BobRyder
přečtené 104
Tracyho tygr
1980,
William Saroyan
Právě jsem si po letech znovu přečetl tuto tenounkou a křehkou knihu. Hlavou se mi míhají myšlenky, různá přirovnání a metafory, snažím se pochopit, co jsem to vlastně právě dočetl, ale cítím jen, jak se jemně dotýkám prsty onoho příběhu, který teď zůstal viset ve vzduchu všude okolo mne a přitom se nemohu zbavit pocitu, že mi jeho smysl uniká mezi těmi nenechavými prsty. A tak tedy rychle, zmateně a vášnivě píšu tento komentář, tak abych jej stačil zveřejnit ještě před tím, než se můj rozum uklidní a zamrzne a já všechno pochopím a všechno dokážu racionálně zanalyzovat. Tahle knížečka je jako píseň, nemusíte rozumět každému verši, ale přesto vás její melodie dokáže povznést někam výše, někam, kde budete mít nadhled nad světem a odkud uvidíte vedle Tracyho a Laury kráčet černého pantera- ehm, pardon, tygra. Nevím, jestli to co tu teď píšu dává smysl, ale možná je to jedno- copak láska vždycky dává smysl? Copak musí být oku každého koho potkáme viditelný ten tygr, který jde po našem boku, tygr, který na nejzákladnější otázky světa umí odpovědět svým nesmrtelným: "Uajíí"... Možná jsem blázen a možná je blázen Tracy a možná je bláznivý svět okolo nás se všemi svými novináři, fotografy, policisty i psychiatry. A to je v podstatě vše, co jsem chtěl o této Saroyanově kouzelné jednohubce říci, kdybych čekal se psaním tohoto povídání do zítřejšího rána, napsal bych možná něco srozumitelnějšího, ale možná bych přitom zapomněl melodii této písně o lásce... Ale tohle ještě musím říci: dialogy mezi Tracym a doktorem Pingitzerem a poté v blázinci mezi Tracym a Laurou jsou ty nejpoetičtější dialogy jaké jsem kdy četl. Ty jsi zmrzlinka a já jsem zmrzlináček... A tak mi promiňte tuto moji dlouhou improvizovanou litanii a pokud by vám snad přišla zvláštní, přečtěte si Tracyho tygra sami a pak snad pochopíte, kde se právě nachází moje duše a můj rozum. Ale, ruku na srdce, trochu se bojím, až si po čase po sobě tento svůj komentář přečtu :-) UAJÍÍÍ!... celý text
