Corvus
přečtené 212
Dělníci kovu I: Necrocock
2020,
Václav Votruba
Psát o panu Necrocockovi cokoliv nad obsah této výtečné biografie, je jako nošením muchomůrek do lesa (či filcek do zaplivaného asijského bordelu). Chlípnost v kombinaci se zvýšenou močopudností, zahuštěným šlemem a neotřelou náturou hlavní hvězdy knihy - Tomáše Kohouta - ze stránek doslova odkapavá. Stejně jako takřka hmatatelná vůně lyzolu, desinfikovaných kachliček a rourek uleželých hřibů, prolezlých hmyzem rozmanitých čeledí. Jako velký fanoušek celé Necrocockovi tvorby, hodnotím pěti macatými hvězdami. Nechybí zásadní okamžiky, znepokojivé historky, fotografie z archivu, vybrané texty písní a na závěr knihy úctyhodná (a stále se rozpínající) diskografie. Děkuji za tuto skvostnou biografii a těším se na další díl Dělníků kovu. Přimlouvám se do budoucna za Frantu Štorma.... celý text
Myšlenky za volantem
2020,
Marek Eben
Tuto drobnou knížku plnou povedených sloupků Marka Ebena, jsem si objednal ihned poté, co ve svém pořadu Minišou, Karel Šíp přečetl celou epizodku s květákem pro honoraci :-) A musím podotknout, že těch pár korun nelituji. Eben má talent a jeho glosy/sloupky jsou zábavné a lidské a občas jsem u těch milých stránek neplánovaně vybuchoval smíchy. Vytknul bych jen dvě věci (do dalšího vydání, až p. Eben nasbírá další příhody a myšlenky): 1) Obal - nechci se nikoho dotknout, ale tohle už ne; 2) K jednotlivým datumům epizod prosím přiřadit název, ať se snadněji hledá konkrétní pasáž ( v čemž se plně shoduji s p. Šípem). Jinak fór s kroužkovou vazbou je povedený. Za mě jednoznačně 5 hvězd, bavil jsem se od začátku dokonce.... celý text
Dlouhá trnitá cesta z pekla
2009,
Neil Strauss
Autobiografie Briana Warnera přináší fanouškům Marilyn Manson vše po čem touží, pěkně v jednom úhledném balení. Někdejší Bůh mrdu na poctivých 351 stránkách ze sebe vyplavil všechen svůj hnus, obscénnosti, zranitelnost, hříchy, drogové excesy, fascinace lecčím a myšlenkové pochody inspirované kdečím (většinou drogovými tripy). Nechybí noční můry, sebepoškozování, myšlenky na (sebe) vraždy a samozřejmě obligátní americký temný sklep s duševně pokrouceným dědou. Kniha je doslova archetypem biografie filmového slasheru/shock rockera, jehož fanynky si do naditých výstřihů žiletkami opatrně vyřezávají jméno kapely. Přesně to jsem od Marilyn Mansona čekal a dostal jsem všeho plnými hrstmi. Kniha se uctívačům kultu MM (dnes již lehce vyčpělému) prostě nemůže nelíbit. I mě se zhýralá dekadence, hédonismus, alkoholem a drogami nasycené bujaré večírky s hromadou všehoschopných groupies (pissing atd.) velmi líbila. Na knize oceňuji především dvě věci: Warnerovu schopnost nepodělávat se z autorit a systému. Jeho (brutální) upřímnost mi imponuje, stejně jako poukazování na falešnou morálku, puristy, pokrytectví a zvrácenost pravidel, která se snaží lidi svázat a držet v klecích. Jeho velmi dobře promyšlená strategie rýpání do systému a autorit kombinací hudby, textů, scénické performance, videoklipů a rozhovorů. Veliká škoda, že se postupem let propadl (myšlenkově, hudebně, jednáním) do takové bezpečného šedého bezzubého průměru… Takhle si to asi Manson nepředstavoval… V této knize je ale těsně před vrcholem svého největšího buřičského období ( Antichrist Superstar / Mechanical Animals / Holy Wood (In The Shadow Of The Valley Of Death) ). Druhým důvodem, proč jde o jednu z těch kvalitnějších biografii, je hojné množství použitých doprovodných materiálů, dokreslujících osobnost MM. V knize tak nalezneme úryvky z osobního deníku, přepis rozhovorů, humorná pravidla MM, kresbičky, řadu fotografií, záznam nočních můr a drogových výletů. Velmi pěkné je i grafické zpracování a různé, autorem vybrané citáty. O kvalitě knihy svědčí i fakt, že je mnoho let beznadějně vyprodaná a v bazarech se prodává mnohdy i za absurdní ceny. Jedna z mále biografií, které by si zasloužily dotisk. 4 hvězdy. Jednu strhávám za minimum pasáží věnujících se nahrávání alb. Informací je málo a mě, coby celoživotního hudebního fanouška, velmi zajímá zrod zásadních desek hudební historie. Je ale možné, že pod tou nelidskou hromadou drog a galonů chlastu se Mansonovi zkrátka vše vykouřilo z mozkových závitů…... celý text
Nepřemožitelný
1976,
Stanisław Lem
Stanisław Lem je pro mě osobně pojem, který přesahuje kapacity sci-fi literatury, jakými jsou např. A. C. Clark či I. Asimov (fanoušci prominou). Mé první setkání s Lemem se odehrálo na orbitu záhadné planety Solaris, jíž obývá inteligentní oceán, který bezprostředně a navždy mění existenci a vnímání života na Zemi i v nekonečných dálavách Vesmíru. Toto dílo balancující na hraně filozofického opusu a (nebojím se napsat) geniálního sci-fi ovlivnilo můj vkus natolik, že mě řada děl světové sci-fi literatury, nedokáže uspokojit a naplnit. Lemova neuvěřitelná fantazie a vytříbený popis (ne)života rozličných forem na vzdálených planetách, zanechává ostatní autory v prachu opodál… Nejinak je tomu i v případě Nepřemožitelného. Další titano-molybdenová perla, rudě žhnoucí trpaslík, pulzující na pozadí neproniknutelné černi, zlověstný impulz v mrazivých nedozírných temnotách… Úžasná jednohubka, která se (ačkoliv vyšla 3 roky po obtížnější Solaris) čte jedním dechem. Stránka za stránkou vtahuje čtenáře a napíná nervy k prasknutí. Příběh planety Regis III je sci-fi dramatem, okořeněným lehkými hororovými a survival prvky. Především je ale další podivuhodnou ukázkou brilantního Lemova popisu architektonických, geologických a jiných, prapodivných (nejen) přírodních scenérií, forem života či neznámých entit a vůbec, srdce průzkumníkovo jen zaplesá. Lem znovu, na několika málo stránkách, rozehrává pohlcující podívanou a opětovně pokládá otázky "kam až má lidstvo v zájmu pokroku a objevů strčit své nenechavé pracky". Znamenitá charakteristika fauny a flory (kterou taktéž mistrně ovládá můj velký oblíbenec David Gerrold), doplňuje i řada zajímavých nápadů technického rázu (za všechny např. Nekroptické vyšetření, které je vpravdě dost děsivé). Nemám příliš rád citace, ale zde vypichuji několik všeříkajících řádků: "Obsazovat pustiny, prosím, proč ne, ale neútočit na to, co existuje, co si za milióny let vytvořilo svou vlastní, nikomu a ničemu - s výjimkou záření a materiálních sil - nepodléhající rovnováhu činné, aktivní existence, která není ani lepší, ani horší než existence bílkovinných sloučenin nazývaných zvířaty či lidmi." Mistrovské dílo. Pět plnotučných hvězd.... celý text
Zpráva o třetí planetě
1982,
Arthur Charles Clarke
Mé pvní setkání s A. C. Clarkem. Sbírku jsem našel v polorozpadlém stavu v knihovničce v práci. A protože mám rád sci-fi, nepohrdnul jsem. Od Clarka jsem nic nečetl, ačkoliv ho mám zařazeného jako kapacitu. Ale prostě je to takový ten autor, který se mi doposud vyhýbal. Čekal jsem nějaké hardcore sci-fárny a la S. Lem. A ona je to sbírka velice čtivých, až jednoduchoučkých povídek na dobrou noc. Což nijak nesnižuje hodnotu, jen mě to překvapilo. Taktéž mě překvapila i pestrost, čemuž Clark nasazuje korunu s povídkou Adela Has Not Had Her Supper Yet. Pardon, je to vlastně: Kterak se Hercules Keating v orchidej proměnil :-) Baron - zahradník Rupert von Kratzmar by mohl svému kolegovi pěstiteli jen gratulovat. Povedená sbírka se slabšími i silnějšími kousky. Jako celek pobavilo, ale asi mám jiné favority...... celý text
Na mušce lovce
2013,
Albrecht Wacker
Předně se zdržím komentářů typu: "Nemohl jsem knihu dočíst, protože byla příliš násilná a brutální." Toto je válka. VÁLKA. Ve válce se zabíjejí lidé a dějí zvěrstva, kterých je schopen pouze pravděpodobně jen člověk. Čili pochopitelně, že kniha bude naturalistická, pokud se chce člověk něco dozvědět. A já velice kvituji, že je právě takto detailní a velmi popisná, protože pak tu máme například knihu od Zajceva, což je z poloviny komunistická propaganda a o umění odstřelovačském se toho moc nedočteme. A odstřelovač je disciplína, která už ve své podstatě zaručuje, že o explodující různé části těl, zohavení a krutost nebude nouze. Je velmi dobře, že si autor nebere servítky a píše o válce takové, jaká ve skutečnosti je. Ale to jen čistě na úvod. Já osobně kvituji především to, že na rozdíl od jiných žánrových knih, se zde čtenář dočte o různých tricích, postupech a konkrétních rozdílech mezi příučkami a reálnou bojovou situací. Protože řada např. tzv. dokumentů je naprosto otřesná, mystifikační až lživá a hodně mi to připomíná právě ony brožurky "jak se stát odstřelovačem", přitom realita a vlastní zkušenost je naprosto vzdálená. Což právě dokazuje i odstřelovač J. Allerberger v této knize. V mnoha knihách se dočteme o tom že z té či oné zbraně se střílí lépe či hůře a že odstřelovač měl těžký život. To je ale zoufale málo. Vždy mě ve válečném soukolí zajímala právě tato vojenská disciplína/umění a až tato kniha mi dokázala naprosto naturalisticky přiblížit, co byli odstřelovači skutčně zač. Jak přemýšleli, jak se chovali, jakou měli taktiku. V tom je největší přínos této publikace. Velice kvituji i naturalisticky podané konkrétní situace, protože válka prostě taková byla (dnes už to je trochu jiné a ne v tak masovém měřítku, pochopitelně). A v neposlední řadě kvituji s povděkem lehce kontroverzní věc: jsem moc rád, že Allerberger své zážitky, cítění nenávisti vůči nepříteli, bojový adrenalin, sympatie k ideologii atd. zcela JASNĚ popisuje jako holý fakt. Stejně jako to, že se nadšeně přihlásil jako dobrovolník. Nijak nesympatizuji s ideologií, to v žádném případě, ale strašně by mi bývalo vadilo, kdybych se zrovna v této knize dočetl, jak strašně soucítil s každým vojákem, kterému výbušnou B-patronou roztrhal hlavu. Jak hrozně byl režim krutý a jak si to vše postupem měsíců strávených na frontě uvědomil. Ne, Allerberger byl fašista celým tělem i duší a neváhal zabít kohokoliv. Dokonce i jen tak v "klidovém" režimu si vyhledával na vlastní pěst oběti. V čem že je to přínosné? Vše výše uvedené mi totiž pomohlo k tomu, abych po celou četbu nesympatizoval s "hlavním hrdinou", k čemuž má takřka každý čtenář sklony. Občas jsem se přistihnul jak držím Allerbergerovi pěsti, aby z té či oné situace vyvázl a aby se trefil apod. Ale naštěstí mi jeho férový přístup a nezakrývání skutečnosti, co to bylo za člověka, pomohlo uvědomit a říct si: "Tak bacha na to, byl to nácek, okupant, tyran a vraždil lidi." Čili asi nejpřínosnější, nejpopisnější a nejzajímavější kniha o odstřelovačích 2. světové války, díky které bude každý, kdo se o snipery zájímá, obohacen. Citlivější čtenář nechť nečte válečnou literaturu.... celý text
Umění řezničiny: Joseph Lister a temný věk viktoriánského lékařství
2019,
Lindsey Fitzharris
Naprosto vynikající kniha, zaslouženě za plných 5 hvězd. Nebudu zde papouškovat celý obsah ze zadní strany knihy. Stačí pouze citovat The Guardian - "Jedna z nejlepších historických knih roku" či "Důkladně probádáno a se zápalem napsáno..." - Nature. Doporučuji všem, kteří mají blízko k této práci (jako například já) nebo těm, kteří se o podobné téma zajímají. Čtivé, zajímavé, občas šokující. Přečteno jedním dechem, nelituji ani koruny. Plus mi velice sednul překlad Aleny Fry, na který odborně dohlédl Doc. MUDr. Pavel Kasal, CSc.... celý text
Po stopách moru
2005,
Norman Frank Cantor
Se jménem N. F. Cantora jsem se setkal prostřednictvím této knihy poprvé. Jak velký odborník či kapacita v historických kruzích je či není, netuším, ale od této knihy jsem očekával trochu něco jiného. Cantor má evidentně hodně načteno (jak dokazují i doporučené prameny v závěru knihy), píše čtivě, na druhou stranu o moru jsem se nedozvěděl zase až tolik, kolik jsem očekával. Z tohoto důvodu vsázím na dílo 'Mor 1480-1730: Epidemie v lékařských traktátech raného novověku' od doc., Mgr., Karla Černýho, Ph.D. V této knize se mi vlastně ani tak úplně nelíbilo zbytečně podrobné rozebírání "kdo/kde/s kým" v anglických či francouzských středověkých rodech, zbytečně obšírné popisy jak fungovalo tehdejší právo/nevolnictví/rolnictví... Chápu kontext, ale raději bych se takto detailní informace dozvěděl přímo o zhoubné nemoci. O moru jsem se víceméně dozvěděl prakticky jen tu skutečnost, že se ve skutečnosti nedá zcela přesně určit ani původ (pravděpodobně příkopová propadlina v Africe - kolébka lidstva), ani zda za hory mrtvol mohl čistě dýmějový mor či mor + nějaká další bio-zhouba typu anthraxu (k čemuž se Cantor přiklání) nebo něčeho jiného. Ztráta času to nebyla, ale věřím, že vypátrám lepší knihy o moru.... celý text
Metro 2033
2010,
Dmitry Glukhovsky
Jako náruživý PC hráč a milovník herní série, která vychází z knih Gluchovského, jsem si chtěl doplnit vzdělání a pustil se do knižní předlohy. A myslím, že u prvního dílu zůstanu. V žánru post-apo jde o ryze průměrnou knihu a ačkoliv se mi mnozí snažili namluvit, že jde o příběh s přesahem, nevidím to tak. Za mě maximálně tři hvězdy. Nejlepší pasáže by se daly spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého truhláře. S Arťomem jsem nebyl schopný se tak úplně sžít a mrzí mě, že jednotlivé skupinky přeživších se v knize berou hopem. Výtku bych měl také k obrovskému výskytu chyb a překlepů. Gluchovského jsem vyzkoušel, ale za mě naprosto průměrný spisovatel. A vzhledem k tomu, že jeho série Metro má být to nejlepší, co stvořil, tak už se asi nesetkáme.... celý text
Mort
1994,
Terry Pratchett
Znovu a znovu čtu ságu Zeměplochy. Morta již poněkolikáté a považuji jej za první opravdu vypilovanou a po všech stránkách dotaženou Pratchettovu knihu. Tam, kde v Čaroprávnosti naťuknul rozličné minipříběhy, narážky na sex, poznámky k poznámkám a bourání čtvrté zdi - tj. spolupráci se čtenářem, tam v Mortovi vše precizně dotáhnul. Předchozí knihy miluji, ale čtvrtá zeměplošská výprava vše vyladila k dokonalosti. S postupem věku jsem rád, že Terry opustil postavu beznadějného strašpytla Mrakoplaše a začal se soustředit na úplně nové postavy a Zeměplochu zabydlel doslova miriádami mikropříběhů vedlejších postav, postaviček, předmětů či zvířat. Kolikrát jen dvěmi či třemi větami dokázal nastínit vlastně nepodstatný příběh např. kočky, která jde právě úplnou náhodou kolem. Tam kde se mi už Mrakoplašův charakter "očetl", nastoupila skvěle napsaná Bábi Zlopočasná, aby ji hned v následující knize o míle překonal mistr Smrť a Mortimer. U každé knihy si říkám, že postavy jsou čím dál lepší. Nepřestává mě udivovat jak obrovský měl Pratchett rozhled a jak přirozeně dokázal do Zeměplochy doslova naštosovat tisíce drobností, pop kulturních odkazů, hříček, ale i neuvěřitelně propracovaných charakterů. Přitom mu stačilo se rozhlížet jen kolem sebe a vše mistrně použít ve svých knihách. Baví mě sledovat i "problémová" místa, kde se musel nějakým způsobem vypořádat s určitou situací či poznámkou nějaké postavy. Jak neuvěřitelně ladně a humorně dokázal s naprostou samozřejmostí vysvětlit různé otázky typu "Jak vlastně Smrť například jí" apod. Zasloužených pět hvězd a pouštím se do Magického prazdroje. PS: Cameo Mrakoplaše potěšilo ;-)... celý text
Tesaříci (makrofotografie)
2015,
Jiří Zahradník
Pan Doc. RNDr. Jiří Zahradník, CSc. je možná významný český entomolog světového významu, jak je uvedeno v životopisu, ale kniha, zahrnující tesaříkovité ČR a SR, je jedním slovem tragická. Textu je naprosté minimum a pokud se chcete o tesařících dozvědět cokoliv víc než (v průměru 3 věty), od této publikace dejte jednoznačně ruce pryč. Podle mé zkušenosti se na tom shodují i profesionální entomologové. Po zkušenostech s jinými knihami, které taktéž neoplývají bohatou textovou přílohou a po zjištění, že neexistuje v českém jazyce solidnější publikace než Tesaříkovití od M. E. F. Slámy, jsem tuto kupoval s ohledem na titul. Totiž MAKROFOTOGRAFIE. Věnuji se makru a proto jsem se (v předtuše, že text mě ničím nepřekvapí) těšil na špičkové snímky našich tesaříků. Pokud holdujete makrofotografickým knihám, obdivujete detaily, barvy, špičkovou kompozici a trávíte svůj čas na fotografiemi, tuto knihu si v žádném případě nepořizujte! Viděl jsem opravdu hodně fotografií brouků, ale TOTO jsou jednoznačně ty nejhorší obrázky všech dob. I ten nejtragičtější telefon poskytne mnohokrát zajímavější obrazovou kvalitu, barvy a dokonce i detaily, než 90% fotografií v této knize. A těch zbývajícíh 10%? S těmi bych se já osobně styděl jít za nakladatelem. Od této knihy ruce pryč. V součtu dvě hvězdičky uděluji k úctě životní práce Jiřího Zahradníka a za snahu obsáhnout v knize všechny tesaříkovité ČR. Veliké zklamání.... celý text
Historie trestu smrti
1998,
Martin Monestier
U knihy jsem neměl žádné pocity nevolnosti a nemusel jsem si dávkovat čtení jako ostatní a překvapivě nejvíce zajímavé (asi i proto, že byly nejpodrobněji popsané) mi přišly tresty smrti gilotinou, elektrickým křeslem, plynem a injekcí. Jako jeden z nejhorších trestů mi přišlo být postupně rozemlet těžkými kameny, nabodnut řití na kůl či rozřezán na tenoulinké pásky kůže. O smrt a temnou stránku lidství se zajímám snad odjakživa a tak mě krutost a lidské chování naprosto ničím nemůže zaskočit. Ostatně s mrtvými jsem pracoval v nemocnici. Ale ke knize samotné. Kdysi ji donesl spolužák do školy a zběžně jsem si přečetl několik řádků a od té doby ji toužil vlastnit. Před nedávnem jsem knihu sehnal společně s Dějinami sebevražd a jsem spíše zklamán, rezpektive jsem očekával (asi) více. Autor toho určitě hodně načetl a má obsesi na smrt a krutost, ale zpracování pokulhává. To, že již není aktuální mi ani tolik nevadilo, přece je to jen 24 let. Vadily mi ale nesrovnalosti... V jednu chvíli autor popisuje, že odsouzený XY usedl na elektrické křeslo pouze ve spodním prádle a o 3 stránky dál je fotografie odsouzeného téhož jména v košily, kalhotech i se kšandami. Co mi taktéž vadilo byla tendence se opakovat. Kniha je prošpikována různými boxíky s texty, ale v drtivé většině se opakuje text, poznámky, dokonce i konkrétní případy/lidé. Chybělo mi i více fotografií, které bezpochyby existují. Kniha je psána velice čtivě, až prostě. Na závěr knihy přiložené pojednání o vývoji trestu smrti na našem území pak silně kontrastuje s textem Monestiera. Člověk má pocit jako kdyby přešel z četby nedělních novin do filozofického traktátu. Předpokládám, že Dějiny sebevražd budou zpracovány 1:1 stejným způsobem.... celý text
