Clivicus
přečtené 163
Antapodosis čili Odplata a další spisy
2021,
Liutprand z Cremony (p)
Antapodosis (a zbytek jeho spisů) nám podává otonský úhel pohledu z doby, kdy se císař přel s papežem o přednost a s byzantským císařem o titul. A protože ctihodný Liutprand blahé paměti nebere své spisy tak vážně, jak bývalo v jeho době zvykem, jsou velice čtivé a dostávají slibu, jež jsi autor na počátku předsevzal, totiž aby jeho kronika byla odpočinkem od vážných a na mysl tíživých knih. A právě díky této lehkovážnosti až krajní sprostotě lze kroniku čítat, aniž by se u ní kdo znudil.... celý text
Mojžíšův život
2019,
Řehoř z Nyssy
O Mojžíšově životě pojednává Řehoř, aby určil, co je dokonalá ctnost, dokonalý způsob života. Když se Mojžíš narodil, vyzařoval krásou a tím ušel faraónovu zákonu, aby každé hebrejské mužské nemluvně bylo zabito. Přijal egyptské obydlí i vzdělání, které si později v životě odnesl na cestu. Když si Bůh vzpomněl na úmluvu, kterou stvrdil s předky Izraele, vyvolil Mojžíše, aby vyvedl Jeho lid z otroctví. Mojžíš a jeho lid prošel mořem křtu, kdežto za nimi jeho nepřátelé utonuli. A když mu Bůh neukázal svůj obličej a když mu dovolil se dívat pouze na ,,svá záda", pochopil vskutku Mojžíš, že Bůh je neuchopitelný a bezmezný, tudíž i (dokonalá) ctnost je nekonečná a cestu k ní nelze dovršit, nýbrž spočívá v neustálém šplhání vzhůru. Takto Řehoř vymezuje (resp. nevymezuje, neboť nemá mezí) dokonalou ctnost a cestu k ní.... celý text
Avicenna
1978,
Ivan Genčev Bogdanov
Stručný život Avicenny. Autor vyzdvihuje materialismus a odtržení od islámského dogmatu jako nadčasovost Avicenny.
Barmské dny
2018,
George Orwell (p)
Kniha pojednává o rasismu skrze myšlenky a činy pana Floryho, Angličana žijícího v Barmě. Flory jakožto běloch pobývá ve společnosti bělochů ve svém městě, ale tato společnost je mu velice protivná. S hořkostí v sobě totiž Flory snáší řeči a chování dalších Angličanů opovrhujících místním obyvatelstvem. Flory je v tomhle ohledu osamocen. Je to vtipné, neboť skutečnou obětí rasismu v této knize nebyl domorodec, ale běloch, Flory. Jemu totiž, jenž se úplně zpěčoval povýšenosti Angličanů a ponižování domorodců, uložila společnost největší strázně. Je vidět, že pro vesměs dobré lidi není v takovém společenství místa, ba ano, že zlým tu kyne prospěch. ,,We walk under a load of memories which we long to share and somehow never can."... celý text
O smyslu českých dějin
2013,
Josef Pekař
Josef Pekař byl důsledným žákem Jaroslava Golla a tak zde klade velký důraz na vlivy vnější, z ciziny, v níž Češi mnohdy hledali vzor a přejímali od ní obyčeje. Hned v 1. a 2. kapitole je sv. Václav (tj. jeho druhý, posmrtný život) ten, jímž jsme se (zásluhou legend, např. Kristiánovy) zařadili mezi křesťanskou společnost. Husitství chápe jako důsledek jednak gotické mentality a zápasení Čechů s Němci. Pekařova vědecká činnost a jeho nazírání z ní vyplývající významně ovlivnily dějepisectví jeho i pozdější doby. Pekařův výklad o smyslu (spíše o smyslech) českých dějin se příčí Masarykově představě o táborství jako nosném pilíři Čechů. Kritizuje samotnou představu o jednom smyslu našich dějin.... celý text
Bílá nemoc
2019,
Karel Čapek
Líbí se mi, že Čapek ukazuje fašistické hnití ne z hlediska politického, ale individuálního. Tzv. bílá nemoc se prožírá takřka celou společností a jediný její léčitel stává se nejostřejším ostnem pro ty nejhorší lidi. Díky velkým myšlenkám zplodil Čapek veliké dílo.... celý text
Jak pracovat?
1926,
Tomáš Garrigue Masaryk
Masaryk se potýká s ústředním problémem společnosti, ale i ústředním problémem individua, tj. s prací. Prací se člověk stává člověkem a kolektiv funkčním. Tehdejší bídný stav školství (v Čechách a na Moravě) znamenal pro Masaryka velký svízel pro rozvoj českého národa. Myslím, že kapitoly o čtení a knihách svého užitku a pravdivosti nepozbyly ani po více jak sto let.... celý text
Kronika a činy polských knížat a vládců
2009,
Gallus Anonymus
Při čtení jsem si v hlavě Gallovu kroniku porovnával s kronikou Kosmovou. Ačkoli obě tato díla mají v dějinách svého národa podobný úděl, liší se jejich dějepisná hodnota nevyzpytatelně. Gallus totiž chce povýšit krále Boleslava III. a předestřít ho jako správný protiklad vůči jeho bratru Zbyhněvovi, kdežto Kosmas je věren (alespoň vernější) dějepisné objektivitě a chronologickému řádu. Můžeme si jeho díla vážit jako jakéhokoli jiného díla středověkého písemnictví, přičemž není důvod zcela odsuzovat Gallovu kroniku z hlediska údajů, které nám perem zachoval.... celý text
Mikoláš Aleš - knížka o jeho životě a díle
1952,
Mikoláš Aleš
Způsob psaní se spíše snaží čtenáře dojmout nežli zpravit, pročež se knížka přirozeně ladněji čte jako takový příběh upřímného muže snášejícího příkoří slepých a nevšímavých lidí. Pomineme-li občasné výskoky komunistického tlachu, je to hezká knížka s hezkým obrázkovým svazkem na konci i v první části.... celý text
Velkomoravské hradiště Mikulčice
1962,
Josef Poulík
Mapy, obrázky a fotografie zjednodušují čtenáři uchopit text, a že jich je mnoho. Nevím, jak aktuální jsou informace v této publikaci, ale přehledný a zajímavý popis Mikulčic mě nenudil.... celý text
Civilizace starověkého Středomoří
1984,
Jan Burian
Kniha je takovým hezkým způsobem rozsáhlá, že se z ní člověk mnohému naučí, ale zároveň stručná a srozumitelně psaná, že ji člověk dokáže rozumně strávit. Dokonalá publikace pro ty, kteří chtějí alespoň trochu nakročit do antiky. Jediná nevýhoda je poněkud suchoparný text.... celý text
Cesta k Wigan Pier
2011,
George Orwell (p)
Ze své návštěvy osmahlých horníků (ačkoli jejich pokožka je spíše zvyklá uhelnému prachu než žáru slunce) a jejich příbytků a rodin si Eric Arthur Blair odnesl mnoho moudrosti, jíž by v žádném dlouhém pojednání o marxismu, proletariátu, buržoazie a dějinné nutnosti nikdy nedobyl. Je to právě ten popis těžkého a lopotného života ochuzeného horníka, kterým se Orwell snaží připomenout pravý úmysl slušného socialismu. Orwellova diagnóza chabnoucího socialismu, ztrácejícího půdu fašistům každým dnem, je určitá skupina socialistů, kterou vystíhají ona silná slova: Sometimes I look at a Socialist - the intellectual tract-writing type of Socialist, with his pullover, his fuzzy hair, and his Marxian quotation - and wonder what the devil his motive really is. It is often difficult to believe that it is a love of anybody, especially of the working class, from whom he is of all people the furthest removed. (Čas od času přemítám nad oním socialistou ano nad tím badatelským druhem, sepisujícím pojednání, se svým svetříčkem, se svými chundelatými vlasy a svou zásobou Marxových hesel hledaje, co ho probůh opravdu pohání. Člověk by mnohdy stěží přijal, že je to láska ke komusi, a už vůbec k dělnické třídě, od níž je ze všechněch lidí nejvíce vzdálen.) Je to vskutku provolání k zahození marxistického žargonu a tlachání z trpkosti a k opravdovému lidskému a slušnému socialismu ve prospěch nejen těch, co se živí krumpáčem, ale i těch, co se sotva živí kuličkovým perem.... celý text
Hovory k sobě
2011,
Marcus Aurelius
Ačkoli na povrchu Aurelius vyznívá dost sentimentálně a unešeně, jako by byl svými řečmi opilý, vůbec tomu tak není. Stoicismus, jak jej zde čteme, můžeme chápat jako velice zjednodušený a logický přístup k životu. Čiň dobro, kde můžeš, a kde nemáš vlivu, toho místa opomiň. Co ti život dá, to přijmi, neboť co užitečného přinášejí jásot nebo zármutek? Co je logického na rmoucení se nad událostmi, u kterých člověk neměl vlivu, prostě se ti postavily v cestu, smiř se s tím. Aureliův stoicismus je tu ale příliš zjednodušený (chápu samozřejmě, že jako císař s nepřáteli v bocích, v předu i za sebou neměl čas na hluboke promýšlení svých zápisků, vždyť ani neměl v úmyslu je zveřejnit), nedokáže řešit skutečné lidské problémy a dilemata (žádná sebeklidnější povolnost nezhasí úzkost těch nejsklíčenějších dob). A snad jen jediná nedobrá věc v Hovorech k sobě je časté opakování stejného tvrzení.... celý text
Vladař
2012,
Niccolò Machiavelli
Tehdy musel být Vladař opravdu ránou tradičnímu způsobu radění, vždyť dosud se králům, hrabatům a knížatům radilo, aby se pouze řídili Bohem, vírou, spravedlností a podobnými ctnostmi, hříchů se vystříhajíce, a to že je sdostatek k pevné a blahobytné vládě. Přitom ve Vladaři se netečně a neskrývaně píše o prostředcích mnohdy podlých, nečestných nebo krutých, doložených z dějin starověkých nebo současných. Zdali je Machiavelliho příručka opravdu užitečná je věc docela jiná (a za mě dost pochybná), že je ale tato kniha velmi čtivá a zajímavá je věc nesporná. PS: Nedoporčuji vydání od Fortuna Libri, překlad je chudý a schází jim tam několik kapitol.... celý text