dan-sam
přečtené 310
Slepá mapa
2017,
Alena Mornštajnová
Pro mě první setkání s autorkou považovanou za "ženskou" a hádám, že na tom něco bude - důraz na prožívání, hodnocení postav i tajná místa našich životů (slepé mapy, chcete-li) ji výrazně odlišují od běžné románové literatury. Tak lehké to ale není: kniha se čte sama, málokdy se mi stane, že závěr čtu za chůze od vlaku (snad jen Harry Hole...) a zároveň vyprávění místy bezstarostné až si člověk vybaví Hemingwaye. Ale zase knize schází jeho krutost...nebo...je spíš přítomna v jiné, podprahové a pocitové formě obav a náznaků. Možná i proto chrtí závod do závěru, který knize (a Anežce) sluší. Příjemná byla spíš první polovina, druhá, kdy se forma změní na 1. osobu, pro mě byla hůře uchopitelná. Předávám ke čtení manželce, která mě knihou podarovala, a jsem zvědav na její vnímání.... celý text
Nad mraky
2022,
Dalibor Vácha
Od pana Váchy už jsem pár knih četl, ale tahle byla, myslím, nejhezčí. Možná paradoxně spíš faktická než románová, místy víc hořká než sladká (ledaskdy víc než podobná Když nelétali... o československých stíhačích). A tak jsem ukrajoval kapitoly jednu za druhou, tu se s "našimi" radoval, tu smutnil, ale celkově strávil velmi příjemný čas. Konec...inu, takový, jaký byl i pro ně, dobře popsaný, skoro jako návrat Svěrákova Františka Slámy na nádraží v Konicích. Zvláštní zmínku si zaslouží zdrojování - velmi obsáhlé (včetně odkazů do Paměti národa!) a přitom neobtěžující nekončícím listováním na konec knihy. Těším se, až lehce natrhnutý přebal zalepím a uložím do knihovny, kde bude čekat na zájem mého syna - nepochybuji, že ji nemine.... celý text
Clarissa Oakesová
2022,
Patrick O'Brian
Přijde mi, že tento díl patří mezi výplňové, trochu podobné jako Rub medaile. Nicméně se téměř výlučně odehrává na moři, což je O'Brianovo silné téma (to asi nikoho nepřekvapí), takže pěkně plyne. Čekal jsem, a měl několik teorií, proč se kniha jmenuje právě takto a nakonec se potvrdila ta méně divoká. Příjemné je, že se stále držíme v jedné dlouhé kampani (již třetí kniha a tuším, že ještě jedna nás čeká), ve které se toho stalo už docela dost aniž by posádka viděla byť jen Doverské útesy. Těším se na Wine Dark Sea!... celý text
Bitva o české země
2022,
Jan Kotouč
Hotovo, po pár letech se příběh uzavřel a já jsem rád, že nápaditá obálka prvního dílu mě v knihkupectví zaujala. Podobně jako v předchozích dílech, je autor nejsilnější v drobných českých detailech (onehdá to byl chleba s paštikou na velitelském můstku nebo pštros Václav). Pokaždé, když takový detail probleskne mezi vlnami, člověk se báječně baví. Škoda, že se nepovedlo tyhle če(cháčkov)ské rysy hlouběji vtisknout do charakteru postav i flotil (i když nadporučík od ženistů se docela povedl). Co všem až děsivé, je paralela a se skutečnými událostmi a způsobem, jakým Rusáci bojují. Přesné jak projektil z Jagellonského.... celý text
Žárlivost a jiné povídky
2021,
Jo Nesbø
Jo Nesbø má zvláštní dar mě téměř vždycky nějak vypéct, že nad otevřenou knihou sedím s otevřenými ústy, zatímco v hlavě se mi spojují všechny souvislosti. I tentokrát se mu to párkrát povedlo, nicméně mi přijde, že povídkový formát mu k tomu nedopřává dostatek prostoru (i když třeba první Krev na sněhu byla excelentní). Přesto jako menu oddychových literárních jednohubek ideální, čas rozhodně ztracený nebyl.... celý text
Stín
2019,
Ursula Poznanski
Předchozí knihy mě lákaly především nám blízkým prostředím Rakouska (Rexi, zaštěkej!), ale obvykle jsem je míval rozečtené delší dobu, třeba týdny a nechal je plynout. Stín ale ne. Myslel jsem si, že to bude podobné, ale velmi rychle si mě kniha podmanila, jak to umí jen některá vybraná dílka a já se od ní nemohl odtrhnout. Nejvyšším vyznamenáním budiž i preference četby v ranním vlaku před dodatečným "chrupnutím". Je zřejmé, že autorka využila vše, co si v předchozích knihách připravovala a smíchala to se zručností paní Rowlingové, která v tom také vyniká. Ani jedno slabé místo, dokonce mi tentokrát nevadilo ani přepínání mezi jednotlivými linkami v sudých a lichých kapitolách. Jako jednohubka by to možná tak dobře nefungovalo, ale jako vyvrcholení série perfektní. Takhle to přesně má vypadat.... celý text
Sbohem, armádo
1974,
Ernest Hemingway
Má opravdu první zkušenost s Hemingwayam mimo školní lavice. Stařičké vydání z roku 1958 se ke mně dostalo z pozůstalosti a já neodolal a začetl se do stránek z papíru, který člověk prsty i vůní cítí jinak než dnešní. Jak patřičné. Vlastně to bylo hezké čtení, krvavé jižní frontě navzdory. Možná víc jako deníkové zápisky než ucelená kniha. Chvilku jsem si zvykal na autorův specifický styl, který rozvíjí tu jedno, tu druhé, tu nic a jen nechá konverzaci plynout. Ale vlak už se rozjel a já čekal, do jaké stanice dojede. A...možná vlastně dost nepatřičně, se mi vybavil film Million Dollar Baby, který plynul úplně podobně a já si říkal "Dobrý, dobrý, ale proč to všichni znají?" a stejné pocity jako u filmu jsem cítil i při posledním zavírání desek a ukládání zpět do papírového přebalu. Už vím. Nevím, jestli jsem to vědět chtěl, ale vím.... celý text
Půlnoční nebe
2021,
Lily Brooks-Dalton
Kdesi jsem narazil na trailer k filmu a knihu si pořídil ještě anglicky na začátku doby COVIDové a musím říct, že to bylo místy mrazivé a místy nádherně opuštěné. Samotný Augustine a Iris, to byl koncert, jaký už jsem si dlouho přál číst (ale je možné, že to vnímám přes svou dceru už trochu osobněji než bych měl). Vesmírná posádka také ok, tam asi dle očekávání, jen mi ukrutné vadilo střídání kapitol - vždy jsem chtěl vědět víc buď o Augustinovi nebo o lodi a nebylo to motivační, spíš jsem knihu odkládal. Jako celek ale hezké včetně konce. Mimochodem, film je trochu jiný, je to zajímavé srovnání a doporučuji to zkusit.... celý text
Biggles od velbloudích stíhaček
2019,
William Earl Johns
Inu, Biggles, literatura pro kluky jakéhokoliv věku, kdy člověk nečeká Remarqua ani Hemingwaye, ale příjemně si odpočine. Já si kdysi kupoval jednotlivé knížky za pár desetikorun v Praze na Hlavním (kdeže v knihkupectví, na stánku v podchodu!) na cesty vlakem, ale většinou to byly díly pozdější, ať už druhoválečné nebo poválečné s detektivními zápletkami. A tak bylo příjemné se ponořit do úplných začátků, kdy je hlavní hrdina (tady to asi jinak napsat nejde) ještě uchem, byť velmi zkušeným, a číst si o více či méně uvěřitelných historkách z nebe nad Francií. Kdo nemá velká očekávání, nemůže být zklamán, je to prostý útěk. Ještě pár slov k ilustracím: pan Sněhule má velký cit pro světlo a atmosféru - v tom jsou kresby opravdu krásné a řadu z nich bych si pověsil i na stěnu. O fous hůř je na tom s postavami (tváře všeobecně dosti podobné a vypadající tak o 10-15 let starší) a vyloženě bolí dívat se na některé kresby letadel, které mají úplně pochroumané poměry rozpětí křídel, délek trupů a poloměrů vrtulí. Chápu, že ne každý je mistr svého řemesla jako pan Velc, ale možná by stálo za to udělat si radost pár stavebnicemi a letadla si sestavit, aby si je ilustrátor ohmatal a dostal do oka jejich proporce. Troufnu si tvrdit, že kluci, kteří Bigglesovky čtou, mají techniku rádi a potřebují cítit i z ilustrací realitu.... celý text
Pozdravná salva
2020,
Patrick O'Brian
Tentokrát jsem se prokousával trochu pomaleji, přeci jen ty "vyjednávací" díly mi tolik nej(e)dou, avšak atmosféra daleké Jávy a především Maturinovo nadšení nad tamní florou a faunou mě nadchlo víc než obvykle. Rozhodně nevynechat, je to důležité pro návaznost k Muškátu útěchy.... celý text
Vládcové nebes
2013,
Donald L. Miller
Poměrně podrobný popis působení 8. letecké armády USAAF na evropském bojišti. Jasným pozitivem je částečné vyprávění pomocí osobních příběhů konkrétních účastníků a uvádění v souvislostech. U amerických autorů je pak nepřekvapivé že občas některé pasáže podává v příznivějším světle, ale pan Miller občas i "řízne do vlastního". Rozhodně pěkný kousek, který čas nezabije, ale zpříjemní.... celý text
...a dole čeká kat
1967,
Vilém Bufka
Je zvláštní, jak málo se píše o posádkách jediné "naší" bombardovací perutě (pravda, Operace Stonewall od pana Šulce to trochu dohání, ale stejně). Tohle je příjemná výjimka a opravdu jsem si to užil (jak jen to o knihách, kde se směje zubatá s kosou lze říci). Z knížek z "prvního uvolnění" v šedesátých letech mám vždycky takový syrový dojem, jako kdyby se s tím pánové , tehdy již středního věku, moc nemazali a prostě to napsali. A ono to funguje. Žádné pentličky, žádné románky, jen pocit jak to doopravdy bylo. A člověku před očima letí i to, co je pak čekalo doma. Víc prozrazovat nebudu, snad jen to, že už samotný název knihy spolehlivě zamrazí, když o něm člověk přemýšlí. PS: Po necelém roce se mi dostala do ruky i papírová verze z pozůstalosti příbuzného mojí manželky, kdysi člena KSČ. Jak hořkosladké někdy dokáží být lidské osudy a jak nečernobílý svět, ve kterém žijeme.... celý text
Nadvláda
2014,
Christopher John Sansom
Knihu jsem sháněl delší čas, přeci jen je to už nějaký pátek od doby, kdy byla vydaná, a není to žádný bestseller aby byla neustále reprintovaná. Velmi rychle jsem se ponořil do alternativní Británie a cítil onen dobře známý pocit z tamní společnosti. Bylo zajímavé sledovat, jak se "britství" setkává s nacismem, ale ještě mnohem děsivější byly jednotlivé detaily [ať už role známých "rozumných" postav (Rommel) nebo těch nerozumných (Heydrich)]. Člověk i v tom natahovaném příběhu cítil, jak je zatraceně rád, že to dopadlo úplně jinak a že některým zkouškám jsme nemuseli být podrobeni. A, samozřejmě, hvězdička navíc za nečernobílé postavy a jejich motivace.... celý text