BobRyder přečtené 104

Válka světů 2005, Herbert George Wells

Vědec Stephen Hawking prohlásil, že je velice nepravděpodobné, že by někdy na naší planetě mohly přistát bytosti z jiných částí vesmíru. A poté dodal, že pokud by se to, i proti všem předpokladům, přeci jenom stalo, byl by to náš konec. Tak jako tomu bylo nesčíslněkrát v dějinách lidstva, kdy vyspělejší civilizace zlikvidovala tu méně vyvinutou, tak i případní vetřelci budou, stejně jako ve Wellsově knize, ryzími dobyvateli. Vím, že to ode mne, masožravce, který má už léta k veganství daleko, asi vyzní pokrytecky, ale na románu mne nejvíce zaujaly tyto pasáže: "Marťané nepřijímali potravu, nezažívali ji. Odebrali namísto toho čerstvou krev jiným tvorům a vstříkali si ji přímo do žil. Sám jsem tuto operaci viděl proběhnout, ovšem popisovat podrobně to, nač jsem se nevydržel ani dívat, stejně nedokážu, ať třeba působím přecitlivěle. Zatím jen tolik, že krev získaná z dosud žijícího tvora, ponejvíce člověka, byla zaváděna malou kanylou přímo do orgánu příjemce. Sama taková představa nám připadá strašlivě odpudivá, nicméně si myslím, že bychom měli mít na paměti, jak odporně by asi působila naše konzumace masa na inteligentního králíka." Takovéto postřehy se v knize opakují- zhýčkané lidstvo žije v přesvědčení o své výjimečnosti a nadvládě nad ostatními tvory, ale z této iluze může být kdykoliv brutálně probuzeno. Kdyby k invazi vetřelců skutečně došlo a my se stali potravou pro chladné, bezcitné a mnohem inteligentnější tvory než jsme my, mohli bychom si stěžovat? Nebo bychom jenom poznali, jaké je to, co provádíme třeba dobytku na jatkách? Tak tyto myšlenky mne napadaly při četbě Války světů a myslím, že se jich jen tak nezbavím. Ještě jedna taková kniha a stanu se zase vegetariánem. A ještě pár slov ke knize samotné: je čtivá, napínavá a na svou dobu skutečně převratná. Takový lepší, dospělejší Jules Verne. Doporučuji k přečtení! A dobrou chuť...... celý text

Semafor 1965, Jiří Suchý

Kdyby se mi splnil můj nesplnitelný sen, a já se skutečně stal vlastníkem stroje času, vím, kam bych zamířil ze všeho nejdříve. Navštívil bych semaforské představení z doby, kdy ještě žil Jiří Šlitr a kdy Jiří Suchý vyvěšoval fangle na tingl tangle. Z doby, kdy neodolatelná Pavlína Filipovská vyprávěla o tom, že "včera neděle byla" a co se během oné neděle odehrálo a kdy se tatáž dívčina ptala "proč se lidi nemaj rádi ?". Chtěl bych zažít onu neopakovatelnou atmosféru doby, v níž mládí bylo tak dychtivé, že stálo za to žít i za komunismu a chtěl bych poznat neotřesitelnou víru v existenci světa, v němž se samopaly mohou proměnit v tisíce klarinetů a v němž na semaforu stále svítí zelená. Byla to doba, kdy se o nejdůležitějších věcech života mluvilo s tak krásnou a poetickou naivitou, jako v následujícím dialogu: Petr: "Představuj si, že ti právě říkám ta nejněžnější slova. Mně teď zrovna nic nenapadá, tak si to mysli sama, ano?" Martina: "Řekl bys mi, že jsem tvoje holoubátko, kdybys na to přišel?" Petr: "Ano, řekl." Martina: " A kdybys přišel na slovo brouček, řekl bys ho?" Petr: "Jistě." Martina: " Tak ho řekni." Petr: "Brouček." Martina: " Pátým pádem voláme..." Petr: "Pátým pádem voláme: Brouček!" Martina: " Ale broučku přece." Petr: "Broučku." Martina: "Říkáš to tak hezky... Poslyš, ty vidíš modře, viď, Petře?" Petr: "Proč?" Martina: " Že vidíš všechno modře, když máš tak modré oči. Máš rád modrou barvu?" Petr: "Ano, ale tebe mám radši." Martina: "Víš, co si teď myslím? Že tohle je taková ta chvilka,na kterou se potom v životě vzpomíná, víš?" Ano, Suchý se Šlitrem místo budování socialismu oslavovali svěžest života a lásky a pro českou hudbu učinili totéž,co Beatles pro tu světovou-a to nezapomeňme na jejich přínos českému divadlu. Moc dobře vím, kam by mělo cenu se vrátit, alespoň na tu jedinou neděli...... celý text

Hry a semináře – úplné vydání 2009, Zdeněk Svěrák

Myslím, že to byl Heydrich, kdo o nás Češích řekl, že jsme "smějící se bestie". Ano, měl poloviční pravdu- pokud nás něco charakterizuje, pak je to smysl pro humor a schopnost smát se i v těch nejzazších situacích. Možná, že Anton Pavlovič Čechov vystihl dokonale ruskou duši, ale tu českou zase vystihli pánové Smoljak se Svěrákem. Tím chci říct, že jsem hrdý na národ, který si v prestižní anketě zvolí za největšího velikána svých dějin fiktivní a legrační postavu geniálního filosofa, matematika, dramatika, hudebního skladatele, kriminalisty a lyžaře. Možná že dnes už se vlastenectví nenosí, ale já jsem hrdý na to, že jsem Čech- neboť český národ nejsou jen zkorumpovaní politici. Ne, český národ to je hlavně a především bohaté kulturní zázemí, kterému dominuje postava velkého Járy Cimrmana!... celý text

Woody Allen – Kompletní průvodce tvorbou 2015, Jason Bailey

Jsem moc rád, že vlastním tuto knihu. Přináší fundovaný pohled na tvorbu jedné z největších osobností americké kinematografie- a přihlédneme-li k Allenovým sbírkám povídek- pak i literatury. Woodyho Allena miluji už dlouhá léta, a hodlám jej milovat i nadále, neboť nemilovat jej považuji za nemožné. Tento newyorský intelektuál, který spojil poetiku Bergmanna a Čechova s humorem bratří Marxů, mne uhranul. Při sledování jeho filmů se zasmějete i dojmete a pokaždé, když běží závěrečné titulky, víte toho o světě i o sobě o něco víc, než když jste sledovali titulky úvodní. Moc mne baví Allenovy rané snímky plné bláznivého humoru a samozřejmě mne fascinují jeho vrcholné vážnější filmy o lásce a o mezilidských vztazích- Woodyho tématický obsah je obdivuhodný. Napsal řadu skvělých humoristických povídek a natočil celou řadu filmů, které nestárnou a nepřestávají být aktuálními- právě proto, že všichni toužíme po tom samém, po troše štěstí v našich záhadných životech. Woody Allen tohle všechno ví a proto nám dává radu do života: MĚLI BYCHOM SI PAMATOVAT, ŽE SPRAVEDLIVÝ JEST TEN, KDOŽ MOUDROST MILUJE, ALE KDOŽ SE NEOSTŘÍHÁ SPOLEČNOSTI ZVÍŘAT, JE DIVNEJ... Tak si z toho vezměme ponaučení.... celý text