději strávil víc času s družinou proklatých. I druhá dějové lince by neuškodilo pár stran navíc, možná i vlastní novela.

2 14.06.2021

Největší selhání knihy pro mě bylo to, že mě nedokázala okouzlit svým prostředím. Je to svým způsobem překvapující, proto že tvorba fascinujících a neobvyklých světů je jednou z největších kvalit pana Mievilla. Zároveň, pokud by se to knize podařilo, asi bych byl ochotnější přehlédnout některé další slabší stránky díla. Jako skutečnost, že ústřední postavy mají minimální, až nulovou osobnost a charakter, nebo též to, že samotný příběh působí jako volné spojení všech nejběžnějších příběhů z námořního prostředí.
Díky kombinace všech těchto vlivů působí dílo nedopracovaně až téměř povrchně. Aby kniha fungovala, potřebovala by prohloubit, a více prozkoumat, své prostředí a přinést do něj něco nového i v rámci svého příběhu. Ve své současné podobě působí pouze jako obyčejné námořní dobrodružství navléknuté do jiného kabátu. Dokonce ani ono Nové Podivno, další z autorových charakteristických rysů, působí spíše jako nutná povinnost, než jako něco inovativního a kreativního.
Lehký spoiler:
Co knihu v mém hodnocení nakonec posunulo z průměru do kategorie „spíše horší“, je až překvapivé množství podobností, které kniha sdílí s předchozím autorovým dílem z námořního prostředím, JIZVA. Kapitánka působí jako kombinace dvojčat a jejich osobního strážce, ústřední postava je hledaná/vězněná pro své neobvyklé znalosti, krtkoun vs Awank, zakončení poutě v podobě pádu do hlubin. V Jizvě je však příběh, stejně jako motivace jednotlivých stran proč se jej účastní, prezentován mnohem lépe. Také postavám a prostředí je dopřána větší propracovanost a hloubka.

Mé závěrečné hodnocení je tedy prosté: Přečtěte si raději JIZVU.

2 31.05.2021

To nejlepší co se mi mohlo stát v této knize bylo, že jsem zemřel. A to myslím upřímně v dobrém. Svým epizodickým přístupem, i řadou svých herních mechanizmů, se kniha opírá o základy, které budou povědomé každému, kdo někdy v ruce držel knihu ze série Lone Wolf. Autor se však snaží tento postarší systém modernizovat, a přináší do něj několik nových prvků.
Po mechanické stránce je tedy vše v pořádku. Trošku komplikovanější to ovšem začíná být při samotné struktuře hry. Kniha totiž na první dojem působí značně „reaktivně“. O tom jak bude vaše cesta probíhat, rozhoduje mnohem častěji vaše volba schopností a výbavy a jen zřídka kdy vaše rozhodnutí. Kniha tak působí velice lineárně, a navíc poněkud krátce (bez legrace si troufnu říct, že pro úspěšné dohrání není potřeba projí více jak 50 odkazů).
Toto je však zároveň i její nejzajímavější rys. Na rozdíl od jiných knih, které vás budou mámit dlouhou poutí na jejíž zdárný konec vede jen jedna správná cesta, nabízí zde autor několik krátkých cesty, které mají potenciálně stejnou šanci na úspěch. Každá z cest vás odmění jinou sadou zásluh a jedinečných předmětů, což v kombinace s faktem, že se jedná o první díl série, podporuje opětovné čtení knihy.
Kniha však není bez chyb. Jde z ní cítit autorova nevypsanost. Některé části textu působí až zbytečně, jindy jsem měl pocit, že byly použity až příliš složité pojmy a obrat. Když k tomu člověk přičte ještě pár dalších nešvarům v podobě občasné linearity samotných cest a případnou "náhodnou smrt" zdánlivě odnikud, dostaneme se na úctyhodných 4 z 5.

2 24.05.2021

Říct o téhle knize něco jiného než že je jednoduchá ve všech ohledech bude těžké. Jednoduchý příběh, jednoduchý systém, jednoduchá struktura. Nic zde není tak zajímavé aby to vyniklo.
Přesto bych tu jedno doporučení měl. Často se setkávám s lidmi, kteří hledají Gamebook pro mladší čtenáře. Přesto že, Oddané srdce nedělá nic nad rámec průměru, krom dvou překlepů jsem se ani nesetkal s velkým množstvím chyb. Jeho jednoduchost, srozumitelnost a relativně krátká délka by mohly být schůdnou vstupní branou pro další generaci mladých čtenářů. (3z5 jen z důvodu že jsem byl druhý hodnotící a myslím že oněch 50% je tak ideálních)

1 09.05.2021

Dobrá, mám otázku. Proč tahle kniha existuje?
Když vynechám zhruba třetinu světo-tvorné výplně, u které mám pocit, že ji někdo jednoduše překopíroval z manuálu ke stolnímu RPG, zůstane my i tak hromada nepotřebných informací a postav, které spíš podkopávají své gamebookové iterace, než aby je vylepšily. Přiznám se, že "jsem poslední žijící člen svého řádu" pro mě byla dostatečně tragická motivace hlavní postavy, nepotřeboval jsem dalších 5 absolutně zbytečných. A další pojmenovaná postava, kterou by mohli čtenáři původní série znát, je na tom snad ještě hůř, vyobrazená jako neschopný a lelkující trdlo.
Jednu hvězdu dávám za části se "záporáke", proto že byly ty jediné, které mě alespoň trochu motivovalo to dočíst.

Z díla jsem poněkud zklamaný. V první řadě je to přehršel bordelu v batohu doplněný dlouhými pasážemi textu. Co mě však nejvíc vytočilo je struktura obtížnosti. Příliš mnoho nevyhnutelných konců, u kterých mám pocit, že si jimi kniha kompenzuje své nezdařené zacházení s některými z jiných mechanizmů.
Jinak je celkem škoda že hra nevyšla spolu s jednou další knížkou, na kterou nepřímo navazuje, novým čtenářům tak ujde mnoho detailů a odkazů na minulost. (Syndrom: Nostalgie prodá vše)
Jednu věc co hodně ocením je Vazba.
Kombinace pevné vazby a tlustšího "nekvalitnějšího papíru" byla při čtení příjemná, a nebál jsem se poškození, způsobeného častým listováním.

1 14.03.2021