dan-sam
přečtené 310
...a zase jsem mu to sežral i s navijákem. Kniha se rozběhla a já byl po dvou dnech v polovině a měl pocit, že jsem postřehl něco, co Harry jen tak naznačil. Že jsem odhalil stopu, kterou Jo upustil pro pozdějí odkaz. Byl jsem si tak zatraceně jistý a říkal si, že to je vlastně už trochu nuda. A pak se mnou Jo zase vyběhl. Tak jako skoro v každé jeho knize cvaknul "wow moment" a já zjistil, že jsem na to zase skočil. Až mě to někdy štve jak mě má autor přečteného. Ale člověk si nepomůže a chce další dávku... Další knihu s červenou obálkou...... celý text
Odvrácená strana světa
2017,
Patrick O'Brian
Ve finále vlastně o trochu slabší kousek z celé série, ale možná jsem jen příliš dychtivě očekával strhující drama podobné filmu s totožným názvem. O'Brian přeci jen volí jiné tempo. Jako příjemné proložení skvělé, ale chvílemi jsem se musel do čtení přemlouvat. Inu, odvrácená strana světa...... celý text
Bůh chodí po světě vždycky inkognito
2010,
Laurent Gounelle
Trvalo mi téměř přesně rok než jsem knihu dočetl a upřímně: střídaly se u mě fáze nelibosti se zaujetím. Dokud převažovala "seberozvojová linka", nechtělo se mi postupovat kupředu ani trochu. Jakmile se však kyvadlo přehouplo za polovinu a počal převažovat opravdový děj, bylo to výrazně lepší. Nevím, zda bych se do čtení pustil znova, ale dokážu si představit, že ve správné životní fázi to může být zajímavá kniha.... celý text
Noc nad Reykjavíkem
2016,
Arnaldur Indriðason
Asi mi kniha spadla do nepříznivého období, ale četl jsem ji přibližně půl roku a ne a ne se dobrat toho "wow momentu" kdy pak vše dorazíte jedním dechem. Na druhou stranu se mi líbilo vykreslení Reykjavíku i v méně příznivém světle, podrobnost popisu míst (tady opravdu autor boduje) i táhlou atmosférou vyšetřování, které vlastně nikoho nezajímá. Pár detailů (cestování autobusem například) mělo dokonce zajímavý psychologický přesah. Pokud se vám Reykjavík líbil, snesete i svižnější tempo, doporučují série Ice & Fire od Michaela Ridpatha (žel, převážně v angličtině).... celý text
Prach
2016,
Hugh Howey
I já se přidávám k těm, kteří rádi číst sérii na jeden zátah - občas jsem se ztrácel a mus horko těžko přemýšlet, především směrem k druhému dílu a událostem kolem pana (ex-)kongresmana. Jinak ovšem nemůžu než ohodnotit plným počtem, neboť kniha sérii dokonale uzavřela a přitom nepůsobila laciným dojmem "tak to nějak utnu." Zvláště poslední třetinu jsem hltal a nemohl přestat číst. Velmu oceňuji, že to neskončilo při první možné příležitost povídkovským způsobem, ale autor pokračoval ještě o krok dál. O etudě se dřevem v samotném závěru nemluvě, stejně tak o fóbii ze světa neukončeného zdí. Budu si muset někdy nakreslit mapu, abych věděl, zda červené úsečky opravdu mohou geometricky existovat v daném půdorysu, jestli se takový bod skutečně někde nachází.... celý text
Měl jsem období, kdy se mi nechtělo číst a tak jsem sáhnul po dalším dílu osvědčené série. A v tu chvíli jsem se začal stránkami řítit s rychlostí vlaku Oslo - Stavanger, který jistě nikde nestaví, neboť nebylo úniku a hltal jsem další a další kilometr...ehm, strany, samozřejmě. Harry opět ve skvělé (?) formě, kdy člověk jen čeká co bude dál a občas proklíná fyzickou podstatu knih, kterým v polovině stran jednoduše nevěří že už bude konec příběhu. Je to dobře, napsat krátkou knihu by bylo pro Mr. Holeho škoda.... celý text
Harry Potter a prokleté dítě: Část první a druhá
2016,
Jack Thorne
Bylo velmi příjemné se po letech opět ponořit do světa čar a kouzel, byť v takovém netradičním formátu jakým scénář zcela jistě je. Z toho i vyplývají největší omezení - počáteční skok přes několik let a vyšší schématičnost charakterů než na jakou jsme bývali od JKR zvyklí. To však hravě napraví známé "co kdyby," které nám přivádí do cesty známé postavy z velmi neznámých úhlu. Často i velmi lidských, jako v případě Hermioniny závislosti na kávě a čokoládě. Opravdu příjemný návrat do známého světa.... celý text
Opráski sčeskí historje f koztce
2016,
Jaz
Lze snad souborné vydání těch nejznámějších (a vlastně asi i nejlepších) oprásků pohánět? Těžko, velmi těžko. Tohle luxusní balení má opravdu jen málo chyb. Jsem v pokušení strávit večer s barevnými papírky a ke komiksům s odvoláním na aktuální dění (smrt Stalina vs. smrt N. Mandely apod.) si napsat jejich pozadí, aby mi to i po letech přišlo stejně zábavné.... celý text
Cestou
2016,
Dalibor Vácha
Tedy, tady mě snad poprvé autor mírně zklamal. Knihu jsem rozečetl počátkem září a dočetl až po Novém roce. Sice jsem tou dobou neměl chuť do čtení obecně, ale jen těžko se mi vracelo k rozečtené knize. Možná...možná že obsahovala až příliš mnoho postav - redukce na Marka s Heřmanem by určitě prospěla, protože mezi ostatními legionáři se člověk jen těžko orientoval (inu, chlapi v uniformě - všichni stejní). A možná že i mapka na deskách knihy by nebyla ku škodě (ale já jsem na mapy tak trochu úchyl). Ale co, každé ponoření se do hlubin legionářského Ruska je dobře, hlavně že to nebylo černobílé.... celý text
Přístav zrady
2016,
Patrick O'Brian
Tento díl jsem po několika minulých vnímal spíš jako "rozmotávací" z evropských a středozemních dobrodružství ústřední dvojice osa tatních členů posádky. Ne, že by děj byl špatný nebo se snad hůře četl, ale chyběla tomu taková drobná jiskra, kterou O'Brian umí dodat. Na chvilku jsem zadoufal v samotném závěru knihy, ale vlastně se opět nic nestalo. Celou dobu jako by za knihou vykřikoval následující díl, který bude asi většina čtenářů znát z filmového zpracování. Ale nechme se překvapit, třeba úvod další knihy zpětně dozarámuje u Přístav zrady. A stejně...ani jedna z knih nejde vynechat, tak co... :-)... celý text
Nad českými zeměmi slunce nezapadá
2016,
Jan Kotouč
Náhodně jsem bloumal knihkupectvím, když tu na mne doslova vynadala obálka - opravdu, něčeho takového si příznivec českého letectví nemůže nevšimnout. I nechal jsem se zlákat a vrhnul se do čtení. Kniha splnila má očekávání asi tak napůl - předkládána alternativa je zajímavá, představa silného českého státu svůdná, ale trochu mě tam rušily dvě věci: jizvy po Velké katastrofě (snad se autor nebude hněvat, když jej srovnám s Karlem Čapkem, jehož mloci změnili chod dějin méně násilně) a Česko(-)slovenské království. Omlouvám se, ale asi už mám příliš zažité republikánské uspořádání zemí koruny české (abych tak volně navázal). Vlastně mi celkově přišlo, že ohromný potenciál zůstal nevyužit. Ano, při souhrnu českých lodí s jejich názvy člověk nemohl přestat a chtěl vždy alespoň ještě jedno další jméno, ale kupodivu nejzajímavější mi přišla zmínka o konzumaci chleba s paštikou na...ale to je vlastně jedno. Takových bytostně českých momentů tam ale bylo jen pár, až jsem si někdy říkal, že by stačilo Lukáše vyměnit za George nebo Jana za Johna, místo Čáslavi dosadit třeba Bigin Hill a vyšlo by to nastejno. Nicméně odvaha pustit se v českých zemích dočítal odvážné fantasy, ta se rozhodně cení. Knihu tak čeká čestné místo vedle Žab v mlíku, kdyby pro nic jiného, tak pro nádhernou obálku.... celý text
Metro 2035
2016,
Dmitry Glukhovsky
Poslední díl přečten a pocity, které si nesu jsou vlastně trochu smíšené. Na jednu stranu důstojný závěr se smysluplným koncem (byť ten krátký doslov jsem možná ani nepotřeboval) a dobře promyšlená zápletka, na druhou pak místy protivný Arťom a styl psaní, který je občas trochu zmatečný a člověku vlastně ani nevadí, že mu něco uteče. Co za to stojí je ovšem to, jak po přečtení třetího dílu do sebe zapadnou předchozí knihy a jak se na ně člověk může podívat novýma očima. Fascinace podzemním světem metra pak dostane úplně nový nádech a "povrchové" statě si zároveň zachovávají mírně agorafobický nádech - ten pocit, že se kniha najednou odehrává v prostoru, který není ohraničen ostěním metra, mu dodává výraznou atraktivitu. Za mne tedy příjemné čtení, byť do ideově trochu příbuzného Sila jsem se nedávno začetl hlouběji.... celý text
Paměti starého práškaře: Aeroklub a Slov-air 1975-1999
2015,
Jan Juračka
Knihu jsem četl po kapitolách na jednom známém fandovském webu a i když jsem promeškal začátek, dočetl jsem pak do vydávací periody téměř jedním dechem. Autor má velké nadání vyprávět i o složitých technických problémech velmi hravě a především ilustrovat vlastními zážitky ve kterých se nebojí ani pustit sám do sebe. Inu, z práškovací výšky přeci jen získal velký nadhled a jeho dílo tak velmi příjemně plyne i pro člověka, který je leteckým analfabetem. Je vlastně překvapivé, jak laskavá může být profese práškovacího pilota a kolik nevšedních zážitků denně přináší.... celý text