Clivicus přečtené 163

Schwarzenbergové 2018, Pavel Juřík

Účast Schwarzenbergů za okupace Němci a za třenic a bezpráví strpěných od komunistů je ta zajímavější část knihy. Jinak jde o jednoduché sepsání dějin tohoto rodu.... celý text

Rožmberkové – První po českém králi 2020, Pavel Juřík

Dějiny se autor snažil psát odborně, ačkoli sám odborník není, z čehož pochází suchost a nezáživnost textu. Kniha je alespoň doprovázena pěknými obrázky a zajímavými popisky.... celý text

Staré pověsti české 1999, Alois Jirásek

Staré pověsti české se pro naši zemi staly takřka mytologií, a to jednak díky Aloisi Jiráskovi a jeho nádhernému jazyku, jednak pro výstižnost národního charakteru, k čemuž pověsti slouží. Je to opravdu národní klenot, tato kniha, vybízející těmi nejprostšími příběhy k čirému vlastenectví.... celý text

Povídky malostranské 1960, Jan Neruda

Vzhledem k tomu, že Povídky malostranské všude slynou jako jedno z největších děl české literatury, mě docela zklamaly. Vlastně téměř žádná z povídek pro mě nedokázala vykleštit z Prahy tu tajemnost jejích domků a živost jejích uliček. Čeština Nerudova je sice velice pěkná a čte se nádherně, ale nezakrývá plytkost mnoha příběhů.... celý text

V zemi zaslíbené? 1986, Josef Šebesta

Kniha jistě přináší zajímavý a jinačí pohled na zrod Izraele a přistěhování židů a to čtivým příběhem Lea a Elzy. Co ovšem tuze brotí a špiní tuto knihu je jednak bolševická propaganda (neustálé sýčkování o americkém imperialismu apod.), jednak zarytá zaujatost, pro niž příběh pozbývá své hloubky a stává se pomalu propagandistickým letákem.... celý text

Staropražské pověsti a legendy 1992, Julius Košnář

Pověsti sice roztomilé, ale jen hrstka z nich mě vskutku zaujala.

Lidové písně z Kouřimska 2012, Adam Votruba

Zbožňuji tu hudbu, prostě něco je na lidové muzice, co překonati nelze.

Lucerna 2012, Alois Jirásek

Absurditou šlechtické nadutosti a pýchání v Lucerně prosvítá selský vtip, který ji zesměšňuje a stahuje dolů až k samotnému dnu rybníků a jezer, kde na všechny číhá vodník. V tomto je Lucerna velice vtipná komedie, ale sama o sobě by byla plytká, kdyby hlavním bodem dramatu nebyla neústupnost dvou stran, svobodné mlynářské rodiny a vrchnosti. Ta první nabývá vrchu nad vrchností (slovní hříčku jsem nezamýšlel), neboť mlynář Libor je neústupný duchem, kdežto hrabě a jeho úředníci pouze zdáním. Vůbec neústupnost Liborova je vypěstována jeho silným vztahem k tradici (ano, za velikou pokládám chybu, bereme-li Libora jako rebela proti tradici), vždyť už na počátku vidíme, jak pilně zapisuje proroctví babiččino nebo že lípu střeží, protože mu připomíná jeho předky. Libor je nositelem dobré tradice (vlastně českého národa), ale vrchnost je nositelkou tyranie, zkroucené, nepravé tradice (tedy vlastně nepřirozených cizozemských živlů, které narušují chod věci české). Lípa je samotná tradice a zároveň duch a neoblomnost národa českého, právě v ní se uschovají, kdo o to požádají, a právě ona ochrání toho, kdo ochrání ji. Svobodní mlynáři jsou tedy ve správném poměru s tradicí a právě proto je správnější jejich postoj vystihnout slovem -nepoddajný- a nikoli -vzpurný-. Oním slovem vyjadřujeme mravní pevnost, tímto zas mravní pustotu. Kněžna hraje také důležitou roli, ačkoli po celou hru je kraji jaksi cizí. Přijela, aby utekla od tyranie (od strojených machinací města), a našla pravý svět na venkově v tichu. Právě hraběnka je tou postavou, která zničí lucernu. Je to znázorněním toho, že konec krutovlády musí pojít i svrchu. Alois Jirásek celou tuto hru složil naprosto úžasně v duchu českého národního snažení a vlastenectví. Lidé, kteří čtou jen ku požitku a pro které je kniha jen smetákem na pustý čas, budou sotva moci ocenit autory jako je Jirásek, z jehož děl se takovýmhle způsobem požitku nedá dobýt.... celý text

Sbírka úloh z matematiky pro základní školu 2010, František Běloun

Přijímačky jsem úspěšně složil, začež díky vzdávám panu Bělounovi, že mě o přípravě podepřel svou sbírkou.

Lipanské ozvěny 1995, Petr Čornej

Tato dceřiná kniha Lipanské křižovatky skýtá mnoho zajímavého o druhém životě Lipan, skrze nějž chtěl p. Čornej ukázat, jak si společnost, včetně dějepisců, hněte svou interpretaci dějin sama dle potřeb a tendecí doby. Určitě doporučuji, chcete-li si obohatit svou znalos českého vnímaní dějin 19. 20. století.... celý text

Macbeth 2017, William Shakespeare

Jako by tu Macbethův život byl vzorem zlovůle a chtíče. Každým bodením si myslí, že již konečně dobyl, po čem toužil, ale každá kapka krva ho nutila prolít desaterokrát více. Je to onen ďábel obojetný a dvojsmyslný, jehož smlouvání není konce, jehož nabídky jsou jhem jeho obětí.... celý text

Mansfieldské panství 2006, Jane Austen

Přiznám se, že občas jsem měl chuť knihu prostě odložit na věčné nedočtení. Jane Austenová mi zde poněkud připomíná naši Karolínu Světlou - podobná témata, prostředí, povahy apod. - avšak s tím rozdílem, že díla Austenové oplývají (avšak z mého pohledu spíše trpí) drahnou rozvláčností. Co mě opravdu pobídlo dočíst se konce byla záživnější část pozdější, v ní se konečně něco děje, do ní konečně plynou všechny cesty, které byly předtím vyšlapány. Celá kniha na mě působila slabě a jsem trochu zklamán, Mansfieldské panství asi prostě není pro mne.... celý text

Filosofská historie 1948, Alois Jirásek

Velice jsem se při čtení divil, čím si kniha dobyla takové slávy a pozornosti, když se jedná o docela prostý a jednoduchý příběh pár studentíků filosofie. Pak jsem si přečetl předmluvu Zdeňka Nejedlého a již chápu; Jirásek čerpal ze svého života, když byl v Litomyšli, a možná proto je toto dílo tak živé. Vidíme totiž náš odraz v oněch studentech.... celý text

Komplexní jazykové rozbory - Pro všechny stupně škol 1996, Marie Čechová

Kronika Slovanů 2013, Helmold von Bosau

Významný historický pramen. Co mě překvapilo nejvíce, bylo Helmoldovo nazírání na Slovany. Ačkoli jako pro každého jiného křesťana byli Slované tehdy barbary a pohany, píše Helmold o Slovanech celkem vlídně, leč stále vyčítavě: např. je chválí za jejich velkorysou pohostinnost a pilnou péči o rodiče. Zároveň neváhá místy vytýkat vady Němců (Sasů), např. si stěžuje na násílí a nevlídnost k Slovanům, čímz je odrazují od pravé víry. Za mě zajímavá kronika, i když jsem se sem tam ztrácel ve všech těch Konrádech a Jindřiších.... celý text

Idiot 2020, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Uchopení Idiota mi ještě zabere delší dobu. Myškin je považován za idiota, protože snáší, přijímá a nechává si líbit ledacos. Činí to ovšem kvůli opravdové lásce, ale nejtrnitější pravdou je, že i kdyby ostatní byli znali jeho opravdový soucit k ostatním, stejně by ho byli považovali za téhož ba i většího idiota. On si zvolil Nastasju ne proto, že by Aglaju nemiloval, ale přesto, že ji miloval. Tohle je čtení navíckrát.... celý text

Jsme v češtině doma? 2012, Markéta Pravdová

Povědomí a hlubší znalost naší řeči je mi drahou hodnotou, již ve mně tato čtivá publikace prohloubila. Opravdu jen pár dotazů mně přišlo zbytečných (jako např. proč se ve větě -žáby se živí- píše -i- a ne -y-, jedná-li se o ženský rod). I při složitějších otázkách a tématech jsou všechny odpovědi srozumitelné i laikům. Jsem vděčný za píli a ochotu všech pracovníků ÚJČ AV ČR.... celý text

Ideály humanitní; Demokratismus; Problém malého národa 1968, Tomáš Garrigue Masaryk

Ideály humanitní Prostý a jednoduchý výčet a vysvětlení různých etik a filosofií. Samo o sobě to je docela nezajímavé čtení, do něhož TGM sem tam vepíše svou skrovnou výtku té které soustavy. Užitečněji lze nahlížet na 'Ideály humanitní' jako na úvod, co těmi -ismy Masaryk míní a jak s nimi ve svých ostatních spisech nakládá. Problém malého národa Za mne nejhlubší a nejpádnější ze zdejšího trého. Kolik se toho může člověk dovědět o své kultuře a o svém národě z tak drobného dílka. Masaryk se ,,náš" problém snaží vysvětlit a předestřít v mnoha aspektech. Demokratism v politice Má-li naše demokracie své nedostatky, musíme překonávat ty nedostatky, ale ne překonávat demokracii. To je sice z Hovorů s Masarykem, ale tenhle spis charakterizuje podle mne dobře.... celý text

Hamlet 2016, William Shakespeare

Král Oidipús 2010, Sofoklés

Asi mě Král Oidipús tolik nedojal jako ostatní, ale přesto bylo drama velmi čtivé. Docela mi vadila nečinnost hlavních postav, celý děj se odvíjí, jako by Oidipús stál na místě a ostatní vůkol něho obíhali a přicházeli zvěstovat nebo svědčit. Na druhou stranu dodává zápletka tomuto dílu mnohý život.... celý text